Chmel

Chmel je dvoudomá rostlina, která může dosahovat až desetimetrové výšky. Stejně jako ostatní popínavé liány roste i chmel velice rychle a navíc se snadno rozšiřuje podzemními výhonky. 
Pokud se rozhodneme vysadit si chmel na svém pozemku, vyčleňme mu opravdu velkorysou plochu. K popínání mu nabídněme robustní plot, zeď nebo stěnu domu. Na plném sluníčku poroste nenáročný bujný chmel v jakékoli půdě. 

Substrát je možné ho promíchat např. s koňským hnojem pro zvýšení obsahu živin.Protože chmel tvoří statné rostliny, nikdy jej nesejeme příliš hustě. Ideálním způsobem je tzv. výsev do hnízd, kdy do jednoho důlku dáme vždy po dvou semenech. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být 40–50 cm.

Mladé rostlinky vyklíčí po deseti dnech od výsevu a s neuvěřitelnou vitalitou se začnou ovíjet kolem opory. Pokud nebudou mít k dispozici treláž nebo plot, začnou se stonky plazit po zemi.

 Při sázení volně do země je ideální tímto substrátem vyplnit díru o hloubce a šířce 30 centimetrů a vsadit chmelovou “babku”. Ze středu babky by měly vyčnívat tzv. růstové pupeny a sázíme tak, aby pupeny směřovaly vzhůru a byly cca 10 cm pod zemí. Po zasazení prolít 10 litry vody.

    V tomto stavu zůstává chmelová sadba až do měsíce března/dubna kdy se stoupající teplotou začínají narůstat nové kořeny a pokračuje růst pupenů.

    V horkém letním počasí je nutno chmel dostatečně zalévat, a to zvláště v období intenzivního růstu- červen, červenec. Půda však musí být dobře odvodněná a nesmí zůstat delší dobu podmáčená. Ze škudců hledáme zejména mšici a svilušku chmelovou a lakonosce libečkovho. První dva můžeme eliminovat za pomocí biopredátorů, na lakonosce je nutné použití chemické ošetření.

    Chmel sklízíme v období od poloviny měsíce sprna do poloviny září. Šištice otrháme, ale zbytek rostliny ponecháme- dojde ke stažení živin do kořene. Teprve po uvadnutí a odumření šlahouny odstraníme.

    Šištice obsahují kolem 80% vody a musíme je vhodně zpracovat. Při sušení je nutno dosáhnout vlhkosti 7-10%. Při menší se chmel drolí a při větší se může zapařit. Další možností je chmel zamrazit. Chmel se snažíme uchovávat v co možná nejstálejším tmavém prostředí bez přístupu vzduchu!

Zajímavé bylo využití chmele ve středověké kuchyni. Mladé chmelové výhonky, pazoušky, se vyrývaly ze země ještě dříve, než prorostly nad povrch půdy. Bílé křehké výhonky se pak připravovaly podobně jako chřest. Oblíbená byla také úprava se solí, pepřem, octem a olejem. Pokrm patřil k vybraným lahůdkám a nechyběl na stolech šlechticů.

Mladé výhonky chmele se používají jako zelenina dodnes. Můžeme se s nimi setkat i pod označením chmelový chřest. Zkusme je jemně nasekat do polévky nebo přidat do zeleninového salátu. Podobně jako chřest je můžeme i nakládat.

Mladé výhonky jsou nejen chutné, ale i zdravé, obsahují hodně vitaminů skupiny B i minerálních látek.

Doma si ze šištic můžeme snadno připravit macerát, tedy výluh za studena:

  • Podrcené šištice přelijeme vodou asi 20 °C teplou a necháme 6–8 hodin stát. Na 250 ml tekutiny použijeme 1 kávovou lžičku sušených šištic.
  • Před konzumací lze macerát přihřát.
  • Maximální denní dávka je 15 g šištic po dobu tří měsíců. 

Sušené šištice je nutné spotřebovat do 12 měsíců, pak už jsou prakticky bez účinku.

Takto připravený výluh podporuje trávení, pomáhá při zažívacích potížích, je používán k povzbuzení tvorby žaludečních šťáv a při nechutenství, působí dezinfekčně a antisepticky, působí jako „antiafrodisiakum“, tlumí mužskou pohlavní předrážděnost a odstraňuje bolestivou erekci, působí proti nadýmání nebo při potížích spojených s klimakteriem, má také sedativní účinky, pomáhá odstraňovat nespavost a tlumí nervové podráždění, působí mírně močopudně.

Více zde: https://domacipivovar.webnode.cz/chmel-a-jeho-pestovani/