Archiv rubriky: keře

Kustovnice čínská – gója

Lycium chinense
  • kustovnice pochází z Asie a v našich podmínkách je plně mrazuvzdorná
  • patří mezi lilkovité rostliny, květy jsou oboupohlavní, je tedy samosprašná
  • na pěstování je nenáročná, roste dobře i v chudých půdách. Při dobrých podmínkách a dostatku vláhy se však odvděčí velikostí a množstvím plodů. Vyhovuje jí teplejší, slunná poloha a lehčí písčitojílovitá půda okolo pH8.
  • dorůstá asi 2,5m a tvoří dlouhé převislé větve které se snadno rozklánějí
  • vysazuje se na vzdálenost 2-2,5m a okolí rostliny je vhodné zamulčovat kůrou
  • doporučuje se při pěstování kvůli plodům keř řezat tak, aby vytvořil jakoby vyholený kmínek a korunu. Je tak zajištěn snadnější přístup k rostlině a tím i snadnější sklizeň.
  • kvete pozdně, v našich podmínkách koncem léta, drobnými fialovými kvítky, květy jsou opylované hmyzem
  • plody jsou červené bobule 2,5cm dlouhé,
  • rostlina plodí 2-3 rokem po výsadbě

 

Pro dobré plození je nutné provádět patřičný řez

Zde je přesný postup (převzato od Ing. Jiřího Bajera – firma ADAVO):

 

Výchovný řez

Cílem je zajistit brzkou násadu plodů. První rok se hlavní kmen zapěstovává do výšky 50 -60 cm. Okolo hlavního kmene si vyberte 3-5 postranních větví rovnoměrně rozmístěných, které budou sloužit jako základ koruny a ty seřízněte na 10-20 cm, aby se podpořilo druhotné větvení. Mezitím nechte 3-4 větve z hlavního kmene bez zaštipování, ty budou sloužit jako dočasná plocha pro rannou násadu plodů. Nově narostlé výše položené větve se zakracují, aby se posílily niže položené výhony.
Ve druhém roce vyberte jeden silný, vertikální výhon ze spodního patra jako prodloužení kmene. Zakraťte jej o 10-20cm, aby se podpořilo větvení. Potom vyberte 1 až 2 pruty a zakraťte je o 10cm pro plodné výhony. Pokud jsou nějaké vlky z kosterních nebo vedlejších větví, ponechte jeden a zakraťte ho 10-20cm nad korunou stromu.Potom ponechte 4-5druhotných výhonů, které budou tvořit drhotnou plodící plochu. Všechny ostatní výhony z hlavního kmene se odstraní .
Ve třetím až pátém roce následuje postup z druhého roku a použijte spodní větve, aby posílily a zvětšily korunu. Pokud nějaký vzpřímený výhon vyroste z vrchní části rostliny,ponechte jeden a zakraťte ho 10 -20 cm nad korunou. Když neroste žádný vertikální výhon z hlavního kmene, vyberte 1 – 3 vertikální výhony z vrchních větví 15 – 20 cm od hlavního kmene a zakraťte je, na 20 cm nad korunou.
Po pěti letech pěstování dorůstá průměrný strom výšky 1,6 m a šířky koruny 1,5m. Kmen má průměr asi 6 cm.


Prořezávání

Hlavní účel prořezávání je zmladit větve a získat pravidelně a vysoce plodící rostlinu. Princip je odstranit překřížené větve, zahušťující větve, přestárlé větve a kořenové výmladky. Chceme vypěstovat zdravé výhony v prázdných místech koruny, které budou produkovat nové plodné výhony.
Jarní prořezávání se provádí od poloviny do konce dubna. Odstraníme suché větve (díky dehydrataci) ze zimy.
Cíl letního prořezávání je odstranit posilující výhony z hlavního kmene a hlavních větví. Ačkoliv pokud je v koruně mezera nebo prodloužení kmínku odumírá, udržujte je a zakracujte pro druhotné rozvětvení. V místech bez kmene vyberte vertikální výhony a nechte je do10 cm nad korunou.
Zimní prořezávání se provádí po sklizni nebo v únoru a březnu příští rok. Odstraňte silné výhony ze spodu a vrchu kmene, aby se udržela výška rostliny. Odstraňte staré, slabé, vzpřímené, překřížené, nemocné nebo trnité větve uvnitř koruny.
Použijte silné výhony vyštipováním k vyplnění koruny a prodloužení plodného období.. Seřízněte přerostlé výhony. Nejnižší výhony by měly být 30 cm nad zemí. Po prořezání by měli být výhony rovnoměrně rozmístěny pro dobrý přístup světla a vzduchu.

k obrázkům

Nejdříve se odstraní všechny výhony do dvou třetin keře, které obrůstají z kmínku. V tomto případě kmínek tvoří několik výhonů svázaných k sobě a přivázaných ke kolíku. Kustovnice normálně kmínek netvoří. Je proto potřeba z ní udělat tímto nebo podobným způsobem stromek. Do korunky stromku mají potom lepší přístup sluneční paprsky a plody jsou větší a lépe dozrají.

