Archiv rubriky: Typy zahrad

okrasná zahrada, únor

Únor

Okrasná zahrada v únoru

Každý bezmrazý zimní den je využít k větrání a ke kontrole usklad­něných hlíz (mečíky, Jiřinky).

Hlízy Jiřinek bývají ohroženy většinou tehdy, jestliže je ve skladovacím prostoru příliš vlhký vzduch.Leží-li na hromadě, musíte je neustále překládat.

Hlízy mečíků častěji prohlížejte, aby se na nich nešířily skladištní plísně.

Během února je nutno dokončit prosvětlování a případný průklest okrasných dřevin.

Veškeré ořezané části pečlivě vysbírejte a spalte, protože i na okrasných dřevinách přezimují zárodky škůdců a chorob.

Okrasné dřeviny, které jste vysadili na podzim a neseřezali je, se musí prořezat, nejpozději do konce března. Neplatí to ovšem zakrslé dřeviny a pro jehličnany, jež jste zakoupili dostatečně velkých nádobách a vysadili, aniž by došlo k narušení kořenového balu.

Plané růže a podobné keře, které nevyžadují v zimě žádnou ochranu, můžete řezat za bezmrazových dnů již koncem února.

U planých růží se omezujte pouze na prosvětlování. Silný zpětný řez dělejte jen u velmi starých a příliš přerostlých keřů. Nejstarší větve odřízněte až u ze­mě, aby se mohly keře zase obnovit z mladých vý­honů. Budete-li již od samého počátku každoročně odstraňovat staré větve a necháte místo nich růst mladé výhony, budete muset přikročit k radikálnímu zmlazovacímu řezu jen výjimečně.
 

Není-li půda promrzlá, připravte místa pro výsadbu okrasných dřevin již během února.

Obecně stačí, když půdu nakypříte na hloubku dvou rýčů. Při výsadbě skupiny keřů je nejlepší zrýt celý kus pozemku, při výsadbě jednotlivého keře zpracujte plochu přibližně l m2. Do horní vrstvy půdy, tedy na hloubku jednoho rýče, zapravte kompost nebo uleželý chlévský hnůj. Obohatíte ji tak humusem.

Ve školce nebo v zahradnickém středisku byste měli zásadně kupovat jen sazenice s mladými výhony nebo zboží v nádobách. Účel použití hraje při objednávání velkou roli. Pro výsadbu na místo solitéry volte bohatě a nápadně kvetoucí dřeviny, např.: meruzalka krvavá, pustoryl vonný, šeřík obecný, zlatice převislá, štědřenec odvislý, kdoulovec japonský, kalina nebo tušalaj, lýkovec jedovatý, tavolník, tamaryšek fran­couzský a růžovec zahradní. K zamaskování nepěkných zákoutí na zahradě se hodí všechny ostatní okrasné keře.

Stále zelené keře a trvalky chraňte v únoru za silných mrazů před působením slunečních paprsků, které v této době bývají opravdu intenzivní.

Je-li v únoru půda ještě silně promrzlá, nemohou rostliny přijímat vodu z půdy. Může se stát, že uschnou, neboť transpirace (výpar) z jejich listoví značně vzrůstá, svítí-li na ně slunce. Na ochranu stačí rozvěsit stará prostěradla nebo záclony, jako se to používá na ochranu před sluncem i u pařenišť.

Čas začít zalévat stále zelené dřeviny nastane při suchém počasí, kdy nemrzne. Velice důležité je to zejména v letech, kdy je v zimě málo srážek. Před zaléváním zem pod rostlinami důkladně nakypřete, aby do ní mohla snadno pronikat voda. Rostliny zalijte tak vydatně, aby to vydrželo delší dobu. Po zálivce je nejlepší zakrýt půdu nastýlkou z kompostu nebo vyzrálého hnoje, pokud jste to neudělali už na podzim.

