Archiv rubriky: Zelenina

Ačokča

Cyklantera. Čeleď tykvovitých. Jednoletá rostlina. Stonek až 5 metrů. Rozšířena v Americe. Vlhké a teplé klima. Předpěstovat. vysadit na jižní stranu tam kde se mohou pnout. Dostatek vody a živin. Plodí kolem srpna a září. Do salátů, do guláše, zeleninové polévky. Mladé do sladkokyselého nálevu. V syrovém stavu proti cukrovce.

Chilli papričky

Potřebují teplo a světlo. Klíčení semen při teplotě 21°C.
Pěstování ve fóliovníku: je potřeba zajistit ventilaci. Lze pěstovat v květináči i přímo v zemi.
Dostatečně teplá půda – 19°C a více. Přikryjte řádky fólií. Rozestup 45 cm. Za velkého horka přes poledne fóliovník stínit. Hnojení pravidelně tekutým hnojivem téměř při každém zalévání. NPK hodnoty: N4,P2,K7.
Během vegetační doby není nutné chilli zaštipovat.Čím hustší plodina, tím více rodí. Opylování – je samosprašná. Zatřást rostlinou stačí.
Když opadávají květy – asi je příliš suchý vzduch.(postříkat rozprašovačem a trochu zatřást) Zvlhčit vzduch – postříkat uličku ve skleníku a pod. Dalším důvodem je střídání horka a chladu.(teplota pod 16°C je nevhodná)
Hodně listů a málo květů =příliš dusíku.
Setí semen:
odstranit ze substrátu hrudky, v nádobě 1 cm pod okraj, zalijte zeminu z rozprašovače, položte semeno na povrch a zakryjte 4-5 mm vrstvou. Teplota kolem 23-30°C. Semena nepřelévat. Vlhký povrch zeminy stačí.Kontrola – zvednout květináček a kouknout zespoda jestli je rašelina vlhká. Klíčení trvá 7-14 dní.
Přesazování:
zatěžovat rostliny co nejméně. tam kde vyrostou dvě rostlinky, oddělit, aby jim neprorostly kořeny. Rostliny hledají světlo. proto táhnou do výšky
Hnojení:
tři týdny nepotřebují nic.Až spotřebují živiny ze země, zalévat 2x denně s trochou hnojiva. Ale vždy jen vlhko – nepřelévat. Rostlina se udusí. Nenechat stát ve vodě.
Nestříkat na rostlinu za prudkého slunce. kapka vody na listu je jak lupa a spálí list.
Přenesení na slunce jen opatrně. Aklimatizovat postupně. Např. Ráno a pak večer. Listy by mohly oschnout.

plánování roku

1.3. zasetí semen
10.3. vyrašení sazeniček
20.3. přesazení sazenic se dvěma listy do květináčů 10 cm
25.4. přesazení sazenic se 6-8 listy do květináčů 25-30 cm
7.6. Objevují se první květy
15.7. objevují se první plody, postranní výhonky mají květy
20.7. sklízíme první papričky
30.7. rostlina stále plodí
15.8. pokud necháte plody na rostlině budou červenat
5.9 rostlina stále plodí – přesun na teplejší místo
1.10. rostlina začne odumírat – pokud není v teple a na krytém místě

Některé papričky mají temně fialovou barvu (Serrano,Cayenne) – to je běžné. Po čase se barva změní na zelenou a červenou. Žíhání rostlin také není chyba.
Sklizeň:
sklízí se , když se v papričce vytvořila semena. Nezralé jsou spíše matné a trochu scvrklé. Zkusit zmáčknout jeden plod – pokud to v něm praskne zevnitř je zralý. Chilli sklízíme i se stopkou. ta se zlomí ve svém napojení na rostlinu. neoddalujte sklizeň. Když sklízíte včas, nasadí rostlina nové plody.
Co dělat s plody:
zmrazit,Sušit, lze udit.
Nakládání: Malé paričky naříznout a naskládat do sklenice. Roztok 14%vody,48% octa vinného,2 %soli a 2% cukry (lze přidat i česnek, koření) – přivést do varu, nechte trochu vychladnout a pak zalít papričky ve sklenici.
chlli olej: sušené (ne čerstvé!- hnijí) papričky naříznuté přidat do oleje. Několik týdnů odstát.
Pálivá omáčka: 48% papriček, 50% octa 2% soli. Vše spolu povařit a rozmixovat v mixeru. nalít do lahví.

