Archiv rubriky: keře

Rakytník řešetlákový

Rakytník má neuvěřitelně kyselé plody – to proto, že obsahuje obrovské množství vitamínu C. Ještě tento zázračný keř v zahradě nemáte?

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) vysazený ve vaší zahradě je dobrým krokem ke zdraví. Je o něm známo, že je velmi přizpůsobivý a snese téměř každé podmínky. Přesto se některým pěstitelům nedaří donutit keř k tomu, aby plodil pravidelně a vydatně. Za tímto neúspěchem často stojí jedna z pěti chyb.

Kolem pěstování rakytníku existují i dohady a nejasnosti, takže mnozí zahrádkáři odmítají takový stromek či keř pěstovat. Seznamte se proto s nejčastějšími chybami, které vedou k nespokojenosti a špatným výsledkům.

Porosty rakytníku představují po celou zimu zásobárnu potravy pro přezimující ptactvo

Chyba první: původ neznámý

Nepořizujte si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při prázdninovém cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit zajíce v pytli.

Chcete-li mít kvalitní keř (rakytník se dožívá až sta let!), vybírejte sazenice zásadně v zahradnictvích a ovocných školkách. Poradí vám nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné.

Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.

Odplozené větve je nutné prořezávat

Chyba druhá: nejdou do páru

Rakytník je keř dvoudomý, což znamená, že blízko sebe musí být vysazeny samčí i samičí keře. Větrosnubný keř má potom možnost opylení a vytvoření plodů. Obvykle se na jednu samčí rostlinu počítají dvě až tři samičí (samic může být až šest). Opylovače sázejte vždy z návětrné strany.

Pohlaví rostliny z malého odkopku těžko odhadnete, bezpečně je rozeznáte teprve u tříletého rakytníku (odborníci si s tím poradí dříve). Některé odrůdy jsou lepšími opylovači (například ‘Pollmix’), proto se při koupi keře na všechny tyto okolnosti přeptejte.

Pokud nestihnete otrhat loňské bobulky, najdete zjara jejich zbytky na keřích i s novými plody

Chyba třetí: nevhodné stanoviště

Pravdou je, že rakytník je schopen růst a prospívat v téměř extrémních podmínkách zasucha, nevadí mu vítr, nekvalitní půda ani neschůdný terén. Netrápí ho celodenní sluneční úpal ani průmyslové exhalace.

Aby ovšem nedošlo k omylu: Skutečnost, že rostlina snáší dobře sucho, neznamená, že bez problémů poroste i na vyloženě chudých a trvale vyschlých půdách!

Keřům se nebude dařit na místech trvale zastíněných, v přemokřených těžkých a kyselých půdách. Vápenitá zem rakytníku naopak prospívá, a přestože je nenáročný, přijme zavděk občasnou zálivkou při dlouhotrvajícím suchu – to platí zvláště o keřích mladších než čtyři roky.

Právě skromnosti tohoto keře můžete využít při osazování prudkých svahů obrácených k jihu, kde by se jiné zeleni těžko dařilo. Ani výsadba v mrazové kotlině rakytníku neublíží, sklizeň neohrozí ani pozdní jarní mrazíky.

Zatímco některé odrůdy mají plody žluté, jiné oranžové. Rozdíl je i ve tvaru peckoviček. Jsou to podlouhlé nebo kulaté plody s vysokým obsahem vitamínu C

Chyba čtvrtá: žádný nebo přílišný řez keřů

Rakytník plodí obvykle od čtvrtého roku věku a první roky po výsadbě se zdá, že nepotřebuje žádný řez. Samičí odrůdy však jsou náchylnější k prosychání plodonosného obrostu, kterého se musíte zbavovat řezem.

Výhodnější je samičí odrůdy pravidelně zmlazovat, to znamená odstraňovat každoročně odplozený obrost a staré kosterní větve, aby se keř nerozrůstal do šíře a neplodil pouze po obvodových větvích.

Hluboký zmlazovací řez rakytník přežije bez obtíží, jsou odrůdy, jež po zmlazovacím řezu rychleji obrůstají. Pro usnadnění prací (i když s rakytníkem jich je minimum) praktikujte raději pravidelný řez a prosvětlování.

I v letech, kdy mráz poškodí všechno ovoce, se rakytník nevzdává. Kvete brzy na jaře a výkyvy teplot mu neublíží, takže o úrodu nepřijdete

Chyba pátá: blahobyt nesvědčí každému

Na zahradě si většinou vzhledem k půdní kvalitě můžete dovolit zpracovat před výsadbou zem hlouběji. Udělejte to a zapravte do ní organické hnojivo (hnůj), které dodá rakytníkům do startu potřebné prvky. Také během příštích let bude rakytník potřebovat fosfor a draslík.