Po rozmrznutí půdy prohlédněte trvalky, které jste vysadili na podzim, jestli je mráz nepovytáhl ze země. Opomenutí tohoto opatření vám může přivodit velké ztráty. Podle míry povytažení rozhodnete, zda je nutno postižené rostliny vyrýpnout a znovu zasadit, nebo zda je stačí pevně přimáčknout. Po zákroku půdu zalijte, pokud není dostatečně vlhká.

Potřebujete-li, aby živé ploty na jaře vyhnaly pěkné letorosty, musíte dokončit jejich řez koncem února nebo začátkem března.To se týká především živých plotů z ptačího zobu obecného z habru obecného a z hlohu obecného ‘Živé ploty ze zlatice převislé a kdoulovce japonského stříhejte až po odkvětu. Špatně tvarované živé ploty prořezejte velmi silně.
 

Chcete-li postavit suchou zídku, začněte s přípravami již v únoru. Na jaře se na zahradě nahromadí tolik práce, že je lepší udělat to, co jde, pokud možno už teď.
K přípravám na stavbu suché zídky patři i obstarání kamenů. Obecně po­užívejte takový druh, jaký se vyskytuje v blízkém okolí.Pro suchou zeď se hodí nejlépe takové druhy kamene, které se dají snadno opracovávat. Především je to vápenec, pískovec a šedé droby, které se podobají pískovci. Použitelná je i břidlice. V oblastech, kde se vyskytuje žula, je možno použít i tento kámen. Pro stavbu suché zdi se nejlépe upravují ploché kameny, které v ní také nejlépe vypadají. Dají se koupit již přitesané. Kameny nemusí být všechny stejně velké. Je dokonce lepší, když mají různou ve­lkost. Nemusí mít ani stejnou tloušťku.

 Koncem února se objevují ve skalce a mezi trvalkami první květy, jako příklad talovín zimní Postarejte se o to, aby jim nic nebránilo spatřit denní světlo. Odstraňte chvojí a vyberte naváté listí. Chvojí však nezahazujte, mohlo by rostlinám v případě silných mrazů ještě poskytnout určitou ochranu.
 

Ještě v únoru můžete vysazovat cibule tulipánů, pokud není půda promrzlá.
Předpokladem je, že cibule byly dobře uskladněny. Při sázení dávejte pozor, aby se nepoškodilo většinou již zduřené lůžko cibule, případně i výhonek. Cibule nesmíte do půdy zatla­čit silo
Pravidelně kontrolujeme dvouletky přezimující pod vrstvou chvojí. Tuto ochrannou vrstvu občas odstraníme, abychom rostliny vyvětrali. Koncem měsíce odkrýváme trvalky, odstraníme všechny jejich nadzemní části a pohnojíme je. Prověřujeme stav uskladněných cibulovin. U balkónových rostlin, které máme na přezimování v chladnu, zkontrolujeme přítomnost škůdců.

Neměli bychom vstupovat na zmrzlý trávník, aby mrazem zkřehlá stébla trávy neodumírala a nevznikla tak holá místa. Pokud už v teplých oblastech půda rozmrzne, můžeme na trávník přidat jemný kompost, popřípadě můžeme založit nový.

Další důležité práce:
V teplých místnostech či sklenících již můžeme osázet truhlíky.

  • Vyséváme letničky do nádob, aby se mohly rychleji vyvíjet pro pozdější výsadbu.
  • ke konci měsíce začneme zalévat muškáty a fuchsie (přesadíme do nového substrátu a radikálně zkrátíme).
  • Můžeme ještě vysazovat trvalky, které vyžadují zimní přemrznutí.
  • Okrasné keře seřízneme těsně nad zemí. U keřů, které kvetou již zjara, odstraníme jen suché nebo poškozené větve.
  • Nemocné a odumřelé dřeviny odstraníme i s kořeny.
  • Pokud nejsou mrazy, můžeme omladit stálezelené listnaté stromy a živé ploty.
  • Řežeme větve javorů a hlohů, abychom dali jejich korunám tvar.

