Archiv rubriky: Zelenina

Zeleninové rady

celer – omýt, vařit malou chvilku. Ochladit ve studené vodě. Odkapat. vinný ocet s kapkami olivového oleje, trocha soli a pepře. Do hliněného hrnku zalít a ovázat. na chladném místě

fazole v soli – nakrájet na nudličky a promíchat se solí. napěchovat do sklenic a zapečetit. Na vzdušném místě. Před použitím omýt.

Zelenina v páře

fazole – uvaří se do měkka ve slané vodě, do sklenic. Přidá se kousek másla. Zalít vodou ve které se vařily.. Voda nad fazolkami. Uzavřít nádobu a sterilizovat v páře 8-10 minut

 

 

 

 

Kadeřavá a růžičková kapusta

Kadeřavá kapusta
zimní druh zeleniny.
Výsev v květnu nebo červnu. Přesadí se spon 40 x40 cm na uvolněná místa po sklizni.
Může projít mrazem.

Růžičková kapusta – může projít mrazem
výsev v dubnu. Přesadit v červnu, 50×50 cm
V září odstranit vrcholy rostlin, aby se soustředila do růžiček.

Ředkvičky

V obchodech je seženete po celý rok, ty první jarní jsou ale stejně nejlepší. Jejich sezóna plynule navazuje na poslední zásoby černé ředkve a zároveň se překrývá s prvními kedlubnami.

Ředkvičky s nimi mají i společný obranný mechanismus, který jim uděluje jejich typickou palčivost. V chuti to ale nemusí být jejich jediná poloha a při úpravě za tepla můžeme v ředkvičkách vyzdvihnout i jejich jemnou nasládlost.

Skladování

 

 

Zelenou část stonku můžete ředkvičkám ponechat. Jen pozor na písek a zeminu, která se tam občas schovává.

Přítomnost natě trvanlivost ředkviček neprodlužuje, proto ji před skladováním v lednici vždycky dejte pryč (nebo ji zpracujte). Ředkvičky vydrží v šuplíku na zeleninu čerstvé několik dní a nejlépe jim je v pootevřeném plastovém pytlíku, který zabrání tomu, aby se vysušily a scvrkly.

Ředkvičky, které se scvrknou, můžete osvěžit namočením ve studené vodě. Po několika hodinách naberou zpět plný tvar i křupavost.

Příprava

S ředkvičkami si často do kuchyně přinesete písčitou zeminu, které bývá nejvíc v listech, proto je vždy důkladně properte. Zemina má tendenci ulpívat zejména v místě, kde nať přechází do bulvy ředkvičky.

 

Tvar po nakrájení určuje mířu křupavosti. Očištěný zbytek stonku ředkvičkám dodá svěží barevný kontrast.

Ředkvičky jsou jedlé úplně celé, takže jim při zpracování můžete ponechat i kousek natě. Zbavte je jen kořínků, které mohou být občas nepříjemně vláknité. Za syrova jsou nejjemnější na tenké plátky, které můžete vzít příčně anebo podélně. Na dušení jsou obzvlášť vhodné podélné čtvrtinky.

A pokud to jen trochu jde, nechte jim malý kousek zelené natě, který pěkně zvýrazní jejich svěží barvu.

Palčivost ředkviček

Typická peprná palčivost v ředkvičkách vzniká až v momentě, kdy se do nich zakousneme a porušíme jejich buňky. V poškozených buňkách ředkvičky se vyplavuje enzym, který mění původně nepalčivou sloučeninu na palčivou.

Enzym je uložený nejvíce v oblasti slupky a je citlivý na vysokou teplotu. Což je zároveň návod jak jejich palčivost snížit – buď je oloupejte, nebo je upravte tepelně.

Palčivost se liší podle odrůdy a podmínek při pěstování. Větší ředkvičky bývají obvykle vodnatější a méně palčivé. Ředkvičky pěstované v teplejších měsících budou naopak menší a palčivé více.

Máslové ředkvičky

Nejlepší úprava ředkviček! Ředkvičky jsou už teplé, ale zároveň ještě neztratily svou palčivost ani křupavost. Je to to nejlepší z obou světů.

 

Řekdvičky v máslové emulzi pouze jemně ohřejeme. Jejich peprnost se mírně ztlumí, ale pořád zůstane zachována.

Ředkvičky stačí nakrájet na čtvrtinky a krátce prohřát v teplé máslové emulzi. Tu si snadno uděláte, když na dno rendlíku dáte trochu vody, ohřejete a vmícháte studené máslo. Nechte rozpustit a přidejte ředkvičky, které v másle na chvilku ohřejete. Stačí opravdu jen chvíli, máslo ani nesmí začít bublat.

Pečené ředkvičky

Pečení ředkvičkám sebere všechnu palčivost i část jejich jasné barvy. Výměnou ale ředkvičky pěkně změknou a dostanou jemnou nasládlou chuť. Upečené se hodí jako jemná příloha nebo naopak jako základ teplého salátu, který můžete výrazně ochutit.

 

Ředkvičky pečením ztrácejí barvu (částečně) a palčivost (úplně). V chuti jsou pak velmi mírné a nasládlé.

Ředkvičky stačí obalit trochou tuku a osolit. Při prudším pečení na vyšší teplotu začnou na povrchu i pěkně karamelizovat. A pokud se vám pro ředkvičky nechce zapínat troubu, velmi podobného efektu docílíte i při prostém opékání ředkviček na pánvi.

Ředkvičková nať

Nať ředkviček je bez problémů jedlá. Na rozdíl od samotné ředkvičky ale nemá její typickou chuť a palčivost. Hodí se tedy spíš jako doplněk k jiné hlavní surovině nebo se musí výrazně ochutit.

I kvůli tomu jsou oblíbené do pesta a do polévkových krémů. Nebojte se je ale použít i vedle ředkviček třeba v salátu – ke křupavým ředkvičkám vytvoří pěkný kontrast.

 

Pro další využití se hodí jen nezavadlá čerstvá nať bez náznaků žloutnutí. Pokud nať nevypadá hezky, zahoďte ji na kompost.

