Ředkvičky

V obchodech je seženete po celý rok, ty první jarní jsou ale stejně nejlepší. Jejich sezóna plynule navazuje na poslední zásoby černé ředkve a zároveň se překrývá s prvními kedlubnami.

Ředkvičky s nimi mají i společný obranný mechanismus, který jim uděluje jejich typickou palčivost. V chuti to ale nemusí být jejich jediná poloha a při úpravě za tepla můžeme v ředkvičkách vyzdvihnout i jejich jemnou nasládlost.

Skladování

 

 

Zelenou část stonku můžete ředkvičkám ponechat. Jen pozor na písek a zeminu, která se tam občas schovává.

Přítomnost natě trvanlivost ředkviček neprodlužuje, proto ji před skladováním v lednici vždycky dejte pryč (nebo ji zpracujte). Ředkvičky vydrží v šuplíku na zeleninu čerstvé několik dní a nejlépe jim je v pootevřeném plastovém pytlíku, který zabrání tomu, aby se vysušily a scvrkly.

Ředkvičky, které se scvrknou, můžete osvěžit namočením ve studené vodě. Po několika hodinách naberou zpět plný tvar i křupavost.

Příprava

S ředkvičkami si často do kuchyně přinesete písčitou zeminu, které bývá nejvíc v listech, proto je vždy důkladně properte. Zemina má tendenci ulpívat zejména v místě, kde nať přechází do bulvy ředkvičky.

 

Tvar po nakrájení určuje mířu křupavosti. Očištěný zbytek stonku ředkvičkám dodá svěží barevný kontrast.

Ředkvičky jsou jedlé úplně celé, takže jim při zpracování můžete ponechat i kousek natě. Zbavte je jen kořínků, které mohou být občas nepříjemně vláknité. Za syrova jsou nejjemnější na tenké plátky, které můžete vzít příčně anebo podélně. Na dušení jsou obzvlášť vhodné podélné čtvrtinky.

A pokud to jen trochu jde, nechte jim malý kousek zelené natě, který pěkně zvýrazní jejich svěží barvu.

Palčivost ředkviček

Typická peprná palčivost v ředkvičkách vzniká až v momentě, kdy se do nich zakousneme a porušíme jejich buňky. V poškozených buňkách ředkvičky se vyplavuje enzym, který mění původně nepalčivou sloučeninu na palčivou.

Enzym je uložený nejvíce v oblasti slupky a je citlivý na vysokou teplotu. Což je zároveň návod jak jejich palčivost snížit – buď je oloupejte, nebo je upravte tepelně.

Palčivost se liší podle odrůdy a podmínek při pěstování. Větší ředkvičky bývají obvykle vodnatější a méně palčivé. Ředkvičky pěstované v teplejších měsících budou naopak menší a palčivé více.

Máslové ředkvičky

Nejlepší úprava ředkviček! Ředkvičky jsou už teplé, ale zároveň ještě neztratily svou palčivost ani křupavost. Je to to nejlepší z obou světů.

 

Řekdvičky v máslové emulzi pouze jemně ohřejeme. Jejich peprnost se mírně ztlumí, ale pořád zůstane zachována.

Ředkvičky stačí nakrájet na čtvrtinky a krátce prohřát v teplé máslové emulzi. Tu si snadno uděláte, když na dno rendlíku dáte trochu vody, ohřejete a vmícháte studené máslo. Nechte rozpustit a přidejte ředkvičky, které v másle na chvilku ohřejete. Stačí opravdu jen chvíli, máslo ani nesmí začít bublat.

Pečené ředkvičky

Pečení ředkvičkám sebere všechnu palčivost i část jejich jasné barvy. Výměnou ale ředkvičky pěkně změknou a dostanou jemnou nasládlou chuť. Upečené se hodí jako jemná příloha nebo naopak jako základ teplého salátu, který můžete výrazně ochutit.

 

Ředkvičky pečením ztrácejí barvu (částečně) a palčivost (úplně). V chuti jsou pak velmi mírné a nasládlé.

Ředkvičky stačí obalit trochou tuku a osolit. Při prudším pečení na vyšší teplotu začnou na povrchu i pěkně karamelizovat. A pokud se vám pro ředkvičky nechce zapínat troubu, velmi podobného efektu docílíte i při prostém opékání ředkviček na pánvi.

Ředkvičková nať

Nať ředkviček je bez problémů jedlá. Na rozdíl od samotné ředkvičky ale nemá její typickou chuť a palčivost. Hodí se tedy spíš jako doplněk k jiné hlavní surovině nebo se musí výrazně ochutit.

I kvůli tomu jsou oblíbené do pesta a do polévkových krémů. Nebojte se je ale použít i vedle ředkviček třeba v salátu – ke křupavým ředkvičkám vytvoří pěkný kontrast.

 

Pro další využití se hodí jen nezavadlá čerstvá nať bez náznaků žloutnutí. Pokud nať nevypadá hezky, zahoďte ji na kompost.

Na zpracování vybírejte jen pěkné nezavadlé listy, které nemají žluté skrvny. Před použitím je pořádně properte pod tekoucí vodou, protože často obsahují zbytky písku a zeminy.

Barevné ředkvičky

 

Dokonalá barevná exploze. Krásnější jarní surovinu do svěžích salátů nenajdete!

Různé odrůdy ředkviček se liší barvou, tvarem i svou palčivostí. Na trzích i v obchodech určitě narazíte na nespočet odrůd, které mají i odlišnou sezónu. Barva a tvar s chutí většinou nijak nesouvisí a palčivost zjistíte až při ochutnání. Různorodost je ale cenná sama o sobě, takže se nikdy novinek nebojte.

 

Rampouchy se liší tvarem, barvou i výraznější palčivostí.

Na bílé ředkvičky Rampouchy a barevné ředkvičky narazíte hlavně u malých producentů. Větší pěstitelé sázejí na osvědčené odrůdy, které dávají jistý výnos a jsou o něco náročnější na pěstování.

Zpracování odřezků ze zeleniny

Zeleninové odřezky, slupky, tuhé stonky a nať. Podle druhu zeleniny tvoří až třetinu hmotnosti celé rostliny. Nejčastěji končí v koši nebo v lepším případě na kompostu. Pokud ale víte, jak je zpracovat, můžete skutečný odpad smrsknout na minimum.