OVOCNÁ ZAHRADA
V únoru můžeme prořezat stromy, které potřebují zmladit. Řez ostatních jádrovin bychom měli nechat až na květen, peckoviny bychom pak neměli řezat vůbec. Prořezat bychom měli naopak bobuloviny, které tím zmladíme a zároveň tak napomůžeme kvalitní sklizeni. Stříháme výhony starší čtyř let, které poznáme podle toho, že mají načernalou barvu.

Pokud není mrazivé počasí, provedeme postřik, kterým opláchneme kmeny a silné větve stromů, na nichž se zpravidla nachází nejvíc larev škůdců. Máme-li na zahradě problémy se zvýšeným výskytem mšic, postříkáme také letorosty, kde se vyskytuje nejvíc jejich vajíček. Kmeny stromů bychom měli chránit zastiňovacími deskami nebo postřikem proti přehřátí sluncem. Broskvoně bychom měli ošetřit přípravkem proti kadeřavosti.

Další důležité práce:

  • Můžeme začít s hnojením rostlin.
  • Sklizeň jahod můžeme urychlit tím, že rostlinky přikryjeme fólií, kterou ale nesmíme úplně uzavřít, aby mohly být jahodníky opylovány včelami. Rostliny nám díky fólii vykvetou již v dubnu a plodit začnou počátkem června.
  • Okopeme zem kolem révy vinné.
  • Vyhloubíme jámy, abychom do nich na jaře mohli zasadit ovocné dřeviny.
  • Meruňky, třešně a višně můžeme začít roubovat koncem měsíce.
  • Po sněhové pokrývce můžeme rozhodit komplexní hnojivo nebo kompost, protože s vodou z tajícího sněhu jejich živiny proniknou do půdy.
  • Shrabeme a zkompostujeme poslední zbytky zahradního listí.
  • Kontrolujeme stav uloženého ovoce. Zkažené či kazící se odstraníme.

ZELENINOVÁ ZAHRADA
V únoru sklízíme ozimou cibuli, špenát, růžičkovou kapustu, cibuli sečku a listy kadeřávku. Za příznivých podmínek můžeme v teplejších oblastech vysévat cibuli, mrkev, ředkvičky a špenát, které přikryjeme netkanou textilií, abychom je ochránili před mrazy. Brambory můžeme již nyní připravovat na ranou výsadbu.

V tomto měsíci bychom měli převrstvit kompost, který jsme založili loni. Na dně by měla být vrstva hrubšího materiálu, nad ním pak kompost samotný a nahoru by měl opět přijít hrubší materiál. Nakonec můžeme kompost prolít močůvkou. Čtyři až pět měsíců po založení již můžeme kompostu používat a rozvážet po zahradě.

Měli bychom pohnojit košťálovou, plodovou zeleninu a brambory. Saláty, listová, cibulová a kořenová zelenina naopak čerstvé hnojení, kterým bychom podpořili hnilobu a kořenové škůdce, mít nesmějí.

Další důležité práce:

  • Abychom předpěstovali sazenice, vyséváme do nádob raný salát, letní pór, ranou košťálovou zeleninu, rajčata, papriku, bazalku a majoránku.
  • Do nádob přepichujeme semenáčky různých druhů zeleniny.
  • Zryjeme půdu v záhonech a poté je pohnojíme.
  • Záhony ještě před výsadbou povápníme páleným vápnem.
  • Kontrolujeme stav uložené zeleniny. Zkaženou a kazící se odstraníme.
  • prořezávání stromů
  • kveta zlatice a líska
  • rododendron zalít, když rozmrzne půda
  • kontrola postřikovačů a postřiků
  • zakrýt česnek netkanou tkaninou a odkrýt až v dubnu. Ochrana proti houbomilce česnekové
  • vysévat semena bylinek na parapet. zakrýt fólií
  • kvete čemeřice. Vysadte různé barvy s různou dobou kvetení.
  • sněženky, bledule. V době květu či hned po něm lze rozsadit na víc míst.Polostín,humuvitá půda.
  • výsev na vnitřní parapet. salát, rajčata, papriky, brokolice
  • vysít do většího květináče lichořeřišnici. lehčí zemina.
  • ke konci února muškáty a fuchsie. Přezimované muškáty zkrátit.

