Ředkvičky

V obchodech je seženete po celý rok, ty první jarní jsou ale stejně nejlepší. Jejich sezóna plynule navazuje na poslední zásoby černé ředkve a zároveň se překrývá s prvními kedlubnami.

Ředkvičky s nimi mají i společný obranný mechanismus, který jim uděluje jejich typickou palčivost. V chuti to ale nemusí být jejich jediná poloha a při úpravě za tepla můžeme v ředkvičkách vyzdvihnout i jejich jemnou nasládlost.

Skladování

 

 

Zelenou část stonku můžete ředkvičkám ponechat. Jen pozor na písek a zeminu, která se tam občas schovává.

Přítomnost natě trvanlivost ředkviček neprodlužuje, proto ji před skladováním v lednici vždycky dejte pryč (nebo ji zpracujte). Ředkvičky vydrží v šuplíku na zeleninu čerstvé několik dní a nejlépe jim je v pootevřeném plastovém pytlíku, který zabrání tomu, aby se vysušily a scvrkly.

Ředkvičky, které se scvrknou, můžete osvěžit namočením ve studené vodě. Po několika hodinách naberou zpět plný tvar i křupavost.

Příprava

S ředkvičkami si často do kuchyně přinesete písčitou zeminu, které bývá nejvíc v listech, proto je vždy důkladně properte. Zemina má tendenci ulpívat zejména v místě, kde nať přechází do bulvy ředkvičky.

 

Tvar po nakrájení určuje mířu křupavosti. Očištěný zbytek stonku ředkvičkám dodá svěží barevný kontrast.

Ředkvičky jsou jedlé úplně celé, takže jim při zpracování můžete ponechat i kousek natě. Zbavte je jen kořínků, které mohou být občas nepříjemně vláknité. Za syrova jsou nejjemnější na tenké plátky, které můžete vzít příčně anebo podélně. Na dušení jsou obzvlášť vhodné podélné čtvrtinky.

A pokud to jen trochu jde, nechte jim malý kousek zelené natě, který pěkně zvýrazní jejich svěží barvu.

Palčivost ředkviček

Typická peprná palčivost v ředkvičkách vzniká až v momentě, kdy se do nich zakousneme a porušíme jejich buňky. V poškozených buňkách ředkvičky se vyplavuje enzym, který mění původně nepalčivou sloučeninu na palčivou.

Enzym je uložený nejvíce v oblasti slupky a je citlivý na vysokou teplotu. Což je zároveň návod jak jejich palčivost snížit – buď je oloupejte, nebo je upravte tepelně.

Palčivost se liší podle odrůdy a podmínek při pěstování. Větší ředkvičky bývají obvykle vodnatější a méně palčivé. Ředkvičky pěstované v teplejších měsících budou naopak menší a palčivé více.

Máslové ředkvičky

Nejlepší úprava ředkviček! Ředkvičky jsou už teplé, ale zároveň ještě neztratily svou palčivost ani křupavost. Je to to nejlepší z obou světů.

 

Řekdvičky v máslové emulzi pouze jemně ohřejeme. Jejich peprnost se mírně ztlumí, ale pořád zůstane zachována.

Ředkvičky stačí nakrájet na čtvrtinky a krátce prohřát v teplé máslové emulzi. Tu si snadno uděláte, když na dno rendlíku dáte trochu vody, ohřejete a vmícháte studené máslo. Nechte rozpustit a přidejte ředkvičky, které v másle na chvilku ohřejete. Stačí opravdu jen chvíli, máslo ani nesmí začít bublat.

Pečené ředkvičky

Pečení ředkvičkám sebere všechnu palčivost i část jejich jasné barvy. Výměnou ale ředkvičky pěkně změknou a dostanou jemnou nasládlou chuť. Upečené se hodí jako jemná příloha nebo naopak jako základ teplého salátu, který můžete výrazně ochutit.

 

Ředkvičky pečením ztrácejí barvu (částečně) a palčivost (úplně). V chuti jsou pak velmi mírné a nasládlé.

Ředkvičky stačí obalit trochou tuku a osolit. Při prudším pečení na vyšší teplotu začnou na povrchu i pěkně karamelizovat. A pokud se vám pro ředkvičky nechce zapínat troubu, velmi podobného efektu docílíte i při prostém opékání ředkviček na pánvi.

Ředkvičková nať

Nať ředkviček je bez problémů jedlá. Na rozdíl od samotné ředkvičky ale nemá její typickou chuť a palčivost. Hodí se tedy spíš jako doplněk k jiné hlavní surovině nebo se musí výrazně ochutit.

I kvůli tomu jsou oblíbené do pesta a do polévkových krémů. Nebojte se je ale použít i vedle ředkviček třeba v salátu – ke křupavým ředkvičkám vytvoří pěkný kontrast.

 

Pro další využití se hodí jen nezavadlá čerstvá nať bez náznaků žloutnutí. Pokud nať nevypadá hezky, zahoďte ji na kompost.

Na zpracování vybírejte jen pěkné nezavadlé listy, které nemají žluté skrvny. Před použitím je pořádně properte pod tekoucí vodou, protože často obsahují zbytky písku a zeminy.

Barevné ředkvičky

 

Dokonalá barevná exploze. Krásnější jarní surovinu do svěžích salátů nenajdete!

Různé odrůdy ředkviček se liší barvou, tvarem i svou palčivostí. Na trzích i v obchodech určitě narazíte na nespočet odrůd, které mají i odlišnou sezónu. Barva a tvar s chutí většinou nijak nesouvisí a palčivost zjistíte až při ochutnání. Různorodost je ale cenná sama o sobě, takže se nikdy novinek nebojte.

 

Rampouchy se liší tvarem, barvou i výraznější palčivostí.

Na bílé ředkvičky Rampouchy a barevné ředkvičky narazíte hlavně u malých producentů. Větší pěstitelé sázejí na osvědčené odrůdy, které dávají jistý výnos a jsou o něco náročnější na pěstování.

Zpracování odřezků ze zeleniny

Zeleninové odřezky, slupky, tuhé stonky a nať. Podle druhu zeleniny tvoří až třetinu hmotnosti celé rostliny. Nejčastěji končí v koši nebo v lepším případě na kompostu. Pokud ale víte, jak je zpracovat, můžete skutečný odpad smrsknout na minimum.

V přehledu najdete spoustu příkladů, kdy má zpracování zbytků smysl. Naučíte se využít celé rostliny a ještě objevíte nové chutě. Využití zbytků má ale samozřejmě i svoje meze. Pokud uvidíte plíseň, hnilobu, měknutí nebo hnědnutí, raději je bez obav vyhoďte.

Odřezky, natě s lupky mají často i odlišnou chuť a nižší obsah živin. Určitě nevyplatí je skladovat ve velkém a stresovat se tím, že je nestačíte zpracovat. Berte je spíš jako zpestření nebo motivaci k tomu, jak pracovat v kuchyni efektivně.

Košťál z brokolice a květáku

Košťál brokolice a květáku je perfektně jedlý. Jediný problém jsou tuhá vlákna, která jsou ukrytá ve slupce a začínají v dolní části. Krk, který se větví směrem k růžičkám, a celý střed můžete úplně s klidem sníst.Pokud budete košťál loupat, zajeďte škrabkou nebo nožem hlouběji, dokud nenarazíte na světle zelený střed. U mladší brokolice se obejdete i bez loupání, pokud košťál příčně nakrájíte na tenké plátky (přeťatá vlákna pak nebudou vadit). Stejně tak vlákna změknou při pečení, kdy košťál zprudka upečete v celku. Když ho podélně rozkrojíte, můžete pak lžící vyškrábat jeho morek.

Pesto z natě kořenové zeleniny

Pěknou nať z mrkve, petržele a celeru vždy v pohodě zpracujte. U té mrkvové jen pohlídejte jestli není hořká. A u celerové zase nepoužívejte nať, která je zažloutlá nebo jsou na ní hnědé flíčky. Takovou nať opravdu raději vyhoďte, špatně skladovaný celer totiž tvoří dráždivé látky (a mohou způsobit alergickou reakci).

Natě se úplně nejvíc chodí na jednoduché pesto, které použijete na rozjasnění polévek. K očištěné a nahrubo nasekané nati přidejte česnek, olivový olej, ocet a sůl. Rozmixujte a buď hned použijte nebo rozdělte na menší dávky a zmrazte. Budete překvapení, jak tohle jednoduché pesto v polévkách funguje. Svou vůní a rozjasní i fádnější luštěninové nebo zeleninové polévky.

Vegeta ze slupek

Odřezky a slupky při zpracování kořenové zeleniny můžou tvořit až jednu šestinu váhy, což není úplně málo. Pokud slupky mrkve, celeru a petržele před loupáním očistíte, dají se velmi snadno zpracovat na jednoduché polévkové koření.

Slupky i očištěnou nať rozložte na plech vystlaný pečícím papírem a usušte v troubě s pootevřenými dvířky při teplotě 50 °C. Pak je rozmixujte a jednoduchá vegeta ze slupek je na světě.

Srdíčka ze salátu na zádíčka

Naprosto bez výhrad je můžete zpracovat do salátů. Pokud ale chcete zkusit jiné využití, zkuste salátová srdíčka zatepla. Oproti svrchním listům jsou pevnější a šťavnatější. U mladých a menších hlávek je navíc zpracujete i s částí košťálu.

Jak na ně? Určitě rychle a zprudka. Rozpůlená srdíčka jsou skvělá na grilu i na zádíčka. V žáru jim obvykle stačí i méně než jedna minuta. Srdíčka ale kromě toho můžete i dusit nebo glazovat v másle. Neuvaříte, jak je chuť salátu za tepla příjemná.

Zeleninové odřezky na vývar

Nejsnadnější zpracování odřezků a slupek z kořenové zeleniny, když zrovna nemáte čas. Prostě zpracování odložte na později a všechno zmrazte v kelímku nebo v uzavřeném pytlíku. Slupky a odřezky při zpracování se vám postupně nasbírají a až jich budete mít dostatek, přidejte je k základu na zeleninový vývar.

Hodí se slupky z mrkve, petržele, bulvového i řapíkatého celeru. Taky stonky fenyklu a zelené části z pórku. Klidně k zelenině přidejte i odřezky hub nebo zbytky bylinek (třeba stonky tymiánu a rozmarýnu).

Pečená dýňová semínka

Střed dýně se semínky nikdy nevyhazujte. Semínka se dají snadno proměnit na výbornou pochoutku, pokud je dobře ochutíte a opražíte. A když je předvaříte v osolené vodě, dají se jíst i se slupkou.

Semínka nahrubo očistěte od vláken a pak blanšírujte v silně osolené vodě (15 minut). Po scezení je dobře osušte a promíchejte s trochou oleje. Semínka znovu dochuťte solí a kořením podle chuti. Pečte na plechu s pečicím papírem a v troubě rozehřáté na 200 °C. Po 20 minutách je opatrně zkuste a podle potřeby dopečte.

Zbytky z odšťavňování

Zelenina přijde při odšťavňování o většinu šťávy a sladkosti. V drti ale zůstane spousta vlákniny i aroma, takže se dá při troše dobré vůle dále využít. Zeleninová nebo ovocná drť se dá zpracovat do kyprých těst nebo se dá naopak vysušit v tenké vrstvě na zeleninové krekry.

Nejsnadnější je ale drť z ošťavňování přidat k základu na vývar. Vroucí voda totiž ze zbytků dostane i ty poslední zbytky chuti. K drti přidejte vždy alespoň malý díl čerstvé zeleniny (nejlépe cibuli nebo mrkev) a bylinky. Zbytky mají samozřjemě menší výtěžnost, takže se držte poměru vody k zelenině asi 2:1. A samozřejmě platí – drť nemusíte zpracovávat hned, můžete ji v pohodě zmrazit na jindy.

Odřezky z hub

Tuhé nohy hřibů a nejrůznější odřezky nevyhazujte a uschovejte si je na vývar. Můžete je přidat k odřezkům kořenové zeleniny nebo je usušit spolu se slupkami na vegetu. Sušení i mražení houbám vůbec neškodí. A tady navíc i malý přídavek do základu na vývar, dělá velké divy.

Stonky a nať z fenyklu

Zpracování fenyklové natě je trošku oříšek, protože jeho stonky bývají opravdu tuhé a plné tuhých vláken. Aby se dal zpracovat, musíte si ho chytře naporcovat. Ze všeho nejdřív oddělte jemnou nať, která připomíná kopr. Ta je perfektně jedlá i za syrova a nemusíte se jí vůbec bát. Má silnou vůni fenyklu a v kuchyni ji uplatníte podobně jako kopr.

Po oddělení natě vám zbudou špičaté stonky, které jsou rozdělené na několik přepážek. První a druhá část je nejsvětlejší a také obsahuje nejméně vláken. Tuhle část stonku stačí nakrájet na tenké plátky a sníst se dají klidně i za syrova.

Ve zbylé části stonku už jsou ale vlákna hodně tuhá, takže k této části stonku přistupujte spíš jako k aromatické bylince. Aroma fenyklu se hodí k rybám a k vepřovému. Můžete s nimi vyplnit dutinu pečených ryb nebo je použít jako podklad pod vepřovou pečeni.

Nať ze salátové řepy

Nať z řepy má cenu zpracovat, pouze pokud je řepa zcela čerstvá, nezavadlá a pokud je nať v dobré kondici (a není napadena škůdci nebo chorobami). Nať po nákupu z řepy ihned odstraňte a skladujte samostatně. Před přípravou ji důkladně properte a osušte.Pokud vám nať řepy připomíná mangold, tak nejste vůbec vedle. Protože mangold je botanicky velmi blízký příbuzný řepy a chuťově je od listů řepy téměř k nerozpoznání. Listy mají tužší křupavá žebra a šťavnatou listovou část, která se chová podobně jako špenát. Před tepelnou úpravou můžete žebra odstranit a zpracovat listovou část zvlášť. Pokud jsou ale žebra tenká a nebude vám vadit, že zůstanou trochu křupavá, klidně je zpracujte dohromady.

V teple na pánvi a třeba na másle listy zavadnou a změknou téměř okamžitě, proto je nemusíte trápit dlouho. Zároveň se ale nebojte listy použít do hutnějších polévek, které se vaří déle. Řepná nať v nich bude fungovat jako skvělé osvěžení.

Mrkvová nať

Je jedlá, ale není vždy chutná. Pro zpracování tedy vybírejte pouze krásnou a svěží zelenou nať bez poškození. A pozor – u některých druhů mrkve může být nať hořká.

Při využití v kuchyni postupujte podobně jako v pohádkové sekyrkové polívce, kdy nať vmísíte mezi řadu ostatních surovin. Jde to do zeleného a výrazně ochuceného pesta, do omáček i do polévek.

Ředkvičková nať

Nať ředkviček je bez problémů jedlá. Na rozdíl od samotné ředkvičky ale nemá její typickou chuť a palčivost. Hodí se tedy spíš jako doplněk k jiné hlavní surovině nebo se musí výrazně ochutit. I kvůli tomu jsou oblíbené do pesta a do polévkových krémů. Nebojte se je ale použít i vedle ředkviček za syrova. K masitým bílým ředkvičkám vytvoří pěkný kontrast.

Na zpracování vybírejte jen pěkné nezavadlé listy, které nemají žluté skvrny. A před použitím je pořádně properte pod tekoucí vodou, protože často obsahují zbytky písku a zeminy.

Nať z kedlubny

Použijte jen opravdu pěknou a mladou nať. Listy chutnají podobně jako kadeřávek nebo kapusta. Stačí je umýt, nakrájet a můžete s nimi rovnou vařit. Skvělé jsou při rychlém opečení na pánvi i při vaření v polévce.Stonky listů jsou tuhé a obsahují vlákna, vzdávat to ale s nimi nemusíte. Při delším vaření změknou, pomůže i když je nakrájíte příčně na drobné penízky. Takhle se třeba dokonale ztratí v salátu s pečenou zeleninou nebo v základu do polévky.

září

  • sklizeň rakytníku
  • sběr vlašských ořechů
  • likvidace shnilého ovoce – zasypat vápnem
  • sklízet vinnou révu
  • výsadba jehličnanů
  • výsadba dřiš´táli
  • nehnojit trávník, ale provzdušnit
  • sklizeň paprik, rajčat, lilku, patisonu, cukety, dýně. fazolek, červené řepy. Konzervujte, zmrazujte, sušte
  • výsev mrkve v září a chránit chvím při hlolomrazech
  • setba rebarbory
  • podložit tykve
  • část bylinek přesadit do květináčů a dát domů
  • nedozálá rajčata nechte ozrát v teplé místnosti tak, že tam dáte celou rostlin
  • naposledy zastřihneme levanduli
  • jahodníkům utrháme výhony
  • založíme sklaku
  • vyadíme vřes a vřeovec
  • dělíme a přesazujeme trovalkuz
  • uchováváme semna na příští rok
  • vyjmeme za záhonu mečíky, begonie, prykyřníky a necháme hlízy oschnout
  • výsev zeleného hnojení
  • přestanme hnojit muškáty, olámeme suché listy, málo zaléváme. Seříznout na 1/3. V místnosti 5-10 C

Zeleninová zahrada v září

Sklizené rostliny pečlivě odstraňte a půdu řádně nakypřete. Ve většině případů bude vhodné, když tři až čtyři dny před vysazením plodin určených pro podzimní sklizeň půdu důkladně zavlažíte (30 až 40 l na m2). Doplníte tak množství vody, jíž bývá nedostatek, a rostlinám tím usnadníte zakořeňování. Pro podzimní sklizeň se hodí zejména hlávkový salát, kedluben, zimní endivie a ředkvič­ka. Potřebné rostliny musíte vysít včas, začátkem srpna, na volné výsevní záhony. Nejpozdější termín výsadby je 10. až 15. září. Pro podzimní vý­sadbu používejte samozřejmě jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

 

Koncem září má dostat pozdní květák ještě jednu dávku hnojení. Použijte k tomu 0,3% roztok plného hnojiva a rych­le působícího dusíkatého hnojiva. Oba druhy smí­chejte v poměru 1:1.

 

Květák, který nevytvořil do konce září vyvinuté růžice, musíte chrá­nit před časnými mrazíky.

Obáváte-li se nočních mrazíků, je nejlepší, když nad květákem napnete fólii. Můžete k tomu využít přenosné fóliové rukávce či kryty, odpovídající velikostí květákovému porostu, pokud vám zbyly od jara. Postačí i pouhé zakrytí porostu silným balicím papírem, který musíte samozřejmě zajistit proti větru.

 

V září uschnou fazolové lusky, určené pro sklizeň na se­meno. Nastal čas sklidit je. Celé rostliny odřízněte těsně u země. I s lusky je rozvěste na suchém, větraném místě na tak dlou­ho, dokud úplně neuschnou. Tento způsob sušení se osvědčil lépe než otrhávání samotných lusků.

 

Podle počasí potřebuje salát v září dvě až tři dávky vody, vždy po 20 l na m2.

 

V okamžiku, kdy začne tvořit hlávky, zelí ještě přihnojte dávkou 5 g dusí­ku na m2 ve formě rychle působícího dusíkatého hnojiva.

 

Kadeřavá kapusta (kadeřávek) by měla do příchodu mrazů vytvořit ještě hodně listové hmoty, a proto ji v září zno­vu přihnojte dusíkem. Roztoky hnojiv jsou vhodnější než suché rozhoze­né hnojivo. Kadeřávek tak zároveň dostane i po­třebnou vodu, bez níž hnojení není účinné.

 

Pozdní kedluben, určený pro spotřebu v zimě, snese ještě v září přihnojení.

Má-li mít kedluben dobrou skladovatelnost v zi­mě, dejte mu v září plné hnojivo s nízkým obsa­hem dusíku. Živné roztoky připravujte v koncent­raci 0,3 % a aplikujte je počátkem září.

 

Hlávkový salát, který ještě do konce září nedosáhl sklizňové zralosti, zakryjte pařeništními okny nebo fólií. Hlávky se pak budou tvořit rychleji a jistěji, zej­ména pokud se dostaví časné podzimní mrazíky. Konstrukce, na kterou okna položíte, může být vysoká jen 25 cm až 30 cm. Místo pařeništních oken lze použít rámy potažené fólií nebo fóliovníky či rukávce, jaké jste používali na jaře.

 

Hlávkový salát ozimý byste měli pěstovat jen tam, kde jsou k dis­pozici střední, nepříliš mokré půdy. V úvahu tedy přicházejí hlavně písčitohlinité nebo hlinitopísčité půdy, které jsou také hodně humózní. Vhodné odrůdy jsou ‘Humil’ a ‘Altenburský’.

 

Hlávkový salát ozimý byste měli vysévat od 1. do 10. září. Vysévejte ho stejně jako jiný hlávkový salát na záhony pod širým nebem.

 

V oblastech s příznivým podnebím můžete na začátku září vysévat ještě mrkev, která bude přezimovat. Tuto metodu pěstování mrkve však lze doporučit pouze pro oblasti s mírnými zimami, kde jsou pís­čité půdy.

 

Volné místo v pařeništích mohou v září ještě zaplnit ředkvičky. Nejlépe se pro tento účel hodí rychle rostoucí odrůdy. Při výsevu musíte bezpodmínečně použí­vat prkénko se sázecími kolíky. V teplých, chráněných polohách a na lehkých, humózních půdách dosáhne i ředkvička vysetá na volný záhon ještě do poloviny září sklizňové zralosti.

Nejpozději začátkem září (často již koncem srpna) je čas sklízet cibuli vypěstovanou ze sazečky i ze semen. Je-li nať po deštivém létě ještě zelená, trochu cibu­li podryjte vidlemi. Tím se zpřetrhá velká část ko­řenů a urychlí se vyzrávání a zatahování cibule. V žádném případě nelze doporučit sešlapávání nati, s nímž se často můžete setkat.

 

Saturejku zahradní z pozdních výsevů musíte sklidit a usušit zhruba do poloviny září.

Neotálejte déle, protože saturejka by mohla pad­nout za oběť časným podzimním mrazíkům.

 

Chcete-li si nasušit pro zimní po­třebu listy libečku, musíte je sklidit v září. Listy se nesmějí sušit na slunci, protože potom ztrácejí značnou část aromatických látek. K po­dobným ztrátám dochází i tehdy, když usušené listy neuskladníte ve vzduchotěsných nádobách.

 

Koncem září nasušte majoránku z druhé sklizně. Při druhé sklizni nemají rostliny většinou nasazena poupata. Nesmíte na ně tedy čekat, na­opak se musíte řídit uvedeným kalendářním datem.

 

Petrželku přesaďte v září do koře­náčů, budete ji moci celou zimu průběžně sklízet. Pro tento účel je možné využít listovou i kořeno­vou petržel. Kořenová však nemá kadeřavé listy. Budete pro ni potřebovat hlubší, tedy větší koře­náče, protože její kořeny jsou o hodně delší, než je tomu u kadeřavé listové petržele. Rostliny vyryjte opatrně ze země, dávejte přitom pozor na kořeny a okamžitě je zasaďte. Na vzduchu trpí. Sázejte je pouze tak hluboko, jak rostly před výsadbou. Pro listovou petržel stačí kořenáče o průměru 12 cm, pro kořenovou asi 14 cm. Do každého kořenáče natěsnejte co nejvíc rostlin. Vzdálenost mezi nimi postačí 3 cm u naťové a 5 cm u kořenové petržele. K výsadbě používejte hlinitou nebo písčitou kom­postovou zeminu.

 

Vysazenou petržel ponechte až do příchodu mrazů pod širým nebem nebo v pařeništi. Kořenáče zapusťte do země až po okraj. Po zapuštění musíte petržel důkladně zalít, aby ko­řeny získaly těsné spojení se zeminou. V kořená­čích pod širým nebem nesmí vyschnout substrát. Na místo, kde jsou zapuštěny, by nemělo dopadat přímé slunce, protože by petržel zvadla.

 

V září zasaďte do kořenáčů pažitku, potom ji budete moci sklízet celou zimu.

 

Zatímco lilii bělostnou musíte přesazovat již v srp­nu, nastala pro sázení nebo přesazování všech ostatních lilií ta nejsprávnější doba právě teď. Téměř všechny lilie milují teplé, slunné stanoviště a především potřebují půdu, která dostatečně odvá­dí vodu. Máte-li jílovkou, těžkou půdu, musíte její vlastnosti zlepšit pískem a lehkým kompostem. Do jamky, kam budete sázet, přijde dospod nejprve vrstva štěrku a na ni písek, do nějž uložíte cibuli. Takto zajistíte odvádění vody i v těžkých půdách. Nad vrškem cibule má být lehká, ale živinami dobře zásobená půda, aby v ní našly kořínky lilie dostatek živných látek. K zásobení této vrstvy humusem však nepoužívejte chlévský hnůj, nýbrž jen kompost, smíchaný s rašelinou a pískem. Lilie dávají přednost zastíněnému povrchu půdy, jako je tomu v přírodě díky sousedním rostlinám. Není-li na zahradě ještě možné takovéto přirozené zastínění půdy, vypomozte si nastýlkou z rašeliny. Stanoviště hned zvolte tak, aby tuto úlohu později převzaly sousedící půdopokryvné rostliny.

 

Narcisům se nejlépe daří v písčitohlinitých půdách, dobře zásobe­ných humusem.

Čerstvý chlévský hnůj však nesnášejí. Tam, kde v půdě chybí humus, použijte jen hodně uleželý chlévský hnůj nebo vyzrálý kompost. Na mokrých a kyselých půdách, chudých na vápník, se narci­sům nedaří.

 

Nejpříhodnější doba pro výsadbu cibulí narcisů připadá na září. Pro narcisy na záhonech zvolte meziřádkovou vzdálenost asi 20 cm. V řádku dávejte cibule 10 až 15 cm od sebe. Při skupinové výsadbě stačí, když cibule budou od sebe vzdáleny 15 cm. Hloubka výsadby činí 15 cm.

