Rakytník řešetlákový

Rukověť zahrádkáře:
umístění
Rakytník potřebuje hluboké, propustné, provzdušněné půdy s neutrální až slabě kyselou reakcí – písčitohlinité.
Dobře osluněné.
Sklizeň– v malém vždy ručně. nestříhat! Košík přivázat k tělu a trhat oběma rukama.
Zpracování- odšťavňovač a smíchat s cukrem a převařenou vodou.
Tuhé zbytky usušit a smíchat s trochou slunečnicového oleje. pak sedimentovat a olej slít do malé skleničky. Zbytek lze konzumovat v zimě k podpoře imunity(kdo je schopen to pozřít)
Rakytník má neuvěřitelně kyselé plody – to proto, že obsahuje obrovské množství vitamínu C. Ještě tento zázračný keř v zahradě nemáte?

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) vysazený ve vaší zahradě je dobrým krokem ke zdraví. Je o něm známo, že je velmi přizpůsobivý a snese téměř každé podmínky. Přesto se některým pěstitelům nedaří donutit keř k tomu, aby plodil pravidelně a vydatně. Za tímto neúspěchem často stojí jedna z pěti chyb.

Kolem pěstování rakytníku existují i dohady a nejasnosti, takže mnozí zahrádkáři odmítají takový stromek či keř pěstovat. Seznamte se proto s nejčastějšími chybami, které vedou k nespokojenosti a špatným výsledkům.

Porosty rakytníku představují po celou zimu zásobárnu potravy pro přezimující ptactvo

Chyba první: původ neznámý

Nepořizujte si rakytník z neznámého zdroje, třebaže při prázdninovém cestování můžete narazit na místa, kde volně roste. Urýpnout odkopek by se mohlo zdát výhodné, ale je to jako koupit zajíce v pytli.

Chcete-li mít kvalitní keř (rakytník se dožívá až sta let!), vybírejte sazenice zásadně v zahradnictvích a ovocných školkách. Poradí vám nejen s vhodnou odrůdou, ale doporučí i optimální množství rostlin. Vyšlechtěné odrůdy jsou vysoce mrazuvzdorné.

Nic z toho, co je předpokladem pro dobře rostoucí keř, nepoznáte ve svahu u silnice, kde mají rakytníky spíše funkci okrasnou a působí jako zpevňovače svahů.

Odplozené větve je nutné prořezávat

Chyba druhá: nejdou do páru

Rakytník je keř dvoudomý, což znamená, že blízko sebe musí být vysazeny samčí i samičí keře. Větrosnubný keř má potom možnost opylení a vytvoření plodů. Obvykle se na jednu samčí rostlinu počítají dvě až tři samičí (samic může být až šest). Opylovače sázejte vždy z návětrné strany.

Pohlaví rostliny z malého odkopku těžko odhadnete, bezpečně je rozeznáte teprve u tříletého rakytníku (odborníci si s tím poradí dříve). Některé odrůdy jsou lepšími opylovači (například ‘Pollmix’), proto se při koupi keře na všechny tyto okolnosti přeptejte.

Pokud nestihnete otrhat loňské bobulky, najdete zjara jejich zbytky na keřích i s novými plody

Chyba třetí: nevhodné stanoviště

Pravdou je, že rakytník je schopen růst a prospívat v téměř extrémních podmínkách zasucha, nevadí mu vítr, nekvalitní půda ani neschůdný terén. Netrápí ho celodenní sluneční úpal ani průmyslové exhalace.

Aby ovšem nedošlo k omylu: Skutečnost, že rostlina snáší dobře sucho, neznamená, že bez problémů poroste i na vyloženě chudých a trvale vyschlých půdách!

Keřům se nebude dařit na místech trvale zastíněných, v přemokřených těžkých a kyselých půdách. Vápenitá zem rakytníku naopak prospívá, a přestože je nenáročný, přijme zavděk občasnou zálivkou při dlouhotrvajícím suchu – to platí zvláště o keřích mladších než čtyři roky.

Právě skromnosti tohoto keře můžete využít při osazování prudkých svahů obrácených k jihu, kde by se jiné zeleni těžko dařilo. Ani výsadba v mrazové kotlině rakytníku neublíží, sklizeň neohrozí ani pozdní jarní mrazíky.

Zatímco některé odrůdy mají plody žluté, jiné oranžové. Rozdíl je i ve tvaru peckoviček. Jsou to podlouhlé nebo kulaté plody s vysokým obsahem vitamínu C

Chyba čtvrtá: žádný nebo přílišný řez keřů

Rakytník plodí obvykle od čtvrtého roku věku a první roky po výsadbě se zdá, že nepotřebuje žádný řez. Samičí odrůdy však jsou náchylnější k prosychání plodonosného obrostu, kterého se musíte zbavovat řezem.