Na zpracování vybírejte jen pěkné nezavadlé listy, které nemají žluté skrvny. Před použitím je pořádně properte pod tekoucí vodou, protože často obsahují zbytky písku a zeminy.

Barevné ředkvičky

 

Dokonalá barevná exploze. Krásnější jarní surovinu do svěžích salátů nenajdete!

Různé odrůdy ředkviček se liší barvou, tvarem i svou palčivostí. Na trzích i v obchodech určitě narazíte na nespočet odrůd, které mají i odlišnou sezónu. Barva a tvar s chutí většinou nijak nesouvisí a palčivost zjistíte až při ochutnání. Různorodost je ale cenná sama o sobě, takže se nikdy novinek nebojte.

 

Rampouchy se liší tvarem, barvou i výraznější palčivostí.

Na bílé ředkvičky Rampouchy a barevné ředkvičky narazíte hlavně u malých producentů. Větší pěstitelé sázejí na osvědčené odrůdy, které dávají jistý výnos a jsou o něco náročnější na pěstování.

Zpracování odřezků ze zeleniny

Zeleninové odřezky, slupky, tuhé stonky a nať. Podle druhu zeleniny tvoří až třetinu hmotnosti celé rostliny. Nejčastěji končí v koši nebo v lepším případě na kompostu. Pokud ale víte, jak je zpracovat, můžete skutečný odpad smrsknout na minimum.

V přehledu najdete spoustu příkladů, kdy má zpracování zbytků smysl. Naučíte se využít celé rostliny a ještě objevíte nové chutě. Využití zbytků má ale samozřejmě i svoje meze. Pokud uvidíte plíseň, hnilobu, měknutí nebo hnědnutí, raději je bez obav vyhoďte.

Odřezky, natě s lupky mají často i odlišnou chuť a nižší obsah živin. Určitě nevyplatí je skladovat ve velkém a stresovat se tím, že je nestačíte zpracovat. Berte je spíš jako zpestření nebo motivaci k tomu, jak pracovat v kuchyni efektivně.

Košťál z brokolice a květáku

Košťál brokolice a květáku je perfektně jedlý. Jediný problém jsou tuhá vlákna, která jsou ukrytá ve slupce a začínají v dolní části. Krk, který se větví směrem k růžičkám, a celý střed můžete úplně s klidem sníst.Pokud budete košťál loupat, zajeďte škrabkou nebo nožem hlouběji, dokud nenarazíte na světle zelený střed. U mladší brokolice se obejdete i bez loupání, pokud košťál příčně nakrájíte na tenké plátky (přeťatá vlákna pak nebudou vadit). Stejně tak vlákna změknou při pečení, kdy košťál zprudka upečete v celku. Když ho podélně rozkrojíte, můžete pak lžící vyškrábat jeho morek.

Pesto z natě kořenové zeleniny

Pěknou nať z mrkve, petržele a celeru vždy v pohodě zpracujte. U té mrkvové jen pohlídejte jestli není hořká. A u celerové zase nepoužívejte nať, která je zažloutlá nebo jsou na ní hnědé flíčky. Takovou nať opravdu raději vyhoďte, špatně skladovaný celer totiž tvoří dráždivé látky (a mohou způsobit alergickou reakci).

Natě se úplně nejvíc chodí na jednoduché pesto, které použijete na rozjasnění polévek. K očištěné a nahrubo nasekané nati přidejte česnek, olivový olej, ocet a sůl. Rozmixujte a buď hned použijte nebo rozdělte na menší dávky a zmrazte. Budete překvapení, jak tohle jednoduché pesto v polévkách funguje. Svou vůní a rozjasní i fádnější luštěninové nebo zeleninové polévky.

Vegeta ze slupek

Odřezky a slupky při zpracování kořenové zeleniny můžou tvořit až jednu šestinu váhy, což není úplně málo. Pokud slupky mrkve, celeru a petržele před loupáním očistíte, dají se velmi snadno zpracovat na jednoduché polévkové koření.

Slupky i očištěnou nať rozložte na plech vystlaný pečícím papírem a usušte v troubě s pootevřenými dvířky při teplotě 50 °C. Pak je rozmixujte a jednoduchá vegeta ze slupek je na světě.

Srdíčka ze salátu na zádíčka

Naprosto bez výhrad je můžete zpracovat do salátů. Pokud ale chcete zkusit jiné využití, zkuste salátová srdíčka zatepla. Oproti svrchním listům jsou pevnější a šťavnatější. U mladých a menších hlávek je navíc zpracujete i s částí košťálu.

Jak na ně? Určitě rychle a zprudka. Rozpůlená srdíčka jsou skvělá na grilu i na zádíčka. V žáru jim obvykle stačí i méně než jedna minuta. Srdíčka ale kromě toho můžete i dusit nebo glazovat v másle. Neuvaříte, jak je chuť salátu za tepla příjemná.

Zeleninové odřezky na vývar

Nejsnadnější zpracování odřezků a slupek z kořenové zeleniny, když zrovna nemáte čas. Prostě zpracování odložte na později a všechno zmrazte v kelímku nebo v uzavřeném pytlíku. Slupky a odřezky při zpracování se vám postupně nasbírají a až jich budete mít dostatek, přidejte je k základu na zeleninový vývar.

Hodí se slupky z mrkve, petržele, bulvového i řapíkatého celeru. Taky stonky fenyklu a zelené části z pórku. Klidně k zelenině přidejte i odřezky hub nebo zbytky bylinek (třeba stonky tymiánu a rozmarýnu).

Pečená dýňová semínka

Střed dýně se semínky nikdy nevyhazujte. Semínka se dají snadno proměnit na výbornou pochoutku, pokud je dobře ochutíte a opražíte. A když je předvaříte v osolené vodě, dají se jíst i se slupkou.

Semínka nahrubo očistěte od vláken a pak blanšírujte v silně osolené vodě (15 minut). Po scezení je dobře osušte a promíchejte s trochou oleje. Semínka znovu dochuťte solí a kořením podle chuti. Pečte na plechu s pečicím papírem a v troubě rozehřáté na 200 °C. Po 20 minutách je opatrně zkuste a podle potřeby dopečte.