 

Hlavní agrotechnická lhůta pro výsadbu cibulí tulipánů připadá na říjen, ale můžete je sázet už v poslední záři­jové dekádě.

srpen

  • Maliník odstraňujte u země odpolozené
  • řez broskvoní, meruňek, třešní, višní, angreštů a rybízu
  • hrozny vinné révy chraňte papírovými sáčky
  • osečkování révy – výhony zklrátit za 6 listem Slunce na hrozny. vylamujte fazochy
  • výsev zeleného hnojení – ale ne na záhon, kde budou košťáloviny
  • chraňte pórek před vrtalkou pŕovou- přikryjte textilií.
  • chraňte rajčata a okurky a papriky před plísní.
  • sklidit česnke – ale možná i dřív a cibuli
  • růžičková kapusta – zaštípněte terminální vrchol
  • nahrnujte zem k pórku
  • vyévajte kozlíček polníček a špenát (nejpozději polovina srpna)
  • seřízněte vrchol rajčat, aby dozrály polody
  • sušte semínka kopru na příští rok
  • vyszujte jahodník
  • vysazujte kanadskou borůvku
  • sbírejte semínka letniček a dvouletek
  • množení kosatců – seříznout listy na 1/3. vyrýt, srostlé oddělit nožem a zasadit na vzdálenost 30 cm
  • přesazovat sněženky, šafrány, ocúny, bramboříky
  • odstraňujte květy denivkám
  • sázeujte pivoňky
  • seřezávejte natě bylinkám
  • vyčistit sklep
  • odstraňujte řasy v bazénku

Květiny v srpnu

V srpnu vyčistíme oschlé cibule tulipánu a kromě cibulí  botanických tulipánu vyřadíme všechny, které mají průměr pod 1,5 cm (pod 1,5 cm  sou bezcenné). Dobře zaléváme všechny květiny a okrasné keře, aby nám při delším suchu nezvadly. Kypříme a plejeme, za horkých dnu zamlžujeme skalku, občas důkladně zalijeme trvalky a odstraňujeme stonky s odkvetlými květy. Dělíme a přesazujeme (pokud to potřebují) kosatce, lilie bílé a pivoňky –  a vysazujeme nové. Květy mečíku řežeme do vázy, nebo hned po odkvětu, aby netvořily semeno. Přitom ale šetříme listy. Přesazujeme narcisy a koncem srpna i šafrány. Vysazujeme dvouletky – topolovky, zimní fialky, macešky, pomněnky, sedmikrásy další…Doplňujeme skalku předpěstovanými sazeničkami. Znovu prokypříme a odplevelíme záhon růží, včas odstřihujeme všechny květy, abychom se dočkali nových. V srpnu potřebují sestříhat živé ploty ze všech dřevin opadavých i stálezelených a to včetně jehličnanů.

Trávník v srpnu

V srpnu je někdy horko a proto si počínejte opatrně při sekání trávníku. Příliš nízko posekaný trávník slunce spálí.
A pozor, nezapomínejte pokud je horko, po sekání zalévat. Je-li tropický týden, sekejte raději o 1 cm výše.

Peckoviny v srpnu

V době sklizně peckovin (nebo krátce po ní) je velmi vhodná doba k prořezání nebo proklestění peckovin (švestky, třešně, višně…). Vyjímkou jsou broskvoně. Se zkracováním výhonů broskvoní až do první poloviny září. Zkrácené letorosty pak už v žádném případě neporostou a pupeny, které jsou na nich, dokonale vyzrají. Ke snížení červivosti peckovin a proti škůdcům jádrovin je vhodné  rozmístnit návnadové desky s vrstvou stromového lepu.

Zelenina v srpnu

Již začátkem srpna můžeme vysévat špenát pro podzimní sklizeň v průběhu října. Otrháváme rajčata a okurky. Cibule a česnek sklízíme a vážeme buď  do copů a svazků, nebo je zbavíme suché natě a uložíme na suché a chladnější místo k zimnímu upotřebení. Uvolněné záhony je možné znovu osázet pro druhé nebo třetí pěstování. Pro fóliovníky a skleníky si můžeme připravovat výsevy a sadbu pro podzimní výsadbu (rychlené saláty, květáky, ředkvičky,  kedlubny…).

červenec

  • podpěry úrody na stromech
  • zalévejte ovocné stromy a keře
  • letní řez jádrovin
  • uklízet spadané ovoce
  • zalévejta za sucha trávník a provzdušňujte
  • posečenou trávu sušte než jí dáte do kompostu
  • kropit okurky na list ráno (proti svilušce) ale tak aby do večera oschnuly (jemně)
  • rajčata zalévejte a hnojte
  • Po sklizni sázet zimní úrodu
  • sklizeň zelí, když jsou hlávky pevné
  • hrášek sklízet , když už má správbnou velikost
  • čtyři roky starou sadbu jahod zlikvidujte a půdu zryjte rýčem
  • růže odstřihujte květy
  • trvalky dělením zmaldíme
  • řízkujte bylinky. nedřevnaté části zapíchněte o květináčů
  • majoránku stříhejte, když se začnou tvořit květní pupeny
  • kvetoucí levanduli seřízněte, jak se květy začnou vybarvovat
  • květy leknínů odstraňujte
  • nádrž na dešťovou vodu

Zeleninová zahrádka v červenci

Než přijde horké léto, měli byste postarat o dostatečnou zásobu dešťové vody.

Platí to zejména pro zahrady, které nemají vlastní studnu či potok, resp. kde je voda z vodovodní sí­tě příliš chlorovaná. V tomto případě stěží vystačí­te s jediným sudem, naplněným dešťovou vodou ze střechy. Můžete však vedle sebe postavit dva, tři nebo i čtyři sudy a na základě principu spo­jených nádob je také naplnit. Nejdříve naplňte hadici vodou a oba konce ucpěte palcem. Jeden konec hadice ponořte do prvního, plnějšího sudu, druhý konec na dno prázdné nádoby. Takto napl­níte všechny nádoby rovnoměrné vodou do stejné výšky.

 Ke zlepšení půdních vlastností můžete přirozeně použít i hnůj od cho­vatelů drobného zvířectva. Podstatně vyšší koncentrace živin v takovémto hnoji může snadno vést k poškození rostlin, proto se doporučuje jeho kompostování.

Podíl humusu můžete zvětšit i tak, že kromě obvy­klých vrstev přidáte do kompostu hobliny, odpad­ní kůru nebo odpady z vlnařského průmyslu.

Chlévský hnůj uskladněte v polostínu. Nebude tam tak rychle vysychat

Místo, kde hodláte uskladnit hnůj, pokryjte nej­prve 12 až 15 cm vysokou vrstvo u rašeliny, Rašelina do sebe nasákne látky vyplavené deštěm, takže nepřijdou nazmar. Hnůj rovnejte na hromadu po vrstvách. Jednotlivé vrstvy by neměly být vyšší než 25 cm. Mezi ně vkládejte několik centimetrů silné vrstvy rozdrobené kompostové zeminy, jíž pak nakonec celou hromadu zakryjete. Celková výška hromady by neměla přesáhnout 1 m. Krycí vrstva zeminy nesmí během skladování hnoje nikdy zcela vyschnout.

Vodní nádrže na zahradě se často stávají líhněmi komárů, kteří za letních večerů nepříjemně trápí celé okolí. Nejlepší ochranou proti nim je těsně přiléhající poklop, jímž nádrže přikryjete. Stálou přítomnost komářích larev, nebo když nemůžete nádrž z jaké­hokoli důvodu zakrýt, vyřešte tak, že nádrž před novým naplněním zcela vyprázdníte.

V období horka patří kypření povrchu půdy k nejdůležitějším pěs­tebním opatřením na zahrádce. To platí nejen pro záhony zeleniny, ale pro všech­ny části zahrady. Okopávat je nutné po každém dešti nebo zálivce. Vyčkejte jen, až povrch pů­dy trochu oschne a zemina se přestane lepit na motyčku. Okopávkou neudržíte vlhko v půdě pří­liš dlouho. Budete-li správně používat nastýlku, nebudete muset téměř vůbec okopávat.

Postřiky, jež jsou v obchodě nabízeny proti mouchám, komárům a jinému hmyzu, nesmíte používat k boji proti zahradním škůdcům.

Téměř vždy obsahují látky, které škodí rostlinám, takže rostliny, které jimi ošetříte, mohou zahy­nout. Při nákupu pesticidů musíte prodavači sdě­lit účel použití. Pouze tak si ušetříte nepříjemné škody.

Potřebujete-li mít kompost rychle hotový, měli byste ho v létě alespoň jednou přeházet.

Tuto práci byste měli udělat pokud možno v červen­ci. Přitom se postarejte, aby se vnitřek hromady dostal na povrch a to, co bylo venku, aby přišlo do­vnitř. Je důležité, aby na každé nové místo, kde hod­láte založit kompost, přišla asi 12 až 15 cm vysoká vrstva rašeliny, protože dokáže zachytit veškeré lát­ky, které se ze zeminy vyplaví deštěm. Z měkké­ho rostlinného materiálu (travina, listí apod.) uzraje kompost velmi rychle, za tři až čtyři měsíce. Tako­vý rychlokompost není třeba přehazovat, ale rychle rozvézt.

Zeleninová zahrada

Skleníkové okurky budou dobře plodit jedině v případě, že budete svědomitě dodržovat veškerá potřebná pěsteb­ní opatření. Kromě pravidelného zalévání a hnojení se to týká také dodržování potřebné teploty vzduchu a dále ře­zu. U řapíkatého celeru nezanedbá-vějte vedle zalévání a kypření ani hnojení.

U řapíkatého celeru se považují za nejdůleži­tější právě řapíky. Chcete-li, aby pěkně zesílily, používejte při hnojení plná hnojiva s vysokým obsahem dusíku. Vícesložková hnojiva s nízkým obsahem dusíku obohaťte čistými dusíkatými hno­jivy. Přihnojujte každé dva týdny.

Pozdní květák vysazujte tak, že sazenice pevně přimáčkněte a potom zalijte. Používáte-li mulčování, zalijte květák teprve potom, až povrch půdy zakryjete nastýlkou. V tomto pří­padě je třeba velmi důkladně prokropit celý záhon. Přibližně v polovině července dosáhnou sklizňové zralosti letní od­růdy brokolice, které jste vysadili v květnu.

Brokolici sklízejte, až když jsou dobře vytvořená jednotlivá poupata celé růžice, ale ještě jsou pevně uzavřena. Tento okamžik nesmíte promeškat ze­jména za velmi teplého počasí, protože se květenství, resp. i jednotlivé květy velmi rychle rozvíjejí a tím ztrácejí na kvalitě. Při sklizni je třeba si uvě­domit, že se u brokolice používá nejen samotné květenství, ale i masité, křehké stonky („košťály”). Brokolici řezejte asi 15 cm pod květenstvím.

Brokolice vyžene z úžlabních pu­penů po vyříznutí prostředního kvě­tenství vedlejší výhony, zakončené menšími květenstvími (růžicemi). Tímto způsobem se může sklizeň prodloužit u dobře vyvinutých rostlin až do záři. Předpokládá to ovšem, že rostliny budete pravidelně hnojit a zavlažovat až do konce srpna.

Druhá půle července představuje nejpříznivější termín pro výsev čínského neboli chřestového zelí pro podzimní sklizeň. Při výsevu po 1. srpnu již nemůžete očekávat nor­mální vývoj hlávek. Čínské zelí je tedy následná plodina, kterou je možno doporučit.

U keříčkových fazolí z pozdních, výsevu můžete očekávat plnohod­notnou sklizeň jedině tehdy, pokud nepřekročí­te výsevní termín 15. července.

Všechny keříčkové fazole, které byly vysety pozdě­ji, poskytnou jen malý výnos, protože po 15. září jsou především noci příliš chladné. Fazole potom již nevytvářejí plody. Pro tento pozdní vysev je třeba používat jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

Nať sklizených keříčkových fazolí byste neměli vytrhávat, ale odříz­nout těsně nad zemí.

Tak zůstanou kořeny fazolí v zemi a s nimi i dusík, vyprodukovaný hlízkovými bakteriemi. Dusík při­jde vhod následné plodině. Kromě toho hmota kořenů obohatí půdu o humus.

Zelený hrášek začněte sklízet, jakmile semena dosáhnou konečné velikosti, ale jsou ještě svěží a šťavnatá.

Tento okamžik nesmíte promeškat, protože pak zelený hrášek rychle ztrácí jakost. Za velmi teplé­ho počasí mohou semena přezrát již za 2 až 3 dny.

Kadeřávek můžete vysazovat ještě celý červenec. Ke konci července stačí vzdálenost mezi
řádky 30 cm.

 U okurek patří zalévání a hnojení k těm nejdůležitějším červenco­vým pracím. Při kypření půdy motykou je namístě opatrnost, protože kořeny okurek rostou těsně pod povrchem půdy. Při použití nastýlky není okopá­vání nutné.

Čím rychleji sklidíte plody okurek, tím rychleji se budou vyvíjet další. Okurka může odvrhnout plody v mladém stadiu, jestliže zralé plody ponecháte na rostlině příliš dlouho. Nenechávejte proto některé jednotlivé plody dozrávat, abyste je mohli naložit jako řezy. Raději použijte pro tento účel vyšlechtěné odrůdy. Plody okurek nesmíte bezohledně urvat, opatrně je odlomte nebo od­řízněte, případně odstřihněte. Při trhání se stěží vyhnete poškození stonků. Může to vést i k odumření celého zbývajícího výhonu.

Rané brambory byste měli sklízet teprve v době, kdy mají dobře vy­zrálé hlízy.

Nejlepší je počkat, dokud nezežloutne nať. Bram­borové hlízy jsou pak mnohem chutnější a také vydatnější. Ani byste nevěřili, jak velký může být přírůstek hmotnosti za deset dní.

Na místo pro pozdní výsadbu kedluben, které se vám uvolní až kon­cem července, vysazujte jen odrůdy s krátkou dobou vývoje.

Od začátku července můžete opět vysévat rané odrůdy hlávkového salátu. Čas na vysazování nastane v srpnu. Hlavní vývoj salátu připadne na dobu, kdy už není tak horko, takže i vysloveně rané odrůdy vytvoří pěkné hlávky. Předpokladem je, aby měl salát dosta­tek vody a živin.

Rané odrůdy mrkve můžete vysévat i v červenci. Pro tento termín výsevu jsou vhodné odrůdy s krátkým a středně dlouhým kořenem. Od vzejití do sklizně potřebují podle odrůdy 75 až 95 dnů. Ještě v říjnu se dočkáte plnohodnotné úrody.

Mrkev, kterou jste zaseli v květnu a dříve pro podzimní a zimní spo­třebu, by měla každý týden v červenci dostávat dávku živin. Dusík musíte aplikovat jen opatrně. Mrkev přehnojená dusíkem v krechtu tolik nevydrží. Nejdůleži­tější je pro ni draslík

Jestliže chcete v srpnu sklízet velké a šťavnaté plody papriky zvaně, nesmíte v červenci šetřit

živinami. K přípravě živných roztoků používejte plná hnoji­va s vysokým podílem dusíku. Přihnojujte každý týden.

Paprika pěstovaná v malém skleníku, pařeništi nebo fóliovém kry­tu přinese první sklizeň již v poslední červenco­vé dekádě. To platí obzvláště pro odrůdy, které slabě rostou a jsou rané. Většinou mívají žluté nebo žlutozelené plody kuželovitého tvaru. Paprikové lusky mů­žete sklízet hned, jakmile dosáhnou délky asi 8 cm a měří v průměru 4 až 5 cm.

První polovina července předsta­vuje nejvhodnější dobu pro vysev ředkve určené ke spotřebě na pod­zim a v zimě. Ředkev neklade zvláštní požadavky na půdu ani na podnebí. Extrémně lehké i zvlášť těžké půdy jsou pro ni ovšem méně vhodné, což se může negativně projevit na vnějším vzhledu i na vnitřní jakosti bulv.

Růžičková kapusta vytvoří dobře vyvinuté růžičky pouze za předpokladu, že v červenci dostane hodně vody a živin. Až do nasazení růžiček můžete používat směsi hno­jiv, v nichž je vysoký podíl dusíku. Každý týden kapustu zalévejte 0,2% roztokem hnojiva. Období sucha musíte překlenout vydatným zavlažováním.

Bezvadné sazenice červené řepy mů­žete vysadit ještě v první polovině července. Do začátku října naroste řepa ještě tak veliká, že se pěstování vyplatí. Na každý normální záhon mů­žete vysadit 4 řádky. V řádku ponechte mezi sazenicemi rozestup 20 cm. Na každý m2 spotřebujte přibližně 17 rostlin.

Vysadíte-li červené teprve počátkem července, dočkáte se dobrého výnosu pouze se silnými sazenicemi rané odrůdy. Použijte jen odrůdy s velmi krátkou dobou vývoje, které dosáhnou sklizňové zralosti přibližně za 95 až 110 dnů. Zelí se spokojí se sponem 50 cm x 50 cm. Menší vzdálenosti brzdí jeho vývoj.

Zavlažování a hnojení pozdních odrůd zelí, které jste vysadili v květnu, nesmíte zanedbávat ani v červenci.

V době, kdy létá bělásek zelný, jsou ohroženy všechny druhy rodu brukev (dříve košťáloviny) nakladenými vajíč­ky. To se týká i kedlubnu. V některých letech způsobují housenky běláska zelného holožír. Tomu můžete snadno předejít, budete-li ničit místo housenek již vajíčka. Objevu­jí se jako větší nebo menší skupinky na spodní straně listů košťálovin. Jsou žlutě zbarveny, takže se dají jen stěží přehlédnout. Vajíčka snadno roz­máčknete.

V červenci máte ještě příležitost vy­sévat salát k řezu a salát k česání. Salát k řezu vysévejte do řádků vzdálených 20 až 25 cm od sebe, salátu k česání stačí meziřádková vzdálenost 15 cm. Oba zmíněné druhy se mimo jiné dobře hodí i jako krmivo pro drůbež. Salát ledový a dubáček můžete ještě v červenci vysévat přímo nebo do kořenáčů. Spon u těchto druhů listového salátu činí 30 cm x 30 cm.

U celeru začíná v červen­ci hlavní období růstu. Na prvním místě je teď voda a živiny. Pro dobrou skladovatelnost bulv jsou velmi důležitá hnojiva s vysokým obsahem draslíku, a proto použijte od­povídající vícesložková hnojiva. V červenci k nim ještě můžete přidat čistě dusíkaté hnojivo.

Koncem července můžete začít s výsevem špenátu pro podzimní sklizeň. Špenát, který dobře roste, mů­žete nyní sklízet každý týden až do září či října. Důležitá je vydatná zálivka a dobré zásobování živinami. Alespoň jednou za 14 dní jej zalijte 0,2% živným roztokem. Střídavě používejte plné hnojivo s vysokým obsahem dusíku a čistě dusí­katé hnojivo.

V červenci je u rajčat nejdůležitějším opatřením hnojení a vylamová­ní postranních výhonů (zálistků).

V červenci se k výsadbě bílého zelí a hlávkové kapusty hodí už jen rané odrůdy s krátkou dobou vývoje. Sadbu si můžete vypěstovat, ale pokud ji budete kupovat, dejte si na to zvlášť dobrý pozor. Rané odrůdy potřebují od výsadby až do sklizně jen něco málo přes dva měsíce, takže při nepříznivém průběhu podzimu dosáhnou sklizňové zralosti do října. Tyto odrůdy nejsou vhodné pro uskladnění na zimu.

Má-li kukuřice cukrová vytvořit velké palice se šťavnatými semeny, musí dostat i v červenci dvě dávky živin. Ně­kolikrát jí také musíte nakypřit půdu.

Cibuli pěstované ze semen je třeba v červenci ještě po­moci odpovídajícím hnojením, aby pěkně rostla. Koncem července naposled přihnojte obří cibuli dusíkem.

Pozdější dávky dusíku by záporně ovlivnily její skladovatelnost. Podle zásob živin v půdě můžete v této době nebo začátkem srpna přihnojit ještě draslíkem, což podpoří vyzrávání cibule a zlepší skladovatelnost. Pro tvorbu velkých zeleninových cibulí je také důležité rovnoměrné zásobování vodou a neustálé kypření povrchu půdy.

Cibule zimní se pěs­tuje převážně tak, že se nechá přes zimu na záhoně a sklízí se až časně zjara. Na rozdíl od běžné lahůdkové cibule ku­chyňské nevytváří velké cibule, ale tvoří po­dobně jako pór jen pevný kulovitý útvar s poměrně protáhlou bílou částí. Nejpříznivější termín výsevu pro zmíněný způsob pěstování sahá od konce červ­na do konce července. V obdobích sucha se postarejte o dosta­tečný přísun vláhy, abyste podpořili klíčeni. Na povrchu půdy se ale nesmí tvořit škraloup. V červenci začíná bazalka kvést, potom je Čas skli­dit ji na sušení. V tomto stadiu má bazalka jako koření největší „sílu”. Chcete-li ji uchovat, musí sušení proběh­nout velmi rychle. Nať seřízněte 5–8 cm nad zemí a svažte ji do malých svazečků. Pověste je do stínu na dobře větrané místo. Listy ze stonků můžete otrhat hned, ale potom je sušte raději na sítech. Dokonale usušenou bazalku přechovávejte ve vzduchotěsných nádobách bez přístupu světla. Po prvním seříznutí bazalka zno­vu obrazí a netrpí-li nedostatkem živin, poskytne ještě druhou sklizeň. Hned po ostříhání ji tedy přihnojte

Saturejka zahradní se dostává jako koření do nejlepší „formy” těsně před nasazením poupat a pak ještě jednou, když je v plném květu. Chcete-li sušit saturejku pro zimní potřebu, je nej­lepší počkat na stadium plného květu. Saturejka zahradní, kterou chcete řezat, musí být suchá.

Nesmíte ji ani omýt. V prachotěsných sáčcích si udrží své aroma až do příští sklizně.

Majoránku poprvé sestříhejte na sušení, jak­mile se vyvinou květní pupeny. Také u majoránky můžete sdrhnout listy ze stonků. Nejlépe se to však dělá až poté, co se celý svazeček úplně usuší. Suché listy okamžitě dejte do vzduchotěsně uzavíratelných nádob, aby si majoránka uchovala své aroma a neztratila „sílu” jako koření. Usušené svazečky se dají velmi dobře uchovávat v sáčcích z perforované fólie.

Kořeninové paprice dejte v červenci jen živné roztoky vícesložkových hnojiv s nízkým obsa­hem dusíku. Při hnojení i při zalévání byste se měli snažit udržet zeminu těsně kolem stonků suchou. Jinak může snadno dojít k zahnívání stonků, což vede k odumření rostlin.

 Máta peprná, kterou sestříháte kvůli sušení už v červenci, poskytne do podzimu druhou dob­rou sklizeň. Nať máty uřízněte, jakmile zpozorujete, že výhony přestávají růst a končí pupenem, tedy těsně před nasazením poupat. Řez veďte několik centimetrů nad povrchem půdy. Při sklizni musejí být listy suché. Nesmíte je ani omýt. Mátu peprnou usušte velmi rychle, protože jinak dochází k úbytku aro­matických látek. Sušte pouze listy, sdrhnuté ze stonků. K sušení se hodí nejlépe síta s vhodnou velikostí ok. Síta rozložte na stinném, dobře větra­ném místě, aby na mátu mohl působit vzduch i zespodu. Usušené listy si nejlépe podrží své aro­ma ve vzduchotěsně uzavřených nádobách.

Pažitka potřebuje po každém seříznutí ne­jen hodně vody, ale i živin. I když pažitku právě nepotřebujete, musíte ji seře­zat ještě před nasazením poupat. Přihnojit ji stačí vždy až do příštího seřezání 0,3% roztokem hnoji­va bohatého na dusík.

U většiny kořeninových bylinek je možné postupně sklízet části rost­lin po celé vegetační období. Chcete-li mít dobrou sklizeň koře­ninových bylinek, musíte pamato­vat na jejich přihnojování také v červenci. Více­složkové hnojivo nebo směs hnojiv, kterou k tomu použijete, nesmějí obsahovat příliš mnoho dusíku. Téměř u všech kořeninových druhů by tím utrpěla síla” koření.

 

červen

  • část zahrady sekejte až v červnu/červenci – kousek louky a nechte rostliny ležet -semínka dozrají a vypadnou. Druhé sekání v září/říjnu
  • letnířez stromů
  • tvarujte živé ploty
  • hnojit ovocné stromy a vinnou révu. Organická hnojiva
  • uklízejte spadané plody
  • ručně proberte plody – příliš vysoká násada
  • zastřihujte letorosty vinné révy
  • sbírejte slimáky. Pivní pasti
  • likvidujte plevel průběžně
  • sklízejte první brambory
  • vysévajte dál saláty, zelí, kapustu a pór
  • rajčata pěstujte na jeden výhon, ostatní zaštipujte a hnojte organickým hnojivem
  • průběžná sklizeňb
  • na prázdná místa vysévete keříčkové fazolky, ledový salát, ozimý pór, hrách
  • odkvetlé květiny seřízněte asi 10 cm nad zemí. ještě pokvetou
  • azalkám a rododendronům vyštipujte odkvetlé květy
  • přihnojte růže po dešti nebo zalití
  • podepřete vysoké rostliny
  • po třech letech vyjměte cibule tulipánů. osušte a vysaďte na podzim znovu
  • přesazujte trvalky co kvetly na jaře
  • vysévejte dvouletky na příští rok

Zahrádka v červnu

Chcete-li umožnit skleníkovým okurkám, aby dobře rostly, dbejte na pravidelné zavlažování a na regulaci teploty vzduchu. Za trvale slunečného počasí větrejte již časně zrána, aby se mohl skleník či fóliovník dosta­tečně ochladit.

Skleníkové okurky je třeba od začátku vývoje plodů přihnojovat pravidelně jednou týdne.

Nedostatek živin poznáte podle toho, že zejména mladší listy ztrácejí svou zdravou barvu. Ve většině případů máte co dělat s nedostatkem dusíku.

Také v červnu musíte pokračovat v pečlivém řezu skleníkových okurek.

Skleníková rajčata mají vysokou potřebu živin a je třeba je od za­čátku června každý týden hnojit.

Za silného slunečního svitu je tře­ba stínit malé skleníky, aby nedo­cházelo k popálení listů.

Celer můžete sázet ještě na začátku června, tedy často v horkém počasí. Věnujte velkou pozornost zaléváni. Ani po přijetí mu nesmíte nechat vy­schnout půdu kolem kořenů.

Pozdní květák, jenž má do podzimu narůst do sklizňové velikosti, je třeba vysít do půli června. Pro zmíněný pozdní ter­mín výsevu použijte středně rané odrůdy.

Květák, který jste vysadili v květnu, potřebuje v červnu poměrně hodně vody a živin.

Rostliny mohou přijímat živiny pouze při vhodné půdní vlhkosti, a proto musíte půdu udržovat trvale vlhkou, ale nepřemokřenou.Chcete-li sklízet nádherné bílé rů­žice květáku, včas je chraňte před sluncem i jinými povětrnostními vlivy. Nejjistější je, když vršky vnějších listů svážete, jakmile zjistíte, že se začíná tvořit růžice. Můžete to řešit jen zalomením listů, potom musíte úplně zlomit jejich střední žebro, protože by se jinak za­se narovnaly.