V přehledu najdete spoustu příkladů, kdy má zpracování zbytků smysl. Naučíte se využít celé rostliny a ještě objevíte nové chutě. Využití zbytků má ale samozřejmě i svoje meze. Pokud uvidíte plíseň, hnilobu, měknutí nebo hnědnutí, raději je bez obav vyhoďte.

Odřezky, natě s lupky mají často i odlišnou chuť a nižší obsah živin. Určitě nevyplatí je skladovat ve velkém a stresovat se tím, že je nestačíte zpracovat. Berte je spíš jako zpestření nebo motivaci k tomu, jak pracovat v kuchyni efektivně.

Košťál z brokolice a květáku

Košťál brokolice a květáku je perfektně jedlý. Jediný problém jsou tuhá vlákna, která jsou ukrytá ve slupce a začínají v dolní části. Krk, který se větví směrem k růžičkám, a celý střed můžete úplně s klidem sníst.Pokud budete košťál loupat, zajeďte škrabkou nebo nožem hlouběji, dokud nenarazíte na světle zelený střed. U mladší brokolice se obejdete i bez loupání, pokud košťál příčně nakrájíte na tenké plátky (přeťatá vlákna pak nebudou vadit). Stejně tak vlákna změknou při pečení, kdy košťál zprudka upečete v celku. Když ho podélně rozkrojíte, můžete pak lžící vyškrábat jeho morek.

Pesto z natě kořenové zeleniny

Pěknou nať z mrkve, petržele a celeru vždy v pohodě zpracujte. U té mrkvové jen pohlídejte jestli není hořká. A u celerové zase nepoužívejte nať, která je zažloutlá nebo jsou na ní hnědé flíčky. Takovou nať opravdu raději vyhoďte, špatně skladovaný celer totiž tvoří dráždivé látky (a mohou způsobit alergickou reakci).

Natě se úplně nejvíc chodí na jednoduché pesto, které použijete na rozjasnění polévek. K očištěné a nahrubo nasekané nati přidejte česnek, olivový olej, ocet a sůl. Rozmixujte a buď hned použijte nebo rozdělte na menší dávky a zmrazte. Budete překvapení, jak tohle jednoduché pesto v polévkách funguje. Svou vůní a rozjasní i fádnější luštěninové nebo zeleninové polévky.

Vegeta ze slupek

Odřezky a slupky při zpracování kořenové zeleniny můžou tvořit až jednu šestinu váhy, což není úplně málo. Pokud slupky mrkve, celeru a petržele před loupáním očistíte, dají se velmi snadno zpracovat na jednoduché polévkové koření.

Slupky i očištěnou nať rozložte na plech vystlaný pečícím papírem a usušte v troubě s pootevřenými dvířky při teplotě 50 °C. Pak je rozmixujte a jednoduchá vegeta ze slupek je na světě.

Srdíčka ze salátu na zádíčka

Naprosto bez výhrad je můžete zpracovat do salátů. Pokud ale chcete zkusit jiné využití, zkuste salátová srdíčka zatepla. Oproti svrchním listům jsou pevnější a šťavnatější. U mladých a menších hlávek je navíc zpracujete i s částí košťálu.

Jak na ně? Určitě rychle a zprudka. Rozpůlená srdíčka jsou skvělá na grilu i na zádíčka. V žáru jim obvykle stačí i méně než jedna minuta. Srdíčka ale kromě toho můžete i dusit nebo glazovat v másle. Neuvaříte, jak je chuť salátu za tepla příjemná.

Zeleninové odřezky na vývar

Nejsnadnější zpracování odřezků a slupek z kořenové zeleniny, když zrovna nemáte čas. Prostě zpracování odložte na později a všechno zmrazte v kelímku nebo v uzavřeném pytlíku. Slupky a odřezky při zpracování se vám postupně nasbírají a až jich budete mít dostatek, přidejte je k základu na zeleninový vývar.

Hodí se slupky z mrkve, petržele, bulvového i řapíkatého celeru. Taky stonky fenyklu a zelené části z pórku. Klidně k zelenině přidejte i odřezky hub nebo zbytky bylinek (třeba stonky tymiánu a rozmarýnu).

Pečená dýňová semínka

Střed dýně se semínky nikdy nevyhazujte. Semínka se dají snadno proměnit na výbornou pochoutku, pokud je dobře ochutíte a opražíte. A když je předvaříte v osolené vodě, dají se jíst i se slupkou.

Semínka nahrubo očistěte od vláken a pak blanšírujte v silně osolené vodě (15 minut). Po scezení je dobře osušte a promíchejte s trochou oleje. Semínka znovu dochuťte solí a kořením podle chuti. Pečte na plechu s pečicím papírem a v troubě rozehřáté na 200 °C. Po 20 minutách je opatrně zkuste a podle potřeby dopečte.

Zbytky z odšťavňování

Zelenina přijde při odšťavňování o většinu šťávy a sladkosti. V drti ale zůstane spousta vlákniny i aroma, takže se dá při troše dobré vůle dále využít. Zeleninová nebo ovocná drť se dá zpracovat do kyprých těst nebo se dá naopak vysušit v tenké vrstvě na zeleninové krekry.

Nejsnadnější je ale drť z ošťavňování přidat k základu na vývar. Vroucí voda totiž ze zbytků dostane i ty poslední zbytky chuti. K drti přidejte vždy alespoň malý díl čerstvé zeleniny (nejlépe cibuli nebo mrkev) a bylinky. Zbytky mají samozřjemě menší výtěžnost, takže se držte poměru vody k zelenině asi 2:1. A samozřejmě platí – drť nemusíte zpracovávat hned, můžete ji v pohodě zmrazit na jindy.

Odřezky z hub

Tuhé nohy hřibů a nejrůznější odřezky nevyhazujte a uschovejte si je na vývar. Můžete je přidat k odřezkům kořenové zeleniny nebo je usušit spolu se slupkami na vegetu. Sušení i mražení houbám vůbec neškodí. A tady navíc i malý přídavek do základu na vývar, dělá velké divy.

Stonky a nať z fenyklu

Zpracování fenyklové natě je trošku oříšek, protože jeho stonky bývají opravdu tuhé a plné tuhých vláken. Aby se dal zpracovat, musíte si ho chytře naporcovat. Ze všeho nejdřív oddělte jemnou nať, která připomíná kopr. Ta je perfektně jedlá i za syrova a nemusíte se jí vůbec bát. Má silnou vůni fenyklu a v kuchyni ji uplatníte podobně jako kopr.