Zbytky z odšťavňování

Zelenina přijde při odšťavňování o většinu šťávy a sladkosti. V drti ale zůstane spousta vlákniny i aroma, takže se dá při troše dobré vůle dále využít. Zeleninová nebo ovocná drť se dá zpracovat do kyprých těst nebo se dá naopak vysušit v tenké vrstvě na zeleninové krekry.

Nejsnadnější je ale drť z ošťavňování přidat k základu na vývar. Vroucí voda totiž ze zbytků dostane i ty poslední zbytky chuti. K drti přidejte vždy alespoň malý díl čerstvé zeleniny (nejlépe cibuli nebo mrkev) a bylinky. Zbytky mají samozřjemě menší výtěžnost, takže se držte poměru vody k zelenině asi 2:1. A samozřejmě platí – drť nemusíte zpracovávat hned, můžete ji v pohodě zmrazit na jindy.

Odřezky z hub

Tuhé nohy hřibů a nejrůznější odřezky nevyhazujte a uschovejte si je na vývar. Můžete je přidat k odřezkům kořenové zeleniny nebo je usušit spolu se slupkami na vegetu. Sušení i mražení houbám vůbec neškodí. A tady navíc i malý přídavek do základu na vývar, dělá velké divy.

Stonky a nať z fenyklu

Zpracování fenyklové natě je trošku oříšek, protože jeho stonky bývají opravdu tuhé a plné tuhých vláken. Aby se dal zpracovat, musíte si ho chytře naporcovat. Ze všeho nejdřív oddělte jemnou nať, která připomíná kopr. Ta je perfektně jedlá i za syrova a nemusíte se jí vůbec bát. Má silnou vůni fenyklu a v kuchyni ji uplatníte podobně jako kopr.

Po oddělení natě vám zbudou špičaté stonky, které jsou rozdělené na několik přepážek. První a druhá část je nejsvětlejší a také obsahuje nejméně vláken. Tuhle část stonku stačí nakrájet na tenké plátky a sníst se dají klidně i za syrova.

Ve zbylé části stonku už jsou ale vlákna hodně tuhá, takže k této části stonku přistupujte spíš jako k aromatické bylince. Aroma fenyklu se hodí k rybám a k vepřovému. Můžete s nimi vyplnit dutinu pečených ryb nebo je použít jako podklad pod vepřovou pečeni.

Nať ze salátové řepy

Nať z řepy má cenu zpracovat, pouze pokud je řepa zcela čerstvá, nezavadlá a pokud je nať v dobré kondici (a není napadena škůdci nebo chorobami). Nať po nákupu z řepy ihned odstraňte a skladujte samostatně. Před přípravou ji důkladně properte a osušte.Pokud vám nať řepy připomíná mangold, tak nejste vůbec vedle. Protože mangold je botanicky velmi blízký příbuzný řepy a chuťově je od listů řepy téměř k nerozpoznání. Listy mají tužší křupavá žebra a šťavnatou listovou část, která se chová podobně jako špenát. Před tepelnou úpravou můžete žebra odstranit a zpracovat listovou část zvlášť. Pokud jsou ale žebra tenká a nebude vám vadit, že zůstanou trochu křupavá, klidně je zpracujte dohromady.

V teple na pánvi a třeba na másle listy zavadnou a změknou téměř okamžitě, proto je nemusíte trápit dlouho. Zároveň se ale nebojte listy použít do hutnějších polévek, které se vaří déle. Řepná nať v nich bude fungovat jako skvělé osvěžení.

Mrkvová nať

Je jedlá, ale není vždy chutná. Pro zpracování tedy vybírejte pouze krásnou a svěží zelenou nať bez poškození. A pozor – u některých druhů mrkve může být nať hořká.

Při využití v kuchyni postupujte podobně jako v pohádkové sekyrkové polívce, kdy nať vmísíte mezi řadu ostatních surovin. Jde to do zeleného a výrazně ochuceného pesta, do omáček i do polévek.

Ředkvičková nať

Nať ředkviček je bez problémů jedlá. Na rozdíl od samotné ředkvičky ale nemá její typickou chuť a palčivost. Hodí se tedy spíš jako doplněk k jiné hlavní surovině nebo se musí výrazně ochutit. I kvůli tomu jsou oblíbené do pesta a do polévkových krémů. Nebojte se je ale použít i vedle ředkviček za syrova. K masitým bílým ředkvičkám vytvoří pěkný kontrast.

Na zpracování vybírejte jen pěkné nezavadlé listy, které nemají žluté skvrny. A před použitím je pořádně properte pod tekoucí vodou, protože často obsahují zbytky písku a zeminy.

Nať z kedlubny

Použijte jen opravdu pěknou a mladou nať. Listy chutnají podobně jako kadeřávek nebo kapusta. Stačí je umýt, nakrájet a můžete s nimi rovnou vařit. Skvělé jsou při rychlém opečení na pánvi i při vaření v polévce.Stonky listů jsou tuhé a obsahují vlákna, vzdávat to ale s nimi nemusíte. Při delším vaření změknou, pomůže i když je nakrájíte příčně na drobné penízky. Takhle se třeba dokonale ztratí v salátu s pečenou zeleninou nebo v základu do polévky.

Papriky

PĚSTOVÁNÍ PAPRIK

VÝSEV

Papriky vyséváme od poloviny února do 10.března do hrubého perlitu, který má průměr alespoň 3 mm (k dostání v zahrádkářských potřebách pod názvem Agroperlit). Pozor, písková forma perlitu je naprosto nevhodná, semena nevzklíčí! Agroperlit řádně navlhčíme, naplníme květináčky s dírkami, které vložíme do nepropustné misky, tak aby květináčky byly stále ve vodě – max. 1 cm výšky.