Brokolici letních odrůd, kterou jste vysadili v květnu, nejpozději v půli června poprvé přihnojte.

 V červnu uskutečněte jeden až dva výsevy keříčkových fazolí, budete je potom moci sklízet průběžně. Dávejte přednost odrůdám s krátkou dobou vývoje.Keříčkovým fazolím, které jste vyseli v květnu, poskytněte krátce před zapojením porostu ještě jednu dávku dusí­katého hnojiva. Keříčkové fazole sice vystačí v ne příliš lehké půdě s malým množ­stvím vody, ale období sucha byste měli překle­nout vydatnou závlahou.
Napadení fazolí sviluškami pozná­te podle lehce zažloutlých skvrn na listech.

Římský salát, který jste vysadili v květnu, by měl dostat v červnu asi tak v 10 denních časových odstupech tři dávky živného roztoku.

Kladete-li velký důraz na to, abys­te mohli sklízet ještě v letních měsících zelený hrášek, můžete postupně vysévat až do konce června. Musíte ovšem počítat s podstatně nižším výno­sem. V těchto termínech výsevu vysévejte jen dře­ňový hrách.

Okurky, vysazené v prvních červ­nových dnech, přinášejí často lepší výnosy než rostliny z přímých květnových výsevů. To je třeba si uvědomit především ve vyšších po­lohách, kde v květnu často není půda ještě dost prohřátá. K červnové výsadbě jsou zapotřebí sil­né, vzrůstné, hrnkové sazenice. Předpěstujte si je v květnu v pařeništi. Ani v jejich případě ne­uškodí, když budou mít vyvinutý i druhý pravý list. K urychlení růstu okurek se doporučuje pou­žít mulčovací fólii. Pozdě vysazené okurky zakryjte až do zakořenění překlopenými koře­náči, nikoli obvyklými poklopy na rostliny. To je důležité především tehdy, když při výsadbě panuje horké, slunné počasí. Velikost kořenáčů zvolte takovou, aby se pod nimi rostliny netísnily.Pěstování okurek na špalíru vyža­duje sice trochu práce navíc, za deštivého léta má ale nesporné přednosti. Okurky vyvažované ke konstrukcím zůstávají za ne­příznivého počasí nápadně zdravé a začínají i o něco dříve plodit. Jako konstrukci k pěstování oku­rek můžete použít drátěné nebo perlonové pletivo s velkými oky, ale i obyčejnou laťkovou mříž s napnutými dráty. Výška konstrukce by měla činit 150 až 180 cm.

Studená voda z vodovodu je učiněný jed pro okurky i pro další teplomilné druhy zeleniny, jako je např. papri­ka, melouny a lilek vejcoplodý.

Okurky na volném záhoně poprvé přihnojte, až se jim plně rozvine třetí pravý list.Kromě velkého množství draslíku a fosforu potře­bují okurky k rozvoji obrovské plochy svých listů také hodně dusíku, proto jsou pro ně obzvláště důležitá plná hnojiva s vyšším podílem dusíku. Takovéto přihnojování můžete opakovat každých 8 až 10 dnů.Za příznivého počasí se okurky během června vyvinou natolik, že jim už v červnu budete moci zaštípnout vršek. Vyšlechtěné odrůdy okurek, jež se pěstují z uzna­ného osiva, přinášejí většinu plodů na postranních výhonech. Vrchol hlavního výhonu proto zaštípně­te za pátým listem.  U hybridních odrůd, které tvoří téměř výhradně jen samicí květy, není toto opatře­ní nutné. V červnu, když zavládne suché a horké počasí, hrozí okurkám na­padení sviluškami. Svilušky napadají okurky na volných záhonech, ale i v pařeništi. Pro odvrácení tohoto nebezpečí udržuj­te trvale vlhký vzduch. Lepší než postřikování rost­lin vodou je trvalé udržování vlhkého prostředí v je­jich bezprostředním okolí. Na volném záhoně je to především povrch půdy, včetně pěšinek mezi záho­ny. V pařeništi přidejte navíc ještě boční stěny. V pří­padě napadení okurky okamžitě postřikujte povole­nými přípravky (je nutno dodržovat ochranné lhůty!.
Mají-li přinést rané brambory vy­soké výnosy, je ze všeho nejdůle­žitější, abyste je až do doby dvou týdnů před sklizní zavlažovali a přihnojovali. Drobnému zahrádkáři se zalévání raných brambor vždycky vyplatí. Využijí se tak i živiny, které jim dodá navíc. Při závlaze se však vyvarujte namoče­ní bramborové nati. Mohlo by to vést k napadení plísní bramborovou, která podstatně snižuje výnosy. K přihnojování se hodí všechna vícesložková hnoji­va s nižším podílem dusíku.

Nejvhodnější doba výsadby pozdního kedlubnu pro zimní spotřebu je druhá polovina června. V každém případě byste měli pozdní odrůdy vysa­dit do začátku července, protože potřebují od vý­sadby do sklizně asi 2,5 až 3 měsíce. Střídání sucha a velkého vlhka způ­sobí, že u kedlubnu dojde k popras­kání hlíz. Při déle trvajícím suchu ztvrdnou vnější stěny hlízy. Následuje-li poté deštivé počasí, není divu, že popraskají. Pravidelně rostliny zalévejte, aby kedluben kvůli suchu nezastavil svůj růst. Pozor­nost zaměřte také na přísun živin.

Kedluben je vhodný jako násled­ná plodina po sklizni hrášku. Nadzemní části hrachu odřízněte těsně nad zemí. Kořeny ponechte v zemi a pozemek před novým osázením nakypřete. Hlízkové bakterie na kořenech hrachu vážou dusík, což působí příznivě na růst následné plodiny. V tomto případě to kedlubnům značně prospěje. Pro uvedený účel je třeba používat letní odrůdy, sklizňové zralosti dosáhnou asi za dva měsíce.

Při červnové výsadbě ledového a hlávkového salátu musíte klást největší důraz na odrůdy, které snášejí vysoké teploty (letní odrůdy). Stále si připomínejte, že hlávkový salát je třeba sázet mělce, pouze tak vypěstujete velké a pevné hlávky. Ledový salát je křehký a odolává vysokým teplotám. Listy jsou poněkud zkadeřené a často mívají nádech do červena. Vnitřek hlávek je však stejně jako u jiných odrůd žlutý a velice jemný. Doba vývoje je delší než u běžného hlávkového salátu. V případě ledového salátu je obzvlášť důležité pečlivé zavlažování. Zaléváte-li ho přespříliš, dojde snadno k zahnívá-ní, zejména když se začnou tvořit hlávky.

Polorané odrůdy mrkve přinesou do podzimu ještě uspokojivé vý­sledky i při výsevu v první polovině června. Od výsevu do sklizně potřebují 3,5 až 4 měsíce. Mrkve, jež zasejete počátkem června, dosáhnou sklizňové zralosti nejpozději počátkem října. Část kořenů mrkve, které nebudete zalévat v obdobích sucha, popraská.
Mrkev se v tomto ohledu chová podobně jako ked­luben. Chcete-li se vyhnout škodám, musíte období sucha překlenout pilným zaléváním.

Také v červnu můžete průběžně vy­sévat ředkvičky. Od výsevu do sklizně potřebuje ředkvička průměrně nejvýše 30 dní. Pro dobrou jakost bulviček je rozhodující rovnoměrné zásobování vodou. Chcete-li zajistit pokrytí červencové a srpnové potřeby ředkve, mu­síte ji vyset právě v červnu. Nejlépe se k tomu hodí polorané odrůdy, u nichž trvá vývoj 50 až 60 dnů.

U růžičkové kapusty dosáhnete dobré sklizně, když ji vysadíte do půli června.

Červenou řepu pro zimní spotřebu můžete úspěšně vysévat přímo na místo ještě do konce června. Červená řepa potřebuje sice poměrně málo vody, přesto byste ob­dobí sucha měli překlenout zaléváním. Žádoucí je i přihnojení.

Pozdní odrůdy červeného zelí, bí­lého zelí a hlávkové kapusty, vysa­zené v květnu vyžadují od červ­na hodně vody a živin. Hlavně nesmíte nechat vyschnout půdu, pouze tak mohou rostliny přijímat živiny, které jsou v půdě přítomny. Je lepší přihnojit víckrát ve dvoutýden­ních intervalech než dát jednu vysokou dávku.

U zelí je třeba v horkém období roku obzvláště dávat pozor na napa­dení mšicí zelnou Nejjistější obranou je pre­ventivní postřik systémovým insekticidem. V přípa­dě potřeby je nutno zákrok opakovat.

Odstraňování listů během vývoje celeru nepříznivě ovlivňuje růst bulvy. Pouze listy mohou hlízám dodávat stavební látky, takže je důležitý každý list. Celer nesmí nikdy utrpět takový šok, aby se zabrzdil v růstu. Klaď­te, proto velký důraz na zalévání a hnojení. Záhony osázené celerem nesmějí během celého ve­getačního období nikdy vyschnout. V červnu ošetřete celer preventivně proti septorióze a proti strupovitosti bulvy celeru.

 Chcete-li získat z tyčkových fazolí hodně velkých lusků, nesmějí rost­liny trpět nedostatkem živin. V červnu je nejméně dvakrát přihnojte. Účinek se dostaví rychleji, když rostliny hned potom zalijete.
Vzešlé tyčkové fazole musíte často navádět na tyčky. Tyčkové fazole jsou levotočivé, a proto rostlinám usnadníte porůstání tyčí, když jejich vrcholy nave­dete nalevo od tyček.

V případě tyčkových rajčat nesmíte zanedbat vylamování postranních výhonů (tzv. zálistků), ani vyvazování hlavních výhonů k opoře. Rajčata přihnojujte plným hnojivem, u nějž jsou všechny tři hlav­ní živiny (dusík, fosfor, draslík) zastoupeny při­bližně stejnou měrou.

Pozdní odrůdy bílého zelí a hlávkové kapusty se mohou sázet ještě v prvních červnových dnech.

Cibule kuchyňská, pěstovaná pro cibule, má vyšší potřebu živin než lahůdkové druhy pěstované hlavně pro nať. Poskytněte jí proto na začátku a pak znovu na konci června dávku 4 g dusíku na m2, nejlépe v kapalné formě. Začínají-li se tvořit cibule, zvyšuje se také spotřeba vody, takže od této doby je třeba dbát na pravidelné zásobování vodou.V červnu mohou dostat vyseté, ale i vysazené cibule ještě jednu dáv­ku hnojiva bohatého na dusík. Ještě v první polovině června je třeba bojovat proti květilce cibulo­vé.

Nepůjdete-li přesličce rolní a svlačci rolnímu energicky „po krku”, stanou se tyto plevele metlou zahrady. Těchto úporných plevelů se nejlépe zbavíte tak, že budete soustavně uřezávat několik centimetrů pod povrchem půdy každičký výhonek, který se obje­ví. Každý týden zahradu jednou projděte. Silný výskyt přesličky svědčí o nedostatku vápníku. Roste-li svlačec na volném prostranství a v jeho bezprostřední blízkosti nejsou žádné kulturní rostliny, je možné proti ně­mu zasáhnout chemickými prostředky. V každém případě ho opakujte, objevíte-li čerstvě vyrašené listy svlačce. V růstovém období od května do června dosáh­nete tímto postupem nejlepších výsledků.

Na hromadách zeminy nesmíte propást vhodnou dobu k odstra­nění ptačince žabince.

Právě tento plevel nasazuje již jako mladá rostlin­ka ohromné množství semen, která se roznášejí větrem. Dokáže zamořit celý kompost. Průběžně sledujte každý kout za­hrady, aby se žádnému plevelu ne­podařilo nasadit semena.

Dobře známý pěťour maloúborný nenechte na zahradě růst, protože ho často napadají svilušky.

Nebudete-li si ho všímat, nesmíte se pak divit, že tito škůdci silně napadnou vaše okurky a fazole, růže a další okrasné rostliny.

Neobyčejně příznivé působení nastýlky půdy na všechny rostliny by měl využít každý zahrádkář.

Tam, kde nevystačí k mulčování vyzrálý chlévský hnůj a rašelina, můžete se stejně dobrým výsled­kem použít trávu, získanou při sečení trávníku. Je důležité, abyste před nanesením nastýlky důklad­ně nakypřili povrch půdy mezi rostlinami.

Larvy slunéčka sedmitečného požírají vel­mi intenzivně mšice.

Všude, kde se hojně vyskytuje slunéčko sedmitečné, najdete ve velkém množství i jeho larvy. Jsou ne­klamným znamením přítomnosti listových mšic. Ne­jen larvy, nýbrž i dospělci zahubí velké množství těchto škůdců. Slunéčka chraňte a vzdejte se veške­rého postřikování nebo poprašování insekticidy.

Nespleťte si kukly slunéčka sed­mitečného s larvami mandelinky bramborové. Co do barvy jsou si larvy sice velmi podobné, ale při bližším zkoumání snadno rozpoznáte rozdíly. Kukly slunéčka sedmitečného drží pevně na lis­tech, nepohybují se a nemají nohy. Na larvách mandelinky bramborové lze dobře rozpoznat hla­vu a nohy. Pohybují se a ožírají listy.

V boji proti škůdcům na zahradě je cenným pomocníkem ježek. Loví hmyz, plzáky a hlemýždě. Chovejte se k ně­mu přátelsky a nerušte jeho klid na místech, kde odpočívá.

 Ropuchy a skokany byste si měli na zahradě hýčkat, protože zničí spoustu slimáků i dalších škůdců.

Děti ale musíte poučit, aby chytaly užitečné ropuchy jen pod vaším dozorem. Tyto žáby totiž vylučují sekret, který může u alergiků vyvolat záněty kůže.

Přes celé léto vznikají na zahra­dě i v domácnosti odpady, jejichž různorodá směs se hodí pro přípravu rychlého kompostu v kompostovači. V létě dbejte víc na dostatečnou vlhkost. Za vhod­ných podmínek stoupne uvnitř těchto kompostovačů teplota až na +75 °C. Přitom se již při teplotě nad 50 °C zničí většina semen plevelů, Škůdců i zárodků chorob. I k rychlému tlení potřebují bakterie hodně uhlíku, který je obsažen především ve zdřevnatělých částech rostlin, ve slámě a v listí. Potřebný dusík je obsažen obzvláště v zelených částech rostlin. Je-li ho nedostatek, musíte si vypomoci organickými du­síkatými hnojivy.

O rovnoměrné provzdušnění se v kompostovačích postarají hrub­ší organické odpady, jako například tenké vět­vičky, které rozmělníte drtičem.

Okrasná zahrádka v červnu

U stromkových růží průběžně kon­trolujte, jestli jsou dostatečně zajiš­těny proti zlomení větrem. Chcete-li, aby růže mohly po první vlně kvetení brzy začít kvést po­druhé, musíte pří stříhání květů více zkracovat výhony. Především nesmíte odříznout celý letorost. Nový výhon by se pak musel vytvořit jen ze slabě vyvi­nutého nebo spícího očka. Stonky s květy řežte jen tak dlouhé, aby na růži zůstalo první dobře vyvi­nuté očko v dolní třetině výhonu. Z oček v horní třetině výhonu budou sice brzy nové květy, ale jenom malé a slabé.

Květy růží můžete nechat rozkvést a odkvést přímo na rostlině, ale potom nepromeškejte vhodný časový okamžik k odstranění květů, které již jsou nevzhledné.

Čím déle zůstanou květy na rostlinách, tím víc se opozdí rašení nových výhonů a tím i začátek druhé vlny kvetení. Nenechávejte je proto na rostlině zbytečně dlouho.

I na pnoucích růžích je nutno včas ostříhat odkvetlá květenství. Dávejte pozor, aby se nepoškodily dlouhé letorosty z tohoto roku. V žádném případě je však nezkracujte. Ke konci června bývají často tak dlouhé, že je musíte přivázat.

Příchod druhé vlny kvetení urychlí­te, jestliže každou růži přihnojíte vydatnou dávkou živin.

Občas nastane situace, kdy na rů­žích a dalších okrasných rostlinách objevíte listové růžice a nenajdete žádná slunéčka sedmitečná, zlatoočky ani jejich larvy.

Za horkého počasí se na mečících objevuje obávaná třásněnka mečíková která může ohrozit celý další vývoj rostlin. Černý, asi 1 mm dlouhý čárkovitý hmyz na me­čících obvykle znamená, že se jedná o třásněnky. Spolu s nimi jisté najdete i žluté larvy podobného tvaru. Při silném výskytu poškozují třásněnky nejen listy mečíků, ale i květenství, a to již ve stadiu poupat. Ta pak vůbec nevykvetou. K boji proti těmto škůd­cům se hodí běžné insekticidy. Jelikož na listech mečíků špatně drží, musíte do postřikovacího roztoku přidat vhodný prostředek pro zvý­šení přilnavosti. Postřikujte v týdenních časových intervalech, a to tak dlouho, až nenajdete ani jedi­nou živou třásněnku.

S intenzivním zaléváním mečíků byste měli začít teprve poté, co z hlí­zy vyroste stonek s květenstvím. Tuto skutečnost zjistíte snadno. Stačí, když jemně prohmatáte ploché strany mečíkových výhonů mezi palcem a ukazovákem. Postupujte od země směrem vzhůru a podle náhlého zploštění poznáte, jak dale­ko již květenství sahá. Neobjevíte-li žádné ztloustlé místo, je květní stonek ještě příliš hluboko.

V prvních červnových dnech zasaďte hlízy mečíků, v září rozkvetou. K tomu však musíte použít větší hlízy, protože malé hlízy většinou potřebují pro svůj vývoj více času. Kvetení by pak připadlo na říjen a bylo by ohroženo časnými mrazíky.

Vysoké odrůdy jiřinek musíte chránit před větrem, aby se nepolámaly. Vyvažujte je ke kůlům. V případě, že jste kůly nezarazili do země již při výsadbě jiřinek, musíte je nyní zatlou­ci tak, aby se nepoškodily hlízy. Kůly zarazte hodně hluboko, pak budou mít rostliny dostatečnou oporu.

Trvalky s vysokými stonky se vět­šinou vyvracejí i v méně větrných polohách, takže byste k nim měli preventivně dávat kůly odpovídající výšky. Uvazujte pokud možno tak šikovně, aby kůly ne­bylo vidět. Rostliny přitom svažte jen lehce, neměl by se vytratit dojem přirozeného růstu.

Trvalky, které tvoří polštářky, většinou v červnu přestávají kvést. Ty­to druhy zkracujte, aby nepřerůstaly prostor, který jste jim vymezili.

Trvalky, které kvetou na jaře, byste měli přesazovat a dělit jen do poloviny června.

Rozdělíte-li trvalky počátkem června, budou do podzimu tak mohutné, že na jaře zaplní celý pro­stor, který jste jim vymezili. O ochranu před slun­cem se starejte tak dlouho, než se rozdělené sazenice ujmou. Nesmí jim chybět ani voda. V horkém období roku můžete na stanovišti s trvalkami podstatně ovlivnit hospodaření s vodou. Stačí pravidelně okopávat.

Toto opatření je důležité především tam, kde jste nesnížili výpar nastýlkou (mulčováním). Nesmíte dopustit, aby se na povrchu půdy vytvořil škraloup.

Zájemci o odrůdy kosatců by ne­měli propást dobu, kdy kvetou ve specializovaných zahradnictvích. Hlavní doba kvetení připadá na začátek června.

Všechny nové výhony popínavých rostlin musíte čas od času vyvazo­vat, aby se nerozrostly mimo rámec prostoru, který jste jim vymezili. Porostlá plo­cha by měla být zaplněna rovnoměrně a neměla by se v ní objevovat prázdná místa.

Hrachor vonný krásně pokvete, když budete průběžně odstraňovat odkvetlá květenství.

Cibule, které vyrýváte, můžete zno­vu okamžitě vysadit do země, jak­mile je volné nové stanoviště pro jejich vysazení. V tomto případě nemusíte cibule sušit, pouze od­straňte případné zbytky starých cibulí. Chcete-li předejít poškození cibulí, vezměte si k vyrývání místo rýče motyčku s hroty či ruční vidlici. Při vyrýváni pamatujte, že cibule většiny květin jsou uloženy hluboko v zemi.

Po vyrytí musíte cibule cibulnatých květin velmi dobře usušit, protože jinak by při skladování plesnivěly a odumřely by. Slunci je však raději nevystavujte a sušte je ve stí­nu na dobře větraném místě. Cibule rozložte na suchou podložku do jedné vrstvy.

Narcisy se většinou ponechávají v zemi dlouhou řadu let po sobě, tulipány byste měli vyrývat každé dva roky. Tulipány vyryjte ještě v tomtéž roce, jestliže jste na nich během kvetení zpozorovali nějaké choro­by.

Skladujete-li cibule cibulnatých květin až do doby kdy se normálně vysazují, nesmíte je v žádném případě nechávat ve vlhku. Zcela usušené cibule rozložte nejlépe na ploché lísky. Nesmíte je dávat do více než dvou vrstev.

Astra čínská sice má i odrůdy odolné proti vadnutí aster, ale v některých letech mohou touto houbovou chorobou trpět i ony. Jedná se přitom o houbovou chorobu, s níž se velmi těžko bojuje, a proto se vyhýbejte všemu, co podporuje její šíření. V první řadě je to nelítostná likvidace všech rostlin, které vykazují i nepatrné projevy vadnutí. Vadnutí začíná velmi často jen na některých částech rostlin. Postupně však odumírá celá rostlina. Rostliny je nutno spálit celé, včetně kořenů. Trpí-li vaše květiny vadnutím aster, nemě­li byste astru čínskou pěstovat po dobu čtyř až pěti let. Během uvedené doby je třeba půdu něko­likrát vyvápnit, případně použít dusíkaté vápno.

Astra čínská trpí často v létě takovým napadením listovými mšice­mi, že se jí silně zkroutí všechny listy. To brání rostlinám v růstu. Zaměřte se proto na škůdce dříve, než dojde k nějakým škodám. Mšice se usazují pod listy

 

květen

  • přesait choulostivé dřeviny z květináčů
  • kvetoucí stromy v případě potřeby zalévajte, odstraňujte plevel a mulčujte
  • chraňte květy před mrazíky. Po nočním mrazu zalít a rozprašovačem zamlžit
  • tvarujte živé ploty
  • skejte a plejte trávník
  • po odkvětu hnojit stromy dusíkatým hnojivem
  • postřik proti strupovitosti
  • pravidelně odstraňujte plevel
  • krycí plodiny pro ochranu proti plevelům: pohanka, svazenka, hořčice, aksamitník, lichořeřišnice
  • okopávejte
  • fazole vysévejte až když kvete hloh a můžete chodit naboso
  • růžice raného květáku chraňte před sluncem zalomením listů
  • sklízejte rnnou zeleninu : mrkev, kopr, cukety a špenát
  • vysazujte přepěstované sazenice , salát, kedluben, růžičková kapusta, pór, řepa červená – po zmrzlých
  • připravte záhon na okurky, cukety, rajčata, lilek, celer, papriky – bohatá půda, kompost
  • výsev letní zeleniny. ředkvičky, ředkev, špenát,celer listový, kukuřice
  • jednoťte kořenovou zeleninu
  • kvetoucí jahody chraňte před mrazem textilií
  • podepřete trvalky
  • odštipujte odkvetlé semeníky tulipánů
  • přesňtt lekníny do jezírka
  • odstraňte plané výhony růží
  • dřevité pivoňky zkraťte
  • vysaďte letničky a jiřiny
  • vysaďte macešky

Květen zeleninová zahrádka

Již od konce května začněte vyhledávat vhodné sazenice jahodníku pro účely množení. Nejlepší je, když si je označíte klacíky. Vybírejte pouze takové rostliny, které se vyznačují bohatým nasazením plodů. Nejpozději čtvrtým rokem je třeba nakoupit nové sazenice jahodníku z množárny, kterou zkontrolovala Státní rostlinolékařská správa.

Plody jahodníku se mohou za deště značně znečistit a velmi snadno zahnívají. Tomu se dá zabránit podkládáním vhodným materiálem. Nejvhodnější je nařezaná sláma, řezanka nebo dřevitá vlna. Držáky na podpírání plodů jahodníku se vyplatí jen v případě, že se jedná o malé plochy, nebo když si tyto podpěry vyrábí­te sami. Zpravidla jsou z drátu, ohnutého podle nákresu. Jím podepřete stonky jahod nesoucí plody, takže se pak ovoce nedotýká země. Opory můžete rozmístit již v době, kdy se plně vyvine květenství. K výrobě bez­podmínečně užijte takové dráty, které nerezavějí.

Použijete-li k zakrytí půdy mezi jahodami listí, musíte počítat se zahníváním plodů. To platí především pro listí ovocných stromů, které rychle podléhá hnilobě. Poskytuje živnou půdu původcům různých druhů hniloby. Výjimku tvoří bukové listí.

Ve druhé polovině května byste měli vysazovat už jen hrnkovanou sadbu trvalek s kořenovým bálem.To se týká především hluboko kořenících trvalek. Sazenice předpěstované v květináčích lze přesazo­vat v každém vývojovém stadiu.

Pivoňky, jimž se přestanou vyvíjet některá poupata, jsou většinou napadeny plísní. Nechcete-li, aby se plíseň dále šířila, spalte všechna napadená poupata i další části rostlin. Tato choroba se vy­skytuje především za vlhkého a teplého počasí.

Cinerárii přímořské, jako krásné rostlině se stříbřitými listy, vhodné k lemování záhonů, věnována jen malá pozornost. Není sice zimovzdorná, můžete ji však na podzim přesadit do kořenáče a je z ní pak pěkná rostlina s okrasnými listy pro chladné místnosti. Pěstuje se od začátku března ze semen. K tomu je ovšem nezbytný skleník nebo pařeniště, proto je lepší kupo­vat od půli května sazenice v malých kořenáčcích.

V květnu vysazujte dvouletky, které mají vykvést napřesrok: chejr vonný („zimní fiala”), zvonek zahradní, náprst­ník červený a topolovku růžovou. Nepotřebujete k tomu nezbytné pařeniště, stačí slun­ný výsevní záhon, chráněný před větrem. Osivo je třeba vysít tak řídce, aby měly semenáčky dostatek místa pro dobrý vývoj. Obzvláště je na to třeba dbát u druhů s drobnými semeny. Semena náprstníku jsou například tak malá, že 10 000 semen váží jenom asi l g. Proto se také tato semínka zakrývají jen tenkou vrstvou zeminy. Rovnoměrné vzcházení osiva se zajistí pouze tehdy, když povrch výsevního záhonu až do vzejití nikdy úplně nevyschne. Dočasné sucho během klíčeni, může ohrozit celou vaši práci.

