Archiv rubriky: duben

duben

  • výsadba ovocných stromků
  • řez ostružiníku
  • základní řez růží
  • mulč pod ovocné stromy (max 1 cm – aby kořeny nerostly k povrchu)
  • odstraňte kořenové odnože šeříku
  • zakládáíní trávníku
  • nový trávník sekat až když je vysoká 8 cm
  • jakmile mají jahody srdéčka použijte hnojivo na drobné ovoce nebo zkvašený slepuičinec
  • růžím přidejte kompost, přihnojte a zalijte
  • na mšice výluh z tabáku
  • výsev do půdy mrkev, salát,červená řepa, hrách, pór, mangold,špenát, ředkvičky
  • Hrášek vysévat postupně po14 dnech
  • předpěstovat cukety, okurky. na záhon až po zmrzlých
  • jednoťte ranou zeleninu na požadovaný spon
  • rebarboru sklízet od dubna do června každých 14 dní 1/3 stonků 30-50 cm délky. odstraňovat květní stvoly.
  • výsev estragonu – pelyněk – nasázet k ostatním bylinám, šalvěje a kopru – vysévat postupně.
  • předpěstovanou bazalku, petrželku, koriandr a tyminán – přesadit do půdy
  • Jahody – odstranit odumřelé listy
  • vysadit kontejnerovaný clematic – plamének. zasadit hlouběji o 15 cm
  • vyčistěte jezírko

Zahrada v dubnu

Nově založené záhony jahod můžete v prvním roce dobře využít pro ně­které druhy zeleniny.

V případě sazenic jahod přepichovaných na podzim, je posledním možným termínem výsadby začátek dubna.
Měsíční jahody vám přinesou úrodu ještě v témže roce, když je začátkem dubna zasejete do studeného pařeniště.

Mají-li přinést starší měsíční jahody bohatou úrodu, musíte je zásobit živinami již počátkem dubna.

V dubnu je nejvyšší čas energicky za­kročit proti plevelům na pěšinkách, jestliže jste to dosud neučinili.

Dobře připravte půdu pro letničky, které již v dubnu můžete vysévat pří­mo na konečné venkovní stanoviště. Většinu letniček popisovaných v dal­ších radách musíte po vzejití vyjednotit. Výsev do hnízd je vhodnější než běžně do řádků, protože ušetří hodně osiva.

Rezeda vonná bývá k vidění jen velmi vzácně. Hodí se však velmi dobře jako lem záhonů a je to voňa­vá nízká květina k řezu. V nepříliš studených polohách ji můžete vysévat již od poloviny dubna. Mohutně rostoucí odrůdy dosahují výšky asi 40 cm.

Jednoletá iberka okoličnatá tvoří nádher­né lemy a kvetoucí koberce. Může se vysévat již počátkem dubna. I když se iberkám daří v každé kulturní zemině, ros­tou nejlépe v písčitohlinité půdě. Iberky dosahují průměrně výšky 25 cm.

Jednoletá tařicovka přímořská dorůstá podle odrůdy do výsky 12 až 30 cm a je to jedna z nejkrásnějších letniček pro lemy a kve­toucí polštářky. Tařicovce vyhovuje nejlépe plné slunce a spíše sušší půda, která není příliš bohatá na živiny. Vy­sev začíná v půli dubna. Za sucha je třeba rost­liny důkladně zavlažit. Vzcházení trvá při teplém počasí jen 8 dnů. V této době dávejte bedlivý po­zor na dřepčíky a včas proti nim zakročte.

Nechcete-li, aby známý měsíček lékařský nasazo­val květy příliš pozdě, vysejte ho již v dubnu. Vyhovuje mu každá půda, jen když je dostatečně zásobena živinami.

Slunečnici roční vysévejte nejraději k plotům a na po­dobná místa, případně kolem hromad zeminy, které nejsou chráněny před sluncem. Podle odrůdy dosahuje slunečnice výšky l až 2 m. Od poloviny dubna vysévejte do každého hnízda 2 až 3 semena v průměrných vzdálenostech 50 cm. Po vzejití z nich ponechte vždy jen nejsilnější rost­linu. Výška slunečnice závisí na jakosti půdy.
Stračce zahradní je věno­vána příliš malá pozornost. Jsou známy odrů­dy, které dorůstají jen do výšky 50 cm, ale i ji­né, vysoké přes l m. Stračky dávají přednost hluboce nakypřené vápenité půdě, která je spíše vlhčí. Nesnášejí hnojení čerstvým chlévským hnojem. Ve všech polohách ji vysévejte jíž počátkem dubna.

K málo známým, ale na květy velmi bohatým letničkám patří klanokvět který můžete vysévat od polo­viny dubna. Klanokvět se předvede v celé své kráse pouze na plně výslunném stanovišti. Nejlépe mu vyhovuje středně těžká půda s velkým množstvím humusu a živin. Vůbec nejkrásnější jsou hybridy, které dorů­stají do výšky 25 až 40 cm

Smilek poskytuje velmi krásné suché květy a zasluho­val by si proto mnohem větší pozornost. Této letničce se daří nejlépe na humózních, písči­tých půdách, které neobsahují vápník.

Rod lichořeřišnice obsahuje plazivé i keříčkovitě rostoucí formy, takže ho můžete používat pro různé účely. Na chráněných místech a pod ochrannými kryty mů­žete lichořeřišnici vysévat na konečné stanoviště již v posledních dubnových dnech.

Povíjník trojbarevný dorůstá průměrně do výšky 30 cm. Patří k nejkrásnějším květinám úzkých záhonků a zaslouží si mnohem více pozornosti. Nejvhodnější pro Povíjník je písčitohlinitá půda. Nevyhovuje mu však ani příliš velká, ani příliš ma­lá zásoba živin a vyžaduje vápnění. Má-li tento svlačec bohatě kvést, musí mít výslunné stanoviště. Vy­sévá se na začátku dubna.

Dvoutvárka do­sahuje podle druhu výšky 30 až 35 cm. Je to okouzlující letnička, kterou vídáme na zahrádkách až příliš zřídka. Pro její pěstování se hodí jen záhřevné, písčité půdy s malou příměsí jílu a slunné polohy. Mokré půdy jsou nevhodné. Nejpříznivější dobou pro vy­sev je polovina dubna.

Slézovec patří k letničkám, které by neměly chybět v žádné za­hrádce, protože vystavuje na odiv květy záři­vých barev a působí velmi okrasně. K dostání jsou karmínově růžové a bílé odrůdy, jejichž výška činí 60 až 90 cm. Vyhovuje jim každá dobře zpracovaná zahradní půda, která není přehnojená dusíkem. Nejlépe se jim daří na plném slunci.

