Archiv autora: dědeček

Kopretiny

Kopretiny jsou trvalky rostoucí v trsu a vyžadují od nás jen minimálně péče, za kterou se nám odvděčí krásnými květy, podle odrůdy od května až do konce léta. Neměly by chybět na žádné zahrádce.

Stanoviště

Vyšlechtěným kopretinám se daří nejlépe na slunném stanovišti. Půda by měla být propustná a výživná, ale nikdy přemokřená, což tyto rostliny nesnášejí. Vysoké kultivary špatně odolávají silnějšímu větru a je nutné vyvazovat je k opoře. Na jednom stanovišti vydrží kopretiny nejdéle tři roky.

Zeminu volíme propustnou, bohatou na živiny, nejlépe zahradní zeminu s přidáním kompostu a případně i kostní moučky, pak budou i bohatě kvést, může být i s příměsí vápna. V kyselé půdě se kopretinám příliš nedaří. Často se také vysazují do skupin s barvenými liliemi, ostrožkami a vysokými floxy. 

Kopretiny nepotřebují pravidelnou zálivku, zavlažujeme jen v době většího sucha. Kořeny před vysycháním i před mrazem chráníme mulčovací kůrou. Druhým až třetím rokem musíme trsy rozdělit a rozsadit, to proto, že by jen omezeně kvetly a mohly by i vyhynout. Mnoho odrůd, když po odkvětu seřízneme, budou remontovat (znovu rozkvetou). Na podzim po odkvětu kopretiny seřízneme až u země. Odrůdy náchylné k namrzání, přikryjeme na zimu chvojím a ob rok je rozsadíme.

Kukuřice s fazolí a tykví

http://www.potravinovezahrady.cz/polykulturni-a-bezorebne-zemedelstvi-severoamerickych-indianu/

Převzato z jiného webu

Je potřeba však myslet na naše české podmínky.např. Sucho. nejprve to zkusím jen na malém záhonu. Kukuřici si předpěstuji do sazeniček, aby měla velký náskok. Je potřeba se starat (plevel) zalévat. Tykev kus od fazolí a kukuřice. Fazol zasadit později, aby stačila kukuřice vyrůst.

Základem jídelníčku severoamerických indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii Čerokýzů jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (dýně). Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí ji ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají.

Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž „hnojí“ sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že jistou roli v potlačování plevelů sehrává i alelopatický účinek tykví. Kukuřice vytváří oporu pro pnoucí fazole a svými kořeny vylučuje do půdy cukry, které představují ideální výživu pro dusík fixující bakterie žijící v kořenových hlízkách fazolí.

Výhodou této polykultury je nejen skutečnost, že rostliny si vzájemně prospívají a vytvářejí užitečné vztahy, ale také to, že dokáže efektivněji než většina monokultur využít zdroj světla nezbytný pro fotosyntézu. Využívá totiž hned tři různé polohy pro zachycení solární energie: přízemní (tykve, dýně), pnoucí (fazole) a vysokou (kukuřice).

Jako první sázejí indiáni na jaře po posledních mrazících slunečnice. V okamžiku, kdy se objeví a plně vyvinou listy angreštu, následuje kukuřice současně s fazolemi. Kukuřice se sází do kopečků hlíny, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny 1,2 m. Každý kopeček je vysoký asi 10 cm se základnou o rozměrech přibližně 45 cm. Směrem nahoru se zužuje a vrchol je tvořen miniaturní náhorní plošinkou širokou 25 cm. Na tuto plošinku se vysadí osm semen kukuřice . Pěstování kukuřice takto ve svazcích má rostlinám zajistit lepší odolnost vůči větru a prudkému jarnímu dešti.

Na zahrádce

  • V polovině května, jakmile je půda prohřátá, navrstvěte kopec hlíny s příkrými svahy, asi 30 cm vysoký (tedy o 20 cm vyšší, než měli Hidatsové) s „náhorní plošinou“ o průměru asi 60 cm.
  • Na „náhorní plošince“ zasaďte do středu kousek od sebe pět až šest kukuřičných semen a zalijte je vodou. Dobře kopeček udusejte, aby ho nespláchl první déšť.
  • Kopečků můžete na zahrádce umístit víc na vzdálenost asi jednoho metru.
  • O dva týdny později, když dosahují výhonky kukuřice 12 – 15 cm, zasaďte na náhorní plošince těsně u krajů kopečku šest až osm semen popínavých fazolí.
  • Přibližně týden na to vysázejte v kruhu do země pod kopečkem šest až osm semen tykví. (Doporučit lze třeba dýně hokkaido. Spolehlivější než výsev přímo ze semen jsou předpěstované sazeničky.) Máte-li kopečků více, je lepší prostor mezi nimi zamulčovat a sázet do rozhrnutého mulče. Ušetříte si tím později práci s plením.
  • Jakmile se vám dílo začne rozrůstat, proberte kukuřici a nechte jen dvě až tři nejlepší rostlinky. Kolem každé z nich by se neměly ovíjet více než dva úponky fazolí. Pokud je třeba, pomožte fazolím zachytit se na kukuřici. Tykve můžete nechat rozrůst dle libosti a dle prostorových možností vaší zahrady.