Všechny letničky, uvedené v dubnových radách, mů­žete vysévat až do půli května.

První polovina května je posledním termínem, kdy je možné vy­sazovat chejr vonný („zimní fialu”), hvozdík karafiát, hvozdík čínský a hledík větší.

Všechny výše jmenované letničky neutrpí slabými pozdními mrazíky žádné škody, budete-li mít k dis­pozici otužené sazenice. Uvedený termín platí proto i pro vyšší polohy.

Jednoleté letničky se velmi dobře hodí pro zaplnění prázdných míst na zahradě s trvalkami. Prázdná místa, vzniklá uhynutím trvalek, jež jste nemohli zaplnit nově vysazenými trvalkami, mů­žete velmi dobře zaplnit letničkami. Totéž platí i pro místa, která se uprázdní po odkvětu cibulnatých květin (tulipány). Letničky se musí svou výš­kou hodit mezi okolní trvalky.

Po 15. květnu můžete vysazovat většinu druhů letniček, které jste si předpěstovali v pařeništi.

Týká se to především astry čínské, kopretiny kýlnaté a podobně. Musíte je však dobře otužit, pouze tehdy totiž přečkají i příležitostné noční teploty, klesající až k bodu mrazu. Ještě výraznější poklesy teplot je možno překlenout lehkými ochrannými pomůckami (poklopy, novinovým papírem).

S výsadbou ostálek a aksamitníků „afrikánů”byste měli bezpodmínečně počkat do 20. května. Obě jmenované letničky padnou za oběť již tomu nejslabšímu mrazíku. Kromě toho vyžadují pro své rychlé a bezpečné ujmutí teplou půdu.

Hledáte-li nevšední suchou květinu do vázy na zimu, měli byste si vy­sadit jednoletou limonku Suworowovu. Limonka je nápadná především svými růžově zbar­venými květenstvími. Na rozdíl od jiných druhů vytváří jednotlivé květy na dlouhých, hustě rozvět­vených výhonech. Květenství se odstřihnou až po odkvětu posledních květů, takže působí neobyčejně kouzelně i na stanovišti, kde je pěstujete. Sazenice, předpěstované v pařeništi (výsev počátkem března) a otužené, můžete vysazovat ven počátkem května.

Po odkvětu tulipánů jim odřízněte semeníky. Jinak nasadí semena, což velmi nepříznivě ovlivní vývoj nových cibulí. Matečné cibule se nezvětší a po několika letech přestanou kvést.

Záhony nad odkvetlými cibulnatými rostlinami můžete velmi dobře využít, když je osázíte letničkami. Tyká se to obzvláště záhonů, kde ponecháváte v ze­mi cibule tulipánů nebo narcisů. Letničky vysazujte do meziřádků.

U keřových a stromkových růží se často vyvíjejí vlky, které vyrážejí z podnože. Odřízněte je až u báze hned, jakmi­le je objevíte. Báze leží často pod povrchem půdy, takže musíte opatrně odstranit zeminu, která brání tomuto zá­kroku. Rovněž u pnoucích růží si musíte dávat pozor na vlky.

Výskytu pravého padlí na růžích musíte uči­nit přítrž co nejdříve. S ochrannými opatřeními nesmíte začít až v oka­mžiku, kdy listy vypadají, jako by je někdo pomou-čil. Objevíte-li první příznaky napadení, poprašte preventivně všechny růže jemně mletou sírou. Sirný prach působí nejlépe při teplotách okolo 20 °C. Rů­že můžete postřikovat také organickými fungicidy, pokud možno za použití smáčedla.

Zjistíte-li, že jsou mladé listy na vrcholech růžových výhonů spou­tány pavučinou, jedná se o dílo larev obaleče růžového. Při prozkoumání zámotku objevíte zelenavé housen­ky dlouhé l až 1,5 cm. Mechanická ochrana spočí­vá v rozmačkání housenek usazených v zámotcích. Nechcete-li, aby vznikla velká škoda, musíte trvale prohlížet vrcholy výhonů růží. Při postřiku insektici­dy je nutno dbát zvýšené pozornosti a přesně dodr­žovat návod k použití.

Podélně svinuté lístky růžového ke­ře jsou jistým znamením napadení pilatkou drobnou. Její larvy, které najdete ve svinutých lístcích, žerou pletivo listů a při silném výskytu mohou způsobit značné škody.

Keříčkové fazole byste neměli vysévat před 15. květnem. Semena fazolí mohou klíčit pouze v teplé půdě. Studená půda má za následek nepravidelné a mezerovité vzcházení. Totéž nastane, když po zasetí bude studené a mokré počasí. Nenechte se svést několika teplými dny v první polovině května a s výsevem raději počkejte. Nad osetý záhon keříčkových fazolí napnete fólii, sklizeň se tím urychlí. Fólii umístěte na záhon alespoň 10 dnů před výsevem, aby se půda ohřála trochu dopředu. Za ta­kovýchto podmínek můžete vysévat již na začátku května. Fólii ponechte na záhoně až do konce května. Při řádkovém výsevu připravte mělké řádky, proto­že semena smi být zakryta jen 2 až 3 cm tlustou vrst­vou zeminy. Meziřádková vzdálenost činí 40 cm, takže se na normální záhon (1,2 m) vejdou 3 řádky. Hnízda musí být od sebe na řádku vzdálena 30 cm. Do každého hnízda dávejte 5 až 6 semen, hloubka výsevu stačí 3 cm. Nastane-li po výsevu keříčkových fazolí mokré a studené počasí, je vhod­né použít jako ochranu poklopy a fólii, nataže­né na rámy. Fazole vyžadují polohy chráněné před větrem a upřednostňují záhřevné, humózní půdy. Lehké, suché půdy s velkým množstvím humusu jsou lepší než těžké a hodně vlhké, i když obsahu­jí také hodně humusu. Tyčkovým fazolím vyhovu­je půda ve druhé trati, která byla na podzim zpra­cována do hloubky a vyvápněna. K úspěšnému pěstování tyčkových fazolí patří asi 3 m dlouhé tyče nebo latě, které je třeba umístit na pozemek již před výsevem. Pro pěstování tyčkových fazolí jsou vhodné i pozinkované tyče odpovída­jící délky (průměr nejméně 6 mm) nebo tyče ze sklolaminátu nebo z podobného stabilního ma­teriálu. Tyčkové fazole byste měli vysévat ve druhé polovině května, jedině tehdy budete mít optimální výnosy.

Tyčkové fazole vyžadují meziřádkovou vzdálenost 0,8 m, a proto přijdou na normální záhon (1,2 m) jen 2 řádky. Pro tyčkové fazole přichází v úvahu pouze vysev do hnízd. Jednotlivá hnízda mají v rámci řádku vzdá­lenost 60 cm.

Chcete-li ještě dodatečně využít pro­story na záhonu s tyčkovými fazole­mi, můžete pěstovat jako meziplodiny kedluben nebo hlávkový salát. Oba jmenované druhy musí být sklizeny, až doj­de ve vývoji tyčkových fazolí k většímu pokroku. Vysazujte je nejlépe asi dva týdny před výsevem fazolí. Uprostřed záhonu můžete vysadit dvě řady. Jejich vzájemná vzdálenost musí činit 25 cm.

Tykev, která má k dispozici dostatek živin, roste dobře na všech půdách s vysokým obsahem organické hmoty. Tykev (dýně) snáší dobře i polostín, a proto je mož­né ji pěstovat i na takových stanovištích, která jiným druhům zeleniny nevyhovují. Hodí se k porůstání plotů, může sloužit k zastínění kompostu nebo růz­ných hromad zeminy. Nedávejte ji přímo na tyto hromady, vysaďte či zašijte ji raději vedle nich.

Tykev obecnou a tykev velkoplodou vy­sévejte nejdříve v půli května. Předpěstovanou tykev přesazujte až koncem května. V příliš studené půdě semena nevyklíčí a shnijí. Se­mena zakryjte l až 2 cm vysokou vrstvou zeminy. Na každé výsevní místo dejte pro jistotu 3 semena a po vzejití ponechte jen ten nejsilnější semenáček. Jedna tykev potřebuje prostor 200 cm x 100 cm. Máte-li k dispozici ochranné poklopy, můžete vy­sazovat na konečné stanoviště otužené sazenice již po 15. květnu.

Cukety mají v kuchyni mnohostran­né využití a setkávají se s čím dál tím větší oblibou. U tohoto typu tykve se jedná převážně o zelenino­vé odrůdy, které se neplazí a mají kompaktní keřovitý vzrůst. Plody jsou víceméně štíhlé, válcovité nebo kyj ovité. Podle odrůdy mohou být tmavozele­né, středně či světle zelené, existují však i odrůdy s bílými nebo zlatožlutými plody. Jako blízce pří­buzný druh se počítají k zeleninovým tykvím i patisony. Jejich bílé nebo slonovinově zbarvené plody mají diskovitý tvar a na okrajích jsou více či méně vroubkované. Cukety i patisony vysévejte po 15. květnu přímo na volný záhon. Pro cukety počítejte s prostorem 100 cm x 100 cm. Patisony rostou značně mohutněji a vyžadují spon 120 až 150 cm x 100 cm. Pro dosažení ranějších sklizní lze doporučit předpěstování s výsevem začát­kem května do kořenáčů. Ještě výhodnější je vysev nebo výsadba s využitím mulčovací fólie nebo rou­na.

Kukuřici cukrové se daří pouze na výsluní a v ži­vinami, bohatých středních půdách. Studené, mokré půdy jsou pro kukuřici cukrovou naprosto nevhodné. Můžete ji pěstovat v 1. i 2. trati, protože snáší čerstvý hnůj, zarytý na podzim. Pěstujete-li kukuřici cukrovou na záhonech, musí být řádky 60 cm daleko od sebe. Na normálním záhoně (1,2 m) je tedy možné zasít jen dva řádky. Od okrajů ponechte prostor 30 cm. V rámci řádku byste rostliny neměli dávat blíž než 40 cm od sebe. Kukuřice cukrová je choulostivá vůči mrazu, a proto se nesmí vysévat před 20. květnem. Pouze obzvláště chráněné polohy umožňují výsev mezi 10. a 15. květnem. V tomto případě byste však měli hnízda okamžitě po zasetí opatřit ochranným poklopem. Na každém výsevním místě dejte mělce do půdy 4 semena. Po vzejití rostliny vyjednoťte tak, aby zůstaly v každém hníz­dě jen dva nejsilnější semenáčky. U raných odrůd jsou možné následné výsevy až do 20. července.

Kukuřice cukrová se velmi dobře hodí jako ochrana pro ty druhy zeleni­ny, které jsou citlivé na vítr.

Typickými příklady jsou okurky, lilek vejcoplodý a paprika. Kukuřici cukrovou coby větrolam vysé­vejte poněkud hustěji. Dbejte na to, aby se výsev-ní místa ve druhé řadě kryla s mezerami v první řadě. I v případě kukuřice cukrové se vyplatí před-pěstovat si sadbu. Počátkem května vysévejte po dvou semenech do kořenáčů, jež umístíte do paře­niště. Ponechte si pouze silnější semenáčky. Po 20. květnu pak přikročte k výsadbě na vzdálenost 20 až 30 cm v řádku.

Z řapíkatého celeru se využívají jen masité, jemné řapíky. Nevytváří žád­né bulvy.

Řapíkatý celer klade na půdu podobné nároky jako bulvový a listový celer. Nejlépe mu vyhovují živinami bohaté, hluboké půdy. Nechcete-li, aby vám celer vybíhal do kvě­tu, nevysazujte ho před polovinou května. Bulvový celer dává přednost vlhkým, humózním půdám. Velmi dobře rea­guje na čerstvé organické hnojení, proto by měl být zařazován pouze do 1. tratě. Velké a hladké bulvy celeru se vám urodí pouze v případě, že ho zasadíte co nejmělčeji. Bulvový celer, který je dobře zásobe­ný živinami, vytváří velké množství listů, což je třeba vzít při výsadbě v úvahu.

Rajčata vyžadují volnou, otevřenou polohu na plném slunci a záhřevnou, humózní, středně těžkou půdu. Na rozdíl od většiny jiných druhů zeleniny se mo­hou rajčata pěstovat řadu let na tomtéž místě, aniž by se projevila únava půdy. Půdy v 1. trati rajčata snášejí velmi dobře. U rajčat dosáhnete nejranější skliz­ně, pokud je vysadíte u jižní zdi. Úspěšné pěstovaní rajčat vám zaručí dobře otužené sazenice s pevným ko­řenovým bálem. Zvýšené náklady na hrnkovanou sadbu s dobrým kořenovým bálem se více než vyplatí. Na tomto místě je vhodné také poznamenat, že u sazenic raj­čat nezáleží na celkové délce, ale spíše na silném hlavním stonku, na němž jsou listy uspořádány hustě nad sebou. Příznivého průběhu jarního počasí rajčata raději nesázejte před 20. květnem na volné záhony. Rajčata překonávají stresové situace pro zabrzděni růstu jen velmi pomalu. K takovýmto jevům však neodvratně dochází vždy, když po výsadbě nasta­ne mokré a studené počasí. Při výsadbě musí být půda již dobře prohřátá, neboť pouze v takovém případě porostou rajčata dál bez zpomalení vývo­je. Raději sázejte o týden později než příliš brzy. Sazenice tento rozdíl zpravidla rychle doženou. Pamatujte také na skutečnost, že rajčata padnou za oběť i slabým nočním mrazíkům.

Kůly pro tyčková rajčata zarazte do země již před vý­sadbou, abyste nepoškodili sazenice. Celková délka kůlů by neměla být menší než 1,4 m, protože 40 až 50 cm musí přijít do země. Zvláštní výhodu mají spirálové opery. Tyčková rajčata by se měla pěstovat jen s jedním výhonem. Pěstování se dvěma nebo více stonky je možné, jde však na úkor ranosti a velikosti plodů. Při pěstování rajčat s jedním hlavním stonkem stačí mezi rostlinami vzdálenost 60 cm. Řádky však musí být 70 cm od sebe. Sazenice by měly přijít do země o něco hlouběji (5 cm), než jak rostly v kořenáči, resp. na výsevním záhoně. V případě vytáhlých a chabých sazenic rajčat zahrňte do země nejen ko­řeny, ale i spodní část stonku.

Slabá rajčata nesázejte kolmo, ale šikmo. Kořeny se pak nedostanou do studenějších vrstev půdy. Tu část rostliny, která zůstane nad zemí, upevněte okamžitě po výsadbě ke kůlu.

Tyčkové rajče nabízí na volném po­zemku velmi dobré možností pro smí­šenou výsadbu např. s hlávkovým salátem anebo kedlubnem. Prostor mezi jednotlivými sazenicemi rajčat byste měli až do zapojení porostu využít pro zmíněné druhy zeleniny. Vysazujte je buďto zároveň s raj­čaty nebo již v předstihu, 10 až 14 dnů před nimi. Většinou již při výsadbě nebo krátce po ní je nutné sazenice rajčat vyštipovat. Pod pojmem vyštipování rozumíme odstraňování (vylamování) postranních výhonů (zálistků).

Keříčková rajčata vy­žadují podstatně nižší péči, ale vysky­tují se i jisté nevýhody. V souladu se svým charakterem růstu nepotřebují keříčková rajčata kůly, takže odpadá vyvazování. Také je nemusíte vyštipovat. Nevýhodou ovšem je, že se za deště zašpiní plody a trvá-li vlhké počasí delší dobu, také snáze zahnívají. Jakostí plodů se většinou nevyrovnají tyčkovým odrůdám. Vzájemná vzdálenost při výsadbě se u keříčkových rajčat řídí v první řa­dě vzrůstností jednotlivých odrůd.

Paprika vyžaduje hodně slunce a tepla. Na podnebí má vyšší nároky než rajče, na půdu jsou požadav­ky podobné. Měli byste tedy dát přednost jejímu pěstování pod sklem nebo ve fóliovníku. Pro pěstování pod širým nebem jsou bezpodmínečně zapotřebí polohy vysta­vené plnému slunci a chráněné před větrem. Zeleninová paprika vyžaduje podle typu spon 40 cm x 40 cm až 60 cm x 40 cm. Papriky sázejte od poloviny května. Přitom se osvědčilo pěstovat rostliny se dvěma výhony a vyvazovat je k prováz­kům nebo k tyčím. Rovněž ve fóliovníku, v pařeniš­ti a na volném záhoně dávejte k rostlinám tyče. Při pěstování na volném, záhoně byste neměli přikročit k výsadbě do černé mulčovací fólie nebo rouna dříve než na konci května. Kořeninová paprika je méně choulostivá, a proto ji obecně vysazujte na volný venkovní záhon. Stačí jí spon 40 cm x 30 cm.

U kedlubnu, vysazeného do pařeniště, nezanedbávejte větrání, zalévání a hnojení. Kedluben nesnáší příliš vysoké teploty a pro svůj vývoj potřebuje vydatné větrání. V květnu může­te začít větrat již trvale. Větrací špalíky tedy po-nechtě pod okny i v noci. V době hlavního vývoje rostlin nesmí dojít k vyschnutí zeminy, jinak ked­lubny snadno popukají. Hnojte jednou za týden.

Raný kedluben na volném záhoně po­třebuje v květnu ke svému vývoji hod­ně vody a živin. Chcete-li mít možnost sklízet kedluben v létě průběžně podle potřeby, zasejte ho v prvních a v posledních květnových dnech kvůli získání sazenic. Také u kedlubnu vysejte na 1 m2 jen 2 až 3 g osiva. Zasetá semena udržujte až do vzejití trvale ve vlhku a v případě potřeby je chraňte před ptáky sítěmi, napjatými nitěmi apod.

Modernější odrůdy hrachu obvykle nepotřebují opěrné tyče, pouze je tro­chu přihrňte zemí. Tím získají takovou oporu, že budou stát zpříma i za deštivého počasí. Hrách zakryjte, až bude asi 15 cm vysoký.

Jakmile vyroste nať raných brambor, které jste zasadili v dubnu, nad povrch půdy, začněte dávat pozor na noční mrazíky. Mladé výhony zmrznou již při slabém mrazíku, který se v květnu může dostavit. Nejjistější ochra­nou před mrazem je nakopčení zeminy. Nahrňte ji tak vysoko, že pak již výhony nebudou vidět,

V květnu se také následně vysévají ředkvičky a ředkve (zejména ředkve bílé). Postarejte se především o to, aby záhony oseté ředkvičkou nebo ředkví nikdy nevyschly. Za pilné zalévání a hnojení se vám ředkev a ředkvička odmění jemnými bulvami.

Pozdní odrůdy mrkve, určené pro podzimní sklizeň a pro uskladnění, můžete vysévat ještě v době od začátku do polo­viny května. Na humózních písčitých půdách přinášejí dobré výnosy i výsevy mrkve z konce května.

Odrůdy pozdního zelí, které jste vyseli v dubnu, vysazujte ve druhé polovině května. Všechny pozdní odrůdy potřebují od výsadby do sklizně 4 až 5 měsíců. Nejdelší dobu vyžadují pozdní odrůdy bílého a červeného zelí.

Rané odrůdy zelí pro spotřebu na podzim a na začátku zimy, můžete vysévat na volné venkovní záhony dokonce i v první polo­vině května.

V květnu můžete vysévat turín, ka­deřávek, pór a také ještě růžičkovou kapustu. Také pro tyto druhy zeleniny předpěstujte sadbu na výsevním záhoně pod širým nebem.

Ředkvičku byste po vzejití vůbec neměli zalévat čistou vodou. Mnohem vhodnější je slabý živný roztok (0,1%) rychle působícího dusíkatého hnoji­va.

V květnu sázejte jen takové letní odrůdy ledového a hlávkového salátu, které odolávají vysokým teplotám. Hlávkový salát, vysazený v dubnu, po­čátkem května ještě jednou okopejte a přihnojte. Hnojte před okopávkou, a sice 0,2% roztokem du­síkatého hnojiva. Roztok se nesmí dostat na listy, aby nedošlo k jejich poškození. Rozhodně je třeba rostlinu opláchnout čistou vodou. Jakmile povrch půdy oschne, mělce ho nakypřete.

Salát k řezu je dobrým východiskem z nouze, pokud se mají záhony, na nichž jste v květnu skli­dili úrodu, znovu osít nebo osázet teprve koncem června či počátkem července. Chystáte-li například pozdní výsev keříčkových fa­zolí (koncem června až počátkem července), mů­žete vysít jako předplodinu salát k řezu, obzvláště pokud se mají keříčkové fazole pěstovat po špenátu (jarní vysev) nebo po ředkvičce

Rebarbora vyžaduje silné hnojení a hodně vody. Hnojení je nejlepší spojit se zálivkou. Čistou vo­dou tedy vůbec nezalévejte. Na každý litr zálivkové vody přidejte 2 až 3 g plného hnojiva. V květnu je vhodné jednou až dvakrát přihnojit čistým dusíka­tým hnojivem. Reveň rebarbora může tvořit nové listy jen za pomo­ci těch, které již má. Vezmete-li jí při sázení příliš mnoho listů, nebo dokonce všechny, budou se nové tvořit na úkor kořenů. Výsledkem budou tenké řapíky, které jsou téměř bezcenné. Jako pravidlo platí, že pokaždé smíte sklidit nanejvýš polovinu listů a pak musíte vyčkat, až zase dorostou nové.

Řapíky rebarbory na bázi vylamujte, neořezávejte je. To je velmi důležité, protože jinak vznikají na zbytcích řapíků ohniska hniloby. Květenství je tře­ba odstraňovat hned, jakmile se začne vyvíjet.

Proti mšicím na bobu zahradním je nutno začít bojovat oka­mžitě, jakmile se objeví.

Závlaha a hnojení mohou podstatně zvýšit výnosy bobu zahradního. Poslední přihnojení se časově kryje se zaštípnu­tím vzrostných vrcholů.

Záhony s cibulí udržujte stále v bezplevelném stavu a během května je několikrát přihnojte. Cibule sečka se vám odmění poměrně velkými ci­bulemi.

Pór pravý sice nesná­ší hnojení čerstvým chlévským hno­jem, vyžaduje však humózní, středně těžkou půdu, bohatě zásobenou živinami. Nejvhodnější je pro něj půda, kterou jste zpracovali na podzim do velké hloubky, neboť pórek se musí sázet hodně hluboko. Skutečně tlustých protáhlých cibulí póru se dočkáte, když ho vysadíte již ve druhé polovině května, tedy jako hlavní plodinu. Ta část rostliny póru, která vězí v ze­mi, se považuje jako zelenina za nej­hodnotnější. Proto je velmi výhodný co nejhlubší způsob výsadby. Sázení do větší hloubky je jednodušší než pozděj­ší nakopčení hrůbků. Před výsadbou připravte 10 až 15 cm hluboké rýhy, do nichž budete sazenice zapichovat hodně hluboko. Rýhy ponechte po výsadbě zpočátku nezahrnuté. Listy i kořeny před sazením trochu zkraťte. Podstatně to uspíší přijetí mladých rostlin.

Růžičková kapusta je vůči podnebí velmi přizpůsobivá. Její požadavky na půdu jsou podobné jako u hlávkového zelí. Optimálních výnosů docílíte na středních, živina­mi bohatých a hlubokých půdách. Tato zelenina potřebuje poměrně hodně vody. Nejlepší doba pro výsadbu růžičkové kapusty, která je pěstována jako hlav­ní plodina nebo jako ochranná výsadba pro okur­ky, je polovina až konec května. Vysadíte-li ji takhle brzy, vyžaduje spon 60 cm x 60 cm, protože při správném pěstování poroste velmi bujně. V roli ochranné výsadby pro okurky stačí rozestupy 50 cm.

Velmi horký a suchý květen je nebez­pečím pro všechny košťáloviny, pro ředkvičku a ředkev, které jsou ohrožovány dřepčíky. V případě zelí se to týká především sazenic, rostou­cích na výsevním záhonu. Rostliny ošetřete vhod­ným prostředkem na bázi deltamethrinu.

Okamžitě prohlížejte všechny sazenice zeleniny, které vadnou bez zřejmé­ho důvodu, abyste zjistili příčinu.

Škodí-li vám drátovci-larvy kovaříků, musíte opatrně vyjmout vadnoucí sazenice i s koře­ny a zeminou, která je obklopuje. Pouze takto lapíte také původce všeho zla. Kromě drátovců se může jednat také o larvy osenice polní, které se přes den zdržují těsně pod povrchem země.

Larvy much mohou škodit na záho­nech s mrkví nebo s cibulí, způsobují žloutnutí mladých rostlin. Při prvních příznacích podobného poškození je tře­ba napadené i sousední rostliny vyrýt a odstranit i se zeminou, která je obklopuje. Postarejte se o rychlý růst rostlin a často je okopávejte. Ještě lepší je, když záhon včas přikryjete sítěmi proti hmyzu.

Chcete-li mít možnost trvale sklízet čerstvou nať řeřichy zahradní nebo­li seté a kerblíku třebule, musíte vysévat postupně. Časové odstupy činí u řeřichy zahradní 2 týdny a u kerblíku třebule 4 týdny. Řeřicha vyžaduje sazenice předpěstované. U okna v kuchyni bývají většinou velmi choulostivé vůči mrazu, proto je po výsadbě zakrývejte ochrannými poklopy. Odrůdy, které se neplazí, vysazujte do sponu 30 cm x 30 cm a plazivé do sponu 40 cm x 60 cm. U plotů stačí vzdálenost 20 cm (jeden řádek).

Lichořeřišnici větší můžete vysévat na konečné stanoviště od poloviny května. Semena dávejte do hnízd. Na stinném stanovišti kvete lichořeřišnice větší jen málo.

V druhé polovině května přihnojte česnek. Použijte k tomu plné vícesložkové hnojivo a roz­hoďte ho asi 50 g na m2. Pak ho ihned mělce zapravte motyčkou do půdy. Nedoporučuje se čisté dusíka­té hnojivo. Podle vývoje rostlin možná budete muset přikročit 3 týdny po prvním přihnojení k dalšímu. Mezi nejdůležitější činnosti při pěstování česneku patří neustálé kypření povrchu půdy. Za sucha do­přejte česneku 3 až 4 dávky vody v době, kdy ji nejvíc potřebuje (květen až červen), a to vždy po 20 mm, tj. 20 litrů na každý m2 plochy.