Pokud budete chtít být co nejpečlivější, můžete si nechat před výsadbou udělat půdní rozbor, podle něhož upravíte dávkování strojených hnojiv s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Vyvarujte se ale od počátku přihnojování dusíkem: Od výsadby až do stáří se bez něj rakytník obejde a lépe mu vyzrává dřevo. Je pak odolnější vůči chorobám.

Nezralé plody jsou při bližším pohledu tečkované, jakmile se vybarví, mají hladkou slupku

Z rakytníku můžete kromě plodů zužitkovat i výhony a listy. Obsahují stejné látky jako plody, ale v menším množství. Listy lze sušit a použít na čaj, stejně tak jako výhonky (z čerstvých se dělají výluhy).

Plody rakytníku se dají konzervovat, sušit, lisovat a ještě i zbylý výlisek lze zpracovat. Z listů, kůry i výhonů rakytníku (čerstvých nebo sušených) se připravují čajové směsi.

Konzervovat plody lze několika způsoby:

  • mrazením – užívá se denně jedna lžička rozmrazených plodů
  • naložením do alkoholu (vodka, koňak) – výluh se užívá v zimním období; denně jedna až tři lžičky
  • kompotováním – plody bez cukru nebo prosypané cukrem se zavařují ve skleničkách jako běžný kompot, dobře chutnají plody rakytníku zalité medem
  • sušením – usušené plody rakytníku se drtí (nebo melou na prášek) a uchovávají ve sklenici – užívat půl lžičky denně postačí

Sirup pro děti

  • jeden kilogram vylisované šťávy
  • jeden a půl kilogramu cukru
  • jedna lžička kyseliny citronové

Po rozpuštění cukru ve studené šťávě plnit do lahví a uložit v chladu a temnu.

Šťáva bez cukru pro diabetiky

Vylisovanou neslazenou šťávu plníme do sklenic se šroubovacím uzávěrem a při teplotě osmdesát pět stupňů sterilujeme půl hodiny.

Marmeláda z rakytníku

Připravuje se stejným způsobem jako z ostatního drobného ovoce. Poměr cukru a konzervačních přípravků je stejný.

Rakytníkový med

Sušené rozemleté plody smícháme s včelím medem, užívá se po lžičkách. Medem lze sladit čaj.

Elixír života

Někomu zavařenina nebo šťáva z rakytníku nechutná, první dojem z poněkud zvláštní vůně a chuti se chvilku „vstřebává“. Pro toho, kdo se s nimi nemůže smířit, je dobrý lihový extrakt, který se užívá po patnácti kapkách třikrát denně:

  • jeden váhový díl usušeného, rozemletého rakytníku
  • tři váhové díly destilátu (vodka, koňak, líh)

V uzavřené lahvi necháme louhovat tři týdny, občas protřepeme a po scezení dáme do menších tmavých lahviček.

Pokud chcete nejdříve vyzkoušet, jak léčivé produkty z rakytníku chutnají a působí na váš organismus, vězte, že v nabídce je mají lékárny, prodejny zdravého stravování nebo některá bylinářství.

Muchovník

Plody muchovníku, stejně třeba jako zelený čaj, obsahují velké množství polyfenolových sloučenin…

I když v našich končinách je Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) zatím poměrně neznámou dřevinou, za velkou louží se těší značné oblibě. Pochází totiž ze severní Ameriky – především USA a Kanady, kde jeho příznivé účinky objevili Indiáni a tamní domorodí obyvatelé kanadských prérií. Ti totiž plody muchovníku přimíchávali do pemikamu, což je směs sušeného bizoního masa a sezónních ovocných bobulí. I proto si tento keř vysloužil pojmenování aljašská či indiánská borůvka.

Muchovník – to jsou bobule plné zdraví

Plody muchovníku mají mimořádně příjemnou sladkou chuť a svým vzhledem nejvíce připomínají právě borůvky – mají kulatý tvar, tmavě fialovou barvu i voskový povlak. Ukrývají v sobě 8-12% cukru, vitamíny (nejvýznamnější je vitamin C a B2), minerály, organické kyseliny, třísloviny a také pektin. Mezi jeho blahodárnými účinky na lidský organismus dominuje následující:

  • zvýšená odolnost těla vůči chorobám, silnější imunitní systém
  • efektivnější trávicí systém – nižší riziko zácpy, hladší průběh vyprazdňování
  • prevence nádorových onemocnění
  • zvýšená tvorba červených krvinek, nižší riziko anémie

Chcete ho pěstovat? Pozor na okrasné druhy

Amelanchier je rod, do kterého patří asi 20 druhů keřů a menších opadavých stromků. Při výběru sazenic proto buďte obezřetní a vyberte si ty správné. Je třeba si dávat pozor při nákupu rostlin, protože existuje i mnoho okrasných odrůd muchovníku, které nemají plody vůbec, nebo jen velmi málo, a ty jsou navíc drobné.

