http://www.potravinovezahrady.cz/polykulturni-a-bezorebne-zemedelstvi-severoamerickych-indianu/
Převzato z jiného webu
Je potřeba však myslet na naše české podmínky.např. Sucho. nejprve to zkusím jen na malém záhonu. Kukuřici si předpěstuji do sazeniček, aby měla velký náskok. Je potřeba se starat (plevel) zalévat. Tykev kus od fazolí a kukuřice. Fazol zasadit později, aby stačila kukuřice vyrůst.
Základem jídelníčku severoamerických indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii Čerokýzů jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (dýně). Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí ji ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají.
Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž „hnojí“ sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že jistou roli v potlačování plevelů sehrává i alelopatický účinek tykví. Kukuřice vytváří oporu pro pnoucí fazole a svými kořeny vylučuje do půdy cukry, které představují ideální výživu pro dusík fixující bakterie žijící v kořenových hlízkách fazolí.
Výhodou této polykultury je nejen skutečnost, že rostliny si vzájemně prospívají a vytvářejí užitečné vztahy, ale také to, že dokáže efektivněji než většina monokultur využít zdroj světla nezbytný pro fotosyntézu. Využívá totiž hned tři různé polohy pro zachycení solární energie: přízemní (tykve, dýně), pnoucí (fazole) a vysokou (kukuřice).
Jako první sázejí indiáni na jaře po posledních mrazících slunečnice. V okamžiku, kdy se objeví a plně vyvinou listy angreštu, následuje kukuřice současně s fazolemi. Kukuřice se sází do kopečků hlíny, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny 1,2 m. Každý kopeček je vysoký asi 10 cm se základnou o rozměrech přibližně 45 cm. Směrem nahoru se zužuje a vrchol je tvořen miniaturní náhorní plošinkou širokou 25 cm. Na tuto plošinku se vysadí osm semen kukuřice . Pěstování kukuřice takto ve svazcích má rostlinám zajistit lepší odolnost vůči větru a prudkému jarnímu dešti.
Na zahrádce
- V polovině května, jakmile je půda prohřátá, navrstvěte kopec hlíny s příkrými svahy, asi 30 cm vysoký (tedy o 20 cm vyšší, než měli Hidatsové) s „náhorní plošinou“ o průměru asi 60 cm.
- Na „náhorní plošince“ zasaďte do středu kousek od sebe pět až šest kukuřičných semen a zalijte je vodou. Dobře kopeček udusejte, aby ho nespláchl první déšť.
- Kopečků můžete na zahrádce umístit víc na vzdálenost asi jednoho metru.
- O dva týdny později, když dosahují výhonky kukuřice 12 – 15 cm, zasaďte na náhorní plošince těsně u krajů kopečku šest až osm semen popínavých fazolí.
- Přibližně týden na to vysázejte v kruhu do země pod kopečkem šest až osm semen tykví. (Doporučit lze třeba dýně hokkaido. Spolehlivější než výsev přímo ze semen jsou předpěstované sazeničky.) Máte-li kopečků více, je lepší prostor mezi nimi zamulčovat a sázet do rozhrnutého mulče. Ušetříte si tím později práci s plením.
- Jakmile se vám dílo začne rozrůstat, proberte kukuřici a nechte jen dvě až tři nejlepší rostlinky. Kolem každé z nich by se neměly ovíjet více než dva úponky fazolí. Pokud je třeba, pomožte fazolím zachytit se na kukuřici. Tykve můžete nechat rozrůst dle libosti a dle prostorových možností vaší zahrady.