Majoránce zahradní se daří nejlépe na záhřevných půdách s vysokým obsahem humusu a na vý­slunných stanovištích. Čerstvý chlévský hnůj majoránka nesnáší, proto ji pěstujte až ve 2. trati. Na jílovitých půdách v deš­tivém létě majoránka většinou zajde. Na zastíně­ných stanovištích ztrácí bodně ze svých aromatic­kých látek. Majoránka je velmi choulostivá vůči mrazu, a proto ji raději nevysazujte před 20. květnem. Vlastnoručně vypěstované sazenice musíte před výsadbou dobře otužit. Pařeniš­tě je třeba denně hodně větrat. Nechtě ho otevřené i přes noc, jestliže se neobáváte nočních mrazíků.

Při výsadbě majoránky je třeba dbát, aby nepřišla hlouběji do země, než jak rostla doposud. Za deštivého a studeného počasí by majoránce jinak onemocněl kořenový krček a uhynula by. Chcete-li mít silné a rozvětvené keříky, dejte vždy na jedno místo 2 až 3 sazenice. Meziřádková vzdále­nost musí činit 20 cm, v řádku však postačí 15 cm.

Sazenice lichořeřišnice, předpěstované v kořená­čích, vysazujte až po 20. květnu.

Bazalka pravá potřebuje lehké, záhřevné a humózní pů­dy a slunné stanoviště, chráněné před větrem. V takovémto případě se jí bude výborně dařit. Půda musí být také dobře propustná pro vzduch, pro­to do ní zaryjte hrubou rašelinu nebo písek. Bazalku je nejlepší pěstovat u jižní zdi nebo jižně od vyšších rostlin, které jí poskytnou ochranu před větrem.

Saturejku zahradní můžete sice vysévat ještě v první polovině května, nicméně lepší je vysazovat její sazenice v druhé polovině května.

Nejpozději ve druhé polovině května si opatřete a vysaďte sazenice vytrvalých kořeninových bylinek, jako jsou levandule lékař­ská, meduňka lékařská, šalvěj lékařská a tymián obecný. To je ale nezbytné pouze v případě, že nemůžete zís­kat žádné oddělky rostlin, s nimiž obvykle dosáhne­te svého cíle rychleji. Spon při výsadbě činí u levan­dule 30 cm x 20 cm, u meduňky 30 cm x 30 cm, u šalvěje 40 cm x 40 cm a u tymiánu 20 cm x 20 cm

Ve všech částech zahrady se teď již rozmáhá plevel. Boj proti němu musí začít včas.

Plevel nejen hyzdí vzhled, ale bere také z půdy ži­viny a okrádá o ně rostliny. Nesmíte dopustit, aby stačil vykvést. Člověk by ani nevěřil, jak rychle dozraje a vysemení se například takový ptačinec žabinec. Právě tento plevel se rád vyvíjí skrytě pod pěstovanými rostlinami nebo mezi nimi. Na dru­hou stranu záhonům více prospěje mírné zaplevelení než dlouhodobě nevyužívaný černý úhor. V takovém případě je půda nadměme přehřívána a jsou likvidovány půdní mikroorganismy. Mírný plevel udržuje půdu v agrobiologické aktivitě.

V prvních květnových dnech patří k nejdůležitějším činnostem na za­hradě péče o půdu. Na prvním místě je okopávání. Postaráte se tím ne­jen o dobré provzdušnění půdy, ale i o udržení vlá­hy. Okopávat musíte průběžně celou zahradu, a to přinejmenším po každém vydatnějším dešti nebo zálivce, jakmile trochu oschne povrch půdy. Potom ani nebudete muset tak často zalévat. Kromě toho častějším okopáváním narušujete i vývoj plevelů, takže se nemohou příliš rozmáhat.

Již v květnu se musíte starat o to, aby vaše rostliny nikdy nepocítily nedo­statek vody. Největší pozornost přitom věnujte rostlinám, které jsou na svém stanovišti teprve krátce. Netýká se to jen zeleniny, ale i trvalek, růží, dřevin, ba i nově za­loženého trávníku. Lehké pokropení má jen malý význam. Zvykněte si zalévat vydatně. Jako vodítko platí, že při každé zálivce má na l m2 přijít 5 až 10 l vody. Na lehčích půdách počítejte spíše s těmi 10 l, za sucha a horka dokonce i s větším množstvím. U těžkých půd buďte opatrnější, aby se nerozbahnily.

Zálivka a postřik jsou dva zcela odliš­né postupy, které si nesmíte plést.

Zalévání dává rostlinám možnost čerpat z půdy živiny a zároveň i pokrýt svou potřebu vody. Postřik přichází v úvahu zpravidla jen za horka. Namočí se při něm jen nadzemní části rostlin. Tím se zvýší vzdušná vlhkost, která sníží výpar vody z listů, takže rostliny nezvadnou, i když kořeny nemohou zvládnout čerpání vody v takové míře, jak by bylo třeba.

Studená voda z vodovodu neprospěje žádné rostlině, a proto se naučte stále se starat o zásobu odražené vody. Stačí, když se teplota zálivkové vody přibližně vy­rovná s teplotou vzduchu. Dosáhnete toho jednodu­še tak, že po každé zálivce napustíte plné nádrže.

S nástupem teplého počasí začíná být citelně nepříjemná i činnost krtonožky obecné. Nejúčinnější boj proti ní spočívá v ničení hnízdišť s potom­stvem.

Krtonožky mají chodbičky těsně pod povrchem země. Jakmile chodbičky objevíte, zkuste pomocí prstů vypátrat, kam vedou. Brzy najdete i o něco níže umístěná hnízda. Vyndejte je ze země a i s ob­sahem zničte.

Krtek obecný se ne­počítá ke škůdcům. Na zahradě však může být značně nevítaný. Ne­hledě na nepěkné krtiny, musíte při silném výsky­tu krtků počítat i se škodami na rostlinách. Četné chodby mohou rostliny podrýt, takže uhynou. Podle zákona o ochraně přírody se krtci nesmějí chytat nebo dokonce hubit. Smíte se pouze pokusit je vy­hnat ze zahrady rozříznutými stroužky česneku nebo jinými silně aromatickými předměty, které jim můžete dávat do chodeb.

Trpíte-li přítomností hraboše polního, neopomeňte nic, co by pomohlo vyhubit tohoto nebezpečného škůd­ce rostlin. Nejjistěji se chytají do pečlivě a jemně nastave­ných sklapovacích pastí. Vykuřovací patrony jsou účinné pouze tehdy, když je dáte najednou do všech chodeb. Po několikerém opakování tohoto opatření přinejmenším docílíte, že se hraboši z vy­kuřovaného prostoru odstěhují.

K boji proti hrabošům se hodí i výfu­kové plyny z motorových vozidel.

S osobním automobilem se přirozeně nedostanete všude. Někdy nepomůže ani nezbytná prodlužovací hadice, kterou navléknete na výfuk a upevníte. Lépe

využijete výfukové plyny z malých motocyklů, s ni­miž se lze dostat do každičkého kouta zahrady. Uvidíte-li, že někde unikají výfukové plyny ze země, musíte toto místo utěsnit zeminou. Tento boj je nej­účinnější, když několik sousedů spojí své síly a po­stupují současně. Pak můžete počítat s vyhubením hrabošů, ne jen s tím, že je zaženete.

Zeleninová zahrada
Při péči o okurky patří k nejdůležitějším opatřením řez.

Asi 3 až 4 týdny po přijetí sazenic dosáhne hlavní výhon okurek, vysazených koncem dubna, horního napjatého drátu. Zde ho nechte přepadnout volným obloukem přes drát, zkraťte ho a pevně uvažte. Na hlavním stonku rostliny se vyvine zpravidla větší počet plodů. V zájmu lepšího vývoje rostliny je tře­ba včas odstranit spodní plody až do výšky přinej­menším 70 cm. Po první sklizni se na hlavním vý­honu vytvoří postranní výhony 1. řádu. Částečné se však objeví již krátce po přijetí poblíž kořenového krčku mohutné postranní výhony. Ty je bezpodmí­nečně nutné odstraňovat až do výšky 30 cm, neboť brzdí růst hlavního výhonu. Od úrovně 30 cm nad zemí postranní výhony ponechávejte a zaštipujte je zpravidla za druhým nasazeným plodem, resp. za druhým samičím květem. Jestliže se vyvine mnoho postranních výhonů, zkracujte je již za prvním na­sazeným plodem, aby se rostlina předčasně nevy­čerpala. Všechny řezy dělejte co nejostřejším no­žem asi 2 cm nad příslušným listem.

Při pěstování skleníkových okurek byste měli omezit větrání na nejmen­ší možnou míru. Větrejte teprve při teplotách nad 28 °C. Přitom mějte na paměti, že každé vyvětrání má za násle­dek pokles vzdušné vlhkosti a nízká vzdušná vlh­kost zase podporuje výskyt svilušek. Po vyvětrání je bezpodmínečně nutné vyrovnat ztrátu vzdušné vlhkosti mlžením.

Skleníkové okurky kladou značně vysoké nároky na půdní i vzdušnou vlhkost.

Potřeba vody přitom závisí na stadiu vývoje rostlin, na světelných a teplotních podmínkách. Nejvyšší potřeba vody je od května do července. Za teplého počasí jsou proto nutné denní dávky 2 až 3 l vody na každou rostlinu. Nejlepší je zalévat v dopoledních hodinách, do večera tak mohou pokropené části rostlin oschnout. Při vysokých teplotách byste měli kromě zalévání také mlžit, abyste docílili žádoucí vzdušnou vlhkost. Při všech zavlažovacích opatře­ních dávejte pozor, aby se dostalo co nejméně vody na kořenový krček a na listy, popřípadě aby tyto části zase rychle oschly. Předejdete tak nebezpečné­mu zahrávání stonků i dalším houbovým chorobám. Voda patří ke kořenům.

Skleníková rajčata nekladou tak vy­soké nároky na teplotu jako skleníko­vé okurky.

Pro dosažení vysokých a brzkých výnosů je ale pře­sto rozhodující průběh teploty, který je přizpůsoben potřebám rajčat. Několikadenní pokles teplot pod 10 °C vede ke zpomalení růstu a brání oplození. V době květu a během dozrávání plodů jsou nebez­pečné také teploty přes 32 °C, neboť snižují nasaze­ní plodů a mají za následek tvorbu žlutých skvrn na plodech. Skleníky a fóliovníky proto při odpovídají­cí venkovní teplotě hodně větrejte. Pro správný vývoj rostlin a tvorbu plodů skleníkových rajčat je rozhodující zásobování vodou. Rajčata potřebují hojné a především rovnoměrné zá­sobování vodou, přitom jim však neprospívá vysoká vzdušná vlhkost. Jde tedy o to, zásobit půdu bohatě vodou a zároveň udržovat výpar na pokud možno co nejnižší úrovni. Dosáhnete toho nastýlkou půdy or­ganickým materiálem (slámou nebo něčím podob­ným). Kromě toho se snažte rostliny při zálivce příliš nepostříkat. Denní potřeba vody se pohybuje průměrně okolo 4 l na m2. Větší výkyvy v zásobo­vání vodou mohou vést až k popraskání plodů. Při pěstování skleníkových rajčat pamatujte na včasné vyvažování a vyštipování. Postranní výhony, zálistky, které vyrůstají v úžlabích listů, je třeba vylamovat, jakmile je lze dobře ucho­pit. Necháte-li je příliš vyrůst, bude to na úkor hlav­ního stonku a tvorby plodů. Rostliny nevyvazujte příliš pevné, aby to nevadilo při tloustnutí stonku. Hlavní výhon zaštípněte po vytvoření tří, maximál­ně čtyř květenství. Nad posledním květenstvím ponechte jeden list. Pro tyčková rajčata se skvěle hodí spirálové opěry. Je dokázáno, že skleníková rajčata lépe nasadí na plody, když občas zatře­sete jejich květenstvím. Po celou dobu kvetení byste měli dvakrát až třikrát týdně v poledních hodinách zatřást celou rostli­nou, případně každým jednotlivým květenstvím.

Poprvé pohnojte skleníkové okurky nejpozději 4 týdny po výsadbě.

Na každý m2 dejte 5 g dusíku a 5 g draslíku ve for­mě 0,3% živného roztoku. Při volbě druhu hnojiva vezmete v úvahu fakt, že okurky vyžadují hodně draslíku a kromě toho nesnášejí chlor. Použijete-li vícesložková hnojiva, bohatá na dusík, případně ještě přidejte vhodné draselné hnojivo.

Skleníková rajčata, vysazená koncem dubna, by měla v poslední květnové dekádě dostat první dávku hnojiva. Dbejte na správný poměr mezi dusíkem a draslí­kem. Přehnojení dusíkem na začátku růstu vede k bujné tvorbě listů a působí nepříznivě na začátek dozrávání. Pro první přihnojení zvolte vícesložko­vé hnojivo s vysokým obsahem draslíku a dejte ho asi 40 g na m2 v kapalné formě (0,3% koncentra­ce). Pamatujte, že rajčata jsou citlivá na chlor.

Procházení mezi řadami okurek nebo rajčat ve sklenících a fóliových kry­tech si usnadníte, když zem pokryjete vrstvou slámy nebo na ni položíte laťky jako rošt.

Vlivem každodenního zalévání a mlžení pěstova­ných rostlin bývají cestičky často velmi rozbahněné, případně navlhlé, což ztěžuje pohyb po sklení­ku. Dostatečně široký rošt z látek nebo i tlustá vrstva slámy tento nedostatek odstraní a usnadní péči o rostliny i sklizeň.

Od začátku května můžete sázet okur­ky do studeného pařeniště. Pro tento účel přicházejí v úvahu jen hrnkované sazenice, které mají kromě děložních lístků ještě přinejmenším jeden pravý list. Pařeniště připraví­te stejným způsobem jako venkovní záhon. Kromě rostlin je bezpodmínečně nutné mít vhodný materiál na zakrytí který zmírní teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Pro studená pařeniště jsou vhodné nejen speciální odrůdy okurek, vyšlechtěné přímo pro pařeniště, ale i odrůdy určené pro venkovní záhony. U okurek pěstovaných v pařeništích dosáhnete dobrých výnosů pouze tehdy, když budou splněny jejich požadavky na vodu a živiny.

Rychlému vysychání substrátu zabráníte vrstvou zpola vyzrálého chlévského hnoje nebo vlhkého kompostu, jimiž zakryjete povrch. Tento materiál udržujte v trvale vlhkém stavu, aby byl v paře­ništi stále vlhký vzduch. Hnojit začněte, jakmile okurky dobře zakoření. Poznáte to podle bujného růstu. Jednou za týden aplikujte 0,1% roztok plné­ho hnojiva. Pozor, nepotřísněte jím okurkové listy. Názory na účelnost řezu pařeništních okurek se různí. U seřezávaných rostlin se dříve dočkáte plodů vhodných pro sklizeň a také celkový výnos je vyšší. Metody řezu jsou rozličné. Osvědčil se mimo jiné tento způsob: jakmile rostliny vytvoří 4 až 5 pravých listů, odstraňte jim vrchol a ponechte dva až tři listy. Vzniklé postranní výhony 1. řádu seřízněte nad čtvrtým listem. Kdo se nebojí práce, seřízne ještě postranní výhony 2. řádu, vždy nad čtvrtým nebo pátým listem. Plodné výhony můžete zaštípnout za druhým listem nad nasazeným plo­dem. Hybridní odrůdy řezat nemusíte. Na řez si pořiďte ostrý nůž, jímž přeříznete stonek vždy uprostřed mezi dvěma listy.

Pro úspěšné pěstování okurek pod širým nebem jsou rozhodující místní podnební a půdní podmínky. Okurka patří k těm druhům zeleniny, které jsou nej­choulostivější vůči povětrnostním vlivům. Je citlivá především na chlad a vítr. Ve většině případů je však možné postarat se okurkám o vyhovující mikrokli­ma. Pro pěstování okurek se nejlépe hodí humusem bohaté písčitohlinité a hlinité půdy v l. trati. Trvalé zamokření, utužená půda nebo půda se sklonem ke tvorbě škraloupu vedou k neúspěchům. Jako předplodina se hodí všechny plodiny, které zlepšují půd­ní strukturu, zejména pór, celer, cibule nebo bram­bory. Rovněž rostliny, užívané jako zelené hnojení, jsou dobrými předplodinami. Okurky by se neměly pěstovat samy po sobě. Při pěstování okurek pod širým nebem máte zaručenu polovinu úspě­chu dobrou přípravou půdy. Okurky reagují velmi dobře na vysoké dávky chlévského hnoje. Nemáte-li k dispozici takové množství hnoje nebo jiných hnojiv, která dodávají do půdy humus, abyste vyhnojili celou plochu, za­ryjte alespoň vrstvu organického hnojiva do jedné brázdy uprostřed záhonu. Zakrytá vrstva humusu se postará o lepší provzdušnění a snazší zahřívání půdy a značně tím podpoří růst okurek.

Semena okurek před výsevem přeberte, aby se do země dostala jen plně klíčivá semena.

Plochá okurková semena mají špatnou klíčivost. Rostliny, které z nich vyrostou, jen živoří a větši­nou pak uhynou. Dobře vyzrálé okurkové semeno si při skladování v suchu a chladu podrží klíčivost 6 až 8 let. Jeden g obsahuje 25 až 30 semen. S výsevem okurek na volný záhon by­ste měli začít teprve tehdy, když půd­ní teploty dosáhnou +10 až 12 °C.

Tyto poměry nastávají zpravidla až po polovině května. Ve studené půdě semena nevyklíčí a snad­no shnijí. Je tedy lepší vyčkat v případě nouze až do konce května nebo i do začátku června. Zpož­dění okurky většinou doženou rychlejším vzchá­zením a lepším vývojem mladých sazenic. Okurky můžete vysévat do řádků (řád­kový vysev) nebo do hnízd. Na normální záhon přijde zpravidla jen jedna řada okurek. Vysev do hnízd je výhodnější v tom, že při něm můžete pracovat s ochrannými poklopy (ra­da 848). Hnízda se zakládají s rozestupem 30 až 35 cm. Do každého hnízda dejte mělce pod povrch půdy (asi l cm) 5 až 6 semen. Pii výsevu do řádku činí rozestup mezi jednotlivými semeny 5 až 6 cm. Poté okurky zalijte, aby semena měla dobré spojení se zeminou, která je obklopuje. Pro tento účel je vhodná předem ohřátá voda.

Pro pěstování okurek pod širým ne­bem máte k dispozici široký sortiment odrůd.

O volbě odrůdy přitom rozhoduje plánovaný účel použití. Pro nakládačky je vhodná některá vysoce výnosná hybridní odrůda, která nasazuje téměř výhradně samicí květy. Pamatujte na to, že se ty­to odrůdy musí sklízet přinejmenším v časových odstupech 2 až 3 dnů, protože plody tloustnou po­měrně rychle. Máte-li možnost sklízet pouze o ví­kendech, měli byste se raději držet od těchto odrůd trochu dál, protože se jejich přerostlé plody neho­dí ani k nakládání, ani jako salátovky. V takovém případě zvolte raději takzvanou „dvouúčelovou” odrůdu, tedy takovou, jejíž plody se dobře hodí pro oba způsoby použití.

Máte-li v oblibě nakládané okurkové řezy, můžete si i pro tento účel vybrat ze speciálních odrůd. Okurky této skupiny odrůd vytvářejí značně veliké, válcovité plody s obzvlášť masitou dužninou. Sklí­zejí se ve stadiu „žluté zralosti”, k čemuž dojde nej­dříve 3 měsíce po výsevu. V ranějším vývojovém stadiu jsou z nich i dobré salátové okurky.

Při výsevu semen okurek do hnízd byste měli osetá místa okamžitě zakrýt ochrannými poklopy. Využijete každičký sluneční paprsek k ohřátí půdy, a navíc zabráníte i vyzáření radiačního tepla z půdy v noci. Půdní teplota tak zůstane vyrovnanější, což podstatně přispěje k rychlému klíčení semen. Noční mrazíky, které se vyskytnou po vzejití semenáčků, nezpůsobí díky poklopům žádné škody. Místo po­klopů můžete půdu zakrýt i netkanou textilií nebo rukávcem z fólie, Čímž dosáhnete ještě lepších účin­ků. Poklopy, případně netkanou textilii ponechte na okurkách až do konce května či počátku června. V případě řádkového výsevu ponechte na každý běžný metr jen 4 až 5 rostlin, v každém hnízdě pak l až 2 sazenice. V první řadě je třeba odstranit slabé jedince, prázdná místa mohou překlenout nadbyteč­né rostliny. Při přesazování chraňte kořeny rostlin, aby se sazenice ujaly. Pro jistotu zakryjte čerstvě za­sazené rostlinky po zalití nepříliš malým kořená­čem, který nechte na místě až do zakořenění.

Předklíčená semena okurek použijte při výsevu na volný pozemek. Výsev můžete uskutečnit až koncem května. Rozložte plně vyvinutá semena mezi dvě vrstvy fil­tračního papíru stejným způsobem jako při zkoušce klíčivosti. Místo savého papíru můžete použít i vlněný hadřík. Semena přeneste do půdy, jakmile primární kořen pronikne osemením ven. Při výsevu se však nesmí nikdy poškodit nebo dokonce ulomit. Postupujte jako při normálním výsevu.

Pařeniště nebo jiné prostory, vhodné pro předpěstování sazenic, byste měli v případě okurek, pěstovaných pod širým nebem, bezpodmínečně využít. Docílíte tím dřívější a celkově vyšší sklizně. Kon­cem dubna až počátkem května vyšijte do kořenáčů o průměru 7 cm, naplněných kompostovou zemi­nou, vždy po 3 semenech. Po vzejití je vyjednoťte na 2 rostliny. Důležité je udržovat substrát v kořenáčích rovnoměrně vlhký. Nejpozději od 25. května pak budete mít silné sazenice okurek, jež se vysazují do řádků ve vzdálenosti 25 cm od sebe.

Další možnost, jak kladně ovlivnit začátek sklizně a výši výnosů, nabízí po­užití černé fólie nebo umlčovacího materiálu, například netkané textilie. Na záhon, kam mají přijít okurky, položte asi tý­den před výsadbou nebo před výsevem černou fólii, případně jiný umlčovací materiál. Po stranách ho přihrňte zemí, aby ho neodvál vítr. Při použití fó­lie je třeba půdu předem velmi intenzivně zavlažit (10 až 15 l na m2). Do výsadby nebo do výsevu se půda pod nastýlkou ohřeje a poskytne mladým sazeničkám dobré podmínky pro začátek růstu. Na místech, kde hodláte sít nebo sázet, rozřízněte fólii nožem do kříže (délka řezu 6 až 8 cm) a vzniklým otvorem prostrčte sazenice nebo semena. Takto pěstované okurky začínají plodit o 10 až 14 dnů dříve a přinášejí podstatně vyšší výnosy.

Vyseté ani vysazené okurky nevyužijí zpočátku místo, jež je jim vyhrazeno, a proto můžete osázet obě strany záhonu salá­tem a kedlubnem. Na každou stranu vysaďte vždy jeden řádek od obou zelenin. Deset cm od okraje záhonu nasaďte kedluben. Dovnitř, 25 cm od kedlubnu, dejte řádek salátu, protože ho budete dříve sklízet. Okurkám zůstane 50 cm široký volný pruh, který bude stačit pro jejich vývoj, dokud se zelenina nesklidí. Na řádku budou mít oba druhy rozestupy 20 až 22 cm. Salát i kedluben můžete sázet na záhony pro okur­ky již v dubnu, záhon se tak lépe využije. Kromě toho zelenina poskytne okurkám v první době určitou ochranu před větrem.

Kukuřice se osvědčila jako účinná a dobrá ochrana pro okurky ve větr­ných polohách.

Není důležité, zda použijete běžnou kukuřici, pěs­tovanou na zrno, nebo cukrovou. Jako krmivo pro drobné zvířectvo vám poslouží první z obou jme­novaných. Kukuřici nepěstujte na záhoně s okur­kami, nýbrž na sousedním. Zpravidla postačí pruh, tvořený dvěma řadami. Vysev spadá časově do stejného období jako výsev, resp. výsadba okurek. Mezi řádky ponechte vzdálenost 50 cm. Na řádku dejte do hnízd vždy 4 zrna kukuřice. Vzdálenost středů hnízd by měla činit 35 až 40 cm, čímž se zaručí dobrá ochrana proti větru. Hnízda ochrání poklopy stejně jako v případě okurek. Je to nutné především tehdy, když vyséváte před polovinou května. Po vzejití nechtě v každém hnízdě jen dvě nejsilnější rostliny

Místo kedlubnu a salátu můžete vysadit na okraje okurkového záhonu i celer.

Celer můžete sázet teprve až po 15. květnu, proto okraje záhonu osijte počátkem dubna ředkvičkou. Ta dosáhne do poloviny května sklizňové zralosti. Na každou stranu záhonu dejte jen jednu řadu celeru, a to 20 cm od okraje. V řádku sázejte ve vzdálenosti 40 cm.

Květák, který jste vysadili začátkem dubna, musí dostat na počátku května velkou dávku živin a poté hodně vody. Nyní nadešel čas, kdy květák nesmí trpět nedostat­kem, má-li vytvořit velká květenství. Nejvhodnější je pro něj vícesložkové hnojivo s vysokým obsahem dusíku. Na každý m2 ho můžete rozhodit 30 až 40 g. Po přihnojení je třeba květák vydatně zalít.

V poloviny května vysazujte na volné záhony brokolici, předpěstovanou v teplém pařeništi. Brokolice patří do 1. trati a ohledně hnojení má stejně vysoké nároky jako květák. Spon by měl činit 50 cm x 50 cm až 60 cm x 50 cm. Jinak je třeba postupovat jako při sázení květáku. Kromě toho můžete provádět až do konce května postup­ně další výsevy. K výsevu je třeba vybrat odrůdy letní nebo podzimní sklizně. Odrůdy pozdní (např. ‘Vitamina’) ve dlouhém dni vybíhají do květu.