Semena jemně zasypeme

sychým hrubým Agroperlitem a přikryjeme filtračním papírem nebo novinami. Mírně zaléváme tak, aby papír byl stále vlhký. Do spodní nádoby doléváme vodu do výšky 1 cm. Nejlépe osivo klíčí při teplotě 28 – 30 °C. Po 3 – 5 dnech semena klíčí a jakmile se objeví děložní lístky, sejmeme papír a nadále mírně kropíme a udržujeme spodní závlahu. To vše za dostatku světla.

 

 

PIKÝROVÁNÍ

Po dokonalém rozvinutí děložních lístků (asi 7. – 10. den) papriku přepí-
cháme, zásadně po jedné rostlině do květináčku o průměru 8 cm. Zemina, kterou plníme do květináčků, musí být kvalitní, nejlépe – speciální substrát pro vypěstování sazenic zeleniny. Ihned po pikýrování rostlinky ošetříme PREVICUREM, nebo jiným přípravkem proti padání klíčících rostlin.

DOPĚSTOVÁNÍ

Sazenice pravidelně mírně zaléváme, udržujeme při teplotě 20 °C a dostatku světla. Je dobré 1x týdně sazenice přihnojit listovými hnojivy (WUXAL, KRISTALON). Při těchto optimálních podmínkách rostliny dobře prokoření a vysazovat můžeme již koncem dubna. Pokud sazenice začínají kvést, všechny květy
před výsadbou otrháme!

PŘÍPRAVA PŮDY A VÝSADBA

Vysazujeme do dobře vyhnojené a vydezinfikované půdy. Dezinfekci je možno provádět na podzim DUSÍKATÝM VÁPNEM a pak na jaře řádně vyhnojíme chlévskou mrvou (Živinový kompost). Těsně před výsadbou přihnojíme zásobním hnojivem HYDROKOMPEX nebo CERERITEM. Půdu prohrábneme a máme ji dokonale vyrovnanou a připravenou k výsadbě. Takto připravenou plochu přikryjeme černou textilií NEOTEX: Pegas-Agro 50. Nožem či zhotoveným dírkovačem uděláme dírky tvaru kříže, abychom mohli po výsadbě textilií přiložit až k rostlině. Délka řezu je 8 – 10 cm a do těchto dír sázíme rostliny. Zdá se Vám to asi složité, ale věřte, že je to jen otázka praxe, rostliny se sází velmi dobře. Tkaninu lze použít 2 – 3 roky po sobě.Rostliny paprik vysazujeme do řad ve sponu 0,7 – 0,8 m podle možnosti a zvyku a v řádcích 35 – 45 cm od sebe. Zásadně po jedné rostlině! Přičemž děložní lístky sazenic musí být těsně nad zemí. Krajní řady mohou být jen 30 cm od skla či fólie.

OŠETŘOVÁNÍ BĚHEM VEGETACE

Závlaha
Po výsadbě řádně zalejeme tak, aby v řádcích stála voda a byli jste přesvědčeni, že do hloubky 20 cm je půda promočená. Druhý den to opakujeme a pak alespoň 5 – 10 dnů nezaléváme, jen mlžíme. Při vyšších teplotáchmlžíme od 9 hodin každou hodinu tak, aby tkanina byla zvlhčena. V průběhu vegetace zaléváme při vysokých teplotách jednou za 3 – 4 dny, ale řádně, aby jste byli přesvědčeni, že celý kořenový obal je řádně prosycen vodou. Při chladném a deštivém počasí zaléváme dle potřeby, jednou za 7 – 10 dnů. Zásadně nezaléváme denně, neboť rostlin buď přemokříme, nebo trpí suchem, protože zavlažíte pouze vrchní část kořenů. Dp tvorby prvního plodu každodenně při vyšších teplotách mlžíme, později zaléváme poze podmokem. POZOR, paprika nesnáší okopávku, porušuje se kořenový systém a místo tvorby plodů rostlina obnovuje kořenovou síť, čímž se snižuje výnos.

 

Větrání

Proti jarním mrazíkům po výsadbě je vhodné rostliny chránit (ve studených sklenících a fólnících) bílou textilií. Musí být připevněna asi 10 cm nad rostlinou papriky. Zaléváme přes textilií, je propustná. Upozorňujeme, že je velice účelné do čel fólníků či skleníků příčně upevnit folii asi 40 – 50 cm vysokou, abychom zabránili průvanu ke kořenům a snadno ji mohli překročit. Vrchní průvan je naopak důležitý! Při vyšších teplotách důkladně oboustranně větráme.
Upevnění
Až rostliny povyrostou, zatloukáme za každou 6. rostlinou kůly cca 1,80 m dlouhé a pak podél řady vyvazujeme provazem ve výšce 20 – 30 cm od země, od kůlu je kůlu. Na konci řady se vracíme druhou stranou, takže si vytváříme paprikový “plot”. Vyvazujeme pevně, nemějte obavy, že rostliny polámeme. Pozor, aby vrchní provaz byl vždy asi 15 cm pod hlavnímvegetačním vrcholem. Všechny boční výhony, větvení ponecháme, nic nevyštipujeme!

Přihnojování

V průběhu vegetace přihnojujeme pravidelně každý týden spodní závlahou (KRISTALON, WUXAL) a každý třetí týden zkvašeným slepičím trusem nebo LEDKEM VÁPENATÝM, HYDRO-LEDKEM. POZOR, vždy přihnojujeme mimo stonek rostliny a do důkladně zalité půdy, hrozí popálení!

 

SKLIZEŇ

Plody sbíráme v konzumní a botanické zralosti. Po sklizni odstraňujeme všechny zbytky a poškozené listy či větve, aby se netvořily příznivé podmínky pro vznik chorob.

Přejeme Vám bohatou úrodu!