Sázení v únoru

  • Rajče v únoru za okno
  • paprika v únoru za okno
  • okurka v únoru za okno
  • petúnie v únoru za okno
  • Mrkev skleník a pařeniště nebo ke konci na záhon
  • ředkvička skleník a pařeniště nebo ke konci na záhon
  • cuketa -semínka uskladnit na chladném a temném místě
  • Dýně – semena uskladnit na chladném a temném místě
  • pór – koncem měsíce února předpěstovat
  • cibule – podle počasí na záhon
  • brambory – koncem měsíce předpěstovat
  • hrách – uskladnit na chladném a temném místě
  • celer – v únoru za okno
  • zelí – semínka uskladnit na chladném a temném místě
  • fazole semínka uskladnit na chladném a temném místě
  • květák v únoru za okno
  • brokolice v únoru za okno
  • kedlubna – v únoru za okno, koncem do skleníku
  • jahoda – ochrana před holomrazem
  • rybíz – za bezmrazých dní prořezávka
  • angrešt za bezmrazých dní prořezávka
  • maliny za bezmrazých dní prořezávka
  • levandule – při oblevě odstranit ochranu
  • šalvěj – při oblevě odstranit ochranu
  • rozmarýn – odpočívat na světlém a chladném místě
  • tymián při oblevě odstranit ochranu
  • Máta na zahradě odpočívá
  • meduňka na zahradě odpočívá
  • slunečnice uskladnit na chladném a temném místě
  • tulipán – při holomrazu zakrýt
  • růže ochrana před mrazem a větrem
  • vřes a vřesovec -za bezmrazých dní zálivka
  • jabloň, ochrana kůry proti praskání, koncem prořezávka
  • hruška, ochrana kůry proti praskání, koncem prořezávka
  • třešeň, ochrana kůry proti praskání, koncem roubování
  • meruňka, ochrana kůry proti praskání, koncem roubování
  • slíva ochrana kůry proti praskání (stačí i prknem
skleníky

Rychlení pomocí fólie a rouna

Zvýšená teplota urychluje klíčení a podporuje růst mladých rostlin. Mikroklima.

Fólii rozprostřeme po výsevu na záhon a zatížime kameny.

Později jako tunel.

Pařeniště a skleníky – pro rozmnožování rostlin. (existuje i olejové otevírání skel bez elektřiny.)

koňský nebo kravský hnůj sešlapeme  ve vrstvě 40 cm a na něj 15 cm kompostu.

dvojité desky z akrylátu jsou výhodnější proti nebezpečí spálení. Závěsné sytémy, kapková zálivky

ve skleníku sklizeň nikdy nekončí (ve vašších patrech v truhlících)

pařeniště a skleník

Klášterní zahrady, květiny

Bylinky z farmy Mlýnec

Máta při jarní výsadbě půdu na podzim vyhnojenou chlévskou mrvou
Rozamrýn, levandule dobromysl,saturejka –Bylinkám původem ze Středomoří se daří v půdách propustných, nezamokřených, s vyšším obsahem vápníku.
Většina našich bylinek (máta, meduňka, pažitka) je vděčná za za dobrou zahradní zeminu, přiměřeně vlhkou, s možností závlahy v suchém období.

Založení a ošetřování: téměř všechny rostliny jsou vděčné za slunnou, teplou polohu, půdu zásobenou humusem a živinami. Také zde platí zákon o zachování hmoty a energie – čím více hmoty v podobě natí, plodů apod. rostlinám odebíráme, tím lepší výživu jim pak musíme poskytnout.