Keříčkové fazole nekladou nijak zvlášť vysoké požadavky na půdu. Nejlépe se pro ně hodí střední, vápenité a humózní hlinité půdy. Nevhodné jsou půdy extrémně pís­čité či jílovité a s kyselou půdní reakcí. Keříčkové fazole dávají přednost poněkud teplejším polo­hám, nepříliš bohatým na srážky. Ani na předplodinu nemají žádné zvláštní požadavky, měli byste se však vyhnout luskovinám všeho druhu. Keříčkové fazole jsou citlivé na pří­tomnost chloridů Při minerálním hno­jení používejte přípravky s nízkým obsahem chloridů nebo úplně bez chloru. Dále je třeba si uvěd

duben

  • výsadba ovocných stromků
  • řez ostružiníku
  • základní řez růží
  • mulč pod ovocné stromy (max 1 cm – aby kořeny nerostly k povrchu)
  • odstraňte kořenové odnože šeříku
  • zakládáíní trávníku
  • nový trávník sekat až když je vysoká 8 cm
  • jakmile mají jahody srdéčka použijte hnojivo na drobné ovoce nebo zkvašený slepuičinec
  • růžím přidejte kompost, přihnojte a zalijte
  • na mšice výluh z tabáku
  • výsev do půdy mrkev, salát,červená řepa, hrách, pór, mangold,špenát, ředkvičky
  • Hrášek vysévat postupně po14 dnech
  • předpěstovat cukety, okurky. na záhon až po zmrzlých
  • jednoťte ranou zeleninu na požadovaný spon
  • rebarboru sklízet od dubna do června každých 14 dní 1/3 stonků 30-50 cm délky. odstraňovat květní stvoly.
  • výsev estragonu – pelyněk – nasázet k ostatním bylinám, šalvěje a kopru – vysévat postupně.
  • předpěstovanou bazalku, petrželku, koriandr a tyminán – přesadit do půdy
  • Jahody – odstranit odumřelé listy
  • vysadit kontejnerovaný clematic – plamének. zasadit hlouběji o 15 cm
  • vyčistěte jezírko

Zahrada v dubnu

Nově založené záhony jahod můžete v prvním roce dobře využít pro ně­které druhy zeleniny.

V případě sazenic jahod přepichovaných na podzim, je posledním možným termínem výsadby začátek dubna.
Měsíční jahody vám přinesou úrodu ještě v témže roce, když je začátkem dubna zasejete do studeného pařeniště.

Mají-li přinést starší měsíční jahody bohatou úrodu, musíte je zásobit živinami již počátkem dubna.

V dubnu je nejvyšší čas energicky za­kročit proti plevelům na pěšinkách, jestliže jste to dosud neučinili.

Dobře připravte půdu pro letničky, které již v dubnu můžete vysévat pří­mo na konečné venkovní stanoviště. Většinu letniček popisovaných v dal­ších radách musíte po vzejití vyjednotit. Výsev do hnízd je vhodnější než běžně do řádků, protože ušetří hodně osiva.

Rezeda vonná bývá k vidění jen velmi vzácně. Hodí se však velmi dobře jako lem záhonů a je to voňa­vá nízká květina k řezu. V nepříliš studených polohách ji můžete vysévat již od poloviny dubna. Mohutně rostoucí odrůdy dosahují výšky asi 40 cm.

Jednoletá iberka okoličnatá tvoří nádher­né lemy a kvetoucí koberce. Může se vysévat již počátkem dubna. I když se iberkám daří v každé kulturní zemině, ros­tou nejlépe v písčitohlinité půdě. Iberky dosahují průměrně výšky 25 cm.

Jednoletá tařicovka přímořská dorůstá podle odrůdy do výsky 12 až 30 cm a je to jedna z nejkrásnějších letniček pro lemy a kve­toucí polštářky. Tařicovce vyhovuje nejlépe plné slunce a spíše sušší půda, která není příliš bohatá na živiny. Vy­sev začíná v půli dubna. Za sucha je třeba rost­liny důkladně zavlažit. Vzcházení trvá při teplém počasí jen 8 dnů. V této době dávejte bedlivý po­zor na dřepčíky a včas proti nim zakročte.

Nechcete-li, aby známý měsíček lékařský nasazo­val květy příliš pozdě, vysejte ho již v dubnu. Vyhovuje mu každá půda, jen když je dostatečně zásobena živinami.

Slunečnici roční vysévejte nejraději k plotům a na po­dobná místa, případně kolem hromad zeminy, které nejsou chráněny před sluncem. Podle odrůdy dosahuje slunečnice výšky l až 2 m. Od poloviny dubna vysévejte do každého hnízda 2 až 3 semena v průměrných vzdálenostech 50 cm. Po vzejití z nich ponechte vždy jen nejsilnější rost­linu. Výška slunečnice závisí na jakosti půdy.
Stračce zahradní je věno­vána příliš malá pozornost. Jsou známy odrů­dy, které dorůstají jen do výšky 50 cm, ale i ji­né, vysoké přes l m. Stračky dávají přednost hluboce nakypřené vápenité půdě, která je spíše vlhčí. Nesnášejí hnojení čerstvým chlévským hnojem. Ve všech polohách ji vysévejte jíž počátkem dubna.

K málo známým, ale na květy velmi bohatým letničkám patří klanokvět který můžete vysévat od polo­viny dubna. Klanokvět se předvede v celé své kráse pouze na plně výslunném stanovišti. Nejlépe mu vyhovuje středně těžká půda s velkým množstvím humusu a živin. Vůbec nejkrásnější jsou hybridy, které dorů­stají do výšky 25 až 40 cm

Smilek poskytuje velmi krásné suché květy a zasluho­val by si proto mnohem větší pozornost. Této letničce se daří nejlépe na humózních, písči­tých půdách, které neobsahují vápník.

Rod lichořeřišnice obsahuje plazivé i keříčkovitě rostoucí formy, takže ho můžete používat pro různé účely. Na chráněných místech a pod ochrannými kryty mů­žete lichořeřišnici vysévat na konečné stanoviště již v posledních dubnových dnech.

Povíjník trojbarevný dorůstá průměrně do výšky 30 cm. Patří k nejkrásnějším květinám úzkých záhonků a zaslouží si mnohem více pozornosti. Nejvhodnější pro Povíjník je písčitohlinitá půda. Nevyhovuje mu však ani příliš velká, ani příliš ma­lá zásoba živin a vyžaduje vápnění. Má-li tento svlačec bohatě kvést, musí mít výslunné stanoviště. Vy­sévá se na začátku dubna.

Dvoutvárka do­sahuje podle druhu výšky 30 až 35 cm. Je to okouzlující letnička, kterou vídáme na zahrádkách až příliš zřídka. Pro její pěstování se hodí jen záhřevné, písčité půdy s malou příměsí jílu a slunné polohy. Mokré půdy jsou nevhodné. Nejpříznivější dobou pro vy­sev je polovina dubna.

Slézovec patří k letničkám, které by neměly chybět v žádné za­hrádce, protože vystavuje na odiv květy záři­vých barev a působí velmi okrasně. K dostání jsou karmínově růžové a bílé odrůdy, jejichž výška činí 60 až 90 cm. Vyhovuje jim každá dobře zpracovaná zahradní půda, která není přehnojená dusíkem. Nejlépe se jim daří na plném slunci.

V dubnu vysazujte hlízy mečíků. Každý rok je vysazujte na jiné místo. Při nákupu hlíz mečíků byste se měli podívat i pod jejich slupky. Najdete-li tam nenormálně zbarvená nebo vpadlá místa, je namístě od obchodu ustou­pit. Nemocnými hlízami byste si zamořili zahradu. Také hlízy mečíků, pěstovaných více let na stej­ném místě, se velice snadno nakazí chorobami.

Nezapomeňte namořit hlízy mečíků před vysazením, pakliže jste na nich vloni v létě pozorovali příznaky chorob. Na trhu jsou různé přípravky k moření za mokra, u nichž se musí přísně dodržovat návod k použití. Před mořením odstraňte ze stonkových hlíz všech­ny slupky. Oloupané hlízy dejte do obalu z řídké tkaniny a zavěste je na půl hodiny až hodinu do roztoku mořidla. Nejlepší je, když hlízy hned po­tom vysadíte do země.

Hlízy mečíků je nutno sázet 10 cm hluboko, aby rostliny nemohl povalit vítr. Na každý m2 potřebujete 50 hlíz. Na normálním záhoně vysazujte 6 řad, meziřádková vzdálenost tedy činí 20 cm. V rámci řádku dávejte hlízy 10 cm od sebe. Předtím si buďto připravte 10 cm hluboké rýhy, nebo použijte sázecí kolík o průměru, odpovídajícím průměru hlíz.

Nastelete-li na povrch půdy nad zasa­zenými mečíky rašelinu nebo vyzrálý chlévský hnůj, ušetříte si hodně práce se zalé­váním a okopáváním. Nastýlku můžete dát bez rozpaků 5 až 6 cm vyso­kou. Mulčujte poté, co jste zarovnali rýhy, případ­ně otvory po sázecím kolíku, a uhrabali povrch záhonu. Teprve po konečném upravení nastýlky zeminu důkladně zavlažte.

Od začátku dubna vysazujte hlízy mombrécií (křešina žlutočervená), popřípadě je přesaďte,
pokud to snad považujete za nutné. Čím déle mohou zůstat stonkové hlízy křešiny na jednom místě, tím lépe kvetou. Při výsadbě je dávej­te 12 až 15 cm hluboko do země. Na podzim nemu­síte hlízy vyrývat, pokud jim dáte řádnou ochrannou vrstvu.

V dubnu je ještě vhodná doba k výsad­bě keřových i stromkových růží.

Téměř všechny trvalky, s výjimkou nově vysazených, vyžadují v dubnu ži­viny, aby se mohly optimálně vyvíjet a růst. Použijte nejlépe plná hnojiva, chudá na dusík. Zvažte, zda tato hnojiva rozhodíte opatrně v su­chém stavu, nebo je aplikujete jako živné rozto­ky a v jakém množství. Obecně se slabě rostoucí trvalky hnojí méně.

Karafiáty (hvozdík karafiát, snesou slabé noční mra­zíky, a proto je můžete vysazovat již od poloviny dubna. Sazenice se předpěstovávají pod sklem, takže si při nákupu dejte pozor na to, aby byly správně otužované. Karafiáty nevysazujte blíž než do sponu 25 cm x 25 cm. Berete-li sadbu z výsevního záho­nu, postačí 20 cm x 20 cm.

Hlízy jiřinek můžete zasadit již ke konci dubna, není-li půda příliš studená. Z hlíz, které přečkaly zimu, porostou jen ty se zdravým srdíčkem. Nová nadzemní část vyrůstá pouze z tohoto místa. Mějte to na paměti, až bude­te prohlížet i nově kupované hlízy. U vysokých odrůd Jiřinek zarazte nejdřív do země kůly a potom vysaď­te hlízy. Uděláte-li to obráceně, poškodíte hlízy i kořeny. Hlízy jiřinek vysazujte tak hluboko, aby byly za­kryty alespoň 10 cm vrstvou zeminy. Rozestupy mezi jednotlivými rostlinami závisí na odrůdě!

Tygřice páví se zatím ještě těší jen velmi malé pozornosti. Hlízy vysazujte v posledních dubnových dnech. Skupinka 10 kusů je pěknou okrasou zahrádky s trvalkami. Tygřice páví dorůstá do výšky až 50 cm. Hlízy sázejte na slunné stanoviště, 8 až 10 cm hluboko a 10 až 12 cm od sebe.

Hlízy frézií, které vysadíte v dubnu na záhony pod širým nebem, vám poskyt­nou již od konce července hodnotné květy k řezu. Fréziím by se mělo věnovat mnohem víc pozor­nosti. Snášejí spíše lehce zastíněné stanoviště než Palové slunce. Drobné hlízy sázejte 5 cm hlubo­ko, meziřádková vzdálenost činí 10 cm a na řádku je dávejte 5 cm od sebe. Rostlinám poskytněte určitou oporu ve formě krátkých hůlek, jinak se hlízy vyvrátí. Během růstu je třeba se starat o dostatečnou půdní vlhkost.
Používáte-li své vlastní tulipány jako květy k řezu do vázy, musíte ponechat na rostlině alespoň dva normální listy. Nově tvořící cibule se jinak poškodí natolik, že příští rok nepokvete.

Dvouletý kmín kořenný roste nejlépe na písčitohlinité půdě, bohaté na vápník.

Na písčitých i dalších lehkých půdách přečkává kmín zimu jen velmi špatně. Přestože snese půdu v 1. trati, měli byste ho zařazovat raději do 2. trati. Předpokladem dobrého úspěchu je zpracování půdy do velké hloubky a základní vyhnojení. Kmín pěstujte na stanovištích chrá­něných před větrem, kde lépe přečká zimu. Je-li v zimě vystaven ostrým větrům východních směrů, může úplně vymrznout. Obecně kmín vy­žaduje slunnou polohu. V létě však nesnese delší období sucha, protože k tomu, aby se mu dařilo opravdu dobře, potřebuje vyšší vlhkost vzduchu. Kmín vysejte během dubna přímo na konečné stanoviště. Na l m2 nesmí přijít víc než l g osiva, což představuje 200 až 250 semen. K výsevu se nesmí používat kmín, který se pro­dává jako koření. Obvykle mívá velmi nízkou klíčivost, neboť se jedná většinou o málo vyzrálá a malá semena. Vždycky je namístě přezkoušet klí­čivost. Na normální záhon (1,2 m) vysejte 4 řádky při meziřádkové vzdálenosti 30 cm. Kvůli lepšímu využití půdy můžete v prvním roce s kmínem pěstovat meziplodinu. Z bylinek se pro tento účel hodí lichořeřišnice větší a také kopr vonný. Obě tyto rostliny mají krátkou dobu vývoje a rychle se sklidí. Je možné zde pěsto­vat i ředkvičky, a dokonce raný hlávkový salát. Meziplodiny se postarají o dobré zastínění půdy, které dělá mladým rostlinkám kmínu velmi dobře. Má-li kmín přinést dobrou úrodu, musíte jej v dubnu druhého roku pěstování přihnojit. Hnojení můžete spojit s okopávkou a vyplením zá­honů kmínu. Na každý m2 pěstební plochy rovno­měrně rozhoďte 3 g plného vícesložkového hnojiva a mělce ho zapravte do povrchové vrstvy motyčkou. Za sucha pak ještě vydatně zavlažte, a když půda trochu oschne, ještě jednou ji nakypřete.

Večer je nejvhodnější doba pro sáze­ní zeleniny všeho druhu. Sazenice zeleniny i jiných rostlin byste měli vysa­zovat na venkovní stanoviště vždy ve večerních hodinách. Slunce se pak na nich neprojeví tak škodlivě. Po výsadbě důkladně zavlažte. Kořeny tím získají dobré spojení se zeminou. V noci mají sazenice možnost přijmout tolik vody, že příští den nemusí ani povadnout. Budete-li takto postupovat, nebudete si moci stěžovat, že máte ztráty. Sazeni­ce zakoupené během dne je třeba uložit na chlad­ném, stinném místě.
Veškeré druhy zeleniny, uskladněné na zimu ve sklepě a v krechtech, je třeba do konce dubna spotřebovat. Zelenina nesmí začít rašit. Spotřebovávají se tak vý­živné látky, které pak v zelenině chybějí. Rašení je větší, když je na jaře vlhko a teplo.
Již v dubnu, při suchém a slunečném počasí, můžete na výsevních záhonech pod širým nebem objevit škodlivé dřepčíky. Týká se to především vysetých košťálovin a řed­kviček. Dřepčici ničí děložní listy těchto druhů zeleniny, sotva vzejdou. Semenáčky se pak nemo­hou dále vyvíjet. Silnějšímu napadení předejdete také pilným zaléváním a kypřením půdy.

Zvadlé sazenice salátu je třeba okamžitě prohlédnout, jestli v nich nejsou škodliví drátovci (larvy kovaříků). Drátovcům sazenice salátu velice chutnají.

Za vlhkého, teplého počasí se objeví i plži a svým požerkem poškozují sa­zenice zeleniny,

Jsou-li příčinou pozorovaného poškození právě plži (plzák zahradní, slimáček polní, slimák nej­větší, hlemýžď zahradní a další), poznáte to snad­no podle stopy slizu, kterou za sebou zanechá­vají. Nejvíce vám pomůže nastražení granulí proti plžům, které jsou k dostání v obchodě. Každé ráno je nutno návnadu prohlížet a jsou-li škůdci jen omámeni, posbírejte je a zničte.

Veškerou čerstvě zasazenou zeleninu a také výsevy košťálovin je třeba prů­běžně prohlížet, aby v nich nenapáchali škodu ptáci. Vhodné je napnout nad rostlinkami sítě nebo po­užít ochranné kryty.

Řapíky rebarbory můžete sklízet již koncem dubna, jestliže jste učinili opatření pro její rychlení. Blanšírované jemné řapíky jsou velmi křehké, proto dávejte pozor při jejich vylamování. Při sklizni odstraňujte i květenství, které se již také vyvíjí. Sklidíte-li všechny blanšírovatelné (upotře­bitelné) řapíky, musíte poté rostlině poskytnout čas na odpočinek, aby se zotavila.

V poslední dubnové dekádě přihnoj­te první dávkou živin všechny košťáloviny (včetně kedlubnu), které byly vysazeny na začátku dubna nebo dříve.

Řádky se v této době ještě nezapojily, takže je nej­rychlejší rozhodit pevná minerální hnojiva. Na každý m2 pěstební plochy můžete dát bez obav 30 g plného vícesložkového hnojiva (např. CERERTT nebo NPK), které lehce zapravíte do půdy motyč­kou. Rostliny pak důkladně zavlažte, aby se živiny dostaly ke kořenům.

Z košťálů kadeřávku, které jste příliš neseřízli při otrhávání listů, můžete sklízet v posledních dubnových dnech mladé výhonky. I když toho co do množství nebude moc, přece jen je v této době mladá čerstvá listová zelenina vzác­ná. Výhonky odlamujte až u košťálů.

Pór, který vysejete v dubnu na volný záhon, vytvoří do pozdního podzimu ještě dobře použitelné protáhlé cibule s oblou lodyhou a listy.
Osivo póru si uchovává klíčivost nejvýše tři roky. Sazenice póru se mají vysazovat v půli června, takže je není nutno vysévat před polovinou dubna.

Špenát a kozlíček polníček, které jste vyseli na podzim, byste měli v prvních dubnových dnech ještě přihnojit živným rozto­kem rychle působícího dusíkatého hnojiva. Tímto opatřením také oddálíte vyhánění do květu.

Špenát, který jste vyseli v prvních březnových dnech, dosáhne za příznivého průběhu povětrností koncem dub­na sklizňové zralostí. Se sklizní rozhodně nečekejte až na okamžik, kdy začne špenát vyhánět do květu, protože pak začí­ná hořknout. Menší sklizeň je lepší než sklizeň nepoživatelná.

I ve vyšších polohách musíte v dubnu skončit s výsadbou cibule sazečky. Případný výskyt mrazíků sazečce neuškodí, zejména když použijete takové odrůdy, které jsou odolné vůči vybíhání do květu.

Španělskou obří cibuli kuchyňskou, jejíž sadbu jste si předpěstovali v kořenáčích, můžete koncem dubna vysazovat na záhony. Důležité je včasné otužování rostlin. Za nepříznivého, resp. chladného počasí je vhodnější počkat s výsadbou až na začátek května. Obří cibule vyžaduje spon 25 cm x 20 cm. Je vhodné ji opatřit poklo­py proti mrazu a nechat je na místě, dokud nepomine nebezpečí pozdních jarních mrazíků.

V příznivých chráněných polohách, které jen vzácně zasáhnou pozdní jarní mrazíky, můžete v první polovině dubna vysévat dřeňový hrách. Nikdy byste neměli za­pomenout osivo namořit.

Okurky se mohou pěstovat v pařeništi v 1. tratí jako následná plodina pro letní využití.

Pařeniště se zjara využívají k vypěstování sadby zeleniny nebo hlávkového salátu, ředkviček či ředkve. Potom do nich můžete vysazovat nebo vysévat okurky, a to od poloviny dubna do teplého pařeniště a od konce dubna či začátku května do studeného pařeniště. Okurky vyžadují opravdu teplé prostředí, a proto se postarejte o dosta­tečné množství materiálu na jejich zakrytí.  Pařeniště musíte zakrývat každou noc slaměnými rohožemi nebo něčím podobným, a to i když se neočekávají noční mrazy. Zmírníte tím výkyvy mezi denními a nočními teplotami. V zakrývání je třeba pokračovat až do června. V první době po výsadbě, resp. po výsevu, by se pokud možno nemělo větrat, ledaže by venkovní teploty překro­čily 25 °C. V tom případě však větrejte jen okny, která se otevírají ve směru po větru. Do té doby, než okurky vyplní veškerý prostor v pařeništi nebo na venkovním záhoně, ho ještě můžete využít pro další druhy zeleniny. Nejlépe se k tomu hodí ředkvičky anebo hlávkový salát. Salát vysazujte do sponu 20 cm x 20 cm.

Jakmile jste schopni dobře rozpoznat řádky cibule a mrkve na záhonech osetých v březnu je třeba odstranit značkovací plodinu. Svůj účel už splnila a nyní by jen brzdila vývoj příslušných druhů zeleniny.

Mrkev bezpodmínečně protrhejte, jestliže vzešla příliš hustě. Proveďte to okamžitě, jakmile lze vzešlé rostlinky dobře uchopit, většinou již v posledních dubnových dnech. Mrkev vyjednoťte tak, aby zůstala na vzdálenost 2 až 3 cm nanejvýš jedna rostlina.

U pastináku musí činit vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami na řádku 8 až 10 cm. Jedině tak mohou narůst silné kořeny. Po vyjednocení rostliny vydatně zavlažte.

Po vyjednocení mrkev hned přihnojte první dávkou živin. V tomto případě rostlinky nezalévejte okamžitě po vyjednocení, ale teprve po aplikaci hnojiva. Použijte asi 20 g dusíkatého hnojiva nebo asi 30 g kombinovaného hnojiva na m2. Hnojivo nemusíte dávat jen do meziřádků, můžete je roz­hodit po celé ploše záhonu.

Cibuli, kterou jste vyseli v březnu, jednoťte pouze v případě, že vzešla příliš hustě a pokud chce­te sklízet velké cibule. S touto činností spojte i první přihnojení Cibuli jednoťte přibližně na 2 až 3 cm. Hnojí se stejně jako u mrkve a používají se i stejná hnojiva. Cibuli, kterou nemáte v úmyslu jednotit, pohnojte v posledních dubnových dnech.

V březnu vysetý bob zahradní a hrách polní poprvé přihnojte, jakmile rostliny dosáhnou výšky 5 až 8 cm a podruhé asi o 2 týdny později.

Chcete-li mít dobrý výnos jarního česneku, musíte ho vysadit nejpozději do 10. dubna.
Slepičí trus, králičí a kozí hnůj (bez podestýlky), který chcete později po­užít jako kapalné hnojivo, můžete dát již v dubnu kvasitVodotěsné nádoby umístěte tak, aby na ně mohly dopadat přímé sluneční paprsky. Jmenované hmo­ty zřeďte v poměru 1:2. Doplňte je tedy dvojná­sobným množstvím vody, abyste nemuseli mít pří­liš velké nádoby. Potřebné ředění si namíchejte až při hnojení.

 

Proti potkanům a krysám je velmi účinná návnada, která je promíchá­na se speciálním prostředkem (např. fosfid zinku, Zn3P2). Jako návnada, kterou potkani rádi sežerou, se osvědčila směs kukuřičného šrotu, ovesných vlo­ček a cukru. Návnady, které se kupují v obcho­dech, lze nastražit samozřejmě i nesmíchané s ni­čím jiným. Je důležité, aby jimi nebyly ohroženy žádné další druhy zvířat a aby se jimi nemohly otrávit děti.

K boji proti měkkýšům se používá pivo (rostlinám ve skutečnosti škodí hlavně plzák zahradní). Do kelímků od jogurtu nebo podobných nádobek, zapuštěných až po okraj do země, nalijte pivo, které svým zápachem neodolatelně vábí plzáky, slimáky, slimáčky i další měkkýše. V obchodech jsou k dostání pasti na slimáky. Mají stříšku, která chrání při silném dešti obsah před zředěním. Je možné je rychle přenést na jiná ohrožená místa a dají se snadno Čistit. Pivo se ovšem musí v kaž­dém případě vyměňovat jednou za několik dní.

Za teplého počasí je třeba dostatečně větrat skleníky a fóliovníky.Platí to zejména pro hlávkový salát a kedluben. Kromě toho značně roste s pokračujícím rozvojem rostlin i spotřeba vody. Hlávkový salát potřebuje podle počasí 10 litrů vody jednou až dvakrát týdně na každý m2. Kedluben a především květák zpravidla zalévejte každý druhý den.

 

 V poslední dubnové dekádě je možné vysazovat do malých skleníků a do fóliovníků okurky a rajčata, které přinesou úrodu v létě. Okurky nebo rajčata můžete již od 20. až 25. dubna vysa­zovat do částečně sklizených porostů. Tento ter­mín výsadby ovšem vyžaduje dodatečná ochranná opatření proti mrazu. Měli byste mít připravené slaměné rohože, plachty nebo podobný materiál. Pro uvedený způsob pěstování používejte zásadně odrůdy okurek a rajčat, určené pro drobné pěstitele.

Pěstování okurek vyžaduje co nejlepší růstové podmínky. Patří k tomu také pečlivá příprava půdy. Okurky reagují velmi citlivě na stálou vlhkost a vyžadují teplou, dobře propustnou půdu. Tomuto požadav­ku vyhovte zarytím chlévského hnoje nebo jiné­ho vhodného organického materiálu, jako je listí, odpadní sláma apod. Pokud jste půdu takto nevylepšili již k předplodině, dejte na každé místo, kam později vysadíte okurku, řádnou dávku chlévského hnoje nebo podobného materiálu. Dále přidej­te na každé takové místo alespoň l kbelík dobře vyzrálého kompostu.

Okurky pěstujte zásadné jen s jedním stonkem. Postavte si jednoduchou pěs­tební konstrukc i.

Na konci každé řady okurek zapusťte do země kůl a dobře ho upevněte. Jeho délka se řídí výškou skleníku. Mezi horním koncem kůlu a střechou by mělo zůstat asi 15 cm. Úplně nahoře mezi kůly pevně napněte drát, který na obou stranách dobře ukotvěte v zemi. V místě kořenového krčku každé sazenice volně upevněte motouz, veďte jej přes napjatý drát a jeho konec připevněte k první části motouzu nejméně 70 cm pod drátem tak, aby zů­stalo místo spojení pohyblivé. Jak okurka roste do délky, veďte její hlavní výhon spirálovitě kolem motouzu. Tím se motouz napíná. Za pomoci oné 70 cm dlouhé rezervy lze motouzy včas „popus­tit”, aby se kořeny okurek nevytahovaly ze země.