V dubnu vysazujte hlízy mečíků. Každý rok je vysazujte na jiné místo. Při nákupu hlíz mečíků byste se měli podívat i pod jejich slupky. Najdete-li tam nenormálně zbarvená nebo vpadlá místa, je namístě od obchodu ustou­pit. Nemocnými hlízami byste si zamořili zahradu. Také hlízy mečíků, pěstovaných více let na stej­ném místě, se velice snadno nakazí chorobami.

Nezapomeňte namořit hlízy mečíků před vysazením, pakliže jste na nich vloni v létě pozorovali příznaky chorob. Na trhu jsou různé přípravky k moření za mokra, u nichž se musí přísně dodržovat návod k použití. Před mořením odstraňte ze stonkových hlíz všech­ny slupky. Oloupané hlízy dejte do obalu z řídké tkaniny a zavěste je na půl hodiny až hodinu do roztoku mořidla. Nejlepší je, když hlízy hned po­tom vysadíte do země.

Hlízy mečíků je nutno sázet 10 cm hluboko, aby rostliny nemohl povalit vítr. Na každý m2 potřebujete 50 hlíz. Na normálním záhoně vysazujte 6 řad, meziřádková vzdálenost tedy činí 20 cm. V rámci řádku dávejte hlízy 10 cm od sebe. Předtím si buďto připravte 10 cm hluboké rýhy, nebo použijte sázecí kolík o průměru, odpovídajícím průměru hlíz.

Nastelete-li na povrch půdy nad zasa­zenými mečíky rašelinu nebo vyzrálý chlévský hnůj, ušetříte si hodně práce se zalé­váním a okopáváním. Nastýlku můžete dát bez rozpaků 5 až 6 cm vyso­kou. Mulčujte poté, co jste zarovnali rýhy, případ­ně otvory po sázecím kolíku, a uhrabali povrch záhonu. Teprve po konečném upravení nastýlky zeminu důkladně zavlažte.

Od začátku dubna vysazujte hlízy mombrécií (křešina žlutočervená), popřípadě je přesaďte,
pokud to snad považujete za nutné. Čím déle mohou zůstat stonkové hlízy křešiny na jednom místě, tím lépe kvetou. Při výsadbě je dávej­te 12 až 15 cm hluboko do země. Na podzim nemu­síte hlízy vyrývat, pokud jim dáte řádnou ochrannou vrstvu.

V dubnu je ještě vhodná doba k výsad­bě keřových i stromkových růží.

Téměř všechny trvalky, s výjimkou nově vysazených, vyžadují v dubnu ži­viny, aby se mohly optimálně vyvíjet a růst. Použijte nejlépe plná hnojiva, chudá na dusík. Zvažte, zda tato hnojiva rozhodíte opatrně v su­chém stavu, nebo je aplikujete jako živné rozto­ky a v jakém množství. Obecně se slabě rostoucí trvalky hnojí méně.

Karafiáty (hvozdík karafiát, snesou slabé noční mra­zíky, a proto je můžete vysazovat již od poloviny dubna. Sazenice se předpěstovávají pod sklem, takže si při nákupu dejte pozor na to, aby byly správně otužované. Karafiáty nevysazujte blíž než do sponu 25 cm x 25 cm. Berete-li sadbu z výsevního záho­nu, postačí 20 cm x 20 cm.

Hlízy jiřinek můžete zasadit již ke konci dubna, není-li půda příliš studená. Z hlíz, které přečkaly zimu, porostou jen ty se zdravým srdíčkem. Nová nadzemní část vyrůstá pouze z tohoto místa. Mějte to na paměti, až bude­te prohlížet i nově kupované hlízy. U vysokých odrůd Jiřinek zarazte nejdřív do země kůly a potom vysaď­te hlízy. Uděláte-li to obráceně, poškodíte hlízy i kořeny. Hlízy jiřinek vysazujte tak hluboko, aby byly za­kryty alespoň 10 cm vrstvou zeminy. Rozestupy mezi jednotlivými rostlinami závisí na odrůdě!

Tygřice páví se zatím ještě těší jen velmi malé pozornosti. Hlízy vysazujte v posledních dubnových dnech. Skupinka 10 kusů je pěknou okrasou zahrádky s trvalkami. Tygřice páví dorůstá do výšky až 50 cm. Hlízy sázejte na slunné stanoviště, 8 až 10 cm hluboko a 10 až 12 cm od sebe.

Hlízy frézií, které vysadíte v dubnu na záhony pod širým nebem, vám poskyt­nou již od konce července hodnotné květy k řezu. Fréziím by se mělo věnovat mnohem víc pozor­nosti. Snášejí spíše lehce zastíněné stanoviště než Palové slunce. Drobné hlízy sázejte 5 cm hlubo­ko, meziřádková vzdálenost činí 10 cm a na řádku je dávejte 5 cm od sebe. Rostlinám poskytněte určitou oporu ve formě krátkých hůlek, jinak se hlízy vyvrátí. Během růstu je třeba se starat o dostatečnou půdní vlhkost.
Používáte-li své vlastní tulipány jako květy k řezu do vázy, musíte ponechat na rostlině alespoň dva normální listy. Nově tvořící cibule se jinak poškodí natolik, že příští rok nepokvete.

Dvouletý kmín kořenný roste nejlépe na písčitohlinité půdě, bohaté na vápník.

Na písčitých i dalších lehkých půdách přečkává kmín zimu jen velmi špatně. Přestože snese půdu v 1. trati, měli byste ho zařazovat raději do 2. trati. Předpokladem dobrého úspěchu je zpracování půdy do velké hloubky a základní vyhnojení. Kmín pěstujte na stanovištích chrá­něných před větrem, kde lépe přečká zimu. Je-li v zimě vystaven ostrým větrům východních směrů, může úplně vymrznout. Obecně kmín vy­žaduje slunnou polohu. V létě však nesnese delší období sucha, protože k tomu, aby se mu dařilo opravdu dobře, potřebuje vyšší vlhkost vzduchu. Kmín vysejte během dubna přímo na konečné stanoviště. Na l m2 nesmí přijít víc než l g osiva, což představuje 200 až 250 semen. K výsevu se nesmí používat kmín, který se pro­dává jako koření. Obvykle mívá velmi nízkou klíčivost, neboť se jedná většinou o málo vyzrálá a malá semena. Vždycky je namístě přezkoušet klí­čivost. Na normální záhon (1,2 m) vysejte 4 řádky při meziřádkové vzdálenosti 30 cm. Kvůli lepšímu využití půdy můžete v prvním roce s kmínem pěstovat meziplodinu. Z bylinek se pro tento účel hodí lichořeřišnice větší a také kopr vonný. Obě tyto rostliny mají krátkou dobu vývoje a rychle se sklidí. Je možné zde pěsto­vat i ředkvičky, a dokonce raný hlávkový salát. Meziplodiny se postarají o dobré zastínění půdy, které dělá mladým rostlinkám kmínu velmi dobře. Má-li kmín přinést dobrou úrodu, musíte jej v dubnu druhého roku pěstování přihnojit. Hnojení můžete spojit s okopávkou a vyplením zá­honů kmínu. Na každý m2 pěstební plochy rovno­měrně rozhoďte 3 g plného vícesložkového hnojiva a mělce ho zapravte do povrchové vrstvy motyčkou. Za sucha pak ještě vydatně zavlažte, a když půda trochu oschne, ještě jednou ji nakypřete.

