Zahrady byly nedílnou součástí klášterních areálů. Zahrady v nich plnily nejen užitkovou funkci (pěstovala se v nich zelenina, koření, ovoce a léčivé byliny), ale byly také místem symbolickým, odkazujícím k Bohu a víře v něj. Středověké zahrady léčivých rostlin měly jednoduché, pravoúhlé členění. Rostliny byly sázeny do čtvercových nebo obdélníkových záhonů. Často byly záhony vyvýšené a obehnané obrubou z vrbového nebo lískového proutí. Většinu sortimentu tvořily druhy u nás nepůvodní, které se k nám dostaly z oblasti Středomoří přes západní Evropu díky zakládání nových klášterních fundací ve střední Evropě. Domácí druhy léčivých rostlin se v klášterech pěstovaly druhotně a v menší míře. Součástí zahrad léčivých rostlin byly také okrasné druhy, které vedle fytoterapeutických vlastností měly nezpochybnitelný symbolický význam. Byla to např. lilie, růže nebo kosatec.

Přesto, že klášterní zahrady sehrály významnou roli v šíření znalostí o užívání, pěstování i zavádění nových druhů léčivek do širšího povědomí, příliš mnoho o jejich podobě nevíme. Jedním z mála historických pramenů, který nám pomůže nahlédnout do doby před více než tisícem let a díky kterému naše představy o raně středověkých klášterních zahradách nabudou konkrétnějších obrysů, je spis Walahfrida Straba De cultura hortorum, O zahradnictví.  Walahfrid Strabo (808 – 849) byl benediktinský mnich, který ve svém díle prokázal nejen básnický talent, teologické znalosti, ale také cit pro rostliny a vlastní zahradnické zkušenosti. Žil v klášteře Fulda a později se stal opatem kláštera Riechenau na Bodamském jezeře (dnešní Německo), kde měl pravděpodobně k dispozici klášterní zahradu. Tam mohl rostliny nejen pozorovat, ale i vlastnoručně pěstovat.

Spis W. Straba De cultura hortorum nám posloužil jako inspirace k založení klášterní zahrady v expozici léčivých rostlin. Jsou zde vysázeny některé druhy uvedené v třiadvaceti samostatných kapitolách spisu.  Je to: šalvěj lékařská, routa vonná, pelyněk brotan, tykev, meloun, pelyněk pravý, jablečník obecný, fenykl obecný, kosatec německý, libeček, kerblík, lilie, mák, šalvěj muškátová, máta, polej, celer, bukvice lékařská, řepík lékařský, šanta kočičí, ředkev, růže a ambrósie. Posledně jmenovaná rostlina je jedinou rostlinou, která nebyla jednoznačně identifikována. V úvahu připadají merlík všedobr, vratič, nebo pelyněk černobýl. Z tohoto sortimentu jsou v expozici vysázeny některé trvalky a každoročně obměňovány jednoleté druhy.