V této části se zakrátí všechny zbylé výhony v korunce o jednu třetinu až polovinu, aby se podpořilo další rozvětvování. Dále je potřeba odstranit všechny suché výhony v korunce, které brání v přístupu světla. Pokud se výhony nezakrátí, tak budou dál prorůstat do délky. A až se začnou vytvářet poupata a rostlina začne kvést, tak většina květů opadne a z těch co zůstanou se vyvinou pouze malé plody. Rostlina totiž vydává více energie do růstu než do tvorby plodů.

Bez černý

Sambucus nigra. Ve Skandinávii píjí víno z bezových květuů a plodů.

zdraví: podporují pocení v kombinaci s květem lípy., močopudné a projímavé účinky., ischias a sedací nerv, čistí krev, omezuje vodnatelnost. Flavonoidy, slizy, sliznice, třísloviny, A a B.

výroba: džemy, kompoty octy, čaj, šťáva, vína, likér, šumivá limonáda.

Potrava pro ptáky.

Pozor: někdo nesnáší. Bušení srdce, plynatost, tlak v podbřišku, průjmy, dávení

Syrové a nezralé nepoužívat. (toxický glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin. mezi lékem a jedem je rozdíl v množství.

Odpuzuje mouchy a komáry a hlodavce (předkové vysazovali pod okno a u stodol) V sýpkách s obilím odpuzovali pilouse.

recepty

Sběr začíná květy

Dá se z nich připravit ledasco: sirup, čaj, limonáda či šťáva, můžete je obalit v těstíčku, osmažit (kosmatice), použít jako náplň do bylinných pytlíčků, které se po zahřátí přikládají na místa, kde vás trápí revma, či součást blahodárné koupele.

Květy čerstvé i sušené (rozprostřete je v tenké vrstvě v průvanu na tmavém místě, aby neztratily barvu) jsou vhodné nejen jako prevence, ale i jako lék proti chřipce, angíně, kašli či rýmě, při nachlazení. Látky v nich obsažené (glykosidy, třísloviny, vitamin C, slizovité látky, éterické oleje a organické kyseliny) čistí krev, usnadňují vykašlávání, snižují teplotu, jsou močopudné a vyvolávají pocení.

Borůvky

Osluněné místo. lehká propustná půda s kyselou reakcí.

I když je samosprašná je lépa vysadit na stanoviště dvě.

Hnojení . granulovaná v suchém stavu přímo pro borůvky. nebo cererit. Lépe vzhlůedem k počasí je hnojivéá zláivka. Kristalon start. 1-2x týdně. Slabé rostliny zpočátku poloviční dávky.

v plodnosti se udrží 30-40 let. U starých keřů slabší a starší větve (5let)

Ostružiník

Ostružiník

Ostružiny – návod tisk.docx

U ostružiníku dáváme přednost jarní výsadbě. Rostliny mají být dobře zakořeněné v bazální části a v kořenovém systému mají mít vytvořené adventivní pupeny. Právě z těchto pupenů se zpravidla v prvním roce vytvoří dva až tři mladé pruty.

Dlouhé výhony při výsadbě zkrátíme na dva až tři pupeny, čímž podpoříme růst mladých výhonků z oček nacházejících se na kořenech.

Jakmile olistěné pruty po výsadbě dorostou výšky kolem 1 m, rovnoměrně je rozmístíme na drátěnku a přivážeme je.

V prvním a ve druhém roce po výsadbě necháváme tři výhony.

V dalších letech v plné plodnosti ponecháváme u poléhavých ostružiníků vždy po šesti výhonech, ostatní slabší a přebytečné výhony odřežeme u země.

Zkracování výhonů

U silně rostoucích odrůd se doporučuje pro snadnější sklizeň zkracovat konce prýtů ve výšce kolem 2 m. U bujně rostoucích plazivých ostružiníků i malinoostružiníků je letní i předjarní řez nezbytný. Pokud bychom letní řez na předčasných letorostech vyrůstajících z paždí listů neudělali, keř by byl příliš přehoustlý.

Jakmile letorosty dosáhly délky 30 cm, zkrátíme je (nejlépe v červnu) na čtyři až pět listů, rostliny budou přehlednější, usměrníme jejich růst a umožníme přístup světla do keře a usnadníme si také práci při vyvazování a tvarování keřů.