Po oddělení natě vám zbudou špičaté stonky, které jsou rozdělené na několik přepážek. První a druhá část je nejsvětlejší a také obsahuje nejméně vláken. Tuhle část stonku stačí nakrájet na tenké plátky a sníst se dají klidně i za syrova.

Ve zbylé části stonku už jsou ale vlákna hodně tuhá, takže k této části stonku přistupujte spíš jako k aromatické bylince. Aroma fenyklu se hodí k rybám a k vepřovému. Můžete s nimi vyplnit dutinu pečených ryb nebo je použít jako podklad pod vepřovou pečeni.

Nať ze salátové řepy

Nať z řepy má cenu zpracovat, pouze pokud je řepa zcela čerstvá, nezavadlá a pokud je nať v dobré kondici (a není napadena škůdci nebo chorobami). Nať po nákupu z řepy ihned odstraňte a skladujte samostatně. Před přípravou ji důkladně properte a osušte.Pokud vám nať řepy připomíná mangold, tak nejste vůbec vedle. Protože mangold je botanicky velmi blízký příbuzný řepy a chuťově je od listů řepy téměř k nerozpoznání. Listy mají tužší křupavá žebra a šťavnatou listovou část, která se chová podobně jako špenát. Před tepelnou úpravou můžete žebra odstranit a zpracovat listovou část zvlášť. Pokud jsou ale žebra tenká a nebude vám vadit, že zůstanou trochu křupavá, klidně je zpracujte dohromady.

V teple na pánvi a třeba na másle listy zavadnou a změknou téměř okamžitě, proto je nemusíte trápit dlouho. Zároveň se ale nebojte listy použít do hutnějších polévek, které se vaří déle. Řepná nať v nich bude fungovat jako skvělé osvěžení.

Mrkvová nať

Je jedlá, ale není vždy chutná. Pro zpracování tedy vybírejte pouze krásnou a svěží zelenou nať bez poškození. A pozor – u některých druhů mrkve může být nať hořká.

Při využití v kuchyni postupujte podobně jako v pohádkové sekyrkové polívce, kdy nať vmísíte mezi řadu ostatních surovin. Jde to do zeleného a výrazně ochuceného pesta, do omáček i do polévek.

Ředkvičková nať

Nať ředkviček je bez problémů jedlá. Na rozdíl od samotné ředkvičky ale nemá její typickou chuť a palčivost. Hodí se tedy spíš jako doplněk k jiné hlavní surovině nebo se musí výrazně ochutit. I kvůli tomu jsou oblíbené do pesta a do polévkových krémů. Nebojte se je ale použít i vedle ředkviček za syrova. K masitým bílým ředkvičkám vytvoří pěkný kontrast.

Na zpracování vybírejte jen pěkné nezavadlé listy, které nemají žluté skvrny. A před použitím je pořádně properte pod tekoucí vodou, protože často obsahují zbytky písku a zeminy.

Nať z kedlubny

Použijte jen opravdu pěknou a mladou nať. Listy chutnají podobně jako kadeřávek nebo kapusta. Stačí je umýt, nakrájet a můžete s nimi rovnou vařit. Skvělé jsou při rychlém opečení na pánvi i při vaření v polévce.Stonky listů jsou tuhé a obsahují vlákna, vzdávat to ale s nimi nemusíte. Při delším vaření změknou, pomůže i když je nakrájíte příčně na drobné penízky. Takhle se třeba dokonale ztratí v salátu s pečenou zeleninou nebo v základu do polévky.

září

  • sklizeň rakytníku
  • sběr vlašských ořechů
  • likvidace shnilého ovoce – zasypat vápnem
  • sklízet vinnou révu
  • výsadba jehličnanů
  • výsadba dřiš´táli
  • nehnojit trávník, ale provzdušnit
  • sklizeň paprik, rajčat, lilku, patisonu, cukety, dýně. fazolek, červené řepy. Konzervujte, zmrazujte, sušte
  • výsev mrkve v září a chránit chvím při hlolomrazech
  • setba rebarbory
  • podložit tykve
  • část bylinek přesadit do květináčů a dát domů
  • nedozálá rajčata nechte ozrát v teplé místnosti tak, že tam dáte celou rostlin
  • naposledy zastřihneme levanduli
  • jahodníkům utrháme výhony
  • založíme sklaku
  • vyadíme vřes a vřeovec
  • dělíme a přesazujeme trovalkuz
  • uchováváme semna na příští rok
  • vyjmeme za záhonu mečíky, begonie, prykyřníky a necháme hlízy oschnout
  • výsev zeleného hnojení
  • přestanme hnojit muškáty, olámeme suché listy, málo zaléváme. Seříznout na 1/3. V místnosti 5-10 C

Zeleninová zahrada v září

Sklizené rostliny pečlivě odstraňte a půdu řádně nakypřete. Ve většině případů bude vhodné, když tři až čtyři dny před vysazením plodin určených pro podzimní sklizeň půdu důkladně zavlažíte (30 až 40 l na m2). Doplníte tak množství vody, jíž bývá nedostatek, a rostlinám tím usnadníte zakořeňování. Pro podzimní sklizeň se hodí zejména hlávkový salát, kedluben, zimní endivie a ředkvič­ka. Potřebné rostliny musíte vysít včas, začátkem srpna, na volné výsevní záhony. Nejpozdější termín výsadby je 10. až 15. září. Pro podzimní vý­sadbu používejte samozřejmě jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

 

Koncem září má dostat pozdní květák ještě jednu dávku hnojení. Použijte k tomu 0,3% roztok plného hnojiva a rych­le působícího dusíkatého hnojiva. Oba druhy smí­chejte v poměru 1:1.

 

Květák, který nevytvořil do konce září vyvinuté růžice, musíte chrá­nit před časnými mrazíky.

Obáváte-li se nočních mrazíků, je nejlepší, když nad květákem napnete fólii. Můžete k tomu využít přenosné fóliové rukávce či kryty, odpovídající velikostí květákovému porostu, pokud vám zbyly od jara. Postačí i pouhé zakrytí porostu silným balicím papírem, který musíte samozřejmě zajistit proti větru.

 

V září uschnou fazolové lusky, určené pro sklizeň na se­meno. Nastal čas sklidit je. Celé rostliny odřízněte těsně u země. I s lusky je rozvěste na suchém, větraném místě na tak dlou­ho, dokud úplně neuschnou. Tento způsob sušení se osvědčil lépe než otrhávání samotných lusků.

