Než se pustíte do výsadby, vezměte si tužku a papír, na nějž sepíšete, co chcete pěstovat. Pamatujete-li si, kde jste měli vloni zasazené kedlubny, pak je letos vysaďte jinam. Najděte jim záhon splňující jejich požadavky na přísun živin a stejně postupujte u ostatních druhů.

Unavené záhony

Pěstujete-li několik let po sobě na záhonu zeleninu plodovou (případně kořenovou či listovou), zjistíte, že úroda je rok od roku horší. Rostliny z půdy jednostranně čerpají stále stejné živiny, čímž dochází k její únavě.

Budete mít i problémy s chorobami a škůdci, kteří se objevují na podobných plodinách. Navíc každá plodina vylučuje do půdy látky, jež se pak v půdě hromadí a další roky zabraňují rostlinám ve vývoji.

Většina zelenin je na živiny náročná, dopřejte jí proto změnu místa pěstování 

Znovuobjevené plánování

 

Střídat plodiny na záhonech musíte každoročně, a vůbec přitom nezáleží na velikosti zahrady. Zeleninovou zahrádku si rozdělte na díly tak, abyste v každém měli plodiny podle specifických nároků na živiny (hnojení).

Dopracujete se tak k čtyřletému prostřídání plodin na záhonech (čtyři trati):

• Záhony vyhnojené chlévskou mrvou – na nich můžete pěstovat zeleniny náročné na živiny: salátové okurky, melouny, košťáloviny (zelí, květák, brokolici a růžičkovou a hlávkovou kapustu) nebo pórek.

• Záhony prohnojené dobrým kompostem či uleželou chlévskou mrvou – sem přijdou plodové zeleniny (papriky, rajčata, lilky, nakládačky), kedlubny, rané brambory, celer, nebo tykve (cukety a patisony).

• Záhony pro náročnější zeleninu, jež nesnáší organická hnojiva – vysévat lze kořenovou zeleninu (mrkev a karotku, petržel a pastinák), vhodná je výsadba česneku a cibule sazečky. Z listových zelenin se bude dařit salátům a špenátu. Hnojte před výsadbou pomaleji rozpustnými průmyslovými hnojivy do zásoby.

• Záhony nevyhnojené – na nich pěstujte některé bylinky či koření (kopr, majoránka, bazalka) nebo hrášek či fazole. Tyto zeleniny vyžadují pouze doplňující přihnojení průmyslovými hnojivy.

Kedlubny, jak rané, tak pozdní, jsou typickou zeleninou druhé trati

Vytrvalci mezi zeleninami

Pro výsadbu vytrvalých zelenin (rebarbora, libeček, chřest) najděte místo s kvalitní, propracovanou a organickými hnojivy vyhnojenou půdou. Každoročně doplňujte živiny ještě přihnojováním průmyslovými hnojivy, použít můžete i zálivku z výluhu kopřiv či drůbežího trusu.

Vytrvalé zeleniny mají velkou spotřebu živin, vytvářejí hodně hmoty a navíc na stanovišti zůstávají několik let, proto je pravidelné přihnojování nutností.

Po uplynutí tří let záhon jahod přestěhujte a vyhnojte jej chlévskou mrvou pro zeleniny první trati. Vrátit jahody na stejné místo můžete po třech čtyřech letech 

Je to vlastně jednoduché

Rozhodování o tom, jak prostřídat plodiny, si zkuste zjednodušit. Víte-li, že vloni byla na záhonech rajčata (plodová zelenina – sklízeli jste, co se urodilo nad zemí), příští rok pěstujte třeba karotku (to, co budete sklízet pod zemí).

Střídejte plodiny s vyššími nároky na vláhu s těmi, které tolik náročné nejsou. Po žíznivých okurkách či květáku vysaďte další rok cibuli nebo česnek, jež tolik vláhy nepotřebují. Zeleninu se širokými listy vystřídejte úzkolistými plodinami, kořenovou zeleninu s těmi druhy, které mají kořeny pouze podpovrchové.

Úzkolistými zeleninami jsou v prvé řadě všechny odrůdy česneku a cibule 

Střídáním plodin ušetříte za postřiky proti chorobám i škůdcům

Cibulové zeleniny pěstované po sobě na jednom místě by byly ve větší míře napadeny háďátky, hnilobou a padlím. Jak škůdci, tak i choroby zůstávají v půdě, a další cibuloviny by byly ohroženy od samého začátku.