Večer je nejvhodnější doba pro sáze­ní zeleniny všeho druhu. Sazenice zeleniny i jiných rostlin byste měli vysa­zovat na venkovní stanoviště vždy ve večerních hodinách. Slunce se pak na nich neprojeví tak škodlivě. Po výsadbě důkladně zavlažte. Kořeny tím získají dobré spojení se zeminou. V noci mají sazenice možnost přijmout tolik vody, že příští den nemusí ani povadnout. Budete-li takto postupovat, nebudete si moci stěžovat, že máte ztráty. Sazeni­ce zakoupené během dne je třeba uložit na chlad­ném, stinném místě.
Veškeré druhy zeleniny, uskladněné na zimu ve sklepě a v krechtech, je třeba do konce dubna spotřebovat. Zelenina nesmí začít rašit. Spotřebovávají se tak vý­živné látky, které pak v zelenině chybějí. Rašení je větší, když je na jaře vlhko a teplo.
Již v dubnu, při suchém a slunečném počasí, můžete na výsevních záhonech pod širým nebem objevit škodlivé dřepčíky. Týká se to především vysetých košťálovin a řed­kviček. Dřepčici ničí děložní listy těchto druhů zeleniny, sotva vzejdou. Semenáčky se pak nemo­hou dále vyvíjet. Silnějšímu napadení předejdete také pilným zaléváním a kypřením půdy.

Zvadlé sazenice salátu je třeba okamžitě prohlédnout, jestli v nich nejsou škodliví drátovci (larvy kovaříků). Drátovcům sazenice salátu velice chutnají.

Za vlhkého, teplého počasí se objeví i plži a svým požerkem poškozují sa­zenice zeleniny,

Jsou-li příčinou pozorovaného poškození právě plži (plzák zahradní, slimáček polní, slimák nej­větší, hlemýžď zahradní a další), poznáte to snad­no podle stopy slizu, kterou za sebou zanechá­vají. Nejvíce vám pomůže nastražení granulí proti plžům, které jsou k dostání v obchodě. Každé ráno je nutno návnadu prohlížet a jsou-li škůdci jen omámeni, posbírejte je a zničte.

Veškerou čerstvě zasazenou zeleninu a také výsevy košťálovin je třeba prů­běžně prohlížet, aby v nich nenapáchali škodu ptáci. Vhodné je napnout nad rostlinkami sítě nebo po­užít ochranné kryty.

Řapíky rebarbory můžete sklízet již koncem dubna, jestliže jste učinili opatření pro její rychlení. Blanšírované jemné řapíky jsou velmi křehké, proto dávejte pozor při jejich vylamování. Při sklizni odstraňujte i květenství, které se již také vyvíjí. Sklidíte-li všechny blanšírovatelné (upotře­bitelné) řapíky, musíte poté rostlině poskytnout čas na odpočinek, aby se zotavila.

V poslední dubnové dekádě přihnoj­te první dávkou živin všechny košťáloviny (včetně kedlubnu), které byly vysazeny na začátku dubna nebo dříve.

Řádky se v této době ještě nezapojily, takže je nej­rychlejší rozhodit pevná minerální hnojiva. Na každý m2 pěstební plochy můžete dát bez obav 30 g plného vícesložkového hnojiva (např. CERERTT nebo NPK), které lehce zapravíte do půdy motyč­kou. Rostliny pak důkladně zavlažte, aby se živiny dostaly ke kořenům.

Z košťálů kadeřávku, které jste příliš neseřízli při otrhávání listů, můžete sklízet v posledních dubnových dnech mladé výhonky. I když toho co do množství nebude moc, přece jen je v této době mladá čerstvá listová zelenina vzác­ná. Výhonky odlamujte až u košťálů.

Pór, který vysejete v dubnu na volný záhon, vytvoří do pozdního podzimu ještě dobře použitelné protáhlé cibule s oblou lodyhou a listy.
Osivo póru si uchovává klíčivost nejvýše tři roky. Sazenice póru se mají vysazovat v půli června, takže je není nutno vysévat před polovinou dubna.

Špenát a kozlíček polníček, které jste vyseli na podzim, byste měli v prvních dubnových dnech ještě přihnojit živným rozto­kem rychle působícího dusíkatého hnojiva. Tímto opatřením také oddálíte vyhánění do květu.

Špenát, který jste vyseli v prvních březnových dnech, dosáhne za příznivého průběhu povětrností koncem dub­na sklizňové zralostí. Se sklizní rozhodně nečekejte až na okamžik, kdy začne špenát vyhánět do květu, protože pak začí­ná hořknout. Menší sklizeň je lepší než sklizeň nepoživatelná.

I ve vyšších polohách musíte v dubnu skončit s výsadbou cibule sazečky. Případný výskyt mrazíků sazečce neuškodí, zejména když použijete takové odrůdy, které jsou odolné vůči vybíhání do květu.

Španělskou obří cibuli kuchyňskou, jejíž sadbu jste si předpěstovali v kořenáčích, můžete koncem dubna vysazovat na záhony. Důležité je včasné otužování rostlin. Za nepříznivého, resp. chladného počasí je vhodnější počkat s výsadbou až na začátek května. Obří cibule vyžaduje spon 25 cm x 20 cm. Je vhodné ji opatřit poklo­py proti mrazu a nechat je na místě, dokud nepomine nebezpečí pozdních jarních mrazíků.

V příznivých chráněných polohách, které jen vzácně zasáhnou pozdní jarní mrazíky, můžete v první polovině dubna vysévat dřeňový hrách. Nikdy byste neměli za­pomenout osivo namořit.

Okurky se mohou pěstovat v pařeništi v 1. tratí jako následná plodina pro letní využití.