Pěstování rajčat v malém sklení cích a fóliových krytech se doporuču­jí tyčková rajčata. Tento způsob pěstování umožní intenzivní využití skleníků i s předplodinou a následnou plodinou v je­diném roce, vyšší hustotu porostu a brzký začátek sklizně. Rajče klade na půdu podobné nároky jako okurka. Důležitý je dostatečně vysoký obsah orga­nické hmoty, což lze zařídit zarytím chlévského hnoje nebo jiného organického materiálu. Půdu nakypřete do co největší hloubky a zároveň do ní zapracujte základní dávku hnojení. Na každý mpočítejte s 5 g dusíku, 8 až 10 g fosforu a 10 až 15 g draslíku. Vzdálenost mezi vysazenými rostlina­mi se řídí plánovanou dobou pěstování a počtem květenství, jež chcete na rostlině nechat dozrát. Pěstování rajčat ve skleníku ukončete v době, kdy začíná sklizeň rajčat pod širým nebem. V tomto pří­padě by měla činit meziřádková vzdálenost 50 cm a vzdálenost rostlin na řádku nanejvýš 40 cm. Ihned po výsadbě rostliny důkladně zavlažte.

Jako opora pro rajčata stačí obyčejné tyče, dlouhé alespoň 1,2 m. Velmi dobře se pro tento účel osvědčily tyče z plas­tu, případně ze skelných vláken, které se zapíchnou 25 až 30 cm hluboko do půdy. Ještě větší stability můžete dosáhnout tím, že spojíte vždy čtyři tyče do jehlanu.

Počátkem dubna poprvé přihnojte kedluben a květák, které pěstujete v malém skleníku nebo ve fóliovníku. Dávejte 5 g na m2 a hnojivo ihned zapracujte do půdy, nebo použijte 0,3% živný roztok. Květáku dopřejte na začátku tvorby květních růžic druhou, stejně velkou dávku hnojiva.

Malé skleníky se mohou používat i pro pěstování tyčkových fazolí.
Fazole zařazujte jako druhou plodinu po hlávko­vém salátu, kedlubnu a dalších druzích zeleniny, které se brzy sklízejí. Vysévejte je již od poloviny dubna mezi předplodinu, která ještě není sklizena, nebo se teprve se sklízením začalo, a to ve sponu 80 cm x 40 cm až 50 cm. Do každého hnízda dávejte vždy 4 až 6 semen. Fazole můžete také předpěstovat v kořenáčích a pak je přesazovat. Vysévejte je (5 semen do kořenáče o průměru 12 cm) asi 14 dní před plynovaným termínem vý­sadby. Pnoucí lodyhy rostlin navádějte na tyče nebo motouzy, tak jako u okurek, případně rajčat. Při teplotách přes 20 °C je třeba hodně větrat.
 V dubnu nezapomeňte na větrání a zalévání výsevů v pařeništích. Jakmile vysvitne sluníčko nebo vnější teploty pře­kročí hodnotu 10 °C, je třeba otevřít všechna okna pařenišť. Větrejte tak, aby vítr sklouzl po oknech a nezasáhl rostliny (viz nákres). K zalévání si vy­bírejte pouze slunečné dny, kdy povrch půdy zase rychle oschne, jinak mohou mladé rostliny snadno onemocnět „černou nohou”, padání klíčních rostlin.

Květák je velmi náročná zelenina, kterou můžete úspěšně pěstovat jen na té nejlepší půdě.Nejvhodnější je hluboká písčitohlinitá nebo hlinitopísčitá půda s vysokým obsahem organické hmoty (humusu) a minerálních živin. Pozemek, na němž budete chtít vysadit květák, na podzim dobře po-hnojte chlévskou mrvou. Květák se pěstuje v 1. trati.

Máte-li na začátku dubna k dispozici mohutné hrnkované sazenice květá­ku s kořenovým balem, můžete na volném po­zemku sklízet již v první polovině června. Květák je třeba vysít již v únoru do vytápěného skle­níku, jinak výše uvedený termín výsadby nestihnete. Jednodušší je koupit si hotovou sadbu. Počátkem dubna byste měli vysazovat jen v klima­ticky příznivých oblastech. Dobře otužovaná sadba snese i slabý mráz. Pro jistotu si však opatřete pro případ silnějšího mrazu ochranné poklopy. S jejich pomocí můžete zabránit zpomalení růstu nebo vymrznutí sazenic vlivem nepříznivého studeného počasí.
Chcete-li pěstovat raný květák, opatřete si takové odrůdy, které mají krát­kou vegetační dobu.Za příznivého počasí můžete sklízet již asi 7 týdnů po výsadbě. Musíte však mít hrnkované sazenice a poskytnout jim hodně živin i vo­dy. Pikýrovaná sadba potřebuje k dosažení sklizňové zralosti asi o 2 týdny více.I v dubnu musíte květák vysazovat do sponu 50 cm x 40 cm až 50 cm x 50 cm.Na každý m2 pěstební plochy tedy potřebujete jen 4 až 5 sazenic. Na běžný záhon vysázejte 3 řádky tak, že okrajové rostliny jsou jen 10 cm od kraje. Po výsadbě nakypřete pěšinky mezi záhony vidle­mi, aby neležely pod úrovní záhonů.
Raný květák byste neměli sázet hlou­běji, než jak rostl až dosud. Kořeny potřebují pro svůj rychlý vývoj teplou půdu. Vysadíte-li sazenice příliš hluboko, budou jejich kořeny v dubnu ve velmi velkém chladu. Horní plocha kořenového balu musí být v jedné rovině s okolním terénem.

Květák se nesmí vysazovat na pozemcích, na nichž byla v předchozích le­tech zjištěna přítomnost hlenky kapustové a nádorovitosti kořenů. V případě nádorovitosti kořenů se jedná o bakterie, které způsobují bujení hlízovitých útvarů na kořenech. Napadené rostliny již nejsou schopny přijímat živi­ny.

Boj proti květilce zelné která obzvláště ráda napadá květák, musí začít již při výsadbě.

Tito škůdci kladou od poloviny dubna vajíčka na kořenový krček sazenic květáku. Proti květilce zabírá postřik přípravkem SUMITHION SUPER.

Krátce po výsadbě květáku je třeba podniknout opatření i proti nebez­pečné plodomorce zelné.

Larvy ničí vzrostný vrchol, takže se nemohou vy­tvořit žádné květy. Bojujte proti nim postřiky nebo práškovými prostředky, které jsou běžně k dostání v obchodech. Začněte 3 až 4 dny po výsadbě. Zá­krok opakujte alespoň dvakrát až třikrát s týden­ním odstupem. Při použití popraše musíte po dešti zase práškovat, jakmile rostliny oschnou.

Květák, který se má vysazovat v červnu, je třeba vysévat na záhony pod širým nebem od poloviny dubna

První podmínkou pro dobré výnosy jsou silné, bujné sazenice. Docílíte jich jen řídkým výsevem, proto smíte vyšít na l m2 nanejvýš 2 g květáko­vého osiva. Sazenice budou mít dobrý kořenový bal, jestliže před výsevem zapravíte do povrchové vrstvy půdy velké množství kompostu.

Brokolici můžete přesazovat na začátku dubna do studeného pařeniště nebo od poloviny dubna na volný záhon.

Sklízet budete moci v posledních květnových dnech, případně v první polovině června. Je třeba dbát pokynů, uvedených u květáku. Brokolice je zelenina dlouhého dne, v něm vybíhá do květů a netvoří růžici.

Od poloviny dubna sázejte na teplých humózních a živinami bohatých pů­dách předklíčené rané brambory.

Není-li půda ještě prohřátá, počkejte raději až do konce dubna. V úvahu připadá pouze takový poze­mek, který jste na podzim silně vyhnojili chlévským hnojem. Pro brambory je nezbytná otevřená, slunná poloha. Nejrychleji se vyvíjejí v humózních písčitých půdách.

U raných brambor se dočkáte dobré úrody pouze tehdy, budou-li jednotli­vé řádky 60 cm od sebe. Na normálním záhoně (1,2 m) tedy smíte vysadit jen dva řádky. Kdo vysadí víc než dva řádky (tři), zbaví se pěšinek a tím ušetří místo. Naopak zmenšíte-li meziřádkovou vzdálenost, budete mít sice hodně nati, která bude vysoká, bramborových hlíz však bude málo.

Rané brambory v řádku vysazujte 30 cm od sebe. Na řádek dlouhý 6 m budete potřebovat jen 20 předem zakořeněných hlíz.

Před výsadbou vyryjte motykou v místě naznače­ných řádků asi 10 cm hlubokou rýhu nebo vykopejte pro každou hlízu stejně hlubokou jamku. Hlouběji než 10 cm nevysazujte, protože spodní vrstvy půdy jsou v dubnu ještě příliš studené, což brzdí růst na začátku i později.

Již na začátku dubna můžete začít pěstovat fenykl sladký.

Původně typicky italská specialita si našla cestu i do dalších zemí a znalci si ji cení jako velmi chutnou a mnohostranně využitelnou zeleninu.

Pro pěstování raných kedlubnů potřebujete teplou, živinami bohatou půdu v otevřené poloze.

Musí být také značně humózní a na podzim před­chozího roku je třeba do ní zarýt čerstvý chlévský hnůj. Pro rané kedlubny je nejvhodnější poloha poněkud chráněná před větrem.

Výsadba raných kedlubnů se vyplatí pouze v případě, že máte silnou, přepichovanou nebo brakovanou sadbu.

Dobře otužované sazenice můžete vysazovat od poloviny dubna bez jakéhokoli rizika. Hrnkované sazenice jsou sice dražší než přepíchané, ale výsle­dek je podstatně lepší. Sklizeň u nich začíná téměř o 2 týdny dříve než u přepíchaných.

Při pěstování raného kedlubnu musíte především pamatovat na dostatečně velké rozestupy mezi rostlinami.

Kedluben v příliš hustém sponu potřebuje ke své­mu vývoji více času než v dostatečně řídkém spo­nu, proto byste v žádném případě neměli volit spon hustější než 25 cm x 25 cm. Meziřádkovou vzdá­lenost můžete bez obav zvětšit na 30 cm, jestliže vám to velikost zahrádky jen trochu umožní. Půda se pak dříve uvolní pro další plodinu.

Sazenice kedlubnů, které zasadíte příliš hluboko, mají sklon k vybíhání do květu. Také vytvoření zdužnatělého stonku u nich trvá déle než u sazenic zasazených mělčeji.

Při výsadbě se musí dbát na to, aby kedluben nepři­šel do země hlouběji, než jak rostl doposud. Hlízy (zdužnatělá část stonku) musí mít možnost se volně vyvíjet nad zemí. U hrnkované sadby je třeba dávat pozor na to, co bylo řečeno u květáku.

Raný květák se vyvíjí podstatně rychleji, když ho po výsadbě opatříte ochrannými poklopy, nebo když přes sazenice napnete netkanou textilii.

V místě, kde se poklopy dotýkají podkladu, je okraj, který musíte přihrnout zemi, aby s poklopy nemohl pohnout vítr. Od začátku května je můžete použít pro další rostliny. Sazenicím ještě více prospěje po­užívání fóliovníku. Rovněž zakrytí plochy netkanou textilií nebo rounem vám umožní urychlit sklizeň o 5 až 10 dní.

V některých letech kedluben silně trpí napadením larvami květilky zelné a krytonosce zelného.

Proti květilce zelné postupujte stejně jako u kvě­táku. Larvy krytonosce zelného způ­sobují tvorbu hlízovitých výrůstků na kořenech kedlubnů. Preventivní opatření jsou stejná jako u květilky zelné.

Chcete-li pěstovat pozdní odrůdy ked­lubnu pro podzimní spotřebu, musíte začít koncem dubna připravovat sadbu.

Pozdní odrůdy, jako například ‘Violeta’, potřebují pro dobrý vývoj od výsadby do sklizně 3,5 až 4 měsíce. V posledních dubnových dnech vysejte na výsevní záhon pod širým nebem osivo vhodné odrůdy. Úrodu budete moci sklízet v září. Výsadba je možná v tomto případě od začátku června.

Mohutné sazenice kedlubnu se vám podaří vypěstovat jen tehdy, když bu­dete vysévat dostatečně řídce.

Vysévejte proto na l m2 výsevního záhonu pod širým nebem nanejvýš 2 g osiva. Před výsevem zapravte do svrchní vrstvy zeminy hodně vlhké rašeliny. Získáte mohutné sazenice s dobrým ko­řenovým bálem, které se dobře ujímají a rychle pokračují v růstu. Osivo zakryjte jen asi l cm sil­nou vrstvou zeminy. Až do vzejití je třeba udržo­vat osetý záhon dostatečně vlhký a chránit ho před nenasytnými ptáky.

Pod širým nebem vyrostou pevné hlávky salátu na záhřevných, humózních půdách.

Hlávkovému salátu se daří nejlépe na humózních, hlinitopísčitých půdách. Nevhodné jsou půdy, které mají sklon k tvorbě škraloupu, a také kyselejší půdy s hodnotou pH nižší než 6,5. Hlávkový salát byste neměli zařazovat v osevním postupu po samotném hlávkovém salátu, po štěrbáku zahradním a po čekance salátové. Na lehkých půdách se vyvarujte předplodin hlávkového zelí a květáku.

Čím ranější termín výsadby zvolíte, tím důležitější je při pěstování salá­tu používání pikýrované (přepichované) nebo brakované sadby.

Od začátku dubna můžete začít s výsadbou, pokud to počasí dovolí. Záleží-li vám na průběžném zá­sobování čerstvým hlávkovým salátem, neměli byste vysazovat najednou mnoho rostlin, ale radě­ji opakovaně sázet vždy po 14 až 18 dnech. Přitom využijte všechny možnosti smíšené výsadby. Pamatujte, že úspěch vždycky záleží na správné volbě odrůdy,

U hlávkového salátu musíte klást zvlášť velký důraz na správnou hloubku vý­sadby.

Hlávky se špatně tvoří, zasadíte-li salát příliš hlu­boko. Děložní listy, které jsou ještě přítomny u vět­šiny sazenic, musí být po vysazení těsně nad zemí.

Sazenice se sice někdy trochu naklánějí, ale salátu to prospěje více, než když je vysadíte příliš hlubo­ko. Kromě toho se takto předejde i zahnívání.

Při pěstování raného salátu stačí spon 20 cm x 20 cm.

Na normální záhon (1,2 m) vysazujte 6 řad, při­čemž rostliny přijdou vždy střídavě. Hlávky se tak mohou vyvíjet lépe než při uspořádání do čtverce. Po výsadbě chraňte sazenice před mrazem poklo­py nebo nataženou fólií, případně netkanou texti­lií. Tyto prostředky ochrání salát zároveň i před ptáky.

Salát, který jste nechali přezimovat, musíte počátkem dubna ještě napo­sled okopat a přihnojit.

K hnojení se hodí rychle působící minerální hnoji­vo. Obecně stačí dusíkaté hnojivo. Kropicí konví bez kropáče opatrně lijte mezi řádky salátu hnoji­vý roztok o koncentraci 0,3.

Chcete-li si vypěstovat sadbu ledové­ho a hlávkového salátu, vysévejte jen vyloženě letní odrůdy.

Od výsevu do výsadby uplynou asi 4 týdny a od výsadby do sklizně přibližně 8 až 10 týdnů. Z uve­dených údajů lze vypočítat přibližný termín výse­vu.

Cukety můžete koncem dubna vysít do kořenáčků, uspíšíte tak jejich sklizeň.

Do kořenáčků o průměru 8 cm, naplněných kompo­stovou zeminou, dejte vždy 3 semena cuket a umís­těte je do teplého pařeniště. Pro jednu rodinu stačí obvykle 2 až 3 rostliny, takže si kořenáče můžete dát i na okenní parapet ve vhodně teplé místnosti.

Duben je nejpříznivější termín pro výsev pozdní mrkve, která se sklízí na podzim a je určena k uskladnění.

V dubnu můžete vysévat také odrůdy s krátkým a polodlouhým kořenem pro sklizeň v srpnu a v září. Nezapomeňte ani na značkovací osivo.

Vzcházení mrkve a její vývoj v nejra­nějších stadiích můžete urychlit za­krytím fólií nebo netkanou textilií. Dosažitelný časový náskok ve vývoji může činit 14 dnů i více.

Chcete-li získat dobrou sklizeň mangoldu již v prvním roce, musíte ho vy­sít přibližně do poloviny dubna.

Na těžkých půdách a ve vyšších polohách lze s výsevem vyčkat až do konce dubna, především pak je-li zima a mokro.

Mangold se vyvíjí normálně pouze tehdy, když ho po vzejití včas vyjednotíte.

Správný okamžik nastane, jakmile jste schopni rozlišit slabé a silné semenáčky. Ponechte v každém hnízdě pouze nejsilnější rostlinu.

V prvních dubnových dnech od man­goldu odhrábněte nakopčenou zeminu a přihnojte ho.

V příznivých teplých polohách je již možné koncem dubna sklízet ředkvič­ky z prvních výsevů.

Tam, kde máte v úmyslu dávat na uvolněné záho­ny okurky, rajčata nebo papriku, můžeme teď ještě jednou vysít ředkvičky. Použijete odrůdy s krát­kou dobou vývoje, pochutnáte si na nich do konce května.

Za suchého a teplého počasí je třeba vydatně zalévat ředkvičku a ředkev, aby jejich bulvy zůstaly křehké a šťavnaté.

Postarejte se, aby bulvy trvale rostly, jinak by mohly být uvnitř houbovité a pálily by. K zálivce se také může používat ještě slabý roztok hnojiva (0,1%) asi do doby jednoho týdne před sklizní.

Od začátku až do konce dubna můžete postupně vysévat ředkvičky.

Při výsevů letní ředkve, s nimiž se začíná v půli dubna, dbejte na dostateč­nou meziřádkovou vzdálenost.

Řádky by neměly být u sebe blíž než 30 cm. Podle velikosti bulvy dávejte na každých 10 až 15 cm řádku 2 až 3 semena. Po vzejití rostliny vyjednoťte, takže zůstane v každém hnízdě jen jedna rostli­na. Ředkev nesmí být hnojena chlévským hnojem.

Červená řepa klade velké nároky na půdu i podnebí. Patří do 2. trati. Nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem a opti­mální výnosy dá jen při neutrální půdní reakci. V případě potřeby je možné pozemek vy vápnit ještě na jaře. Červená řepa snáší chlor, reaguje však velmi citlivě na nedostatek boru. Neměli byste ji zařazovat dvakrát za sebou, ale také ne po špenátu či po mangoldu.

Červenou řepu můžete vysazovat, zpravidla se ale dává přednost pří­mému výsevu na konečné stanoviště.

Vysev před koncem dubna se nedoporučuje, proto­že červená řepa je citlivá na mráz a rostliny mají po přejití mrazem sklon k vybíhání do květu.

Listový salát, který roste na každé půdě, můžete průběžně vysévat zno­va a znova.

Listový salát, který se může používat k otrhávání jednotlivých listů nebo k jejich ořezávání, sice nevy­tváří hlávky, listů je ale stále dost a rychle dorůsta­jí nové. Kromě toho je můžete velmi dobře použít i jako krmivo pro drůbež. Pro různé typy listového salátu nebudete nejspíš potřebovat zvláštní záhon, protože se jim daří poměrně dobře i mezi světlými keři.

Pokud vysadíte salát ledový hodně brzy a zakryjete je fólií, dočkáte se již od konce dubna prvních sklizní. Sklízet se začíná zpravidla tehdy, když mají jednot­livé rostliny hmotnost 200 g nebo 250 g. Nesklízejte jednotlivé listy, tak ja­ko u salátu listového, ale celé rostliny.

Hlávkové zelí klade na půdní poměry, na zásobování vodou a živinami podobně vysoké nároky jako květák. Rané odrůdy dávají přednost lehkým až středním, rychle záhřevným půdám, zatímco pozdní odrůdy dávají větší výnosy na středních až těžkých, hlu­bokých půdách. Hlávkové zelí bezpodmínečně po­třebuje půdu dobře zásobenou humusem, patří do 1. tratě. Rané odrůdy však rostou dobře i po před-plodině, která byla hnojena organickým hnojivem. V osevním postupu je zapotřebí se vyvarovat jako předplodin všech druhů odvozených od brukve zelné.

Rané červené zelí sázejte do sponu 50 cm x 50 cm až 50 cm x 40 cm, po­kud má rychle vytvořit pevné hlávky. Můžete je sázet v první polovině dubna. Při výsadbě postupujte jako u květáku.

Rané bílé zelí můžete začít vysazovat již počátkem dubna do záhřevné a ne­příliš těžké půdy. Rané bílé zelí není ani zdaleka tak náročné jako čer­vené zelí a květák, přesto však musí mít humózní a živinami zásobenou půdu. V případě odrůd s pro­táhlým tvarem hlávky stačí spon 40 cm x 40 cm, zatímco ostatní rané odrůdy bílého zelí je třeba sázet ve sponu 50 cm x 40 cm.

Ranou kapustu můžete sázet i počátkem dubna, pokud jste ji nevysadili již ve druhé polovině března. Odrůdy s protáhlou hlávkou se spokojí se sponem 40 cm x 40 cm až 40 cm x 30 cm. Všechny ostat­ní odrůdy vyžadují rozestupy uvedené pro rané bílé zelí.

Odrůdy pozdního zelí potřebují od vý­sadby do sklizně asi 5 měsíců, a pro­to nezmeškejte termín výsevu pro vypěstování sadby. Agrotechnická lhůta se pohybuje kolem 20. dubna. Semenáčky pak mají až do výsadby dost času, aby se dobře vyvinuly a zesílily. Pouze silné sazenice lze doporučit pro pěstování pozdních odrůd. Kromě času však musíte sazenicím poskytnout i dostatek místa.

Růžičkovou kapustu vysévejte během dubna, aby se na ní do pozdního pod­zimu stačily vytvořit použitelné růžičky. Vysejte ji na záhon pod širým nebem. Chcete-li mít silné sazenice, nevysévejte na každý m2 osevní plochy víc než 3 g osiva. Při nákupu osiva si musí­te uvědomit, že z l g semen růžičkové kapusty zís­káte víc než sto použitelných sazenic.

Boj proti květilce zelné která obzvláště ráda napadá květák, musí začít již při výsadbě.

Tito škůdci kladou od poloviny dubna vajíčka na kořenový krček sazenic květáku. Proti květilce zabírá postřik přípravkem SUMITHION SUPER.

Krátce po výsadbě květáku je třeba podniknout opatření i proti nebez­pečné plodomorce zelné.

Larvy ničí vzrostný vrchol, takže se nemohou vy­tvořit žádné květy. Bojujte proti nim postřiky nebo práškovými prostředky, které jsou běžně k dostání v obchodech. Začněte 3 až 4 dny po výsadbě. Zá­krok opakujte alespoň dvakrát až třikrát s týden­ním odstupem. Při použití popraše musíte po dešti zase práškovat, jakmile rostliny oschnou.

Květák, který se má vysazovat v červnu, je třeba vysévat na záhony pod širým nebem od poloviny dubna

První podmínkou pro dobré výnosy jsou silné, bujné sazenice. Docílíte jich jen řídkým výsevem, proto smíte vyšít na l m2 nanejvýš 2 g květáko­vého osiva. Sazenice budou mít dobrý kořenový bal, jestliže před výsevem zapravíte do povrchové vrstvy půdy velké množství kompostu.

Brokolici můžete přesazovat na začátku dubna do studeného pařeniště nebo od poloviny dubna na volný záhon.

Sklízet budete moci v posledních květnových dnech, případně v první polovině června. Je třeba dbát pokynů, uvedených u květáku. Brokolice je zelenina dlouhého dne, v něm vybíhá do květů a netvoří růžici.

Od poloviny dubna sázejte na teplých humózních a živinami bohatých pů­dách předklíčené rané brambory.

Není-li půda ještě prohřátá, počkejte raději až do konce dubna. V úvahu připadá pouze takový poze­mek, který jste na podzim silně vyhnojili chlévským hnojem. Pro brambory je nezbytná otevřená, slunná poloha. Nejrychleji se vyvíjejí v humózních písčitých půdách.

U raných brambor se dočkáte dobré úrody pouze tehdy, budou-li jednotli­vé řádky 60 cm od sebe. Na normálním záhoně (1,2 m) tedy smíte vysadit jen dva řádky. Kdo vysadí víc než dva řádky (tři), zbaví se pěšinek a tím ušetří místo. Naopak zmenšíte-li meziřádkovou vzdálenost, budete mít sice hodně nati, která bude vysoká, bramborových hlíz však bude málo.

Rané brambory v řádku vysazujte 30 cm od sebe. Na řádek dlouhý 6 m budete potřebovat jen 20 předem zakořeněných hlíz.

Před výsadbou vyryjte motykou v místě naznače­ných řádků asi 10 cm hlubokou rýhu nebo vykopejte pro každou hlízu stejně hlubokou jamku. Hlouběji než 10 cm nevysazujte, protože spodní vrstvy půdy jsou v dubnu ještě příliš studené, což brzdí růst na začátku i později.

Již na začátku dubna můžete začít pěstovat fenykl sladký.

Původně typicky italská specialita si našla cestu i do dalších zemí a znalci si ji cení jako velmi chutnou a mnohostranně využitelnou zeleninu.

Pro pěstování raných kedlubnů potřebujete teplou, živinami bohatou půdu v otevřené poloze.

Musí být také značně humózní a na podzim před­chozího roku je třeba do ní zarýt čerstvý chlévský hnůj. Pro rané kedlubny je nejvhodnější poloha poněkud chráněná před větrem.