NEJZÁVAŽNĚJŠÍ CHYBY

      • chemické postřiky a přihnojování na list prováděné za plného slunce způsobují   poškození rostlin
      • přílišné větrání může vést k podchlazení rostlin
      • nikdy nezaléváme na večer, přílišná vlhkost v uzavřeném skleníku způsobuje hnilobu.
      • nepěstovat s rajčaty a vpůdě po rajčatech. Hodně hnojit

 

Hrách

výsev
– hladké odrůdy od října nebo listopadu (podzimní odrůda)
– znovu od února do dubna
scvrklá zrna od března do července (druhý výsev)

Na podzim na záhon přidáme kompost
humusovitá půda s draslíkem a vápníkem
severo jižním směrem
rýha 1-2 cm 40 cm od sebe

jakmile jsou vysoké asi 10 cm můžeme je přihrnout, aby se vlastní vahou neohýbaly

musí se popínat (drátěné plativo)

rostliny chránit roštím nebo sítí před ptáky

škudce na květy v květnu a červnu a proto sít brzy a nebo až pak

sklizeň cukrového co nejdříve kvůli chuti

Fazole

motýlokvěté rostliny a proto nepotřebují hnojení

potřebuje draslík a fosfor

potřebuje teplo

nesázet do vlhké půdy a do chladna.

v pařeništi pěstovat od dubna. Pozor na mráz !
popínavé od poloviny května
jedno semeno každých 5 cm nabo 5 semen do jamek po 40 cm

chránit půdy mulčem, aby zůstala vlhká

v polovině července lze sázet podruhé

sázení 4-5  fazolí do jedné jamky

posliujeme výluhem z přesličky

konzumují se celá

pěstují se s červenou řepou, kedlubnami a salátem. Saturejka na okraji záhonu odpuzuje škůdce.

Pěstovat ve II. nebo III. trati. Rády teplo, slunce. Přímý výsev v květnu, červnu. Lze postupně rozložit, nejzazší výsev v půli července. Vyluštěné zrno na vlastní výsev usušit a nechat přejít mrazem (proti larvám zrnokaza – asi 10 hodin při -12 st. C)

Opěrná konstrukce 2 m

fazole šarlatová do chladnějších oblastí

sklízet průběžně za suchého počasí.

Rajčata

Rajčata – tabulka-tisk

Předpěstovat doma

semena vyseji na začátku dubna do malých květináčků (2-3 semena). Přikrýt tenkou vrstvou zeminy a rukou zatlačit. zalít teplou vodou. Po určité době nechat jen nejsilnější rostlinku. Potřebují světlo a čerstvý vzduch. Pozor na teplotu, která by neměla přesahovat 20 stupňů, a dostatek světla, aby rostliny nevytáhly. Semenáčky pak přepichujeme , když děložní lístky dosáhnou vodorovné polohy.  Když prokoření přesadím do větších nádob a pak začátkem května otužovat v pařeništi. Během chladných nocí však chránit před chladu. Ideální je předpěstování rajčat přímo v hrncích nebo sadbovačích, ze kterých pak můžeme rovnou provést výsadbu.
Po dvojím přepichování na venkovní záhon.

Po 20.květnu na zahradu. nejlépe slunný záhon. zasadit hluboko až k prvnímu řapíku a trochu na šikmo. vedle kořenového balu zapusťte prázdný květináč s dírkou ke kořenům.

Vhodní sousedé na záhon: celer, košťálová zelenina, pórek, (špenát, lichořeřišnice -pokryjí celý záhon – mulčování) na okraj záhonu salát, petržel. Nepěstovat s bramborami (mají stejné choroby)

Záhon

Humusovitá a silně prohnojená půda (ne přehnojit !) potřebují živiny a teplo. V sezoně zalévat kopřivovou jíchou 2 x měsíčně ke kořenům 1:10 . Rajčatům svědčí nakypřená půda, nakopčení půdy k rostlinám je účelné, zvýší se kořenový systém, a sním i pozdější výnosy a počet plodů rajčete. Rajčata mají ráda vlhkost kořenů. zalévat rovnoměrně a dostatečně. . Zalévat ráno či v průběhu slunného dne, aby rychle oschly..Pravidelně mulčovat – ochrana před odpařováním (posekaná tráva, nastříhaný plevel, odpad z rajčat Velmi důležitá, zvláště po odkvětu, je závlaha.
V deštivých dnech zakrýt (nebo průsvitná stříška trvalá) Pravidelně vyštipovat výhonky v paží listů a vyvazovat. Ke konci srpna odstraňte poslední kvetoucí výhony – nedozrají a berou sílu

Pěstovat pouze  v “suchém” a větraném skleníku – Pedro, Dagmar, Tipo, Toro, Stupické skleníkové apod.. Od Startu jsem upustil – rychle měkne. Ve vlhkém častěji plíseň

svinuté listy bez choroby jsou příznakem přehnojení

Nejčastěji se vyskytující chorobou u rajčete je plíseň rajčete (plíseň bramborová). Pozná se podle charakteristických hnědých skvrn na listech, stoncích i plodech. Proti této chorobě je potřeba zasáhnou preventivně. Pokud očekáváme deštivé počasí, ošetřujeme rostliny přípravky Acrobat, Alliete, Ridomil, Kuprikol atd.

Pokud rajčata zaštupujeme, je možné odstranit i spodní listy, aby se tak u stonku rajčete nedrželo vlhko, a byl odolnější vůči zaplísnění.
Napadení stonku rajčete znamená konec rostliny jako takové, za krátko uvadá nebo celá odehnívá.
Černání pupku rajčete je porucha ve výživě rostliny – nedostatek vápníku. Postihuje plody a ty jsou pak zdeformované a na špičce plodu se objevuje černá skvrna. Rostliny pravidelně hnojíme. Pokud se porucha objeví rostliny ošetříme přípravky pro výživu vápníkem, jako je např. přípravek InCa.

Saví škůdci jako jsou např. mšice nebo svilušky napadají rajčata velmi často. Vhodné je i proti houbovým chorobám a savým škůdům použít přípravek Agro NATURA Symfonie 3 v 1.

Pro biozemědělství jsou vhodné přípravky Bioton a Bioan.

Keříčková rajčata

pěstujeme na venkovních záhonech. Většinou nezaštipujeme.

nejranější keříčková odrůda Latah.