Výhony z předcházejícího roku přinesou plody.

Dvouleté odplozené výhony po sklizni odumírají, můžeme je tedy už na podzim odřezat těsně u země, nebo je ponecháme ještě přes zimu na drátěnce, aby alespoň částečně chránily před mrazem citlivé mladé prýty, a odřežeme je těsně u země až na jaře. Uvedený řez každoročně opakujeme.

Řez postranních výhonů

K řezu postranních výhonů přistoupíme v oblastech s mírným klimatem koncem srpna až počátkem září, kdy bazální část začíná dřevnatět a ponechaná očka už neproraší. V našich klimatických podmínkách je ovšem lepší nechat řez až na příští jaro, na dobu těsně před rašením.

Postranní výhony krátíme na dva až tři pupeny, z nichž vyrostou letorosty, které kvetou a plodí.

Ostružinové víno

 

 

 

 

 

 

Rakytník řešetlákový

Rukověť zahrádkáře:
umístění
Rakytník potřebuje hluboké, propustné, provzdušněné půdy s neutrální až slabě kyselou reakcí – písčitohlinité.
Dobře osluněné.
Sklizeň– v malém vždy ručně. nestříhat! Košík přivázat k tělu a trhat oběma rukama.
Zpracování- odšťavňovač a smíchat s cukrem a převařenou vodou.
Tuhé zbytky usušit a smíchat s trochou slunečnicového oleje. pak sedimentovat a olej slít do malé skleničky. Zbytek lze konzumovat v zimě k podpoře imunity(kdo je schopen to pozřít)
Rakytník má neuvěřitelně kyselé plody – to proto, že obsahuje obrovské množství vitamínu C. Ještě tento zázračný keř v zahradě nemáte?

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) vysazený ve vaší zahradě je dobrým krokem ke zdraví. Je o něm známo, že je velmi přizpůsobivý a snese téměř každé podmínky. Přesto se některým pěstitelům nedaří donutit keř k tomu, aby plodil pravidelně a vydatně. Za tímto neúspěchem často stojí jedna z pěti chyb.

Kolem pěstování rakytníku existují i dohady a nejasnosti, takže mnozí zahrádkáři odmítají takový stromek či keř pěstovat. Seznamte se proto s nejčastějšími chybami, které vedou k nespokojenosti a špatným výsledkům.

Porosty rakytníku představují po celou zimu zásobárnu potravy pro přezimující ptactvo

Chyba první: původ neznámý

Nepořizujte si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při prázdninovém cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit zajíce v pytli.

Chcete-li mít kvalitní keř (rakytník se dožívá až sta let!), vybírejte sazenice zásadně v zahradnictvích a ovocných školkách. Poradí vám nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné.

Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.

Odplozené větve je nutné prořezávat

Chyba druhá: nejdou do páru

Rakytník je keř dvoudomý, což znamená, že blízko sebe musí být vysazeny samčí i samičí keře. Větrosnubný keř má potom možnost opylení a vytvoření plodů. Obvykle se na jednu samčí rostlinu počítají dvě až tři samičí (samic může být až šest). Opylovače sázejte vždy z návětrné strany.

Pohlaví rostliny z malého odkopku těžko odhadnete, bezpečně je rozeznáte teprve u tříletého rakytníku (odborníci si s tím poradí dříve). Některé odrůdy jsou lepšími opylovači (například ‘Pollmix’), proto se při koupi keře na všechny tyto okolnosti přeptejte.

Pokud nestihnete otrhat loňské bobulky, najdete zjara jejich zbytky na keřích i s novými plody

Chyba třetí: nevhodné stanoviště

Pravdou je, že rakytník je schopen růst a prospívat v téměř extrémních podmínkách zasucha, nevadí mu vítr, nekvalitní půda ani neschůdný terén. Netrápí ho celodenní sluneční úpal ani průmyslové exhalace.

Aby ovšem nedošlo k omylu: Skutečnost, že rostlina snáší dobře sucho, neznamená, že bez problémů poroste i na vyloženě chudých a trvale vyschlých půdách!

Keřům se nebude dařit na místech trvale zastíněných, v přemokřených těžkých a kyselých půdách. Vápenitá zem rakytníku naopak prospívá, a přestože je nenáročný, přijme zavděk občasnou zálivkou při dlouhotrvajícím suchu – to platí zvláště o keřích mladších než čtyři roky.

Právě skromnosti tohoto keře můžete využít při osazování prudkých svahů obrácených k jihu, kde by se jiné zeleni těžko dařilo. Ani výsadba v mrazové kotlině rakytníku neublíží, sklizeň neohrozí ani pozdní jarní mrazíky.