Výsadba a péče

Pro muchovník vyberte na zahradě slunné místo, aby vám dobře vyzrály plody. Pokud při výsadbě přidáte trochu kompostu do sadební jámy, pomůžete lepšímu zakořenění keře. Po výsadbě určitě nezapomeňte v suchých obdobích na zálivku. Při dobrém zakořenění pak keř snese i dlouhá období sucha lépe než jiné ovocné druhy.

Keř nastupuje do plodnosti už ve druhém, nejpozději třetím roce od výsadby (záleží také na tom, jak starý jej pořídíte) a plodnost si je schopen udržet po desítky let.

Vzhledem k dlouhověkosti muchovníků je už od počátku zmlazujte do přiměřené výšky kolem tří metrů, jsou pak schopny plodit po celé délce prutu, takže je snáze očešete.  Více na: 

Zdravotní důvody, proč plody muchovníku konzumovat

Ptáte se proč konzumovat plody muchovníku? Máme hned několik důvodů:

1. Obsah antioxidantů

Plody muchovníku mají vysoký obsah antioxidantů. Ty jsou pro nás důležité při prevenci kardiovaskulárních onemocnění, mrtvice a rakoviny.

2. Regulace krevního tlaku

Plody muchovníku mají schopnost snižovat krevní tlak a obecně pomáhají regulovat krevní tlak. Někteří lidé si dělají i odvar z květů – přináší prý sílu do srdce a plic.

3. Obsah polyfenolů

Plody muchovníku, stejně třeba jako zelený čaj, obsahují velké množství polyfenolových sloučenin, které pomáhají při prevenci poškození DNA, zpomalují proces stárnutí, jsou super pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění, mrtvice a rakoviny.

4. Flavonoidy

Tyto plody jsou plné skvělých látek jako kvercetin, delfinidin, maldivin, Kyanidin, petunidin a pelargonidin, což jsou silné flavonoidy, které zabraňují negativnímu působení volných radikálů v těle.

5. Proti zánětům v těle

Plody muchovníku obsahují enzym, který inhibuje sloučeninu zvanou cyklooxygenáza, která způsobuje zánět a bolest.

6. Vitamíny a minerály

Tyto plody také obsahují velké množství vitamínů A a C. Vitamin K, vitamín E pro sexuální zdraví a dobrou pokožku, vitamíny skupiny B pro dobrou náladu a vitalitu, železo proti anémii, vápník pro pevné kosti, vlákninu pro zdravé zažívání, hořčík a mangan pro výrobu enzymů a na imunitu. No řekněte sami, není toho v těchto plodech opravdu hodně?

lískové ořechy

Do některých oříšků se dostanou červa na strome a spadnou. Červy ze země lezou na oříšky. zanedbané stromy mají takovou koncentraci červů, že prakticky každý oříšek skončí červivý, Začněme s tím, že sesbíráme spadané ořechy. Pak zatřeste a sesbírejte ořechy nové. Pokud nejde oříšek cvrnknutím vyloupnout, zahoďte ho. Je červavý. Ty zdravé nechte pár dnů vysušit.

Oříšek obsahuje spoustu minerálů a vitaminů, mezi kterými nechybí B1, B2, C a E. Dále obsahuje bor, chrom, draslík, fosfor, hořčík, kvalitní oleje, kyselinu listovou a pantotenovou, mangan, měď, vápník, vlákninu, selen, zinek, železo a další organismu prospěšné látky.

Konzumace oříšků působí jako balzám při psychickém i fyzickém vyčerpání, dále pomáhají v prevenci a léčbě osteoporózy, zlepšují paměť, posilují srdce a oběhový systém. Strouhané lískové oříšky velmi prospívají diabetikům.

 

vysazování a starost o lísku

Několik keřů různých odrůd. Úrodnost lískových ořechů snižují několikadenní trvalý vítr a nízká teplota nebo silnější deště. Je dobré vysadit několik keřů, aby se mohly vzájemně dobře opylovat, a lísky dosáhly hojné plodnosti.

Lepší je zvolit jihozápadní svah než jižní, kde by mohla trpět suchem.