 

Divoká rajčata

Divoké rajče roste a plodí s oporou i bez opory. Pokud má oporu, šplhá do výšky až dvou metrů a rozsochaté keře nezaberou na záhonech tolik místa. Rostliny se hodně větví, rostou do šířky (jedna rostlina dokáže zabrat plochu až 4 m2) a vzájemně se proplétají, takže záhy vytvářejí neproniknutelné houští, čímž ovšem vytěsní plevel a udrží si pod sebou vláhu. Keříky nemusíme zaštipovat, naopak čím víc bychom je zaštipovali, tím více by obrážely. Rostliny plodí až do prvních mrazíků, přezrálé plody praskají a samy se vysemeňují. Na rozdíl od běžných rajčat v organicky vyhnojené půdě rostou až příliš bujně a méně plodí, proto je lze s úspěchem vysazovat do druhé trati.

Semenáčky předpěstujeme stejně jako u běžných rajčat, bez předpěstování plodí později. Zhruba v první polovině března je vysejeme do směsi zeminy s kompostem (1:1). Jakmile se oteplí (po zmrzlých), přesadíme rostlinky na záhony na slunném místě a pohnojíme je třeba kopřivovou jíchou. Sázíme je zhruba 40 cm od sebe, aby keře měly dostatek místa. I tak vytvoří bohatou houštinu. Větve by neměly ležet na sobě, protože takové houští rádi napadají slimáci.

  • Je odolné proti plísni bramborové.
  • Můžeme je pěstovat bez velkých nároků na péči jako takzvané minihouštiny
  • Má vynikající sladkou chuť
  • Je velmi odolné proti nízkým teplotám i úžehu.
  • I v tom nejdeštivěším roce a ve vyšší nadmořské výše je úroda jistá.
  • Plodí velmi brzy, zhruba 3 týdny před všemi ostatními odrůdami.
  • Je vhodné i do menších nádob.

Nedozrálá rajčata skliďte, zabalte do novin a ve tmě nechte dozrát

 

Brambory

Brambory pocházejí z Peru.

Pěstovat v řádcích nebo i smíšených kulturách s falozemi, kedlubnou

Potřebuje kyprou, drobovitou, provzdušněnou půdu (kompost). Hrobkobat se nemusí, jestliže je tam mulč nebo smíšený záhon. Může být pak i rovný rovný řádek.

Na jaře by měly dosat dřevěný popel a extra dávku hnojiva (nevápnit!)

Na zahrádce stačí pro chuť dva řádky.

Ranné (teplota prohřáté půdy 7 stupňů) zasadíme v dubnu 40 cm mezera a 10 cm hloubka, řádky 60 cm od sebe. váha brambory kolem 50-60g. Do žlábku zralý kompost a rohové odřezky.

Mezi řádky špenát a lebeda, heřmánek či lichořeřišnice.

Předklíčit – položit na pupek do bedny na světlé a teplé místo. Dva řádky znamená 120 cm široký záhon.

Rostlina má 15 cm, tak se přihrne

mulčovací vrstva ušetří zalévání

zalévat močůvkou z kopřiv

hnilobu natě postřikem z česneku nebo cibule každých 7 dní

brambory na sadbu po sklizni položit na slunce dokud nejsou pořádně zelené

další zkušenosti:

  • Nemají rády příliš zásaditou půdu (pH nad 7), s předplodinou nemívají problém, půdu vyhnojím na podzim či na jaře vyzrálým kompostem (ne čerstvým hnojem).
  • Pěstuji vždy jen nějakou ranou odrůdu. Nechávám brambory předklíčit (při teplotě asi 10 – 15 stupňů – na světle, ) – koncem března. Mám je přitom asi tak napůl ponořené ve vrstvě půdy, nenechám zaschnout ani utopit. Očka by měla být nahoře. Často použiji brambory ze sklepa, které z oček pustily největší klíčky (neulomit!).
  • Asi po měsíci, když brambory pěkně zakoření, jdou na záhon. To je zhruba na přelomu dubna/května. Dávám je asi 15 cm hluboko (spon 60×30 cm – tedy 30 cm mezi rostlinami). Asi za dva týdny (po zmrzlých) začnou vylézat první lístky, ach, to je vždy radosti a příležitost k oslavě! Ale nesnáší mráz (pokud “vylezou” dříve, lze lístky ochránit netkanou textilií).
  • Když brambory povyrostou, bývá zvykem je přihrnovat (cca 3krát – odplevelení, provzdušnění, vyživení). Do brázd potom pouštíme zálivku. Chce to hodně vody, až do kvetení. Kdo vodou šetří, malých brambor se dočká.
  • Sklizeň probíhá po odkvětu, nebo když žloutne a polehává nať.
  • Chceme-li vytvořit nový záhon, brambory nám mohou pomoci – a ještě můžeme mít i podzimní sklizeň. V červenci položíme staré brambory na posekaný trávník a zasypeme vrstvou kompostu, na něj můžeme dát vrstvu trávy ze sekačky. Na podzim sklízíme.

Brokolice

 

Dýně a cukety

původem z jihu a proto teplo a slunce

humusovitá půda a dostatek vlhkosti

dusík, draslík – pole, fosfor

sklízí se  polozralé

není třeba je loupat

od konce dubna v květináčích a pak v květnu výsadba

Nechat semínko nabobnat vodou. Sazenice sázet až v květnu. Mohou růst u popínavých fazolí, mezi řádky kukuřice.

Tykev

převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

  • I když mají rády teplo, dají se pěstovat i v běžných středních polohách na záhonech – venku. Pěstují se v I. trati. Pěstuji hlavně cukety a patizóny. U cuket rozhodně koupit semena hybridní F1.
  • Sazenice předpěstováváme – výsev někdy v půlce dubna do kelímků (doma na okně). Na záhon po půlce května, spon tak 80x70cm.
  • Cukety snášejí chlad lépe než okurky, rostou i i při chladnějším počasí. Cukety sklízím, když jsou menší, jsou chutnější.