Lobelky

Lobelka drobná

Lobelka drobná (lat. Lobelia erinus) je rostlinou tvořící bohatý keřík dorůstající cca 10 – 15 cm. Listy jsou drobné, podlouhlého tvaru. Lobelky kvetou velkým množstvím menších květů různých barev.Nejčastější je modrá barva, některé odrůdy kvetou fialově a bíle. Každý květ se skládá ze tří korunních lístků. Skupina plně rozkvetlých lobelek vytvoří nádherný barevný koberec. Převislou formou lobelky drobné jsou lobelky nesoucí označení “Pendula”. Tyto lobelky nejlépe vyniknou v závěsných nádobách v nichž utvoří dlouhý závěs ozdobený velkým množstvím drobných kvítků.

Osivo vyséváme od ledna do začátku března. Pokud jsme odkázáni pouze na podmínky bytu, je třeba dbát na to, aby měly výsevy co nejvíce světla. Časným zimním výsevům je vhodné přisvěcovat zářivkou s denním spektrem, později světla přibývá a těsně u okna orientovaného nejlépe na jihovýchod či jihozápad ho může být dostatek. Lobelkám svědčí pokojová teplota.

  • Semeno je velmi jemné, a proto je nezasypáváme.
  • Zalévat musíme velmi opatrně, nejvhodnější je rosení.
  • Klíčení uspíší mikroklima, které vytvoří pokojový skleníček nebo překrytí fólií či průsvitným pastem.
  • Mladé rostlinky během března poprvé přepichujeme asi po pěti kusech do truhlíčku.
  • Podruhé pak jednotlivé svazečky sázíme do sadbovačů či květináčků.

Na venkovní stanoviště je můžeme umístit až ve 2. polovině května. Po odkvětu můžeme lobelky seříznout, po krátké době znovu rozkvetou. Velmi oblíbené jsou v kombinaci s ostatními letničkami.

Dostupné odrůdy lobelky drobné

  • Lobelka drobná  “Křišťálový palác” je letničkou dorůstající do výšky cca 20 cm. Tyto rostliny vyniknou vysazené jednotlivě do truhlíků i osázené na větší ploše. Do jednoho truhlíku by mělo přijít 4 – 5 rostlin. Lobelky odrůdy Křišťálový palác kvetou modrými květy.
  • Lobelka drobná “Karmínově červená” je letničkou, která ocení slunné i polostinné stanoviště. Daří se jí v lehkých a dostatečně výživných půdách s dostatkem vláhy. Karmínově červenou lobelku je možné pěstovat v truhlících i na záhonech.
  • Nelze zapomenout ani na lobelku drobnou s bílými a fialovými květy. Pro milovníky lobelek, kteří se nemohou rozhodnout jakou lobelku si pořídit, je v nabídce našeho e-shopu připraven výběr těch nejkrásnějších lobelek s různými barvami květů – lobelka drobná “Mix”.
  • Lobelka drobná převislá je vhodná k pěstování v závěsných truhlících, vytvoří v nich bohaté závěsy květů. Závěsné nádoby jsou okouzlující, když hýří různými barvami drobných květů. Právě to si můžete dopřát díky vybrané kombinaci různě kvetoucích lobelek – lobelka převislá “Mix”.

Pěstování lobelky drobné

Lobelkám drobným vyhovují slunné i polostinné stanoviště s dostatečným přísunem vzduchu.  Ideální je pěstování v humózní půdě s dostatkem živin. Nezbytná je pravidelná zálivka, která se v době kvetení kombinuje s přihnojováním. Při hnojení je nutné dát pozor na obsah dusíku v hnojivu, protože nadbytek dusíku způsobuje pozdní a špatné kvetení. Aby byly lobelky rozvětvenější, provádí se pravidelné zaštipování. Odkvetlé květy se by se měly odstranit co nejdříve po odkvětu, aby zbytečně neodebíraly živiny potřebné pro vývoj dalších květů. Lobelky nejsou příliš často napadány chorobami a škůdci, občas se na nich mohou objevit mšice

Petúnie

Čas na výsev osiva nastává už v polovině ledna, aby se sazeničky stačily řádně vyvinout. S jejich výsadbou ven ale není radno spěchat: Jsou velice citlivé i na sebemenší přízemní mrazík.