Pařeniště se zjara využívají k vypěstování sadby zeleniny nebo hlávkového salátu, ředkviček či ředkve. Potom do nich můžete vysazovat nebo vysévat okurky, a to od poloviny dubna do teplého pařeniště a od konce dubna či začátku května do studeného pařeniště. Okurky vyžadují opravdu teplé prostředí, a proto se postarejte o dosta­tečné množství materiálu na jejich zakrytí.  Pařeniště musíte zakrývat každou noc slaměnými rohožemi nebo něčím podobným, a to i když se neočekávají noční mrazy. Zmírníte tím výkyvy mezi denními a nočními teplotami. V zakrývání je třeba pokračovat až do června. V první době po výsadbě, resp. po výsevu, by se pokud možno nemělo větrat, ledaže by venkovní teploty překro­čily 25 °C. V tom případě však větrejte jen okny, která se otevírají ve směru po větru. Do té doby, než okurky vyplní veškerý prostor v pařeništi nebo na venkovním záhoně, ho ještě můžete využít pro další druhy zeleniny. Nejlépe se k tomu hodí ředkvičky anebo hlávkový salát. Salát vysazujte do sponu 20 cm x 20 cm.

Jakmile jste schopni dobře rozpoznat řádky cibule a mrkve na záhonech osetých v březnu je třeba odstranit značkovací plodinu. Svůj účel už splnila a nyní by jen brzdila vývoj příslušných druhů zeleniny.

Mrkev bezpodmínečně protrhejte, jestliže vzešla příliš hustě. Proveďte to okamžitě, jakmile lze vzešlé rostlinky dobře uchopit, většinou již v posledních dubnových dnech. Mrkev vyjednoťte tak, aby zůstala na vzdálenost 2 až 3 cm nanejvýš jedna rostlina.

U pastináku musí činit vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami na řádku 8 až 10 cm. Jedině tak mohou narůst silné kořeny. Po vyjednocení rostliny vydatně zavlažte.

Po vyjednocení mrkev hned přihnojte první dávkou živin. V tomto případě rostlinky nezalévejte okamžitě po vyjednocení, ale teprve po aplikaci hnojiva. Použijte asi 20 g dusíkatého hnojiva nebo asi 30 g kombinovaného hnojiva na m2. Hnojivo nemusíte dávat jen do meziřádků, můžete je roz­hodit po celé ploše záhonu.

Cibuli, kterou jste vyseli v březnu, jednoťte pouze v případě, že vzešla příliš hustě a pokud chce­te sklízet velké cibule. S touto činností spojte i první přihnojení Cibuli jednoťte přibližně na 2 až 3 cm. Hnojí se stejně jako u mrkve a používají se i stejná hnojiva. Cibuli, kterou nemáte v úmyslu jednotit, pohnojte v posledních dubnových dnech.

V březnu vysetý bob zahradní a hrách polní poprvé přihnojte, jakmile rostliny dosáhnou výšky 5 až 8 cm a podruhé asi o 2 týdny později.

Chcete-li mít dobrý výnos jarního česneku, musíte ho vysadit nejpozději do 10. dubna.
Slepičí trus, králičí a kozí hnůj (bez podestýlky), který chcete později po­užít jako kapalné hnojivo, můžete dát již v dubnu kvasitVodotěsné nádoby umístěte tak, aby na ně mohly dopadat přímé sluneční paprsky. Jmenované hmo­ty zřeďte v poměru 1:2. Doplňte je tedy dvojná­sobným množstvím vody, abyste nemuseli mít pří­liš velké nádoby. Potřebné ředění si namíchejte až při hnojení.

 

Proti potkanům a krysám je velmi účinná návnada, která je promíchá­na se speciálním prostředkem (např. fosfid zinku, Zn3P2). Jako návnada, kterou potkani rádi sežerou, se osvědčila směs kukuřičného šrotu, ovesných vlo­ček a cukru. Návnady, které se kupují v obcho­dech, lze nastražit samozřejmě i nesmíchané s ni­čím jiným. Je důležité, aby jimi nebyly ohroženy žádné další druhy zvířat a aby se jimi nemohly otrávit děti.

K boji proti měkkýšům se používá pivo (rostlinám ve skutečnosti škodí hlavně plzák zahradní). Do kelímků od jogurtu nebo podobných nádobek, zapuštěných až po okraj do země, nalijte pivo, které svým zápachem neodolatelně vábí plzáky, slimáky, slimáčky i další měkkýše. V obchodech jsou k dostání pasti na slimáky. Mají stříšku, která chrání při silném dešti obsah před zředěním. Je možné je rychle přenést na jiná ohrožená místa a dají se snadno Čistit. Pivo se ovšem musí v kaž­dém případě vyměňovat jednou za několik dní.

Za teplého počasí je třeba dostatečně větrat skleníky a fóliovníky.Platí to zejména pro hlávkový salát a kedluben. Kromě toho značně roste s pokračujícím rozvojem rostlin i spotřeba vody. Hlávkový salát potřebuje podle počasí 10 litrů vody jednou až dvakrát týdně na každý m2. Kedluben a především květák zpravidla zalévejte každý druhý den.

 

 V poslední dubnové dekádě je možné vysazovat do malých skleníků a do fóliovníků okurky a rajčata, které přinesou úrodu v létě. Okurky nebo rajčata můžete již od 20. až 25. dubna vysa­zovat do částečně sklizených porostů. Tento ter­mín výsadby ovšem vyžaduje dodatečná ochranná opatření proti mrazu. Měli byste mít připravené slaměné rohože, plachty nebo podobný materiál. Pro uvedený způsob pěstování používejte zásadně odrůdy okurek a rajčat, určené pro drobné pěstitele.

Pěstování okurek vyžaduje co nejlepší růstové podmínky. Patří k tomu také pečlivá příprava půdy. Okurky reagují velmi citlivě na stálou vlhkost a vyžadují teplou, dobře propustnou půdu. Tomuto požadav­ku vyhovte zarytím chlévského hnoje nebo jiné­ho vhodného organického materiálu, jako je listí, odpadní sláma apod. Pokud jste půdu takto nevylepšili již k předplodině, dejte na každé místo, kam později vysadíte okurku, řádnou dávku chlévského hnoje nebo podobného materiálu. Dále přidej­te na každé takové místo alespoň l kbelík dobře vyzrálého kompostu.

Okurky pěstujte zásadné jen s jedním stonkem. Postavte si jednoduchou pěs­tební konstrukc i.

Na konci každé řady okurek zapusťte do země kůl a dobře ho upevněte. Jeho délka se řídí výškou skleníku. Mezi horním koncem kůlu a střechou by mělo zůstat asi 15 cm. Úplně nahoře mezi kůly pevně napněte drát, který na obou stranách dobře ukotvěte v zemi. V místě kořenového krčku každé sazenice volně upevněte motouz, veďte jej přes napjatý drát a jeho konec připevněte k první části motouzu nejméně 70 cm pod drátem tak, aby zů­stalo místo spojení pohyblivé. Jak okurka roste do délky, veďte její hlavní výhon spirálovitě kolem motouzu. Tím se motouz napíná. Za pomoci oné 70 cm dlouhé rezervy lze motouzy včas „popus­tit”, aby se kořeny okurek nevytahovaly ze země.

