Klášterní zahrady

Zahrada je inspirována středověkými klášterními zahradami, které měly ryze praktický význam a sloužily k hospodářským účelům příslušného kláštera. Pro tyto zahrady je typická pravidelnost a maximální funkčnost jednotlivých částí. Zahrady měly také určitý duchovní rozměr, neboť byly pro mnichy místem meditace a rozjímání. Kláštery byly v dobách středověku nazývány “opatrovníky lékařských znalostí”. S největší pravděpodobností si toto označení zasloužily právě díky pěstovaným léčivým rostlinám v přilehlých klášterních zahradách. Většinou se jednalo o základní druhy bylin. Záhony s bylinami bývaly často lemovány zimostrázem obecným (Buxus sempervirens L.), nejen díky jeho stále zelenému habitu, ale i jeho pružnosti, pomalému růstu a schopnosti dokonale zdůraznit hranice jednotlivých záhonů. Tento poznatek jsme využili při zakládání uzlové zahrady v přední části pozemku. Rostlinnou kostru záhonů zde tvoří právě zimostráz obecný. Vnitřní plochy jsou osázeny bylinami, jež se pravidelně splétají a vytvářejí ornamenty různých tvarů. Pro královské a měšťanské zahrady tohoto období jsou typické pergoly, květinová zákoutí, lavičky a sedátka porostlá aromatickými bylinami. Klasickou rostlinou vysazovanou do těchto “travnatých”(bylinných) laviček byl vytrvalý heřmánek římský (Anthemis nobilis L.), který výborně odolává sešlapávání. Na naší stejně funkční lavičce je použita poléhavá mateřídouška kmínová (Thymus herba-barona Lois.).

Kromě bylin byly v zahradách pěstovány i okrasné květiny a užitkové rostliny, které byly vysázeny na bočních záhonech podél celé zahrady. Za zmínku stojí byliny využívané k barvení látek, jako např. světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.), rezeda žlutá (Reseda lutea L.), dále byliny sloužící k výrobě likérů, například routa vinná (Ruta graveolens L.) či ločidlo obecné (Ferula communis L.). Především v době květu jsou nepřehlédnutelné vyvýšené levandulové záhony. V takzvaných “bedněných záhonech” ve střední části zahrady jsou vysázeny tradiční druhy bylin jako je meduňka lékařská (Melissa officinalis L.), máta peprná (Mentha PiperitaL.), šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.), bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) a mnoho dalších. Uprostřed naší klášterní zahrady jsou vysázeny “lipové stěny” (Tilia sp.). Mezi těmito dvěma stěnami stromů byla v minulosti ve šlechtických zahradách ponechána část travnaté plochy, která byla využívána k odpočinku i hrám. V naší zahradě se tato část zahrady stala oblíbeným místem ke svatebním obřadům.