Bylinky v zimě: choulostivé rostliny (šalvěj, tymián, levandule) zakrýváme na zimu chvojí. Zde nalezneme čerstvé výhonky i v zimě. Takto si můžeme zajistit sklizeň dalších natí ( kadeřavá petržel, dobromysl, yzop, saturejka horská).
Řadu bylinek lze pěstovat v zimě za oknem, nemají však tak intenzivní aroma jako v létě. Jednoleté bylinky (bazalka, brutnák, kerblík, kopr) můžeme vysít v srpnu do truhlíčků. Rychle rostoucí řeřicha se spokojí s vrstvičkou vaty na mělké mističce s vodou. V květináči můžeme přirychlit pažitku, česnek medvědí, cibuli sibiřskou, malé bulvičky celeru. Petrželka lépe vyroste z kořenů, které jsou příliš malé pro kuchyňské zpracování.
Vytrvalé byliny (máta, meduňka, šalvěj, tymián, rozmarýn) lze uchovat za oknem, pokud jim dopřejeme dostatek světla, přiměřenou zálivku a teploty kolem 15 st. Na jaře je pak můžeme zase vrátit zpět do půdy, nejlépe za deštivého počasí, aby si zvykly na sluneční záření.
Kořeny pampelišek lze na podzim vyrýt, založit do vlhkého písku a uložit v temnu. Vybělené lístky s poupaty se chutí vyrovnají čekankovým pukům. Ponecháme-li v rohu zahrádky trs kopřiv, několik sedmikrásek, fialek a pampelišek, o čerstvý předjarní salát je postaráno.
novozélandský špenátČTYŘBOČ ROZLOŽENÁ, botanicky Tetragonia tetragonoides, je známější pod názvem NOVOZÉLANDSKÝ ŠPENÁT. Jeho vlastí je pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Třebaže je to opravdu teplomilná rostlina, lze i v našich drsných podmínkách získat slušnou úrodu. Veliká současná poptávka po špenátových bylinách nás nutí zkoumat a kombinovat rostliny hlavně pro nepříjemný fakt, že klasický špenát neposkytuje během léta listy, protože kvete, tvoří semena a pak odumírá. Až koncem července jej lze znovu vysít k podzimní sklizni. Novozélandským špenátem lze tuto mezeru vyplnit. Mohutná rostlina s plazivými výhony potřebuje k dobrému růstu teplo, úrodnou půdu dobře zásobenou živinami a dostatek vláhy. V chudé a suché půdě listy žloutnou a hořknou. Je výhodné předpěstovat sazenice, protože zpočátku je růst pomalý. Do volné půdy může, když mine hrozba jarních mrazíků. Po seříznutí vrcholu rostlina rychle větví a v příznivých podmínkách poskytuje množství tmavě zelených, křehkých, dužnatých listů. V paždí každého se tvoří nenápadné kvítky a nakonec velká čtyřboká semena. Druhým rokem dobře, ale dosti pozdě klíčí, proto je výhodné předpěstování. Sklizené listy lze použít jako salát i špenát, hodí se i k zmrazování
KOPŘIVA DVOUDOMÁ, botanicky Urtica dioica. Lze konstatovat, že jarní mladé výhonky doznávají stále větší obliby, zvláště před Velikonočními svátky. Městská hospodyně nemívá za humny čisté, pejsky nepočůrané kopřivy. Poptávka v tržnici většinou převyšuje moje možnosti. Sklizeň nejde nejrychleji, vrchovatý dvanáctilitrový kbelík obsahuje zhruba kilo výhonků. Omelety, bramboráky, nádivky, zvláště ta pravá velikonoční by na jaře nebyly to pravé kopřivové bez kopřiv. Trochu odrostlé poskytnou surovinu na nejhodnotnější špenát. Čajová směs pomůže při známé únavě hlavně schopností čistit organismus od nahromaděných toxinů. Zde však nutno podotknout, že se nic nesmí přehánět a právě kopřivovou kůru nutno přerušit nejpozději po čtrnácti dnech. Při dlouhodobém, nerozumném užívání hrozí odvápňování kostí, mohly by se i probudit buňky zhoubného bujení. Jarní příroda ale nabízí tolik možností zdravého mlsání, že se v nich pár bramboráků ztratí.
kozlíček polníKOZLÍČEK POLNÍČEK, nenáročná rostlinka s typickou vůní a oříškovou chutí. Polníček, je vděčný za lehčí, mírně vlhkou půdu ve staré síle – hnojení čerstvou mrvou se mu moc nelíbí. Dobře roste i v polostínu. Sklizeň se dá rozložit, když máme trochu polníčku v pařeništi, trochu zakryjeme textilií a zbytek roste ve volné půdě. Na teplo reaguje bylinka rychlým růstem, koncem května vykvétá bledě modrými kvítky. Sama se vysévá poměrně velikými semeny. Mladé rostlinky se pak objevují koncem srpna. Nové lístky poskytne v říjnu a listopadu a bezpečně přezimuje. Slimákům moc nechutná. Nevykvetlé výhonky poskytují chutný lehký salát s dietetickými účinky.