Pěstování rajčat v malém sklení cích a fóliových krytech se doporuču­jí tyčková rajčata. Tento způsob pěstování umožní intenzivní využití skleníků i s předplodinou a následnou plodinou v je­diném roce, vyšší hustotu porostu a brzký začátek sklizně. Rajče klade na půdu podobné nároky jako okurka. Důležitý je dostatečně vysoký obsah orga­nické hmoty, což lze zařídit zarytím chlévského hnoje nebo jiného organického materiálu. Půdu nakypřete do co největší hloubky a zároveň do ní zapracujte základní dávku hnojení. Na každý mpočítejte s 5 g dusíku, 8 až 10 g fosforu a 10 až 15 g draslíku. Vzdálenost mezi vysazenými rostlina­mi se řídí plánovanou dobou pěstování a počtem květenství, jež chcete na rostlině nechat dozrát. Pěstování rajčat ve skleníku ukončete v době, kdy začíná sklizeň rajčat pod širým nebem. V tomto pří­padě by měla činit meziřádková vzdálenost 50 cm a vzdálenost rostlin na řádku nanejvýš 40 cm. Ihned po výsadbě rostliny důkladně zavlažte.

Jako opora pro rajčata stačí obyčejné tyče, dlouhé alespoň 1,2 m. Velmi dobře se pro tento účel osvědčily tyče z plas­tu, případně ze skelných vláken, které se zapíchnou 25 až 30 cm hluboko do půdy. Ještě větší stability můžete dosáhnout tím, že spojíte vždy čtyři tyče do jehlanu.

Počátkem dubna poprvé přihnojte kedluben a květák, které pěstujete v malém skleníku nebo ve fóliovníku. Dávejte 5 g na m2 a hnojivo ihned zapracujte do půdy, nebo použijte 0,3% živný roztok. Květáku dopřejte na začátku tvorby květních růžic druhou, stejně velkou dávku hnojiva.

Malé skleníky se mohou používat i pro pěstování tyčkových fazolí.
Fazole zařazujte jako druhou plodinu po hlávko­vém salátu, kedlubnu a dalších druzích zeleniny, které se brzy sklízejí. Vysévejte je již od poloviny dubna mezi předplodinu, která ještě není sklizena, nebo se teprve se sklízením začalo, a to ve sponu 80 cm x 40 cm až 50 cm. Do každého hnízda dávejte vždy 4 až 6 semen. Fazole můžete také předpěstovat v kořenáčích a pak je přesazovat. Vysévejte je (5 semen do kořenáče o průměru 12 cm) asi 14 dní před plynovaným termínem vý­sadby. Pnoucí lodyhy rostlin navádějte na tyče nebo motouzy, tak jako u okurek, případně rajčat. Při teplotách přes 20 °C je třeba hodně větrat.
 V dubnu nezapomeňte na větrání a zalévání výsevů v pařeništích. Jakmile vysvitne sluníčko nebo vnější teploty pře­kročí hodnotu 10 °C, je třeba otevřít všechna okna pařenišť. Větrejte tak, aby vítr sklouzl po oknech a nezasáhl rostliny (viz nákres). K zalévání si vy­bírejte pouze slunečné dny, kdy povrch půdy zase rychle oschne, jinak mohou mladé rostliny snadno onemocnět „černou nohou”, padání klíčních rostlin.

Květák je velmi náročná zelenina, kterou můžete úspěšně pěstovat jen na té nejlepší půdě.Nejvhodnější je hluboká písčitohlinitá nebo hlinitopísčitá půda s vysokým obsahem organické hmoty (humusu) a minerálních živin. Pozemek, na němž budete chtít vysadit květák, na podzim dobře po-hnojte chlévskou mrvou. Květák se pěstuje v 1. trati.

Máte-li na začátku dubna k dispozici mohutné hrnkované sazenice květá­ku s kořenovým balem, můžete na volném po­zemku sklízet již v první polovině června. Květák je třeba vysít již v únoru do vytápěného skle­níku, jinak výše uvedený termín výsadby nestihnete. Jednodušší je koupit si hotovou sadbu. Počátkem dubna byste měli vysazovat jen v klima­ticky příznivých oblastech. Dobře otužovaná sadba snese i slabý mráz. Pro jistotu si však opatřete pro případ silnějšího mrazu ochranné poklopy. S jejich pomocí můžete zabránit zpomalení růstu nebo vymrznutí sazenic vlivem nepříznivého studeného počasí.
Chcete-li pěstovat raný květák, opatřete si takové odrůdy, které mají krát­kou vegetační dobu.Za příznivého počasí můžete sklízet již asi 7 týdnů po výsadbě. Musíte však mít hrnkované sazenice a poskytnout jim hodně živin i vo­dy. Pikýrovaná sadba potřebuje k dosažení sklizňové zralosti asi o 2 týdny více.I v dubnu musíte květák vysazovat do sponu 50 cm x 40 cm až 50 cm x 50 cm.Na každý m2 pěstební plochy tedy potřebujete jen 4 až 5 sazenic. Na běžný záhon vysázejte 3 řádky tak, že okrajové rostliny jsou jen 10 cm od kraje. Po výsadbě nakypřete pěšinky mezi záhony vidle­mi, aby neležely pod úrovní záhonů.
Raný květák byste neměli sázet hlou­běji, než jak rostl až dosud. Kořeny potřebují pro svůj rychlý vývoj teplou půdu. Vysadíte-li sazenice příliš hluboko, budou jejich kořeny v dubnu ve velmi velkém chladu. Horní plocha kořenového balu musí být v jedné rovině s okolním terénem.

Květák se nesmí vysazovat na pozemcích, na nichž byla v předchozích le­tech zjištěna přítomnost hlenky kapustové a nádorovitosti kořenů. V případě nádorovitosti kořenů se jedná o bakterie, které způsobují bujení hlízovitých útvarů na kořenech. Napadené rostliny již nejsou schopny přijímat živi­ny.

Boj proti květilce zelné která obzvláště ráda napadá květák, musí začít již při výsadbě.

Tito škůdci kladou od poloviny dubna vajíčka na kořenový krček sazenic květáku. Proti květilce zabírá postřik přípravkem SUMITHION SUPER.

Krátce po výsadbě květáku je třeba podniknout opatření i proti nebez­pečné plodomorce zelné.