 

 

 

 

Okurky

vypuzují z těla vodu, rozpouští kyselinu močovou
mají rádi zahřátou půdu bohatou na humus
Předpěstovat na parapetu.

v těžké půdě se jim daří na hrůbcích – asi 30 sm vysoký, přimíchejte kompost a hnojivo.
vyžadují mnoho vody
zahrabaný květináč nebo petlahev s otvory
prevencí proti škůdcům je obecně posílení rostlin ( Bioton a pod.)
zahrabat doprostřed hnůj do hloubky 20-30 cm, který na jaře prohřeje půdu.
Příznivé podmínky – fóliový tunel, pařeniště.
semena každých 10 cm na vrcholek hrůbku a pak protrhat na 30 cm. nechat ty nejsilnější

Zalévat ráno nebo večer do kořenové oblasti.
V létě několik dávak kopřivové jíchy 1:10

Ocelová rohož mírně na šikmo

preventivní ochrana proti padlí přesličkovou jíchou

Pórek

pomáhá látkové výměně

půda bohatá na živiny – draslík – pole dřevěný

Pórek od března do pařeniště. Pozdní pórek od května do července. Štíhlé sazenice do 15 cm hlubokých rýh od sebe 20 cm. malinko zkrátit příliš dlouhé kořeny. Rýhy zahrnout a kolem rostliny substrát

sázet do brázdiček (sami se zanesou hlíbnou) na konci října jej přihrnout, kvůli dlouhému dříku.

http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html
  • Pěstovat nejlépe v I. trati. Náročný na půdu i zálivku. Při sázení zakrátit kořeny i vrchol.
  • Letní – výsadba předpěstované sadby začátkem dubna.
  • Podzimní – výsev v pol. dubna, výsadba v pol. června.
  • Zimní – výsev v 2. pol. dubna, výsadba koncem června.

 

česnek – Allium salivum

česnek – tabulka k tisku A4

cibulovitá rostlina
ploché listy až 30 cm
kulovité okvětí – pacibulky
hodně zdraví prospěšných látek
obsahuje látky odpuzující škůdce
Stanoviště
(nesnáší zelí a fazole)
humusovitou půdu bohatou na výživné látky
i do polostínu
stroužky 10 cm od sebe, řádky 20-25 cm
Opatření: sázet s mrkví a celerem
ošetření
Molík česnekový létá v květnu a pak v červenci a srpnu. ,
zalévat výluhem z přesličky,
napadené listy odříznot.
sklizeň
rycími vidlemi na podzim
čisté a vyschlé skladovat až 10 měsíců
lisovat
konzervovat

Česnek  (převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html)

Ve II. nebo III. trati (nerad čerstvé hnojení). Má rád teplo a slunce (nároky jako cibule, ale odolá mrazu). Nevhodná předplodina – brambory, rajčata, pórek, cibule. Vhodná předplodina – okurky, košťáloviny. Ozimé česneky mají větší výnosy. Před výsadbou naloupat na stroužky, namořit proti chorobám (Sulka,…). Stroužky sázet vypouklou stranou ve směru řádku – listy potom vyrůstají kolmo na řádek a nepřekrývají se ( – lepší oslunění – dělám to už pár let, je to tak). Můžeme si také vysadit sklizené pacibulky (rostou nahoře na stvolu). Vyrostou z nich roztomilé kulaté cibulky, které potom vysázíme jako stroužkovou sadbu.

    • Paličáky (modré zimní) se sází na podzim (listopad) ve sponu 30×10 cm a to tak, že asi 6 cm hluboko.
    • Nepaličáky širokolisté (bílé zimní) se sází také na podzim – stejným způsobem.
    • Nepaličáky úzkolisté (bílé jarní) se sází na jaře (březen, zač. dubna) o něco mělčeji, asi 4 cm hluboko.

Ulamovat květy na stvolu, aby kvetení nevysilovalo. Sklízet při zasychání nati, dosoušet na dobře větraném místě (kůlna,…) asi měsíc. Před uskladněním ucviknout nať i kořeny (aby nevyrůstal předčasně).

Velmi podrobně o česneku zde.

Cibule

působí protizánětlivě, ve stáří, arterioskleróza a to více jak česnek

daří se jí v hlinitých půdách

nevyžaduje čerstvé hnojení

v červnu lehce nadzvihnout rycími vidlemi – dostane více vody

zalít vonícími bylinami proti škůdcům

 

Cibule (převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html)
  • Ráda slunce, nerada těžké, kyselé a podmáčené půdy.
  • Pěstuji vždy ze sazečky (koupím malé cibulky – sadbu), ve II. nebo III. trati.
  • Vysazuji v březnu či dubnu, jen pár cm hluboko, spíš mělce. Vysazovat menší cibulky jen do průměru 2 cm, větší mohou vybíhat do květu (spotřebovat).
  • Sklízí se v červenci až srpnu, až nať polehává a zasychá. Po sklizni nechat doschnout (zavěšené za nať), potom zbavit natě i kořenů.

 

Mrkev

kyprá, propustná zemina (písčitá). Kompost, draselné hnojivo (málo popela)

ne příliš hnojit. Ne hnůj. Ne kopřivová jícha.

potřebuje draslík – dřevený popel

před výsevem hodně zkypřit

jako značkovací plodinu použít ředkvičky (mrkev vyráží o mnoho později, tak abychom viděli kde je)

sázet spolu s cibulí (šalotka)

sázet do blízkosti vratiče, kopru, levandule, kapradí

2 x týdne kropit výluhem z cibule, pórku nebo česneku proti pochmurnatce mrkvové

Mrkev která se sklízí až na podzim s pórkem nebo pažitkou

http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Přímý výsev, netkaná textilie. Pěstuje se v II. trati, nesnáší přímé hnojení hnojem. Nevhodná předplodina – miříkovité (petržel, celer), vhodná např. salát, pórek, fazole.

výsev (ven) sklizeň
Karotka 3 – 6 6-10
Mrkev pozdní 4 – 5 9-10

Celer

Celer odvodňuje. Jí se i listy.

Půda bohatá na draslík  dřevěný popel) a dusík, kompost a kamenná moučka

ne příliš hluboko do země.