Koriandr setýKORIANDR SETÝ, pěstovaný ke sklizni čerstvých listů je na jaře a v létě opravdovým pěstitelským oříškem. Velice rychle vykvétá, ztrácí tím vůni a znalci jej odmítají. Teprve podzimní výsev, kdy rostlina pociťuje úbytek slunečního svitu a blížící se zima způsobí, že vyrůstá množství křehkých listů jako peřinka před mrazy. Bylinka už vůbec nechce kvést, to až na jaře. Porost lze zakrýt a při oblevě sklízet celou zimu. A pak znovu a znovu vysévat. Koriandr se též nazývá čínská petržel a čínská, vietnamská, indická, ruská a ukrajinská komunita jej jako naši naťovou petrželku opravdu používá. V orientální kuchyni jsou semena a listy nedílnou součástí karí směsí k ochucení pokrmů z rýže, masa, zeleniny a luštěnin. Bylinka ulehčuje trávení, čistí krev a příznivě působí na sliznice v trávicím systému
batolka prorostláBATOLKA PROROSTLÁ, u nás téměř neznámá bylinka se někdy nazývá jako zimní portulák nebo hornický salát. Pochází ze Severní Ameriky a je zcela mrazuvzdorná a nenáročná. Ve své domovině tvoří spodní patro řídkých listnatých lesů a z toho lze odvodit požadavky na stanoviště. Nejlépe roste v mírném polostínu a lehčí vlahé půdě. Pod ochranou pařeniště lze lístky sklízet celou zimu ale rychle roste na jaře. Jsou jemné chuti připomínající ledový salát nebo špenát. Koncem května vykvétají v mističkovitých listech drobné bílé kvítky, které jakoby lístky prorůstají, odtud neobvyklý název. Lze je také použít k jídlu nebo zdobení pokrmů. Batolka se sama přesévá a semenáčky se objevují během září a října.
Rukola ostráKŘEZ ÚZKOLISTÝ, botanicky Diplotaxis tenuifolia, je známější mezi zákazníky supermarketů než jednoletá rukola, možná proto, že lístky nejsou tak křehké a náchylné k pomačkání. Když jsme začínali s pěstováním, nikdo netušil, že obchodní název RUKOLA zahrnuje rostliny Roketa a Křez.
Křez úzkolistý je vytrvalá rostlina s mohutnými kořeny a podlouhlými listy podobnými pampelišce. Miluje živnou půdu jako všechny brukvovité rostliny, dostatek vláhy, aby bylo dost jemné nati. Během léta je třeba odstraňovat stonky s poupaty, pokud je nestačíme sníst. Jsou jemné chuti a čerstvě rozkvetlé žluté květy mohou zdobit saláty a chuťovky. Po odkvětu se objeví šešule, obsahují semena drobnější než mák a ochotně klíčí. Ostrá Dijonská hořčice se vyrábí právě z nich. Přes výraznou chuť je bylina oblíbenější, pro přehlednost jsme ji nazvali RUKOLOU OSTROU.
květy tykvíKvěty tykví, cuket a patizonů jsou podávány jako příloha či hlavní jídlo ve Středomoří a Mexiku. Plněné nádivkou nebo masovou směsí a smažené, jako zpestření studené kuchyně s humří, šunkovou, křenovou, sýrovou a podobnou náplní bývají pozoruhodnou součástí švédských stolů. U samčích květů je třeba vždy odstranit hořký zelený kalich a s vonným květem zacházet velice opatrně, je neobyčejně křehký.
lichořeřišniceSemínka lichořeřišnice dovezli Španělé z Peru. Různobarevné květy s ostrou ředkvičkovou chutí jsou nejpopulárnější ze všech jedlých květů. Zahradu v létě přímo rozzáří, na pěstování není vůbec náročná, sama se vysévá, škoda jen, že ji spálí sebemenší mráz. Poupata lze naložit do octa jako kapary. Zeleninovým salátům dají říz i lákavý vzhled, nejvíc sladce pikantního nektaru je v dlouhé ostruze. Tinktura z poupat a semen je považována za přírodní antibiotikum.
česnek medvědíVšechny cibulové a česnekové zeleniny a byliny patří do čeledi liliovitých. Úžasným zástupcem je i česnek medvědí. Typická rostlina lužních lesů se skvěle přizpůsobila tamním životním podmínkám. Velice časně raší, předhoní i pažitku, svůj životní a reprodukční cyklus musí stihnout, dokud stromy nad ní naplno nerozvinou listy. Brzy se objeví bílé pohledné květy, rychle odkvetou a počátkem května začínají listy žloutnout. V červnu už leží pod stromy jen pár zaschlých listů a z puklých semeníků vypadává spousta semen. Na další sklizeň si pak musíme počkat zase až do jara. Upřímně řečeno, je dobré mít ve stinném koutě zahrady trs medvědího česneku, pokud dokážeme včas otrhat poupata. Jsou velice jemné česnekové chuti, a čerstvý chléb s čerstvým domácím sádlem posypaný pokrájenými poupaty prostě nemá chybu. Tento česnek je však rostlina planá a jako planá se chová. Pokud ji na zahradě necháme odkvést, semínka daleko vystřelí a sami je ještě rozneseme na botách a nářadí. Jedna moje dobrá přítelkyně o tom ví své. Jinak je to ale bylinka cenná svou raností, jíst se dají všechny její části, užití je stejné jako u česneku kuchyňského. Má i stejné léčivé vlastnosti , to znamená silné antiseptické účinky, snižuje krevní tlak. Pokud známou sýrovou roládu proložíme česnekovými listy, nakrájené řezy pak doplníme listy salátu a česnekovými květy je dozdobíme,skvělý předkrm je na světě. Musíme se jen připravit na to, že česnekové aroma má sílu vpravdě medvědí.
Klášterní zahrady