Stejná situace by nastala u kořenové zeleniny, kde by se šířila například černá hniloba či rakovina pastináku. Důležité je vystříhat se pěstování rajčat po bramborách kvůli přenosu plísní a houbových chorob. Brambory pěstované více let na stejném místě trpí nadměrně strupovitostí.

Hlávkové saláty pěstované po sobě na stejném místě budou náchylnější k hnilobám a plísním 

Uzdravte svoje záhony

K regeneraci půdy přispívá pěstování luskovin. Ty mají schopnost obohacovat půdu dusíkem, nutným k tvorbě zelené hmoty. Hrách i fazole vám tedy přinesou nejen užitek v podobě úrody, ale vylepší i půdu na záhonech. Nezapomínejte ani na zelené hnojení: namíchané směsky koupíte v zahradních centrech a před koncem léta vysejete na záhony.

Promyšlené pěstování

Při střídání plodin myslete i na to, abyste záhony využili opravdu od časného jara až do pozdního podzimu. Můžete tak sklízet úrodu několikrát: brzy na jaře přijde na řadu výsev ředkvičky, k tomu vysaďte na záhon hlávkový raný salát a rané kedlubny.

Postupně sklizené vitaminy nahradí rajčata či papriky a po jejich sklizni ještě stihnete výsev zimního špenátu nebo cibulky. Další úrodu ta budete sklízet, jakmile zmizí poslední sníh ze záhonů.

Více na: https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/stridani-plodin-na-zahonech

Střídání plodin na záhonech O čem to je?

http://ekozahrady.com/zelenina_stridani_plodin.htm

 Co je divoká polykultura a kdy ji použít?
V případě, že vám komplexní řešení rostlinných vztahů a kombinování druhů zatím připadá příliš složité, doporučuji začít jednodušší metodou, kde za vás mnoho rozhodnutí učiní sama příroda. Semena několika vybraných druhů se rozhazují velmi řídce na jeden záhon, a později se dosadí na volná místa sem-tam pár předpěstovaných sazeniček. Rostlinky potom rostou v těsné blízkosti, vytvoří se samoregulující zeleninový prales, taková zmenšenina divoké přírody, kde vaší hlavní činností je stále sklízet… sklizené rychlé ředkvičky uvolní místo pomalejším mrkvím a salátu, saláty zase odejdou do kuchyně dříve než zelí. Jedna dorůstající zelenina střídá druhou. Chce to trochu praxe a experimentování, abchom vyseli správné množství semen a druhů. Bez neustálého intenzivního sklízení to také nefunguje. V prvních letech bývá půda nových záhonů plná semen různých plevelů, které sklízíme spolu se zeleninou. Pokud byste půdu předtím nezúrodnili, budou plevely silnější než zeleninka. V humózní kompost připomínající půdě je to naopak. Mnohé plevely jsou ve fázi mladých lístků jedlé a celkem chutné, jako třeba lebeda, ptačinec nebo kokoška, nejedlé a nechutné můžeme vykvasit v sudu s vodou na hno jivo. Po přibližně třech letech polykulturních pokusů začnete intuitivně chápat správné poměry setých druhů, vaše záhony už budou úrodné a plevely postupně zmizí, a stanete se mistry/němi v setí divokých polykultur. Podrobněji v tomto článku.

    Smíšená kultura, nebo polykultura (nedivoká) znamená, že řešíme vztahy…
Druhá metoda, zvaná obvykle smíšená kultura, více připomíná klasické zeleninové zahrady, ale přesto funguje na přírodních principech a hospodaří se tam také bez chemie, ideálně i bez rytí a okopávání. Užitečné vztahy vznikají mezi rostlinami v sousedních řádcích, čtvercích nebo flecích (vzory a tvary jsou na vás), a hodně se řeší, co s čím může růst a co ne, a co tam rostlo předtím a co bude potom. O smíšených kulturách se už dá narozdíl od polykultur sehnat více informací.