Larvy ničí vzrostný vrchol, takže se nemohou vy­tvořit žádné květy. Bojujte proti nim postřiky nebo práškovými prostředky, které jsou běžně k dostání v obchodech. Začněte 3 až 4 dny po výsadbě. Zá­krok opakujte alespoň dvakrát až třikrát s týden­ním odstupem. Při použití popraše musíte po dešti zase práškovat, jakmile rostliny oschnou.

Květák, který se má vysazovat v červnu, je třeba vysévat na záhony pod širým nebem od poloviny dubna

První podmínkou pro dobré výnosy jsou silné, bujné sazenice. Docílíte jich jen řídkým výsevem, proto smíte vyšít na l m2 nanejvýš 2 g květáko­vého osiva. Sazenice budou mít dobrý kořenový bal, jestliže před výsevem zapravíte do povrchové vrstvy půdy velké množství kompostu.

Brokolici můžete přesazovat na začátku dubna do studeného pařeniště nebo od poloviny dubna na volný záhon.

Sklízet budete moci v posledních květnových dnech, případně v první polovině června. Je třeba dbát pokynů, uvedených u květáku. Brokolice je zelenina dlouhého dne, v něm vybíhá do květů a netvoří růžici.

Od poloviny dubna sázejte na teplých humózních a živinami bohatých pů­dách předklíčené rané brambory.

Není-li půda ještě prohřátá, počkejte raději až do konce dubna. V úvahu připadá pouze takový poze­mek, který jste na podzim silně vyhnojili chlévským hnojem. Pro brambory je nezbytná otevřená, slunná poloha. Nejrychleji se vyvíjejí v humózních písčitých půdách.

U raných brambor se dočkáte dobré úrody pouze tehdy, budou-li jednotli­vé řádky 60 cm od sebe. Na normálním záhoně (1,2 m) tedy smíte vysadit jen dva řádky. Kdo vysadí víc než dva řádky (tři), zbaví se pěšinek a tím ušetří místo. Naopak zmenšíte-li meziřádkovou vzdálenost, budete mít sice hodně nati, která bude vysoká, bramborových hlíz však bude málo.

Rané brambory v řádku vysazujte 30 cm od sebe. Na řádek dlouhý 6 m budete potřebovat jen 20 předem zakořeněných hlíz.

Před výsadbou vyryjte motykou v místě naznače­ných řádků asi 10 cm hlubokou rýhu nebo vykopejte pro každou hlízu stejně hlubokou jamku. Hlouběji než 10 cm nevysazujte, protože spodní vrstvy půdy jsou v dubnu ještě příliš studené, což brzdí růst na začátku i později.

Již na začátku dubna můžete začít pěstovat fenykl sladký.

Původně typicky italská specialita si našla cestu i do dalších zemí a znalci si ji cení jako velmi chutnou a mnohostranně využitelnou zeleninu.

Pro pěstování raných kedlubnů potřebujete teplou, živinami bohatou půdu v otevřené poloze.

Musí být také značně humózní a na podzim před­chozího roku je třeba do ní zarýt čerstvý chlévský hnůj. Pro rané kedlubny je nejvhodnější poloha poněkud chráněná před větrem.

Výsadba raných kedlubnů se vyplatí pouze v případě, že máte silnou, přepichovanou nebo brakovanou sadbu.

Dobře otužované sazenice můžete vysazovat od poloviny dubna bez jakéhokoli rizika. Hrnkované sazenice jsou sice dražší než přepíchané, ale výsle­dek je podstatně lepší. Sklizeň u nich začíná téměř o 2 týdny dříve než u přepíchaných.

Při pěstování raného kedlubnu musíte především pamatovat na dostatečně velké rozestupy mezi rostlinami.

Kedluben v příliš hustém sponu potřebuje ke své­mu vývoji více času než v dostatečně řídkém spo­nu, proto byste v žádném případě neměli volit spon hustější než 25 cm x 25 cm. Meziřádkovou vzdá­lenost můžete bez obav zvětšit na 30 cm, jestliže vám to velikost zahrádky jen trochu umožní. Půda se pak dříve uvolní pro další plodinu.

Sazenice kedlubnů, které zasadíte příliš hluboko, mají sklon k vybíhání do květu. Také vytvoření zdužnatělého stonku u nich trvá déle než u sazenic zasazených mělčeji.

Při výsadbě se musí dbát na to, aby kedluben nepři­šel do země hlouběji, než jak rostl doposud. Hlízy (zdužnatělá část stonku) musí mít možnost se volně vyvíjet nad zemí. U hrnkované sadby je třeba dávat pozor na to, co bylo řečeno u květáku.

Raný květák se vyvíjí podstatně rychleji, když ho po výsadbě opatříte ochrannými poklopy, nebo když přes sazenice napnete netkanou textilii.

V místě, kde se poklopy dotýkají podkladu, je okraj, který musíte přihrnout zemi, aby s poklopy nemohl pohnout vítr. Od začátku května je můžete použít pro další rostliny. Sazenicím ještě více prospěje po­užívání fóliovníku. Rovněž zakrytí plochy netkanou textilií nebo rounem vám umožní urychlit sklizeň o 5 až 10 dní.

V některých letech kedluben silně trpí napadením larvami květilky zelné a krytonosce zelného.

Proti květilce zelné postupujte stejně jako u kvě­táku. Larvy krytonosce zelného způ­sobují tvorbu hlízovitých výrůstků na kořenech kedlubnů. Preventivní opatření jsou stejná jako u květilky zelné.

Chcete-li pěstovat pozdní odrůdy ked­lubnu pro podzimní spotřebu, musíte začít koncem dubna připravovat sadbu.

Pozdní odrůdy, jako například ‘Violeta’, potřebují pro dobrý vývoj od výsadby do sklizně 3,5 až 4 měsíce. V posledních dubnových dnech vysejte na výsevní záhon pod širým nebem osivo vhodné odrůdy. Úrodu budete moci sklízet v září. Výsadba je možná v tomto případě od začátku června.

Mohutné sazenice kedlubnu se vám podaří vypěstovat jen tehdy, když bu­dete vysévat dostatečně řídce.

Vysévejte proto na l m2 výsevního záhonu pod širým nebem nanejvýš 2 g osiva. Před výsevem zapravte do svrchní vrstvy zeminy hodně vlhké rašeliny. Získáte mohutné sazenice s dobrým ko­řenovým bálem, které se dobře ujímají a rychle pokračují v růstu. Osivo zakryjte jen asi l cm sil­nou vrstvou zeminy. Až do vzejití je třeba udržo­vat osetý záhon dostatečně vlhký a chránit ho před nenasytnými ptáky.