 

Podle počasí potřebuje salát v září dvě až tři dávky vody, vždy po 20 l na m2.

 

V okamžiku, kdy začne tvořit hlávky, zelí ještě přihnojte dávkou 5 g dusí­ku na m2 ve formě rychle působícího dusíkatého hnojiva.

 

Kadeřavá kapusta (kadeřávek) by měla do příchodu mrazů vytvořit ještě hodně listové hmoty, a proto ji v září zno­vu přihnojte dusíkem. Roztoky hnojiv jsou vhodnější než suché rozhoze­né hnojivo. Kadeřávek tak zároveň dostane i po­třebnou vodu, bez níž hnojení není účinné.

 

Pozdní kedluben, určený pro spotřebu v zimě, snese ještě v září přihnojení.

Má-li mít kedluben dobrou skladovatelnost v zi­mě, dejte mu v září plné hnojivo s nízkým obsa­hem dusíku. Živné roztoky připravujte v koncent­raci 0,3 % a aplikujte je počátkem září.

 

Hlávkový salát, který ještě do konce září nedosáhl sklizňové zralosti, zakryjte pařeništními okny nebo fólií. Hlávky se pak budou tvořit rychleji a jistěji, zej­ména pokud se dostaví časné podzimní mrazíky. Konstrukce, na kterou okna položíte, může být vysoká jen 25 cm až 30 cm. Místo pařeništních oken lze použít rámy potažené fólií nebo fóliovníky či rukávce, jaké jste používali na jaře.

 

Hlávkový salát ozimý byste měli pěstovat jen tam, kde jsou k dis­pozici střední, nepříliš mokré půdy. V úvahu tedy přicházejí hlavně písčitohlinité nebo hlinitopísčité půdy, které jsou také hodně humózní. Vhodné odrůdy jsou ‘Humil’ a ‘Altenburský’.

 

Hlávkový salát ozimý byste měli vysévat od 1. do 10. září. Vysévejte ho stejně jako jiný hlávkový salát na záhony pod širým nebem.

 

V oblastech s příznivým podnebím můžete na začátku září vysévat ještě mrkev, která bude přezimovat. Tuto metodu pěstování mrkve však lze doporučit pouze pro oblasti s mírnými zimami, kde jsou pís­čité půdy.

 

Volné místo v pařeništích mohou v září ještě zaplnit ředkvičky. Nejlépe se pro tento účel hodí rychle rostoucí odrůdy. Při výsevu musíte bezpodmínečně použí­vat prkénko se sázecími kolíky. V teplých, chráněných polohách a na lehkých, humózních půdách dosáhne i ředkvička vysetá na volný záhon ještě do poloviny září sklizňové zralosti.

Nejpozději začátkem září (často již koncem srpna) je čas sklízet cibuli vypěstovanou ze sazečky i ze semen. Je-li nať po deštivém létě ještě zelená, trochu cibu­li podryjte vidlemi. Tím se zpřetrhá velká část ko­řenů a urychlí se vyzrávání a zatahování cibule. V žádném případě nelze doporučit sešlapávání nati, s nímž se často můžete setkat.

 

Saturejku zahradní z pozdních výsevů musíte sklidit a usušit zhruba do poloviny září.

Neotálejte déle, protože saturejka by mohla pad­nout za oběť časným podzimním mrazíkům.

 

Chcete-li si nasušit pro zimní po­třebu listy libečku, musíte je sklidit v září. Listy se nesmějí sušit na slunci, protože potom ztrácejí značnou část aromatických látek. K po­dobným ztrátám dochází i tehdy, když usušené listy neuskladníte ve vzduchotěsných nádobách.

 

Koncem září nasušte majoránku z druhé sklizně. Při druhé sklizni nemají rostliny většinou nasazena poupata. Nesmíte na ně tedy čekat, na­opak se musíte řídit uvedeným kalendářním datem.

 

Petrželku přesaďte v září do koře­náčů, budete ji moci celou zimu průběžně sklízet. Pro tento účel je možné využít listovou i kořeno­vou petržel. Kořenová však nemá kadeřavé listy. Budete pro ni potřebovat hlubší, tedy větší koře­náče, protože její kořeny jsou o hodně delší, než je tomu u kadeřavé listové petržele. Rostliny vyryjte opatrně ze země, dávejte přitom pozor na kořeny a okamžitě je zasaďte. Na vzduchu trpí. Sázejte je pouze tak hluboko, jak rostly před výsadbou. Pro listovou petržel stačí kořenáče o průměru 12 cm, pro kořenovou asi 14 cm. Do každého kořenáče natěsnejte co nejvíc rostlin. Vzdálenost mezi nimi postačí 3 cm u naťové a 5 cm u kořenové petržele. K výsadbě používejte hlinitou nebo písčitou kom­postovou zeminu.

 

Vysazenou petržel ponechte až do příchodu mrazů pod širým nebem nebo v pařeništi. Kořenáče zapusťte do země až po okraj. Po zapuštění musíte petržel důkladně zalít, aby ko­řeny získaly těsné spojení se zeminou. V kořená­čích pod širým nebem nesmí vyschnout substrát. Na místo, kde jsou zapuštěny, by nemělo dopadat přímé slunce, protože by petržel zvadla.

 

V září zasaďte do kořenáčů pažitku, potom ji budete moci sklízet celou zimu.

 

Zatímco lilii bělostnou musíte přesazovat již v srp­nu, nastala pro sázení nebo přesazování všech ostatních lilií ta nejsprávnější doba právě teď. Téměř všechny lilie milují teplé, slunné stanoviště a především potřebují půdu, která dostatečně odvá­dí vodu. Máte-li jílovkou, těžkou půdu, musíte její vlastnosti zlepšit pískem a lehkým kompostem. Do jamky, kam budete sázet, přijde dospod nejprve vrstva štěrku a na ni písek, do nějž uložíte cibuli. Takto zajistíte odvádění vody i v těžkých půdách. Nad vrškem cibule má být lehká, ale živinami dobře zásobená půda, aby v ní našly kořínky lilie dostatek živných látek. K zásobení této vrstvy humusem však nepoužívejte chlévský hnůj, nýbrž jen kompost, smíchaný s rašelinou a pískem. Lilie dávají přednost zastíněnému povrchu půdy, jako je tomu v přírodě díky sousedním rostlinám. Není-li na zahradě ještě možné takovéto přirozené zastínění půdy, vypomozte si nastýlkou z rašeliny. Stanoviště hned zvolte tak, aby tuto úlohu později převzaly sousedící půdopokryvné rostliny.