Kukuřice s pnoucí fazolí

Když trochu pozdní kukuřice vyroste je možno nasázet pnoucí fazole, které se po ní pnou. Je však potřeba zalévat, protože o vodu spolu bojují. Když fazole dozrávají nastal by rozpor, protože fazole se pak už nezalévají. Dá se to udělat tak, že otrháme zralé lusky, nezralým voda nevadí, a pak zaléváme.

 

Mulčování rajčat

Rajčata potřebují spousty vody a jsou citlivá na změny vlhkosti, při nichž plody praskají. jakmile rajčata zakoření a půda se prohřeje, je možné je mulčovat 5-8 cm slámy. Pak stačí zalévat jednou týdně. Po sezoně jsem mulč zapracovala do země.

Na malých záhonech lze použít mulč z posekaná trávy, ale jenom slabou vrstvu, jinak se z ní stane plesnivé bláto.

Červená řepa

Salátová řepa

Úžasná kořenová zelenina. V létě a na vrcholu sezóny si ji vychutnáváme i s natí Salátová řepa je ale stejně dobrá i po delším skladování, takže nám dělá společnost i na podzim a v zimě.

Typickou výbavou řepy je její intenzivní zbarvení díky betainovým pigmentům, které jsou rozpustné ve vodě a zabarví vše, na co příjdou. Řepa je zvláštní i tím, že i po delší tepelné úpravě drží svůj tvar podobně jako třeba bambusové výhonky nebo vodní kaštany.

Zemité aroma řepy má zase na svědomí geosmin, který si spojujeme s vůní zeminy. V chuti je řepa většinou příjemně nasládlá, obsah cukru se líší podle odrůdy. Krmná a cukrová řepa je šlechtěná právě za účelem co nejvyššího obsahu cukru.

Nákup a skladování

Sezónní řepu v létě nebo na přelomu podzimu můžeme vidět na trhu i natí. Na kvalitu a čerstvost řepy ale nemá přítomnost natě zásadní vliv. Skladovaná řepa bez natě tak vydrží i skrz dlouhé zimní měsíce v dobré kondici.

Zlatá řepa je sladší a vynikající do salátů. Protáhlá varianta řepy se zase snadno loupe a zpracovává.

Na trhu najdete nejrůznější druhy řepy. Klasickou kulatou červenou řepu i její protáhlou variantu, která se díky tvaru výtečně zpracovává. Podle barvy pigmentu může být řepa červená, oranžová, světle žlutá i červená s bezbarvými proužky na průřezu.

Při nákupu vybírejte řepu, která je na svůj objem těžká. Bulvy by neměly být vyschlé, změklé ani nijak poškozené. Pro skladování je nejlepší spodní šuplík v lednici, kde řepa bez problémů vydrží několik dní.

Příprava

Před použitím je potřeba řepu vždy důkladně umýt, protože často obsahuje zbytky zeminy. Loupat je potřeba jen řepu, kterou chceme využít zasyrova. Pro tepelnou úpravu je lepší nechat řepu i se slupkou, která zabrání ztrátě barvy při vaření.

Při čištění zbavíme řepu zbytků stonku, slupky a drobných kořínků, které má řepa na konci. Škrabka a krátký nožík poslouží výborně.

Řepa na řezu nemění barvu, takže si ji můžete připravit ve větším množství i s předstihem. Zpracovanou a nakrájenou řepu pak stačí jen uskladnit v lednici a zakrýt, aby neosychala.

Syrová řepa a marinovaná řepa

Většina receptů počítá s řepou až po delším vaření nebo pečení. Řepa je ale úžasná i zasyrova a možná vás překvapí, jak se s ní dá snadno pracovat.

Pár minut v marinádě a plátky řepy hezky změknou. Křupavost ale neztratí.

Syrová řepa je sice poměrně tvrdá a křupavá, stačí jí však prodloužený pobyt ve slaném nebo kyselém prostředí, kde krásně změkne, a navíc ještě pustí úžasnou šťávu. Pokud řepu párujete s ostatní zeleninou, počítejte s tím, že řepa vše ve svém okolí zabarví dočervena nebo dorůžova.