Kdy je která pěstitelská metoda vhodnější?     
Lidé se mne na seminářích občas ptají, proč to vůbec dělat a plánovat složitěji a vše studovat, když divoká polykultura, která vypadá na záhoně zajímavěji, jako malý prales, také funguje. Jsem velký propagátor divočinových zeleninových polykultur, každoročně je seji a vylepšuji, je to má nejoblíbenější technika. Radím zůstat pouze u divokých polykultur, dokud nezačnete mít ambice věnovat se zelenině hlouběji a dát tomu více myšlenek a času. Polykultury umožní lidem začít, aniž by museli dlouze studovat a plánovat nad papírem co kde bude a bylo minulé roky. Jsou vhodné i pro ty, kdo mají z pěstování zelenin z dětství vypěstovanou fobii (zahradní galeje) a potřebují projít se zeleninou takovou terapeutickou a objevovací fázi, víc si hrát :-).

Je ale několik situací, kdy se vyplatí sít přehlednější řádky smíšených kultur, malé fleky (políčka) jedné nebo dvou či tří plodin spolu, nebo na střídačku do mulče vysazovat dva nebo tři druhy sazenic. Tyto situace většinou nastávají, když začnete seriózně uvažovat o plné potravinové soběstačnosti a z velké části „náhodná“ a krásná, leč nevyzpytatelně proměnlivá polykultura z několika důvodů nestačí. Zde jsou příklady:

– potřebujete otestovat, která ze tří odrůd celeru, zelí, mrkve, kedlubnu nebo jiných druhů ze široké nabídky výrobců osiv je nejvhodnější pro vaše podmínky, nebo vám nejvíce chutná. V divoké polykultuře nelze objektivně zjistit, jestli něco roste lépe nebo hůře díky tomu, že si to vylosovalo dobré sousedy a dobré místo, nebo je to fakt lepší odrůda.

– v polykultuře nemůžete konkrétní odrůdy pro pozorování ani označit, vše se seje přes sebe a nevíte, co kde vlastně nakonec vyroste. A jestli vůbec každá z odrůd kterou jste seli vyklíčila. Poznat můžete snadno druhy (že to je mrkev nebo ředkvička), ale těžko od pohledu na nať odlišíte odrůdy. To se povede jen u opravdu výrazně se lišících odrůd, třeba dle zbarvení nebo vykrajování listů.

– když je potřeba mít maximum mrkve na podzim na uskladnění do sklípku, musíme vysít pozdní odrůdy, které by v polykultuře seté z jara, mezi mnoha dalšími druhy a odrůdami, neměly tolik prostoru. Množství by nemuselo pokrýt naše potřeby, protože mrkev jako mrkev – během roku bychom nevědomky sklidili mnoho pozdních i s těmi ranějšími – do polykultur sejeme všechny naráz. Uděláme tedy kombinaci pozdní mrkve třeba jen se dvěmi dalšími vhodnými rostlinami které se mají rády, třeba jen s cibulí a koprem, nebo sólo řádek vedle řádku jiných plodin (pro zajištění vztahů, ochrany a pestrosti) a máme jistotu, že sklidíme několik beden pozdní mrkve v době, kdy to chceme udělat.

– jistota nejlepších faktorů pro nejvyšší výnosy. Když přesně víme co kde rostlo minulé roky a co bude vedle sebe růst letos, zvolíme záměrně taková místa a takové sousedy, aby vše bylo „ideální“ :-)… Tím jsme o krok blíže k soběstačnosti. Stačí méně osiva, méně sazenic a více přemýšlení, abychom vypěstovali vysoce kvalitní zeleninu (skoro všechny kusy). Naopak v divoké dobrodružné polykultuře nemusíme moc přemýšlet, plánovat a je u toho minimum práce, ale smíříme se s tím, že ne každý kus vyroste do plného potenciálu, mnoho jich musíme sklidit mladých abychom uvolnili místo dalším, a že asi nebudeme mít jistotu kolik čeho který rok bude.