 

Narcisům se nejlépe daří v písčitohlinitých půdách, dobře zásobe­ných humusem.

Čerstvý chlévský hnůj však nesnášejí. Tam, kde v půdě chybí humus, použijte jen hodně uleželý chlévský hnůj nebo vyzrálý kompost. Na mokrých a kyselých půdách, chudých na vápník, se narci­sům nedaří.

 

Nejpříhodnější doba pro výsadbu cibulí narcisů připadá na září. Pro narcisy na záhonech zvolte meziřádkovou vzdálenost asi 20 cm. V řádku dávejte cibule 10 až 15 cm od sebe. Při skupinové výsadbě stačí, když cibule budou od sebe vzdáleny 15 cm. Hloubka výsadby činí 15 cm.

 

Hlavní agrotechnická lhůta pro výsadbu cibulí tulipánů připadá na říjen, ale můžete je sázet už v poslední záři­jové dekádě.

srpen

  • Maliník odstraňujte u země odpolozené
  • řez broskvoní, meruňek, třešní, višní, angreštů a rybízu
  • hrozny vinné révy chraňte papírovými sáčky
  • osečkování révy – výhony zklrátit za 6 listem Slunce na hrozny. vylamujte fazochy
  • výsev zeleného hnojení – ale ne na záhon, kde budou košťáloviny
  • chraňte pórek před vrtalkou pŕovou- přikryjte textilií.
  • chraňte rajčata a okurky a papriky před plísní.
  • sklidit česnke – ale možná i dřív a cibuli
  • růžičková kapusta – zaštípněte terminální vrchol
  • nahrnujte zem k pórku
  • vyévajte kozlíček polníček a špenát (nejpozději polovina srpna)
  • seřízněte vrchol rajčat, aby dozrály polody
  • sušte semínka kopru na příští rok
  • vyszujte jahodník
  • vysazujte kanadskou borůvku
  • sbírejte semínka letniček a dvouletek
  • množení kosatců – seříznout listy na 1/3. vyrýt, srostlé oddělit nožem a zasadit na vzdálenost 30 cm
  • přesazovat sněženky, šafrány, ocúny, bramboříky
  • odstraňujte květy denivkám
  • sázeujte pivoňky
  • seřezávejte natě bylinkám
  • vyčistit sklep
  • odstraňujte řasy v bazénku

Květiny v srpnu

V srpnu vyčistíme oschlé cibule tulipánu a kromě cibulí  botanických tulipánu vyřadíme všechny, které mají průměr pod 1,5 cm (pod 1,5 cm  sou bezcenné). Dobře zaléváme všechny květiny a okrasné keře, aby nám při delším suchu nezvadly. Kypříme a plejeme, za horkých dnu zamlžujeme skalku, občas důkladně zalijeme trvalky a odstraňujeme stonky s odkvetlými květy. Dělíme a přesazujeme (pokud to potřebují) kosatce, lilie bílé a pivoňky –  a vysazujeme nové. Květy mečíku řežeme do vázy, nebo hned po odkvětu, aby netvořily semeno. Přitom ale šetříme listy. Přesazujeme narcisy a koncem srpna i šafrány. Vysazujeme dvouletky – topolovky, zimní fialky, macešky, pomněnky, sedmikrásy další…Doplňujeme skalku předpěstovanými sazeničkami. Znovu prokypříme a odplevelíme záhon růží, včas odstřihujeme všechny květy, abychom se dočkali nových. V srpnu potřebují sestříhat živé ploty ze všech dřevin opadavých i stálezelených a to včetně jehličnanů.

Trávník v srpnu

V srpnu je někdy horko a proto si počínejte opatrně při sekání trávníku. Příliš nízko posekaný trávník slunce spálí.
A pozor, nezapomínejte pokud je horko, po sekání zalévat. Je-li tropický týden, sekejte raději o 1 cm výše.

Peckoviny v srpnu

V době sklizně peckovin (nebo krátce po ní) je velmi vhodná doba k prořezání nebo proklestění peckovin (švestky, třešně, višně…). Vyjímkou jsou broskvoně. Se zkracováním výhonů broskvoní až do první poloviny září. Zkrácené letorosty pak už v žádném případě neporostou a pupeny, které jsou na nich, dokonale vyzrají. Ke snížení červivosti peckovin a proti škůdcům jádrovin je vhodné  rozmístnit návnadové desky s vrstvou stromového lepu.

Zelenina v srpnu

Již začátkem srpna můžeme vysévat špenát pro podzimní sklizeň v průběhu října. Otrháváme rajčata a okurky. Cibule a česnek sklízíme a vážeme buď  do copů a svazků, nebo je zbavíme suché natě a uložíme na suché a chladnější místo k zimnímu upotřebení. Uvolněné záhony je možné znovu osázet pro druhé nebo třetí pěstování. Pro fóliovníky a skleníky si můžeme připravovat výsevy a sadbu pro podzimní výsadbu (rychlené saláty, květáky, ředkvičky,  kedlubny…).

červenec

  • podpěry úrody na stromech
  • zalévejte ovocné stromy a keře
  • letní řez jádrovin
  • uklízet spadané ovoce
  • zalévejta za sucha trávník a provzdušňujte
  • posečenou trávu sušte než jí dáte do kompostu
  • kropit okurky na list ráno (proti svilušce) ale tak aby do večera oschnuly (jemně)
  • rajčata zalévejte a hnojte
  • Po sklizni sázet zimní úrodu
  • sklizeň zelí, když jsou hlávky pevné
  • hrášek sklízet , když už má správbnou velikost
  • čtyři roky starou sadbu jahod zlikvidujte a půdu zryjte rýčem
  • růže odstřihujte květy
  • trvalky dělením zmaldíme
  • řízkujte bylinky. nedřevnaté části zapíchněte o květináčů
  • majoránku stříhejte, když se začnou tvořit květní pupeny
  • kvetoucí levanduli seřízněte, jak se květy začnou vybarvovat
  • květy leknínů odstraňujte
  • nádrž na dešťovou vodu

Zeleninová zahrádka v červenci

Než přijde horké léto, měli byste postarat o dostatečnou zásobu dešťové vody.