Pod širým nebem vyrostou pevné hlávky salátu na záhřevných, humózních půdách.

Hlávkovému salátu se daří nejlépe na humózních, hlinitopísčitých půdách. Nevhodné jsou půdy, které mají sklon k tvorbě škraloupu, a také kyselejší půdy s hodnotou pH nižší než 6,5. Hlávkový salát byste neměli zařazovat v osevním postupu po samotném hlávkovém salátu, po štěrbáku zahradním a po čekance salátové. Na lehkých půdách se vyvarujte předplodin hlávkového zelí a květáku.

Čím ranější termín výsadby zvolíte, tím důležitější je při pěstování salá­tu používání pikýrované (přepichované) nebo brakované sadby.

Od začátku dubna můžete začít s výsadbou, pokud to počasí dovolí. Záleží-li vám na průběžném zá­sobování čerstvým hlávkovým salátem, neměli byste vysazovat najednou mnoho rostlin, ale radě­ji opakovaně sázet vždy po 14 až 18 dnech. Přitom využijte všechny možnosti smíšené výsadby. Pamatujte, že úspěch vždycky záleží na správné volbě odrůdy,

U hlávkového salátu musíte klást zvlášť velký důraz na správnou hloubku vý­sadby.

Hlávky se špatně tvoří, zasadíte-li salát příliš hlu­boko. Děložní listy, které jsou ještě přítomny u vět­šiny sazenic, musí být po vysazení těsně nad zemí.

Sazenice se sice někdy trochu naklánějí, ale salátu to prospěje více, než když je vysadíte příliš hlubo­ko. Kromě toho se takto předejde i zahnívání.

Při pěstování raného salátu stačí spon 20 cm x 20 cm.

Na normální záhon (1,2 m) vysazujte 6 řad, při­čemž rostliny přijdou vždy střídavě. Hlávky se tak mohou vyvíjet lépe než při uspořádání do čtverce. Po výsadbě chraňte sazenice před mrazem poklo­py nebo nataženou fólií, případně netkanou texti­lií. Tyto prostředky ochrání salát zároveň i před ptáky.

Salát, který jste nechali přezimovat, musíte počátkem dubna ještě napo­sled okopat a přihnojit.

K hnojení se hodí rychle působící minerální hnoji­vo. Obecně stačí dusíkaté hnojivo. Kropicí konví bez kropáče opatrně lijte mezi řádky salátu hnoji­vý roztok o koncentraci 0,3.

Chcete-li si vypěstovat sadbu ledové­ho a hlávkového salátu, vysévejte jen vyloženě letní odrůdy.

Od výsevu do výsadby uplynou asi 4 týdny a od výsadby do sklizně přibližně 8 až 10 týdnů. Z uve­dených údajů lze vypočítat přibližný termín výse­vu.

Cukety můžete koncem dubna vysít do kořenáčků, uspíšíte tak jejich sklizeň.

Do kořenáčků o průměru 8 cm, naplněných kompo­stovou zeminou, dejte vždy 3 semena cuket a umís­těte je do teplého pařeniště. Pro jednu rodinu stačí obvykle 2 až 3 rostliny, takže si kořenáče můžete dát i na okenní parapet ve vhodně teplé místnosti.

Duben je nejpříznivější termín pro výsev pozdní mrkve, která se sklízí na podzim a je určena k uskladnění.

V dubnu můžete vysévat také odrůdy s krátkým a polodlouhým kořenem pro sklizeň v srpnu a v září. Nezapomeňte ani na značkovací osivo.

Vzcházení mrkve a její vývoj v nejra­nějších stadiích můžete urychlit za­krytím fólií nebo netkanou textilií. Dosažitelný časový náskok ve vývoji může činit 14 dnů i více.

Chcete-li získat dobrou sklizeň mangoldu již v prvním roce, musíte ho vy­sít přibližně do poloviny dubna.

Na těžkých půdách a ve vyšších polohách lze s výsevem vyčkat až do konce dubna, především pak je-li zima a mokro.

Mangold se vyvíjí normálně pouze tehdy, když ho po vzejití včas vyjednotíte.

Správný okamžik nastane, jakmile jste schopni rozlišit slabé a silné semenáčky. Ponechte v každém hnízdě pouze nejsilnější rostlinu.

V prvních dubnových dnech od man­goldu odhrábněte nakopčenou zeminu a přihnojte ho.

V příznivých teplých polohách je již možné koncem dubna sklízet ředkvič­ky z prvních výsevů.

Tam, kde máte v úmyslu dávat na uvolněné záho­ny okurky, rajčata nebo papriku, můžeme teď ještě jednou vysít ředkvičky. Použijete odrůdy s krát­kou dobou vývoje, pochutnáte si na nich do konce května.

Za suchého a teplého počasí je třeba vydatně zalévat ředkvičku a ředkev, aby jejich bulvy zůstaly křehké a šťavnaté.

Postarejte se, aby bulvy trvale rostly, jinak by mohly být uvnitř houbovité a pálily by. K zálivce se také může používat ještě slabý roztok hnojiva (0,1%) asi do doby jednoho týdne před sklizní.

Od začátku až do konce dubna můžete postupně vysévat ředkvičky.

Při výsevů letní ředkve, s nimiž se začíná v půli dubna, dbejte na dostateč­nou meziřádkovou vzdálenost.

Řádky by neměly být u sebe blíž než 30 cm. Podle velikosti bulvy dávejte na každých 10 až 15 cm řádku 2 až 3 semena. Po vzejití rostliny vyjednoťte, takže zůstane v každém hnízdě jen jedna rostli­na. Ředkev nesmí být hnojena chlévským hnojem.

Červená řepa klade velké nároky na půdu i podnebí. Patří do 2. trati. Nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem a opti­mální výnosy dá jen při neutrální půdní reakci. V případě potřeby je možné pozemek vy vápnit ještě na jaře. Červená řepa snáší chlor, reaguje však velmi citlivě na nedostatek boru. Neměli byste ji zařazovat dvakrát za sebou, ale také ne po špenátu či po mangoldu.

Červenou řepu můžete vysazovat, zpravidla se ale dává přednost pří­mému výsevu na konečné stanoviště.

Vysev před koncem dubna se nedoporučuje, proto­že červená řepa je citlivá na mráz a rostliny mají po přejití mrazem sklon k vybíhání do květu.

Listový salát, který roste na každé půdě, můžete průběžně vysévat zno­va a znova.

Listový salát, který se může používat k otrhávání jednotlivých listů nebo k jejich ořezávání, sice nevy­tváří hlávky, listů je ale stále dost a rychle dorůsta­jí nové. Kromě toho je můžete velmi dobře použít i jako krmivo pro drůbež. Pro různé typy listového salátu nebudete nejspíš potřebovat zvláštní záhon, protože se jim daří poměrně dobře i mezi světlými keři.