Kombinace a střídání zelenin dle vlastností

Podle jakých vlastností rozlišujeme zeleninu pro úspěšné kombinování, případně střídání na záhonech? Já používám v praxi tato tři základních dělení:

1) dle nároků na živiny – náročné, středně náročné a nenáročné – tomu se říká dělení dle tratí. Je to asi nejdůležitější kriterium pro vhodný výběr druhů na konkrétní záhon. Záhon 1.trati je od podzimu předchozího roku prohnojený čerstvým hnojem a v tomto roce je tedy nejvýživnější (hodně dusíku). Některým druhům plodin to vyhovuje, jiným vůbec ne. Dalším rokem se hnůj promění v kvalitní jemnější humus s menším obsahem živin a jedná se o záhon 2.trati. Třetím rokem od hnojení vzniká logicky 3.trať, která je vhodná pro nejméně náročné plodiny. Na podzim se opět dodá hnůj a máme připravenou opět 1.trať na příští sezónu. Ideální je tedy mít nejméně tři záhony, abychom jeli ve všech tratích zároveň.

2) dle rodů (čeledí) – běžně pěstované druhy zelenin jsou někdy rodově blízce příbuzné, někdy naopak velmi vzdálené. Ty příbuzné odebírají z půdy podobné živiny a mají podobné neduhy (choroby a škůdce). Aby nedocházelo ke vzájemné konkurenci a porosty zelenin byly zdravé i bez chemických postřiků, je důležité pěstovat spolu na záhoně a v různých letech po sobě převážně rodově nepříbuzné druhy. Typickým příkladem jsou košťáloviny, které mají mnoho tvarů, barev i chutí, ale jen jednoho společného předka, takže jsou si velmi příbuzné a je třeba po nich příští rok na záhoně pěstovat něco jiného, než se zase vrátí.

3) dle velikosti a tvaru nadzemní a podzemní části – malá, velká, vysoká, nízká, utlačující, rozpínavá, půdokryvná… – volíme k sobě rovnocenné spoluhráče, malé k malým, velké k velkým, bujné k bujným. Vyjímkou je, pokud malé stihnou dorůst do sklizně dříve, než je mohou utlačit ty velké. To je princip přírodní sukcese v jednoletém měřítku.

O vztazích mezi rostlinami, a o tom jak je střídat na záhonech, bylo popsáno mnoho knih a existuje nespočet tabulek. Pro začátek doporučuji literaturu viz níže.

Snažil jsem se v tom sám vyznat, během minulých dvaceti let, proto vytvářím svou jednodušší metodu rotace záhonů ve větším záhonovišti, kterou testuji a vylepšuji, a časem ji budu též publikovat, abych novým pěstitelům usnadnil začátky.

---

Záhony vyhnojené chlévskou mrvou – salátové okurky, melouny, košťáloviny, brambory, pórek

záhony prohnojené dobrým uleželým kompostem – kedlubny, celer, cukety, patizony

záhony pro zeleninu, které nesnáší přímé hnojení – mrkev, petržel,pastiňák, česnek, cibuli, saláty a špenát

záhony nevyhnojené – bylinky, koření, kopr, hrášek, fazole

Cibuloviny – cibule, česnek, šalotka, pórek. Kořenové – mrkev,petržel, pastinák, červená řepa, okopaniny – brambory, rajčata, luštěniny – fazole, hrách, brukvovité – brokolice, růžičková kapusta, zelí, květák, kapusta, kedlubny, vodnice, tuříny, ředkve a ředkvičky. potřebují zásaditou půdy a úrodnou. měly by tedy následovat vždy po luštěninách

STŘÍDÁNÍ PLODIN (potřebujeme ZÁHONŮ 5 na střídání A až E)

OČÍSLUJME SI JE A KAŽDÝ ROK SI NA PAPÍR POZNAMENEJTE

• 1 rok A: BRUKVOVITÉ B: LUŠTĚNINY C: CIBULOVINY D:OKOPANINY D:KOŘENOVÉ
• 2 rok A: OKOPANINY B: KOŘENOVÉ C: BRUKVOVITÉ D:LUŠTĚNINY D: CIBULOVINY
• 3 rok A: LUŠTĚNINY B: CIBULOVINY C: OKOPANINY D:KOŘENOVÉ D: BRUKVOVITÉ
• 4 rok A: KOŘENOVÉ B: BRUKOVOVITÉ C: LUŠTĚNINY D: OKOPANINY D: OKOPANINY
• 5 rok A: CIBULOVINY B: OKOPANINY C: KOŘENOVÉ D: LUŠTĚNINY D: LUŠTĚNINY