  • Peletky (semínka se prodávají obalené v kaolínu) vysejte na povrch lehkého substrátu a jemně přitlačte, nezasypávejte je však.
  • V prvních dnech několikrát denně povrch substrátu důkladně roste rozprašovačem na květiny. Peletky nesmí proschnout, potřebují dostatek vláhy, aby praskly a semeno uvolnily.  Poté substrát udržujte přiměřeně vlhký, ne přemokřený – to by mohlo podpořit v růstu plísně.
  • Při klíčení petúnie vyžadují teploty nad 20 °C. Postavte je nad topení, nebo na vyhřívací elektrickou dečku, pokud nemáte v místnosti dostatečně vysokou teplotu ve dne i v noci.
  • V prvním týdnu je vhodná i 100% vzdušná vlhkost, kterou zajistí plastový kryt nebo fólie.
  • Poté, co petúnie vyklíčí, je třeba i větrat, jinak budou rostlinky náchylné k nemoci zvané padání klíčních rostlin. 

Středně vzrostlé rostlinky přepikýrujte v dubnu do květináčků a teplotu udržujte nad patnácti stupni.  Zalévejte s rozvahou, aby krčky nebyly napadeny padáním klíčních rostlin. V případě nutnosti použijte postřik Polyversum. Petúnie potřebují k vykvetení dlouhý den, který trvá aspoň třináct hodin. Při nesplnění této podmínky nakvétají později.Více na:

a teplotu udržujte nad patnácti stupni.  Zalévejte s rozvahou, aby krčky nebyly napadeny padáním klíčních rostlin. V případě nutnosti použijte postřik Polyversum. Petúnie potřebují k vykvetení dlouhý den, který trvá aspoň třináct hodin. Při nesplnění této podmínky nakvétají později.Více na:

Petúnie potřebují dostatečně teplé místo se slunečním svitem, ale chráněné před deštěm. Tam, kde jsou rostliny bičovány deštěm, dochází k jejich poškození a hnilobě kořenů. Na hůře větraných místech je zase vyšší riziko napadení plísní šedou. Pro pěstování prostě musíte vytvořit nějaký rozumný kompromis.

Nejlepší je zalévat každé dva dny a jednou za týden hnojit kvalitním vícesložkovým hnojivem s vyšším obsahem vápníku a železa pro dobrý růst a dostatek květů. Samozřejmě, že zálivka jednou za dva dny platí na slunečných místech, tam, kde je stín, je třeba zalévat s rozvahou, aby nedošlo k přelití a následné hnilobě kořenů.

Rostliny jako takové jsou značně odolné proti suchu, pokud je pěstujete na záhonech. Jiná situace nastává při pěstování v nádobách. Delší období sucha jim zde velmi škodí ještě spolu s přímým slunečním zářením, které dokáže na suchých rostlinách napáchat velké škody. Vzhledem k tomu, že v květináčích a truhlících mají petunie velký nárůst, potřebují velmi mnoho vody.

rašeliniště

Zahradní rašeliniště je vlastně jezírko plné neustále mokré rašeliny. V přírodě je na povrchu živý rašeliník, který stále přirůstá, jeho spodní vrstvy odumírají a za nepřístupu vzduchu tvoří rašelinu. Na tyto podmínky se adaptovaly rostliny, jež by jinde konkurenčně neobstály.   


Rašelina nesmí nikdy proschnout, budete tedy potřebovat zásobu měkké vody pro suchá období. Nouzově použijte vodu z čistého potoka, ale převažovat by měla dešťová. Chlorované vodě se vyhněte úplně. 
Ke dnu ukotvěte pomocí kamene několik pruhů geotextilie, které povedou téměř k povrchu. Budou sloužit jako knoty, zlepší distribuci vody a celkový vodní režim rašeliniště

Vybrané české rašeliništní druhy:

  • borůvka bažinná (Vaccinium myrtillus);
  • brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea);
  • bříza zakrslá (Betula nana);
  • klikva bahenní (Oxycoccus palustris);
  • kyhanka sivolistá (Andromeda polyfolia);
  • ostřice bažinná (Carex limosa);
  • ostřice obecná(Carex nigra);
  • ostřice zobánkatá (Carex rostrata);
  • prha arnika (Arnica montana);
  • prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii);
  • prstnatec májový (Dactylorhiza majalis);
  • rojovník bahenní (Ledum palustre);
  • rosnatka dlouholistá (Drosera anglica);
  • rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia);
  • rosnatka prostřední (Drosera intermedia);
  • suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum);
  • suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium);
  • šicha černá (Empetrum nigrum);
  • tučnice obecná (Pinguicula vulgaris);
  • tučnice česká (Pinguicula bohemica);
  • vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum);
  • vrba plazivá (Salix repens);
  • vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia);
  • vřes obecný (Calluna vulgaris);
  • všivec ladní (Pedicularis sylvatica). Více na: https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/zahradni-raseliniste-biotop-nejen-pro-masozravky


Kromě udržování hladiny vody nebudete mít s rašeliništěm v sezoně příliš práce. Protože je chudé na živiny, plevelem příliš nezarůstá. Na zimu doporučuji zakrýt je jednou vrstvou chvojí a  kromě dlouhých období sucha nezalévat. Zkušenosti s přezimováním jsou různé podle konkrétních podmínek lokality. Vyzkoušejte a o své zkušenosti se s námi podělte.