Výhodnější je samičí odrůdy pravidelně zmlazovat, to znamená odstraňovat každoročně odplozený obrost a staré kosterní větve, aby se keř nerozrůstal do šíře a neplodil pouze po obvodových větvích.

Hluboký zmlazovací řez rakytník přežije bez obtíží, jsou odrůdy, jež po zmlazovacím řezu rychleji obrůstají. Pro usnadnění prací (i když s rakytníkem jich je minimum) praktikujte raději pravidelný řez a prosvětlování.

I v letech, kdy mráz poškodí všechno ovoce, se rakytník nevzdává. Kvete brzy na jaře a výkyvy teplot mu neublíží, takže o úrodu nepřijdete

Chyba pátá: blahobyt nesvědčí každému

Na zahradě si většinou vzhledem k půdní kvalitě můžete dovolit zpracovat před výsadbou zem hlouběji. Udělejte to a zapravte do ní organické hnojivo (hnůj), které dodá rakytníkům do startu potřebné prvky. Také během příštích let bude rakytník potřebovat fosfor a draslík.

Pokud budete chtít být co nejpečlivější, můžete si nechat před výsadbou udělat půdní rozbor, podle něhož upravíte dávkování strojených hnojiv s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Vyvarujte se ale od počátku přihnojování dusíkem: Od výsadby až do stáří se bez něj rakytník obejde a lépe mu vyzrává dřevo. Je pak odolnější vůči chorobám.

Nezralé plody jsou při bližším pohledu tečkované, jakmile se vybarví, mají hladkou slupku

Z rakytníku můžete kromě plodů zužitkovat i výhony a listy. Obsahují stejné látky jako plody, ale v menším množství. Listy lze sušit a použít na čaj, stejně tak jako výhonky (z čerstvých se dělají výluhy).

Plody rakytníku se dají konzervovat, sušit, lisovat a ještě i zbylý výlisek lze zpracovat. Z listů, kůry i výhonů rakytníku (čerstvých nebo sušených) se připravují čajové směsi.

Konzervovat plody lze několika způsoby:

  • mrazením – užívá se denně jedna lžička rozmrazených plodů
  • naložením do alkoholu (vodka, koňak) – výluh se užívá v zimním období; denně jedna až tři lžičky
  • kompotováním – plody bez cukru nebo prosypané cukrem se zavařují ve skleničkách jako běžný kompot, dobře chutnají plody rakytníku zalité medem
  • sušením – usušené plody rakytníku se drtí (nebo melou na prášek) a uchovávají ve sklenici – užívat půl lžičky denně postačí

Sirup pro děti

  • jeden kilogram vylisované šťávy
  • jeden a půl kilogramu cukru
  • jedna lžička kyseliny citronové

Po rozpuštění cukru ve studené šťávě plnit do lahví a uložit v chladu a temnu.

Šťáva bez cukru pro diabetiky

Vylisovanou neslazenou šťávu plníme do sklenic se šroubovacím uzávěrem a při teplotě osmdesát pět stupňů sterilujeme půl hodiny.

Marmeláda z rakytníku

Připravuje se stejným způsobem jako z ostatního drobného ovoce. Poměr cukru a konzervačních přípravků je stejný.

Rakytníkový med

Sušené rozemleté plody smícháme s včelím medem, užívá se po lžičkách. Medem lze sladit čaj.

Rakytníkový olej

s Výlisky, které po výrobě šťávy zůstanou, lze nakládat různě. Usušené výlisky umeleme v kávomlýnku a v poměru 1:2 smícháme se slunečnicovým olejem ohřátým na 60°C. Olej pomáhá proti úžehu.

Elixír života

Někomu zavařenina nebo šťáva z rakytníku nechutná, první dojem z poněkud zvláštní vůně a chuti se chvilku „vstřebává“. Pro toho, kdo se s nimi nemůže smířit, je dobrý lihový extrakt, který se užívá po patnácti kapkách třikrát denně:

  • jeden váhový díl usušeného, rozemletého rakytníku
  • tři váhové díly destilátu (vodka, koňak, líh)

V uzavřené lahvi necháme louhovat tři týdny, občas protřepeme a po scezení dáme do menších tmavých lahviček.

Pokud chcete nejdříve vyzkoušet, jak léčivé produkty z rakytníku chutnají a působí na váš organismus, vězte, že v nabídce je mají lékárny, prodejny zdravého stravování nebo některá bylinářství.