Zatímco některé odrůdy mají plody žluté, jiné oranžové. Rozdíl je i ve tvaru peckoviček. Jsou to podlouhlé nebo kulaté plody s vysokým obsahem vitamínu C

Chyba čtvrtá: žádný nebo přílišný řez keřů

Rakytník plodí obvykle od čtvrtého roku věku a první roky po výsadbě se zdá, že nepotřebuje žádný řez. Samičí odrůdy však jsou náchylnější k prosychání plodonosného obrostu, kterého se musíte zbavovat řezem.

Výhodnější je samičí odrůdy pravidelně zmlazovat, to znamená odstraňovat každoročně odplozený obrost a staré kosterní větve, aby se keř nerozrůstal do šíře a neplodil pouze po obvodových větvích.

Hluboký zmlazovací řez rakytník přežije bez obtíží, jsou odrůdy, jež po zmlazovacím řezu rychleji obrůstají. Pro usnadnění prací (i když s rakytníkem jich je minimum) praktikujte raději pravidelný řez a prosvětlování.

I v letech, kdy mráz poškodí všechno ovoce, se rakytník nevzdává. Kvete brzy na jaře a výkyvy teplot mu neublíží, takže o úrodu nepřijdete

Chyba pátá: blahobyt nesvědčí každému

Na zahradě si většinou vzhledem k půdní kvalitě můžete dovolit zpracovat před výsadbou zem hlouběji. Udělejte to a zapravte do ní organické hnojivo (hnůj), které dodá rakytníkům do startu potřebné prvky. Také během příštích let bude rakytník potřebovat fosfor a draslík.

Pokud budete chtít být co nejpečlivější, můžete si nechat před výsadbou udělat půdní rozbor, podle něhož upravíte dávkování strojených hnojiv s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Vyvarujte se ale od počátku přihnojování dusíkem: Od výsadby až do stáří se bez něj rakytník obejde a lépe mu vyzrává dřevo. Je pak odolnější vůči chorobám.

Nezralé plody jsou při bližším pohledu tečkované, jakmile se vybarví, mají hladkou slupku

Z rakytníku můžete kromě plodů zužitkovat i výhony a listy. Obsahují stejné látky jako plody, ale v menším množství. Listy lze sušit a použít na čaj, stejně tak jako výhonky (z čerstvých se dělají výluhy).

Plody rakytníku se dají konzervovat, sušit, lisovat a ještě i zbylý výlisek lze zpracovat. Z listů, kůry i výhonů rakytníku (čerstvých nebo sušených) se připravují čajové směsi.

Konzervovat plody lze několika způsoby:

  • mrazením – užívá se denně jedna lžička rozmrazených plodů
  • naložením do alkoholu (vodka, koňak) – výluh se užívá v zimním období; denně jedna až tři lžičky
  • kompotováním – plody bez cukru nebo prosypané cukrem se zavařují ve skleničkách jako běžný kompot, dobře chutnají plody rakytníku zalité medem
  • sušením – usušené plody rakytníku se drtí (nebo melou na prášek) a uchovávají ve sklenici – užívat půl lžičky denně postačí

Sirup pro děti

  • jeden kilogram vylisované šťávy
  • jeden a půl kilogramu cukru
  • jedna lžička kyseliny citronové

Po rozpuštění cukru ve studené šťávě plnit do lahví a uložit v chladu a temnu.

Šťáva bez cukru pro diabetiky

Vylisovanou neslazenou šťávu plníme do sklenic se šroubovacím uzávěrem a při teplotě osmdesát pět stupňů sterilujeme půl hodiny.

Marmeláda z rakytníku

Připravuje se stejným způsobem jako z ostatního drobného ovoce. Poměr cukru a konzervačních přípravků je stejný.

Rakytníkový med

Sušené rozemleté plody smícháme s včelím medem, užívá se po lžičkách. Medem lze sladit čaj.

Elixír života

Někomu zavařenina nebo šťáva z rakytníku nechutná, první dojem z poněkud zvláštní vůně a chuti se chvilku „vstřebává“. Pro toho, kdo se s nimi nemůže smířit, je dobrý lihový extrakt, který se užívá po patnácti kapkách třikrát denně:

  • jeden váhový díl usušeného, rozemletého rakytníku
  • tři váhové díly destilátu (vodka, koňak, líh)

V uzavřené lahvi necháme louhovat tři týdny, občas protřepeme a po scezení dáme do menších tmavých lahviček.

Pokud chcete nejdříve vyzkoušet, jak léčivé produkty z rakytníku chutnají a působí na váš organismus, vězte, že v nabídce je mají lékárny, prodejny zdravého stravování nebo některá bylinářství.