Efektní a měkké prakticky ihned po nakrájení jsou tenké plátky řepy. Středně velké kostky, tenké sirky i malé kostičky naopak potřebují alespoň chvíli na změknutí.

I větší kostky v marinádě mírně změknou. Sirky a mini kostičky křupou v salátu jen malinko.

Nikdy se nebojte řepu dochutit výrazně. Její sladká chuť se skvěle páruje s výrazně kyselou chutí zálivky. Ocet, verjus, citrusy – jednoznačně ano!

Pečená řepa

Pečená řepa je možná nejpřístupnější poloha salátové řepy, vhodná i pro zaryté odpůrce. Řepa totiž po pečení krásně změkne a její chuť zesílí a zesládne, její textura pak vzdáleně připomíná maso.

Upečená řepa má neuvěřitelně koncentrovanou chuť a masitou pevnost.

Řepu pečeme očištěnou, ale vždy ve slupce . Dá se péct odkrytá (bude voňavější) i zabalená v alobalu (bude o fous šťavnatější). Nejlépe ji sluší vyšší teploty okolo 200 °C. Pečení vždy zabere něco okolo hodiny, a zda je řepa upečená, poznáte podle zapíchnutí nože nebo vidličky.

Upečenou řepu nechte po pečení mírně vychladnout a oloupejte hned, jak to bude možné. Porcujte a krájejte dle účelu. Po upečení je ještě víc nasládlá, proto se nebojte ji rázně okyselit.

Vařená řepa

Vařená řepa je oproti té pečené více šťavnatá a chybí jí hluboké chutě, které vznikají při pečení. Je proto lehčí a má v sobě ještě spoustu chutné šťávy.

Řepu vaříme vcelku a ve slupce. Nejšetrnější a téměř bez ztráty pigmentu je vaření na páře, oproti klasickému vaření ve vodě ale trvá o fous déle. Uvařená řepa se po mírném vychladnutí loupe téměř sama, slupka po uvaření totiž skoro úplně povolí.

Pokud budete řepu vařit oloupanou a třeba i nakrájenou, počítejte vždy s tím, že do tekutiny uvolní svůj pigment, a přijde tak o část své barvy i chuti. Pokud je ale tekutina na vaření součástí polévky a nebude se vylévat, není to vůbec na škodu!

Pyré z řepy

Parádní základ pro pikantní pomazánky a řadu tradičních receptů. Pyré si nejsnadněji připravíte z nakrájené vařené řepy (je šťavnatější oproti pečené). Postačí vám k tomu jakýkoliv robot nebo i nástavec pro tyčový mixér.

Uvařenou řepu v pohodě rozmixujete s minimem přidané tekutiny.

Pyré z řepy můžete s oblibou mísit s bramborami, bílým pečivem i luštěninami. Na místě je i výrazné ochucení a přiměřené naředění, aby mělo pyré tu správnou konzistenci. Opět platí, že řepa je v prvé řadě sladká, proto se nebojte pořádně okyselit nebo použít výrazné aroma pro ochucení (česnek, koření).

Nať z řepy

Nať z řepy má cenu zpracovat, pouze pokud je řepa zcela čerstvá, nezavadlá a pokud je nať v dobré kondici (a není napadena škůdci nebo chorobami). Nať po nákupu z řepy ihned odstraňte a skladujte samostatně. Před přípravou ji důkladně properte a osušte.

Pokud na trhu uvidíte řepu s podobně krásnou natí – berte ji a na nic se neohlížejte!

Pokud vám nať řepy připomíná mangold, tak nejste vůbec vedle. Protože mangold je botanicky velmi blízký příbuzný řepy a chuťově je od listů řepy téměř k nerozpoznání. Listy mají tužší křupavá žebra a šťavnatou listovou část, která se chová podbně jako špenát.

Před tepelnou úpravou můžete žebra odstranit a zpracovat listovou část zvlášť. Pokud jsou ale žebra tenká a nebude vám vadit, že zůstanou trochu křupavá, klidně je zpracujte dohromady.

V teple na pánvi a třeba na másle listy zavadnou a změknou téměř okamžitě, proto je nemusíte trápit dlouho. Zároveň se ale nebojte listy použít do hutnějších polévek, které se vaří déle. Řepná nať v nich bude fungovat jako skvělé osvěžení.