Od července nekypřit

Hnojit přesličkovou močůvkou

Celer převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se v I. nebo II. trati. Nároky na živiny a zálivku. Potřeba draslíku (možno půdu předem vyhnojit popelem ze dřeva). Nevhodná předplodina – mrkvovité (mrkev, petržel). Čísla v tabulce = kal. měsíce. Humózní, vlhká půda, bulvy lze sklidit i během vegetace. Malé bulvy – sazenice vysazeny příliš hluboko nebo příliš časná výsadba nebo nedostatek vláhy či živin. Duté bulvy – moc dusíku.

celer výsev výsadba sklizeň
bulvový (ven) 2,3 5 7-10
řapíkatý (ven) 2,3 5 8-10
listový (ven) 2,3 4 6-12

Ředkvičky

lehce antibiotická

půda bohatá na humus (ne čerstvě pohnojenou)

hodí se pěstovat jako předkultura, kultura, následná kultura a smíšená kultura. Vyplňují mezery na záhonech

v létě však musíme sít speciální odrůdu

mezi ředkvičky patří Brukev řepák

Salát

V průběhu roku lze neustále sklízet.

vyžaduje dobře hnojenou a vlhkou půdu.

Různé druhy rostou různě dlouho.

Římský salát, hlávkový salát, čínský salát, ledový salát, čekankový salát, polníček, Čekanka listová,Kozlíček polníček vyséváme na konci srpna a začátkem září.

Salát

převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se ve II. nebo III. trati. Nenáročný, ale rád slunce, možno sázet i sám po sobě. Čísla v tabulce = kal. měsíce.

salát výsev výsadba sklizeň
Salát hlávkový rychlený (fóliák) 2 3 4 – 5
Salát hlávkový raný (ven) 3 – 4 4 5 – 6
Salát hlávkový letní (ven) 4 – 7 4 – 7 6 – 9
Salát hlávkový podzimní (ven i fól.) 7 8 10 – 11
Salát ledový letní (ven) 3 – 5 4 – 7 6 – 7
Salát ledový podzimní (ven) 6 – 7 7 – 8 9 – 10
Salát listový (česáček) (ven) 3 – 4 5 – 7

Kedluben

Brassica eleracea convar

na volné půdě a ve skleníku i na podzim -ideální na dosazování na volná místa v porostech-dřevnatost je vytvářena suchem, nedostatekm světla

půda- humózní půda, zásobená živinami a vodou. nepravidlné zásobování vede k praskání hlíz

Výsev- od poloviny prosince k rychlení při 15stupňu celsia. Od konce března do začátku dubna  na široko do pařeniště.  Přepichovat rostliny týden po vzejití do sadbovačů nebo hrnků. Nejzažší termín výsevu je začátek července.

Bílá kedlubna roste rychleji, ale je citlivější na kolísání teplot (praská). Změny vlhkosti vedou ke dřevnatění.

výsadba-  3 -4 týdny po vzejití vysazueme do sponu 25×30

lze pěstovat s rajčaty nebo celerem jako lem záhonu.

Hnojení- střední spotřeba. 70gr/m

kompletního hnojiva 3.-4 týdny po výsadbě ještě jednou 30gr/m2 dusíkatého hnojiva (síran vápenatoamonný)

ošetřování- okopávámke a zaléváme

škůdci – dřepčíci a květilka – síť proti hmyzu, vlhká půda

odrůdy – ranné – modré Azur, Blankyt bílé – Dvorana, Luna , letní – Praga, Sparta, Viola, pozdní – gigant, Violeta

Na vitaminy a minerály jsou 3x bohatší listy než hlíza

Kedlubna

http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se v II. trati. Dobré nakrývat netkanou textilií. Tuhá dužnina, dřevnatost – sucho, opožděná sklizeň.

Kedlubna výsev výsadba
letní březen/duben duben/květen
pozdní březen – zač. června postupné vysazování až do pol. července

 

Kadeřávek

Brassica oleracea

V německu se podává se šťavnatým salámem a má vysoký obsah vitaminu C. jeho chu´t se zlepšuje po prvních mrazech. Sklízí se od začátku ledna

půda- nenáročný, písčitá a v polostínu. Přemokření způsobuje žloutnutí

výsev- řídce od května do začátku července, spon 50×50

hnojení- kompost , 70g m komletní hnojivo 2x

odrůdy – kadet, kapral

  • Pěstovat ve II. trati, i ve vyšších polohách. Dubnový výsev, květnová výsadba. Odolává i zimním mrazům.

Pekingské zelí – podzimní rostlina

Brassica pekinensis

Pro následný výsev  od poloviny června – čtverec spon 30×30 – Předpěstovat v pařeništi

Hnojení – stačí kompost 2 x

ošetřování – okopávat

sklizeň – před mrazem

škůdci – housenka běláska – udržovat záhon stále vlhký. Květilka zelená – přikrýt záhon sítí proti hmyzu

odrůdy – masumune F11

Zelí

převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se v I. nebo II. trati, má rádo vápník. Je vhodné netkanou textilii nastýlat hned po výsadbě (volněji), odstranit asi po necelém měsíci.

  • Rané zelí z předpěstované sadby (výsev: únor, výsadba: březen/duben.)
  • Polopozdní a pozdní zelí – přímý výsev (výsev v polovině dubna, nebo z dubnové sadby výsadba začátkem června).

Zelí pekingské

To je to, které vytváří pevnou hlávku. Pěstuje se v I. trati, je nenáročné, vhodné i do vyšších poloh. Je vhodné netkanou textilii nastýlat hned po výsadbě. Při dlouhém dni vybíhá do květu.

  • Jarní výsev z předpěstované sadby (výsev: únor (skleník), výsadba: březen/duben.)
  • Podzimní výsev – začátkem července, výsadba v srpnu.

Zelí čínské

Nevytváří pevnou hlávku. Pěstuje se v I. trati, je nenáročné, ale více vyžaduje zálivku. Je vhodné netkanou textilii nastýlat hned po výsadbě.

  • Výsev: pol. června až zač. srpna, výsadba: červenec – srpen.