Historie zahrad v Evropě

Středověké zahrady byly odrazem názorových proudů své doby, jejich základem bylo křesťanství. Dochází k výrazné změně jak životního stylu, tak chápání estetiky. Příroda a realita jako základ inspirace řeckého umění je nahrazena potřebou dokazování existence duchovní reality. V zahradách se ztrácí architektonická kompozice, základem pro uspořádání zahrad je čistě hospodářské využití bez výraznějšího výtvarného záměru. Středověké zahrady na sever od Pyrenejí, Alp a Balkánu se rozvíjely převážně u venkovských stavení a na prostorově omezených plochách měšťanské zástavby. Převažovalo hospodářské využití zahrad, což bylo do jisté míry středověkým purismem, který považuje za hříšné vše, co bylo pouze pro potěšení. Pěstovány byly ovocné stromy, zelenina, léčivé, aromatické a symbolické rostliny (vyjádření božské lásky, nevinnosti panny Marie atd. – lilie, růže, konvalinky aj.), objevují se rostliny k oddechu – ve své době oblíbené drnové lavičky. Zahrady byly doplněny altánkem, bazénkem atd. Větší plochy užitkových zahrad byly umisťovány převážně na vnější stranu hradebního opevnění. Omezeně lze nalézt zahradní prvky na středověkých hradech. Zpravidla náhodně nezastavěné, menší plochy mezi budovami a hradbami. Plochy byly prostými pěstitelskými záhony, omezené prostory neposkytovaly možnost rozvinutí výtvarného vztahu mezi zahradou a budovami.