Platí to zejména pro zahrady, které nemají vlastní studnu či potok, resp. kde je voda z vodovodní sí­tě příliš chlorovaná. V tomto případě stěží vystačí­te s jediným sudem, naplněným dešťovou vodou ze střechy. Můžete však vedle sebe postavit dva, tři nebo i čtyři sudy a na základě principu spo­jených nádob je také naplnit. Nejdříve naplňte hadici vodou a oba konce ucpěte palcem. Jeden konec hadice ponořte do prvního, plnějšího sudu, druhý konec na dno prázdné nádoby. Takto napl­níte všechny nádoby rovnoměrné vodou do stejné výšky.

 Ke zlepšení půdních vlastností můžete přirozeně použít i hnůj od cho­vatelů drobného zvířectva. Podstatně vyšší koncentrace živin v takovémto hnoji může snadno vést k poškození rostlin, proto se doporučuje jeho kompostování.

Podíl humusu můžete zvětšit i tak, že kromě obvy­klých vrstev přidáte do kompostu hobliny, odpad­ní kůru nebo odpady z vlnařského průmyslu.

Chlévský hnůj uskladněte v polostínu. Nebude tam tak rychle vysychat

Místo, kde hodláte uskladnit hnůj, pokryjte nej­prve 12 až 15 cm vysokou vrstvo u rašeliny, Rašelina do sebe nasákne látky vyplavené deštěm, takže nepřijdou nazmar. Hnůj rovnejte na hromadu po vrstvách. Jednotlivé vrstvy by neměly být vyšší než 25 cm. Mezi ně vkládejte několik centimetrů silné vrstvy rozdrobené kompostové zeminy, jíž pak nakonec celou hromadu zakryjete. Celková výška hromady by neměla přesáhnout 1 m. Krycí vrstva zeminy nesmí během skladování hnoje nikdy zcela vyschnout.

Vodní nádrže na zahradě se často stávají líhněmi komárů, kteří za letních večerů nepříjemně trápí celé okolí. Nejlepší ochranou proti nim je těsně přiléhající poklop, jímž nádrže přikryjete. Stálou přítomnost komářích larev, nebo když nemůžete nádrž z jaké­hokoli důvodu zakrýt, vyřešte tak, že nádrž před novým naplněním zcela vyprázdníte.

V období horka patří kypření povrchu půdy k nejdůležitějším pěs­tebním opatřením na zahrádce. To platí nejen pro záhony zeleniny, ale pro všech­ny části zahrady. Okopávat je nutné po každém dešti nebo zálivce. Vyčkejte jen, až povrch pů­dy trochu oschne a zemina se přestane lepit na motyčku. Okopávkou neudržíte vlhko v půdě pří­liš dlouho. Budete-li správně používat nastýlku, nebudete muset téměř vůbec okopávat.

Postřiky, jež jsou v obchodě nabízeny proti mouchám, komárům a jinému hmyzu, nesmíte používat k boji proti zahradním škůdcům.

Téměř vždy obsahují látky, které škodí rostlinám, takže rostliny, které jimi ošetříte, mohou zahy­nout. Při nákupu pesticidů musíte prodavači sdě­lit účel použití. Pouze tak si ušetříte nepříjemné škody.

Potřebujete-li mít kompost rychle hotový, měli byste ho v létě alespoň jednou přeházet.

Tuto práci byste měli udělat pokud možno v červen­ci. Přitom se postarejte, aby se vnitřek hromady dostal na povrch a to, co bylo venku, aby přišlo do­vnitř. Je důležité, aby na každé nové místo, kde hod­láte založit kompost, přišla asi 12 až 15 cm vysoká vrstva rašeliny, protože dokáže zachytit veškeré lát­ky, které se ze zeminy vyplaví deštěm. Z měkké­ho rostlinného materiálu (travina, listí apod.) uzraje kompost velmi rychle, za tři až čtyři měsíce. Tako­vý rychlokompost není třeba přehazovat, ale rychle rozvézt.

Zeleninová zahrada

Skleníkové okurky budou dobře plodit jedině v případě, že budete svědomitě dodržovat veškerá potřebná pěsteb­ní opatření. Kromě pravidelného zalévání a hnojení se to týká také dodržování potřebné teploty vzduchu a dále ře­zu. U řapíkatého celeru nezanedbá-vějte vedle zalévání a kypření ani hnojení.

U řapíkatého celeru se považují za nejdůleži­tější právě řapíky. Chcete-li, aby pěkně zesílily, používejte při hnojení plná hnojiva s vysokým obsahem dusíku. Vícesložková hnojiva s nízkým obsahem dusíku obohaťte čistými dusíkatými hno­jivy. Přihnojujte každé dva týdny.

Pozdní květák vysazujte tak, že sazenice pevně přimáčkněte a potom zalijte. Používáte-li mulčování, zalijte květák teprve potom, až povrch půdy zakryjete nastýlkou. V tomto pří­padě je třeba velmi důkladně prokropit celý záhon. Přibližně v polovině července dosáhnou sklizňové zralosti letní od­růdy brokolice, které jste vysadili v květnu.

Brokolici sklízejte, až když jsou dobře vytvořená jednotlivá poupata celé růžice, ale ještě jsou pevně uzavřena. Tento okamžik nesmíte promeškat ze­jména za velmi teplého počasí, protože se květenství, resp. i jednotlivé květy velmi rychle rozvíjejí a tím ztrácejí na kvalitě. Při sklizni je třeba si uvě­domit, že se u brokolice používá nejen samotné květenství, ale i masité, křehké stonky („košťály”). Brokolici řezejte asi 15 cm pod květenstvím.

Brokolice vyžene z úžlabních pu­penů po vyříznutí prostředního kvě­tenství vedlejší výhony, zakončené menšími květenstvími (růžicemi). Tímto způsobem se může sklizeň prodloužit u dobře vyvinutých rostlin až do záři. Předpokládá to ovšem, že rostliny budete pravidelně hnojit a zavlažovat až do konce srpna.

Druhá půle července představuje nejpříznivější termín pro výsev čínského neboli chřestového zelí pro podzimní sklizeň. Při výsevu po 1. srpnu již nemůžete očekávat nor­mální vývoj hlávek. Čínské zelí je tedy následná plodina, kterou je možno doporučit.

U keříčkových fazolí z pozdních, výsevu můžete očekávat plnohod­notnou sklizeň jedině tehdy, pokud nepřekročí­te výsevní termín 15. července.