Pokud vysadíte salát ledový hodně brzy a zakryjete je fólií, dočkáte se již od konce dubna prvních sklizní. Sklízet se začíná zpravidla tehdy, když mají jednot­livé rostliny hmotnost 200 g nebo 250 g. Nesklízejte jednotlivé listy, tak ja­ko u salátu listového, ale celé rostliny.

Hlávkové zelí klade na půdní poměry, na zásobování vodou a živinami podobně vysoké nároky jako květák. Rané odrůdy dávají přednost lehkým až středním, rychle záhřevným půdám, zatímco pozdní odrůdy dávají větší výnosy na středních až těžkých, hlu­bokých půdách. Hlávkové zelí bezpodmínečně po­třebuje půdu dobře zásobenou humusem, patří do 1. tratě. Rané odrůdy však rostou dobře i po před-plodině, která byla hnojena organickým hnojivem. V osevním postupu je zapotřebí se vyvarovat jako předplodin všech druhů odvozených od brukve zelné.

Rané červené zelí sázejte do sponu 50 cm x 50 cm až 50 cm x 40 cm, po­kud má rychle vytvořit pevné hlávky. Můžete je sázet v první polovině dubna. Při výsadbě postupujte jako u květáku.

Rané bílé zelí můžete začít vysazovat již počátkem dubna do záhřevné a ne­příliš těžké půdy. Rané bílé zelí není ani zdaleka tak náročné jako čer­vené zelí a květák, přesto však musí mít humózní a živinami zásobenou půdu. V případě odrůd s pro­táhlým tvarem hlávky stačí spon 40 cm x 40 cm, zatímco ostatní rané odrůdy bílého zelí je třeba sázet ve sponu 50 cm x 40 cm.

Ranou kapustu můžete sázet i počátkem dubna, pokud jste ji nevysadili již ve druhé polovině března. Odrůdy s protáhlou hlávkou se spokojí se sponem 40 cm x 40 cm až 40 cm x 30 cm. Všechny ostat­ní odrůdy vyžadují rozestupy uvedené pro rané bílé zelí.

Odrůdy pozdního zelí potřebují od vý­sadby do sklizně asi 5 měsíců, a pro­to nezmeškejte termín výsevu pro vypěstování sadby. Agrotechnická lhůta se pohybuje kolem 20. dubna. Semenáčky pak mají až do výsadby dost času, aby se dobře vyvinuly a zesílily. Pouze silné sazenice lze doporučit pro pěstování pozdních odrůd. Kromě času však musíte sazenicím poskytnout i dostatek místa.

Růžičkovou kapustu vysévejte během dubna, aby se na ní do pozdního pod­zimu stačily vytvořit použitelné růžičky. Vysejte ji na záhon pod širým nebem. Chcete-li mít silné sazenice, nevysévejte na každý m2 osevní plochy víc než 3 g osiva. Při nákupu osiva si musí­te uvědomit, že z l g semen růžičkové kapusty zís­káte víc než sto použitelných sazenic.

Boj proti květilce zelné která obzvláště ráda napadá květák, musí začít již při výsadbě.

Tito škůdci kladou od poloviny dubna vajíčka na kořenový krček sazenic květáku. Proti květilce zabírá postřik přípravkem SUMITHION SUPER.

Krátce po výsadbě květáku je třeba podniknout opatření i proti nebez­pečné plodomorce zelné.

Larvy ničí vzrostný vrchol, takže se nemohou vy­tvořit žádné květy. Bojujte proti nim postřiky nebo práškovými prostředky, které jsou běžně k dostání v obchodech. Začněte 3 až 4 dny po výsadbě. Zá­krok opakujte alespoň dvakrát až třikrát s týden­ním odstupem. Při použití popraše musíte po dešti zase práškovat, jakmile rostliny oschnou.

Květák, který se má vysazovat v červnu, je třeba vysévat na záhony pod širým nebem od poloviny dubna

První podmínkou pro dobré výnosy jsou silné, bujné sazenice. Docílíte jich jen řídkým výsevem, proto smíte vyšít na l m2 nanejvýš 2 g květáko­vého osiva. Sazenice budou mít dobrý kořenový bal, jestliže před výsevem zapravíte do povrchové vrstvy půdy velké množství kompostu.

Brokolici můžete přesazovat na začátku dubna do studeného pařeniště nebo od poloviny dubna na volný záhon.

Sklízet budete moci v posledních květnových dnech, případně v první polovině června. Je třeba dbát pokynů, uvedených u květáku. Brokolice je zelenina dlouhého dne, v něm vybíhá do květů a netvoří růžici.

Od poloviny dubna sázejte na teplých humózních a živinami bohatých pů­dách předklíčené rané brambory.

Není-li půda ještě prohřátá, počkejte raději až do konce dubna. V úvahu připadá pouze takový poze­mek, který jste na podzim silně vyhnojili chlévským hnojem. Pro brambory je nezbytná otevřená, slunná poloha. Nejrychleji se vyvíjejí v humózních písčitých půdách.

U raných brambor se dočkáte dobré úrody pouze tehdy, budou-li jednotli­vé řádky 60 cm od sebe. Na normálním záhoně (1,2 m) tedy smíte vysadit jen dva řádky. Kdo vysadí víc než dva řádky (tři), zbaví se pěšinek a tím ušetří místo. Naopak zmenšíte-li meziřádkovou vzdálenost, budete mít sice hodně nati, která bude vysoká, bramborových hlíz však bude málo.

Rané brambory v řádku vysazujte 30 cm od sebe. Na řádek dlouhý 6 m budete potřebovat jen 20 předem zakořeněných hlíz.

Před výsadbou vyryjte motykou v místě naznače­ných řádků asi 10 cm hlubokou rýhu nebo vykopejte pro každou hlízu stejně hlubokou jamku. Hlouběji než 10 cm nevysazujte, protože spodní vrstvy půdy jsou v dubnu ještě příliš studené, což brzdí růst na začátku i později.

Již na začátku dubna můžete začít pěstovat fenykl sladký.

Původně typicky italská specialita si našla cestu i do dalších zemí a znalci si ji cení jako velmi chutnou a mnohostranně využitelnou zeleninu.

Pro pěstování raných kedlubnů potřebujete teplou, živinami bohatou půdu v otevřené poloze.

Musí být také značně humózní a na podzim před­chozího roku je třeba do ní zarýt čerstvý chlévský hnůj. Pro rané kedlubny je nejvhodnější poloha poněkud chráněná před větrem.

Výsadba