Vliv církve byl nejvíce patrný v rozvoji klášterních zahrad. Zahradní práce a pěstování léčivých rostlin bylo významnou náplní některých řádů. Klášterní zahrady byly členěny do několika funkčních celků, vznikají tak postupně větší zahradní soubory. Nejzdobnější částí s okrasnými rostlinami byl zpravidla “rajský dvůr” přiléhající ke kostelu a vymezený ze čtyř stran křížovou chodbou. Zahrada byla rozdělena křížem na čtyři čtvercové plochy a její střed tvořila téměř vždy studna nebo kašna. Samostatnou zahradou pak byla často zahrada léčivých rostlin, zelinářská zahrada, ovocný sad někdy i vinice či chmelnice. Klášterní zahrady tak byly do jisté míry jediným pokračováním římské tradice zahradní kultury.
Významným přelomem v rozvoji evropského zahradního umění je období renesance. Myšlení scholastického středověku je pomalu vytlačováno humanistickou kulturou a filosofií, vědou. Křesťanské motivy přestávají být jedinou náplní umění. Rozvoj renesančního stylu byl zásadně ovlivněn italským renesančním stylem navazujícím na antické myšlenkové proudy a racionální přístupy k životu a umění. Místo těžko dostupných hradů se staví zámky s vhodnými prostorami pro zakládání zahrad a parků, zvětšují se plochy měšťanských zahrad.

Zahrada se stává prostorem pro reprezentaci, místem pro přijímání hostů i prostředím pro odpočinek a zábavu. Krása se neomezuje na detaily jednotlivých rostlin či staveb, pozornost se zaměřuje na celkové výtvarné pojetí zahrady. Velký důraz je kladen na výtvarnou návaznost budovy a okolní zahradní úpravy. Renesanční zahrady byly typické svým pravidelným geometrickým, často až jednotvárným členěním a sestavou čtverců a obdélníků. Uplatňují se pravidelné travnaté plochy, záhony s ornamenty z kamenné drtě, stříhané plůtky či labyrinty. Křížení cest je zvýrazněno drobnými stavbami, sochami nebo tvarovanými dřevinami. (zámek Bučovice, Telč aj.)

U nás se tyto změny prolínají se společensko hospodářskou situací doby pobělohorské. Dochází ke značnému rozvoji výstavby nových sídel, panství a rezidencí. Nový styl slouží patřičné reprezentaci, zdůrazňuje stavovské sebevědomí, bohatství a moc. Ve výtvarném pojetí se prohlubuje aspekt osovosti, známé již v renesanci, ve vztahu zahrady k okolní krajině. Hlavní osa parkové výsadby tak plynule pokračuje do dálky a navazuje na přiléhající krajinu. Souběžně tak dochází k hlubšímu chápání celkové kompozice úpravy k vyššímu celku – krajině. Hlavní osa obvykle prochází zámeckou budovou a je zvýrazněna do dálky vyváženým rozložením hmoty zeleně po jejích stranách. Vznikají tak zajímavé průhledy do krajiny, na vodní plochy či architektonické doplňky. Výrazně se tak umocňuje estetický dojem a propojení zahradní tvorby s okolní krajinou. Baroko představuje nejvýznamnější tvůrčí období ve vývoji zahradní architektury v Evropě. Výrazně se odrazilo i v našich zemích, vzniká řada parků a zahrad, které se pro nás staly jistým vzorem pro estetiku a měly významný vliv pro formování obecného vkusu nejširších vrstev obyvatel.