Všechny keříčkové fazole, které byly vysety pozdě­ji, poskytnou jen malý výnos, protože po 15. září jsou především noci příliš chladné. Fazole potom již nevytvářejí plody. Pro tento pozdní vysev je třeba používat jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

Nať sklizených keříčkových fazolí byste neměli vytrhávat, ale odříz­nout těsně nad zemí.

Tak zůstanou kořeny fazolí v zemi a s nimi i dusík, vyprodukovaný hlízkovými bakteriemi. Dusík při­jde vhod následné plodině. Kromě toho hmota kořenů obohatí půdu o humus.

Zelený hrášek začněte sklízet, jakmile semena dosáhnou konečné velikosti, ale jsou ještě svěží a šťavnatá.

Tento okamžik nesmíte promeškat, protože pak zelený hrášek rychle ztrácí jakost. Za velmi teplé­ho počasí mohou semena přezrát již za 2 až 3 dny.

Kadeřávek můžete vysazovat ještě celý červenec. Ke konci července stačí vzdálenost mezi
řádky 30 cm.

 U okurek patří zalévání a hnojení k těm nejdůležitějším červenco­vým pracím. Při kypření půdy motykou je namístě opatrnost, protože kořeny okurek rostou těsně pod povrchem půdy. Při použití nastýlky není okopá­vání nutné.

Čím rychleji sklidíte plody okurek, tím rychleji se budou vyvíjet další. Okurka může odvrhnout plody v mladém stadiu, jestliže zralé plody ponecháte na rostlině příliš dlouho. Nenechávejte proto některé jednotlivé plody dozrávat, abyste je mohli naložit jako řezy. Raději použijte pro tento účel vyšlechtěné odrůdy. Plody okurek nesmíte bezohledně urvat, opatrně je odlomte nebo od­řízněte, případně odstřihněte. Při trhání se stěží vyhnete poškození stonků. Může to vést i k odumření celého zbývajícího výhonu.

Rané brambory byste měli sklízet teprve v době, kdy mají dobře vy­zrálé hlízy.

Nejlepší je počkat, dokud nezežloutne nať. Bram­borové hlízy jsou pak mnohem chutnější a také vydatnější. Ani byste nevěřili, jak velký může být přírůstek hmotnosti za deset dní.

Na místo pro pozdní výsadbu kedluben, které se vám uvolní až kon­cem července, vysazujte jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

Od začátku července můžete opět vysévat rané odrůdy hlávkového salátu. Čas na vysazování nastane v srpnu. Hlavní vývoj salátu připadne na dobu, kdy už není tak horko, takže i vysloveně rané odrůdy vytvoří pěkné hlávky. Předpokladem je, aby měl salát dosta­tek vody a živin.

Rané odrůdy mrkve můžete vysévat i v červenci. Pro tento termín výsevu jsou vhodné odrůdy s krátkým a středně dlouhým kořenem. Od vzejití do sklizně potřebují podle odrůdy 75 až 95 dnů. Ještě v říjnu se dočkáte plnohodnotné úrody.

Mrkev, kterou jste zaseli v květnu a dříve pro podzimní a zimní spo­třebu, by měla každý týden v červenci dostávat dávku živin. Dusík musíte aplikovat jen opatrně. Mrkev přehnojená dusíkem v krechtu tolik nevydrží. Nejdůleži­tější je pro ni draslík

Jestliže chcete v srpnu sklízet velké a šťavnaté plody papriky zvaně, nesmíte v červenci šetřit

živinami. K přípravě živných roztoků používejte plná hnoji­va s vysokým podílem dusíku. Přihnojujte každý týden.

Paprika pěstovaná v malém skleníku, pařeništi nebo fóliovém kry­tu přinese první sklizeň již v poslední červenco­vé dekádě. To platí obzvláště pro odrůdy, které slabě rostou a jsou rané. Většinou mívají žluté nebo žlutozelené plody kuželovitého tvaru. Paprikové lusky mů­žete sklízet hned, jakmile dosáhnou délky asi 8 cm a měří v průměru 4 až 5 cm.

První polovina července předsta­vuje nejvhodnější dobu pro vysev ředkve určené ke spotřebě na pod­zim a v zimě. Ředkev neklade zvláštní požadavky na půdu ani na podnebí. Extrémně lehké i zvlášť těžké půdy jsou pro ni ovšem méně vhodné, což se může negativně projevit na vnějším vzhledu i na vnitřní jakosti bulv.

Růžičková kapusta vytvoří dobře vyvinuté růžičky pouze za předpokladu, že v červenci dostane hodně vody a živin. Až do nasazení růžiček můžete používat směsi hno­jiv, v nichž je vysoký podíl dusíku. Každý týden kapustu zalévejte 0,2% roztokem hnojiva. Období sucha musíte překlenout vydatným zavlažováním.

Bezvadné sazenice červené řepy mů­žete vysadit ještě v první polovině července. Do začátku října naroste řepa ještě tak veliká, že se pěstování vyplatí. Na každý normální záhon mů­žete vysadit 4 řádky. V řádku ponechte mezi sazenicemi rozestup 20 cm. Na každý m2 spotřebujte přibližně 17 rostlin.

Vysadíte-li červené teprve počátkem července, dočkáte se dobrého výnosu pouze se silnými sazenicemi rané odrůdy. Použijte jen odrůdy s velmi krátkou dobou vývoje, které dosáhnou sklizňové zralosti přibližně za 95 až 110 dnů. Zelí se spokojí se sponem 50 cm x 50 cm. Menší vzdálenosti brzdí jeho vývoj.

Zavlažování a hnojení pozdních odrůd zelí, které jste vysadili v květnu, nesmíte zanedbávat ani v červenci.

V době, kdy létá bělásek zelný, jsou ohroženy všechny druhy rodu brukev (dříve košťáloviny) nakladenými vajíč­ky. To se týká i kedlubnu. V některých letech způsobují housenky běláska zelného holožír. Tomu můžete snadno předejít, budete-li ničit místo housenek již vajíčka. Objevu­jí se jako větší nebo menší skupinky na spodní straně listů košťálovin. Jsou žlutě zbarveny, takže se dají jen stěží přehlédnout. Vajíčka snadno roz­máčknete.

V červenci máte ještě příležitost vy­sévat salát k řezu a salát k česání. Salát k řezu vysévejte do řádků vzdálených 20 až 25 cm od sebe, salátu k česání stačí meziřádková vzdálenost 15 cm. Oba zmíněné druhy se mimo jiné dobře hodí i jako krmivo pro drůbež. Salát ledový a dubáček můžete ještě v červenci vysévat přímo nebo do kořenáčů. Spon u těchto druhů listového salátu činí 30 cm x 30 cm.