Líska nemá ráda těžké, zamokřené ani studené půdy, ale ani přílišné sucho.
U starších keřů dbáme hlavně na jeho prosvětlení.
Zmlazovat můžeme lísky buď vyřezáváním a odstraňováním některých výhonů s plodným rozvětvením, nebo je udržujeme do výše kolem tří metrů. Silnější kmínky můžeme vrátit řezem asi na výšku kolem 1,5 metru a zapěstovat z nich plodnou korunu.

Nepřátelé : veverky a ptáci ořešníci

Dalším nepřítelem je brouk nosatec lískový, který způsobuje červivost plodů. Samičky brouků kladou koncem června a začátkem července do nezralých plodů vajíčko, ze kterého se vylíhne larva, která pak vyžírá semeno. Během srpna a září opouštějí dospělé larvy vykousaným otvorem oříšky a padají k zemi. Vnikají do půdy, kde vytvářejí hliněné komůrky, v nichž přezimují. V této době by bylo dobré mít pod lískovými keři pilné slepice, které dokáží půdu pod keři perfektně vyčistit od larev. Brouci škůdce se líhnou během května.

Jak se nosatci bránit?

V květnu a červnu můžeme brouky setřásat na bílý balicí papír či bílé prostěradlo a zlikvidovat je. Také pomůže, když na podzim všechno spadané listí pod keřem pečlivě vyhrabeme a odstraníme. Nejlepší je ale zakročit v době, kdy samička klade vajíčka (konec června, začátek července), a to chemicky přípravkem Sumithion Super nebo podobnými insekticidy.

Opylování. Nejčastější příčinou neuspokojivých úrod bývá u lísek nedostatečné opylení. Většina odrůd lísek se nemůže opylit vlastním pylem a potřebuje pyl jiné ale jen určité odrůdy. Odrůdy Webbova a Hallská obrovská, které se u nás dají běžně sehnat, jsou sice samosprašné, ale jen částečně. Takže i zde je lepší společná výsadba více odrůd. Univerzálním opylovačem pro veškeré odrůdy lísek je líska lesní. Opylovači by měli být v poměru alespoň 1:9, měli by být situováni ve směru větru a od odrůd, které mají opylovat, by neměli být dál než 30 m.

Ušlechtilé odrůdy dobře opyluje také planá líska, která běžně roste v našich lesech.

Jednou z hub, která s lískou vytváří mykorrhizu, je lanýž. Uvažuje se proto o společném pěstování lískových keřů a lanýžů. Výzkumem této pěstitelské technologie založené na symbióze houby a rostliny se věnuje Ivan Trávníček. Koukněte na tohle video.

Hnojení. „Podle množství živin odebraných sklizní z půdy potřeboval by středně starý keř při střední úrodě přibližně toto množství hnojiv: 200 g 20% dusíkatého hnojiva, 300 g superfosfátu a 200 g draselné soli. (…) Chlévskou mrvu, fekálie a kompost stačí dát jedenkrát v období 2 – 3 let na podzim v množství 20 – 25 kg ne keř. Močůvku zředěnou 2/3 vody s přídavkem superfosfátu dáváme jednak po odkvětu (jedno vědro na keř), jednak v červnu (2 vědra na keř)“ . Máte-li separační toaletu a potýkáte-li se s nadbytkem moči, pro kterou nemáte využít, založte si lískovnu. Místo superfosfátu můžete moč obohatit zkvašenými slepičinci. Místo draselné soli lze použít dřevěný popel.

Slepice se v lískovém háji postarají jak o kypření tak o likvidaci dlouhonosce. Lískový háj může být součástí slepičího lesa.

 

Maliník

drobné ovoce

výsadba během září a října nebo časně z jara  (po rozmrznutí půdy). Rozestup 60 cm. řádky 120 cm hloubka cca 20 cm. Do závětří, aby tam nebyl vítr. Opěrný sytém.

Kompost, dusík, kamenná moučka bez vápna! Mlučovací vrstva – obnovovat v průběhu roku

lesní nakyslá půda – hrabanka, nezralý kompost a na to sláma

Na podzim přilepšit a nakopčit rostlny

Odumírající ploty odříznout u země a spálit. Příští rok rodí výhony z loňska.

Na jaře odkopčit a rozhrnout zem. Mělká okopávka.

V rpvním roce přihnojování dusíkatými hnojivy. Nastýlání rašelinovým kompostem. Preventivní postřik z přesličkové jíchy. Mulčovat kompostem s přidáním síranu amonného každý 4 rok.

je náročný na vodu.

 

Zahrádka s láskou a skromností