U celeru začíná v červen­ci hlavní období růstu. Na prvním místě je teď voda a živiny. Pro dobrou skladovatelnost bulv jsou velmi důležitá hnojiva s vysokým obsahem draslíku, a proto použijte od­povídající vícesložková hnojiva. V červenci k nim ještě můžete přidat čistě dusíkaté hnojivo.

Koncem července můžete začít s výsevem špenátu pro podzimní sklizeň. Špenát, který dobře roste, mů­žete nyní sklízet každý týden až do září či října. Důležitá je vydatná zálivka a dobré zásobování živinami. Alespoň jednou za 14 dní jej zalijte 0,2% živným roztokem. Střídavě používejte plné hnojivo s vysokým obsahem dusíku a čistě dusí­katé hnojivo.

V červenci je u rajčat nejdůležitějším opatřením hnojení a vylamová­ní postranních výhonů (zálistků).

V červenci se k výsadbě bílého zelí a hlávkové kapusty hodí už jen rané odrůdy s krátkou dobou vývoje. Sadbu si můžete vypěstovat, ale pokud ji budete kupovat, dejte si na to zvlášť dobrý pozor. Rané odrůdy potřebují od výsadby až do sklizně jen něco málo přes dva měsíce, takže při nepříznivém průběhu podzimu dosáhnou sklizňové zralosti do října. Tyto odrůdy nejsou vhodné pro uskladnění na zimu.

Má-li kukuřice cukrová vytvořit velké palice se šťavnatými semeny, musí dostat i v červenci dvě dávky živin. Ně­kolikrát jí také musíte nakypřit půdu.

Cibuli pěstované ze semen je třeba v červenci ještě po­moci odpovídajícím hnojením, aby pěkně rostla. Koncem července naposled přihnojte obří cibuli dusíkem.

Pozdější dávky dusíku by záporně ovlivnily její skladovatelnost. Podle zásob živin v půdě můžete v této době nebo začátkem srpna přihnojit ještě draslíkem, což podpoří vyzrávání cibule a zlepší skladovatelnost. Pro tvorbu velkých zeleninových cibulí je také důležité rovnoměrné zásobování vodou a neustálé kypření povrchu půdy.

Cibule zimní se pěs­tuje převážně tak, že se nechá přes zimu na záhoně a sklízí se až časně zjara. Na rozdíl od běžné lahůdkové cibule ku­chyňské nevytváří velké cibule, ale tvoří po­dobně jako pór jen pevný kulovitý útvar s poměrně protáhlou bílou částí. Nejpříznivější termín výsevu pro zmíněný způsob pěstování sahá od konce červ­na do konce července. V obdobích sucha se postarejte o dosta­tečný přísun vláhy, abyste podpořili klíčeni. Na povrchu půdy se ale nesmí tvořit škraloup. V červenci začíná bazalka kvést, potom je Čas skli­dit ji na sušení. V tomto stadiu má bazalka jako koření největší „sílu”. Chcete-li ji uchovat, musí sušení proběh­nout velmi rychle. Nať seřízněte 5–8 cm nad zemí a svažte ji do malých svazečků. Pověste je do stínu na dobře větrané místo. Listy ze stonků můžete otrhat hned, ale potom je sušte raději na sítech. Dokonale usušenou bazalku přechovávejte ve vzduchotěsných nádobách bez přístupu světla. Po prvním seříznutí bazalka zno­vu obrazí a netrpí-li nedostatkem živin, poskytne ještě druhou sklizeň. Hned po ostříhání ji tedy přihnojte

Saturejka zahradní se dostává jako koření do nejlepší „formy” těsně před nasazením poupat a pak ještě jednou, když je v plném květu. Chcete-li sušit saturejku pro zimní potřebu, je nej­lepší počkat na stadium plného květu. Saturejka zahradní, kterou chcete řezat, musí být suchá.

Nesmíte ji ani omýt. V prachotěsných sáčcích si udrží své aroma až do příští sklizně.

Majoránku poprvé sestříhejte na sušení, jak­mile se vyvinou květní pupeny. Také u majoránky můžete sdrhnout listy ze stonků. Nejlépe se to však dělá až poté, co se celý svazeček úplně usuší. Suché listy okamžitě dejte do vzduchotěsně uzavíratelných nádob, aby si majoránka uchovala své aroma a neztratila „sílu” jako koření. Usušené svazečky se dají velmi dobře uchovávat v sáčcích z perforované fólie.

Kořeninové paprice dejte v červenci jen živné roztoky vícesložkových hnojiv s nízkým obsa­hem dusíku. Při hnojení i při zalévání byste se měli snažit udržet zeminu těsně kolem stonků suchou. Jinak může snadno dojít k zahnívání stonků, což vede k odumření rostlin.

 Máta peprná, kterou sestříháte kvůli sušení už v červenci, poskytne do podzimu druhou dob­rou sklizeň. Nať máty uřízněte, jakmile zpozorujete, že výhony přestávají růst a končí pupenem, tedy těsně před nasazením poupat. Řez veďte několik centimetrů nad povrchem půdy. Při sklizni musejí být listy suché. Nesmíte je ani omýt. Mátu peprnou usušte velmi rychle, protože jinak dochází k úbytku aro­matických látek. Sušte pouze listy, sdrhnuté ze stonků. K sušení se hodí nejlépe síta s vhodnou velikostí ok. Síta rozložte na stinném, dobře větra­ném místě, aby na mátu mohl působit vzduch i zespodu. Usušené listy si nejlépe podrží své aro­ma ve vzduchotěsně uzavřených nádobách.

Pažitka potřebuje po každém seříznutí ne­jen hodně vody, ale i živin. I když pažitku právě nepotřebujete, musíte ji seře­zat ještě před nasazením poupat. Přihnojit ji stačí vždy až do příštího seřezání 0,3% roztokem hnoji­va bohatého na dusík.

U většiny kořeninových bylinek je možné postupně sklízet části rost­lin po celé vegetační období. Chcete-li mít dobrou sklizeň koře­ninových bylinek, musíte pamato­vat na jejich přihnojování také v červenci. Více­složkové hnojivo nebo směs hnojiv, kterou k tomu použijete, nesmějí obsahovat příliš mnoho dusíku. Téměř u všech kořeninových druhů by tím utrpěla síla” koření.