Výsadba

Březen

  • dokončit sklizeň zimní zeleniny (Kadeřábek, řůžičková kapusta, pór
  • postřik stromů mědnatými přípravky před rašením (kadeřavost) vhodný čas kdy začne kvést líska nebo rašit angrešt
  • dokončit řez jádrovin v bezmrazých dnec
  • dokončit řez listnatých keřů (ne časně kvetoucí)
  • odstranit prkna, která chránila stromy
  • hrabejte zbytek listí
  • zastřihněte okrasné trávy (pozor na rašící pupeny – proto 10 cm nad zemí)
  • vyhrabat trávník a mech. vertikulátor (nebo videl píchat) Mech vápnit
  • přihnojit rebarboru (20 kg kompostu) a důkladně zalít
  • zkvašené slepičince na jahody
  • příprav sadby brambor. předklíčit (zasypat 10 dní před sadbou rašelinou)
  • zarýt hnůj (pokud jste ho nedali na podzim)
  • Rozdělit záhony na menší, aby se lépe obsluhovaly
  • Kořenová zelenina potřebuje hluboce zkypřenou půdu
  • cibule. pórek, šalotka, česnek, černý kořen – vždy jeden řádek
  • výsadba šalotky – vrcholek těsně pod povrch půdy
  • ředkvičky – řídký výsev. 1 cm. např mezi salát, mrkev a patržel. Plynulá sklizeň – vysévat každých 14 dní
  • vysetá pažitka doma – přesadit do půdy
  • kvetou sněženky, primule, narcisky , tulipány
  • zabalené hortenzie v druhé polovině března odkrýt
  • montbrécie, mečíky a lilie – vysadit. ještě ale přikrýt
  • mečíky jednotlivě do vyryté brázdy 5 -10 cm od sebe (řádky 30-40cm) hloubka 7 cm
  • vysetí vlčího máku, černuchy, sluncovky, šater, drchnička, měsíček, chrpa. Vysévat ve skupinách
  • skleník nebo pařeniště : karotka, ředkvičky, bazalka, salát,
  • doma klíčky cizrna, hrachu, munga a čočky, řeřicha
  • balkonové seříznout, přesadit, přihnojit

Zeleninová zahrádka v březnu

Začínáme sázet a sít

V druhé polovině března můžete sázet odrůdy jarního česneku na zá­hony vystavené plnému slunci. Jako sadbu používejte dílky z celé cibule, (tzv. stroužky). Cibule česneku rozdělte až těsně před výsadbou. Pamatujte, že se z větších stroužků podle zkušeností získají také větší složené cibule zvané palice. Meziřádková vzdálenost činí 20 až 25 cm. Stroužky v řádku dávejte 8 až 10 cm od sebe a sázej­te je 5 až 6 cm hluboko. Pro sázení drobných pacibulek, získaných z nepravého květenství česneku paličáku, stačí hloubka asi 4 cm. Odrůdy jarního česneku jsou ‘Dakať a ´Japo’. Česnek vyžaduje nepříliš lehké, živinami bohaté, hluboké půdy. Patří do 2. trati a má stejné nároky na živiny jako cibule kuchyňská. Potřebuje poměrně málo vody. Na jaře mu prospívá pokud možno trvale vlhká půda, v červenci by ji mělo vystřídat sucho a teplo, aby cibule lépe vyzrály. Česnek nesnáší zamokřenou půdu.

Silné kořeny křenu selského získáte pouze na hlubokých, humózních, pís­čitých půdách, které se zjara rychle přehřívají. Je důležité, abyste pozemek, na němž máte v úmys­lu pěstovat křen, zryli alespoň na hloubku dvou rýčů. Čerstvý chlévský hnůj tato rostlina ne­potřebuje. Křenu proto dopřejte organickou hmotu ve formě kompostu nebo vyzrálého chlévského hnoje. Křen se má vysazovat v březnu. Potřebujete k tomu kořenové řízky, kte­ré získáte z postranních kořínků při podzimní sklizni konzumního křenu. Vyberte asi 30 cm dlouhé postranní kořeny, které jsou pro konzumní účely příliš tenké. Do jara je uchovávejte ve sklepě ve vlhkém písku. Mívají prů­měr asi l cm, mohou však být i tenčí. Spodní konec seřízněte šikmo, abyste se při výsadbě nespletli. Kořenové řízky křenu připravíte k vý­sadbě tak, že odstraníte všechny po­stranní kořeny a kořínky. Veškeré postranní kořeny čistě odřízněte, aniž byste při tom poškodili vlastní řízek. Kusem látky (pytlovinou) důkladně očistěte řízek i od těch nejmenších kořínků. Látkou vyslepte i pupeny, takže řízek zůsta­ne zcela holý. Kořenové řízky křenu nesmíte sázet kolmo, ale jedině šikmo, pod úhlem asi 30 stupňů k povrchu brázdy.
Šikmá výsadba usnadní letní zákroky na kořenech křenu. Kromě toho se tím silně pod­poří růst, neboť je celý kořenový systém v dosahu vzdušného kyslíku, který mu prospívá. Při sázení dbejte na to, aby horní část (hlava) byla v jedné rovi­ně s okolní půdou. Na každý metr čtvereční pěstební plochy potřebujete pouze 4 kořenové řízky křenu, protože je musíte sázet do sponu
80 cm x 30 cm. Na malých zahrádkách se křen vysazuje jen zříd­kakdy na záhony. Zpravidla se vysazuje jen něko­lik rostlin do kratšího či delšího řádku. K vysa­zování je nejvhodnější sázecí kolík, dlouhý asi 30 cm. Pak stačí zapíchnout kolík už jen šikmo do země a připravit tak potřebný otvor, do kterého vsunete řízek. Takto postupujte každých 30 cm. Nakonec je třeba půdu sešlápnout, aby zemina měla dobrý kontakt se sazenicemi.

Kopr není třeba vysévat na zvláštní zá­hon. Roste na všech půdách, dokonce i v polostínu. Nechcete-li pěstovat velké množství kopru, rozhoďte osivo naširoko na záhony připravené pro zeleninu a přejeďte po povrchu hráběmi. Tím se semena do­stanou natolik hluboko do půdy, aby mohla dobře vyklíčit. Osivo kopru si podrží dobrou klíčivost je­nom 2 roky. Při klasickém výsevu má být meziřádková vzdálenost 25 cm. Sejte tak řídce, aby přišlo na l m2 pěstební plochy asi 5 g osiva.

Po polovině března otevřete krechty, v nichž ještě máte zeleninu. Očistěte ji a uskladněte nejlépe ve sklepě. Většina druhů zeleniny, uskladněné v krechtech, se nyní musí spotřebovat. Kromě toho potřebujete místo, jež jste použili k zakrechtování, pro novou výsadbu. Okamžitě po vyklizení krechtu musíte uvolněný pozemek zpracovat do hloubky, aby se půda stačila ještě dostatečně provzdušnit.

Ředkvičkám se daří nejlépe na prosluněném stanovišti a na lehkých až středních, humusem bohatých půdách, jež ne­projevují sklon k tvorbě škraloupu. Těžké půdy mohou nepříznivě ovlivnit tvar i chuť bulviček. Ředkvičky špatně rostou na půdách, které se zejména na jaře ohřívají poměrně pomalu. Ředkvička nesnáší zeminu čerstvě vyhnojenou chlévským hnojem, a proto se může pěstovat jen ve 2. trati. Vhodné půdní a klimatické poměry umožní vysev od začátku března. Ředkvičky se vysévají většinou příliš hustě. Bez­vadné bulvičky se nám podaří získat pouze při rovnoměrném výsevu. V rámci řádku dávejte semena 3 cm jedno od druhého. Pozdější výsledek za tu námahu stojí. Vyrostou-li ředkvičky příliš hustě, musíte je případně vyjednotit. Kromě toho je důle­žitá hloubka výsevu. Měli byste je sít jen asi l cm hluboko. Setí do větší hloubky se projeví nepřízni­vě na tvaru bulviček, a navíc se opozdí sklizeň. Od výsevu do sklizně narostou řed­kvičky podle odrůdy za 22 až 45 dnů. Ředkvička z březnového výsevu potřebuje oproti květnovým výsevům pro svůj vývoj téměř dvojná­sobnou dobu, což je třeba brát v úvahu při plánová­ní termínů pro následné plodiny. Při výběru odrůdy si musíte uvědomit, že odrůdy určené pro pěstování pod sklem nebo plastovou fólií lze doporučit, pro volné záhony jen podmíněně, neboť ve venkovních podmínkách klesá jakost jejich bulviček. Jarní ředkev pěstujte pouze na záhřevných, humusem bohatých lehkých půdách. Těžká půda je obecně ještě příliš studená a mokrá. Ředkev se pak vyvíjí pomalu a její chuť utrpí na jakosti. Tato zelenina vyžaduje otevřenou, slunnou polohu a hluboko zpracovanou půdu. Ředkev můžete začít vysévat již v druhé polovině března nebo v dubnu při příznivých půdních a klimatických podmínkách. Pro tento raný výsev přicházejí v úvahu pouze „Jantar“ nebo „Karmína“.

Rebarbora neklade velké nároky na půdu. Stačí, když má k dispozici dostatek živin. Začátek sklizně záleží také na stanovišti. Výslunná poloha je nejlepší, i když se rebarboře daří i v po stínu. Chcete-li mít již v prvním roce po výsadbě alespoň malou sklizeň rebarbory, musíte ji vysadit hned v prvních březnových dnech. Hlavní období výsadby rebarbory připadá sice podzim, ale ještě v březnu  také můžete. Důležité je, abyste měli k dispozici mohutné sazenice (oddělky z trsů) alespoň s jedním silným vegetačním vrcholem. Při výsadbě dbejte, aby nepřišly do půdy hlouběji, než rostly v původním trsu. Sazenice pevně přimáčkněte a řádně zalijte. U rebarbory se rozlišují odrůdy s červeným a se zeleným řapíkem. Víceleté porosty rebarbory je nutno v březnu přihnojit.

Milovníci salátu k řezu a listového salátu mohou koncem března začít s jeho výsevem na konečné stanoviště. Již koncem dubna budou moci ochutnat jemné listy salátu. Salát, určený k řezu, vyžaduje meziřádkovou vzdá­lenost 15 cm a salát k česání, u nějž se otrhávají jed­notlivé listy, asi 25 až 30 cm. Osivo se vysévá do mělkých řádků tak řídce, aby se ho spotřebovaly na každý m2 pěstební plochy jen 2 g. Oba zmíněné druhy salátu netvoří hlávky, nekladou zvláštní poža­davky na půdu a rostou všude, kde mají dostatek živin. V zahradnictví se můžete setkat se zajímavou formou listového salátu pod označením „dubáček” nebo „červenolistý dubáček”. Jedná se o salát, jehož listy připomínají svým tva­rem listy dubu. Podle odrůdy mohou být zbarveny intenzivně hnědočerveně nebo také žlutozeleně. Rostliny vytvářejí kompaktní, husté růžice, jež měří v průměru asi 30 cm a vyžadují tomu odpo­vídající spon. Dubáček je výrazně odolnější vůči vybíhám do květu než běžný hlávkový salát a mů­žete ho vysévat, resp. vysazovat, až do podzimu několikrát po sobě, přičemž poslední možná doba výsevu je přibližně začátkem srpna. Salát „dubáček” se na rozdíl od listové­ho salátu pěstuje jako hlávkový salát. Od začátku března ho tedy můžete vysazovat buďto do fóliových krytů nebo přímo na volné záhony. Tam ho zakryjte perforovanou fólií nebo netka­nou textilií. Sázejte ho do sponu 30 cm x 25 cm až 30 cm x 30 cm. Samozřejmě je možný i přímý vysev do řádků vzdálených 30 cm od sebe s pozdějším vyjednocením na vzdálenost 25 až 30 cm na řádku. Další pěstování včetně zavlažování a hnojení je stej­né jako u hlávkového salátu.

Pěstování sadby řapíkatého a bulvového celeru vyžaduje teploty 18 až 20 °C. Celer citlivě reaguje v raných stadiích vývoje na nízké teploty. Vysévejte ho v první polovině března do výsevních truhlíčků či misek, semena sotva zakryjte vrstvičkou zeminy, opatrně navlhčete, přikryjte skleněnou ta­bulkou a umístěte do teplé místnosti. Semenáčky vzejdou za tři až čtyři týdny. Po objevení prvního pravého listu přepíchejte (pikýrujte) celer do teplého pařeniště do sponu 5 cm x 5 cm nebo hned do ma­lých kořenáčů. Zpočátku větrejte jen málo, později však musíte začít celer včas otužovat. U řapíkatého celeru můžete opakovat výsevy každých 14 dní až do poloviny května. Koncem dubna se sazenice celerů přesazují na pěstební záhon ve sponu 30 až 40 x 40 cm

Další zajímavá forma listového salátu, odrůda ‘Lollo Rossa‘, která přichází na náš trh jako uznané odrůdy ‘Raisa’, ‘Redin’, ‘Sesam‘ ‘Rosela’ a ‘Malibu’. Tyto saláty vytvářejí kompaktní, polokulovité rost­liny, které vzbuzují dojem, že se jedná skutečně o hlavu. Listy jsou na okraji silně zkadeřené a červenohnědé. Dalších deset odrůd je zelenolistých. Tyto rostliny potřebují vysazovat do stejného spo­nu jako listové saláty „dubáček” a mohou se pěsto­vat od jara až do podzimu. Všechny registrované odrůdy listového salátu se vyznačují snadným pěstováním a vysokou jistotou výnosů.

Pažitka sice neklade žádné zvláštní nároky na stanoviště, přesto však roste nejlépe v písčitohlinité půdě, dobře záso­bené humusem. Bohaté dávky organické hmoty mohou pro pěsto­vání pažitky vhodně připravit každou půdu. Díky svému růstu je tato rostlina vhodná jako lem záhonů. Snáší i polostín, takže se pro ni vždycky nějaké to místečko najde. Je plně zimovzdorná, a proto ji lze pěstovat ve všech klimatických oblastech. Pažitka se dá množit buďto ze semen, nebo dělením starých trsů. Osivo si podrží plnou klíčivost nejvýše 2 roky. Vysévejte ji v půli března do studeného pařeniště nebo od konce března do volné půdy, a to poměr­né hustě, protože se pažitka nesází po jednotlivých cibulkách, ale po celých trsech. Staré trsy rozdělte, jakmile začnou rašit. Sazenice však nesmějí přijít do země hlouběji, než jak rostly doposud. Jako meziřádková vzdálenost vyhovu­je 20 cm. Rovněž mezi trsy v řádku ponechte 20 cm.

Špenát neklade na půdu zvláštní nároky, stačí, když obsahuje dostatek humusu a živin. Nelze ovšem doporučit jeho pěstování na těžkých jílovitých a jílovitohlinitých půdách. Špenát je ta­ké citlivý vůči trvalému přemokření. Této zelenině se daří nejlépe ve 2. trati. Jako předplodiny se ne­hodí černý kořen, červená řepa, mangold, kozlíček polníček a samotný špenát. Špenát zařazujte jen jako předplodinu nebo následnou plodinu po jiné hlavní plodině (jako meziplodinu). Od výsevu do sklizně uplyne jen asi 60 dnů, a proto ho můžete vypěstovat například ještě před okurkami nebo fazolemi. Při jarním výsevu stačí meziřádková vzdálenost 15 cm, což představuje na každý m2 výsevek asi 5 g. Osivo musí být zakryto asi 2 cm vysokou vrstvou zeminy, pak klíčí dobře a jistě. Máte-li v úmyslu pěstovat špenát před hlavní plodinou jako předplodinu, musíte ho vysít nejpozději v půli března. Velmi raný vysev se doporučuje také proto, že jarní výsevy špenátu vybíhají velmi snadno do květu, pokud je v první polovině května velké teplo a slunečno. Osivo špenátu by mělo, jestliže to povětrnostní podmínky dovolí, přijít do země již na začátku března. Špenát a kozlíček polníček z podzimních výsevů (v září) přihnojte nejpoz­ději v půli března roztokem živin z rychle půso­bících dusíkatých hnojiv. Špenát novozélandskýpatří k zeleninám ledového typu a v letních měsících přináší vysoké výnosy. Špenát novozélandský je citlivý na mráz a musí se tedy předpěstovávat. Vysévejte ho do malých kořenáčků či kelímků s písčitou kompostovou zeminou. Do každé ná­doby vložte tři semena a umístěte je do pařeniště nebo na okenní parapet ve světlé místnosti, kde nemrzne. Po vzejití špenát vyjednoťte na jednu rostlinu v každé nádobce. Spotřebu čtyřčlenné ro­diny může pokrýt 6 až 8 rostlin. V prvních březnových dnech můžete do volné nezamrzlé půdy vysévat špenát kubánský.

Podle průběhu počasí začíná v první polovině března sklizeň cibule zimní. Sklízejte vždy celou rostlinu. Čerstvé listy se nohou používat jako pažitka. Stonky ošlejchu jsou tlusté 8 až 15 mm. Mohou se jíst syrové na chlebu s más­lem, nebo se dají jemně nakrájet a užívat do salátů, popřípadě dusit a podávat upravené jako pór nebo chřest. Ošlejch (cibule zimní) má jemnou a příjemně kořenitou chuť. Doba sklizně sahá až do začátku květ­na, přičemž lze dosáhnout výnosu 3 až 4 kg na m2.

Chcete-li si vypěstovat velkou cibuli ku­chyňskou, měli byste ji vysít již v prv­ních březnových dnech, pokud to počasí dovolí. U cibule dosáhnete nejlepších výsledků, máte-li k dispozici písčitohlinitou nebo hlinitopísčitou pů­du, bohatě zásobenou humusem, tedy dobrou střed­ně těžkou půdu. Použitelné jsou ještě i záhřevné pís­čité půdy. Velmi těžké, studené a mokré půdy se pro pěstování cibule nehodí. Důležité je, abyste poze­mek pro cibuli zryli již na podzim, protože se stačí do doby výsevu dobře slehnout. Cibule nesnáší čer­stvý chlévský hnůj.

Osivo cibule je plně klíčivé pouze v prvních dvou letech po sklizni. Doporučuje se vyzkoušet klíčivost. Semena smějí být zakryta nanejvýš l cm silnou vrstvou zeminy. Před zahrnutím řádků umístěte mezi cibuli semena ředkvičky jako značkovací plodinu. V březnu vysaďte sazečku jen tako­vých odrůd, jež jsou odolné vůči vy­bíhání do květu, a od půli června budete moci sklízet cibuli kuchyňskou. U sazečky závisí úspěch na správné hloubce výsadby, která nesmí činit na těžkých půdách více než l cm. Sazečka do velikosti lískového oříšku je sice nej­dražší, přináší však také nejlepší výsledky. Vysadíte-li ji příliš hluboko, musíte počítat i u dobrých odrůd s vybíháním do květu. Pro vypěstování sazečky cibule kuchyňské můžete zvolit o něco pozděj­ší termín. Pro výsev semen cibule k vypěstování sazečky je nejpříznivější doba od poloviny března do začátku dubna. Pro tento účel se mohou používat pouze urči­té odrůdy, protože jiné pak následující rok ženou ze sazečky do květu.

Kapustu hlávkovou můžete vysazovat ve druhé polovině března, máte-Ii silné přepichované nebo hrnkované a otužované sazenice. Raná výsadba kapusty vyžaduje záhřevné, písčitohlinité nebo hlinitopísčité, velice humózní půdy. Na těžkých, studených půdách trvá vývoj příliš dlouho. V úvahu připadají jen záhony v první trati. Rané odrůdy, vhodné pro tento způsob pěstování, se spokojí se sponem 40 cm x 40 cm

Začátek března představuje nejvhodnější dobu pro výsadbu kedlubnů a květáků do malého skleníku. Pro kedluben je vhodný spon 20 cm x 20 cm a pro květák podle odrůdy 30 cm x 40 cm až 40 cm x 40 cm.

Vysejete-li do meziřádků ranou odrůdu ředkvičky, získáte v půli dubna jednu skli­zeň navíc. Pro přípravu půdy a postup při výsadbě platí pokyny, uvedené pro pěstování v pařeništi.

V prvních březnových dnech můžete osázet fóliové kryty.Přednostně přichází v úvahu hlávkový salát, ked­luben a květák. Kromě toho je zde možné vysévat ředkvičku, ředkev a mrkev.

Hlávkový salát, který jste vysadili do malého skleníku koncem února, musí­te až do začátku tvorby hlávek zavlažovat jen velmi málo.Jinak rostliny vytvoří jen příliš mělký kořenový sys­tém a kromě toho kropení nadzemních částí rost­lin podporuje napadení chorobami. Hodně větrejte, pokud silně svítí slunce. V posledních březnových dnech, kdy se začínají tvořit hlávky, dopřejte hláv­kovému salátu základní hnojení dusíkem (5 g dusí­ku na m2), a to nejlépe ve formě 0,3% roztoku.

Studená pařeniště můžete v březnu využít pro dobře připravené sazenice hlávkového salátu. Osetá pařeniště začněte přes den větrat, jakmile semenáčky proniknou po­vrchem půdy a vzejdou. Využijte k tomu každé příležitosti, kdy nemrzne.Především je třeba každý den sundávat materiál, jímž je pařeniště zakryto, a večer ho zase vracet na původní místo, a to i když nehrozí nebezpečí, že by v noci přišel mráz. Světlo a vzduch jsou hlav­ními předpoklady pro získání zdravé a silné sadby. Se zaléváním musíte být naopak opatrní. Zavla­žujte pouze tehdy, když vyschne svrchní vrstva půdy, potom ale tak důkladně, aby to nebylo zase brzy zapotřebí. Zalévejte jen za slunečného dne, aby rostliny během větrání rychle oschly. Jinak je velmi snadno napadne plíseň a uhynou. Opatrní musíte být zejména u sazenic zelí a salátu. Brokolice má obdobné nároky na půdu, podnebí a předplodinu jako květák. Druhově je podobná květáku. Květy však nejsou tak nahuštěny, vyrůstají na delších, masitých stopkách a jsou zbarveny převážně zeleně nebo fialově. Je třeba vyzdvihnout skvělou chuť a poměrně vysoký obsah výživných složek.

Brokolici se daří téměř na každé zahradě a na rozdíl od květáku se může pěsto­vat i v méně příznivých podmínkách. Od začátku do konce března můžete brokolici vysévat do teplého pařeniš­tě. Sklízí se koncem května. Druhý termín výsevu je v červenci se sklizní v říjnu. Tato zelenina má zvláštní charakter růstu, díky ně­muž se může sklízet v dlouhém časovém rozmezí, a proto většinou stačí pěstovat jen malý počet rost­lin. Chcete-li mít silné sazenice, doporučuje se klást jednotlivá semena 3 cm od sebe. Uvedený termín výsevu umožní výsadbu dobře vyvinutých a otuži­lých sazenic od začátku dubna a z druhého výsevu v srpnu. Brokolice za dlouhého letního dne snadno vybíhá do květu, a tak nemá růžice ke sklizni.

Kdo má pařeniště naplněné teplým hnojem, může v březnu vysít celer a vypěstovat si vlastní sazenice. Osivo ale vysejte tak řídce, aby ho přišlo na každý metr čtvereční plochy pařeniště nanejvýš 0,2 g. K rychlému a bezpečnému vyklíčení potřebuje osi­vo celeru půdní teplotu 16 až 18 °C. Obecně se vý­sev celerového osiva pro pěstování na malé zahrád­ce nevyplatí, mnohem lepší je koupit si potřebný počet sazenic v zahradnictví.

Hrách setý patří k rostlinám, které žijí v symbióze s hlízkovými bakterie­mi, hromadícími v půdě dusík. Bakterie žijí v kořenových hlízkách, podobných ma­lým nádorům, a mají schopnost biologicky vázat vzdušný dusík. Po tom, co odumřou, může hrách využít dusík. Hrách nesnáší půdu čerstvě vyhnojenou chlévským hnojem, patří tedy do 2. tratě. Hrách neklade zvláštní nároky na předplodinu, sám sebe však jako předplodinu nesnáší a neměl by se pěsto­vat ani po žádných jiných luskovinách. Z odrůd hrachu setého rozlišujeme hrách k vylupování (polní), dřeňový a cukrový. Dřeňový hrách má svrasklá semena a je chuťově lahodnější než polní hrách. Jeho suchá semena se nedají dobře využít pro kuchyňské účely, protože při vaření zůstávají tvrdá. Polní hrách má kulatá a hladká semena a má význam zejména pro vel­koplošné výsevy. U cukrového hrachu chybí na vnitřní straně lusků pergamenová blanka, takže se mohou používat nejen zelená semena, ale i lusky. Hrách není příliš náročný na půdu, stačí, když je dobře zpracovaná a bo­hatá na humus. Pro rané výsevy jsou vhodnější lehčí půdy než těžké, protože se rychleji zahřívají. Tím se urychlí i vzchá­zeni osiva a další vývoj rostlin, rovněž sklizeň nasta­ne dříve.  Hrách setý polní ve stadiu mladých rostlin snese beze škody slabší mrazí­ky, dřeňový hrách nikoli. Pro březnové výsevy proto přichází v úvahu pouze polní hrách. Sklízíte-li hrách pro zelená nezralá semena, otrhávejte celé lusky. Výsevek u hrachu kolísá, což je způsobeno různou velikostí semen u jed­notlivých odrůd. Jeden gram semen hrachu může obsahovat 3 až 5 zrn. Semena vyšších odrůd by se měla dávat poněkud dále od sebe než semena nižších odrůd. Obecně se počítá na každý metr čtvereční oseté plochy s množ­stvím 25 až 30 g osiva. Na lehkých písčitých půdách je výsevek o něco vyšší a na těžkých nižší. Na těž­kých, dobře humusem zásobených půdách se vyvi­nou mnohem bujnější rostliny hrachu než na půdách lehkých. Na normálním záhoně (o šířce 1,2 m) je místo pro 4 řádky hrachu. To odpo­vídá meziřadkové vzdálenosti 30 cm za předpo­kladu, že okrajové řádky zasejete 15 cm od krajů záhonu. Hrách vysévejte do řádků po jednom, tedy nikoli do hnízd, jako se to často dělá u keříčkových fazo­lí. Rýhy pro vysev je třeba vyhloubit tak, aby zrna hrachu mohla být zakryta 5 cm vysokou vrstvou zeminy. Každé 2 až 3 cm položte jedno semeno a hned je trochu zamáčkněte do země. Pak řádek zahrňte hřbetem hrábí a lehce jej přimáčkněte. Záhony hrachu zajistěte proti vyklování, jež snadno způsobí holubi. Nejjistější je napnout nad záhony staré rybářské sítě. Nesmějí však ležet přímo na zemi,ale asi 5 až 6 cm nad ní a musíte je pevně napnout. Přitom ne­zapomeňte na zajištění po stranách, protože by holubi jinak vlezli pod sítě. Stejným způsobem mohou jako ochrana posloužit staré vysloužilé záclony. Smrkové chvojí nebo podobné větve jsou účinné, jsou-li jimi záhony zcela zakryty. Ještě výhodnější je použít netkanou textilii. Je mylné se domnívat, že vzrůstné odrůdy mají také nejvyšší výnosy. Novější, vysoce výnosné odrůdy, bývají většinou vysoké jen 65 až 80 cm. Pro usnad­nění sklízňových prací a jako předpoklad dobrých výnosů i za mokrého a studeného počasí je výhodné zasít na každý záhon vždy dva dvojřádky a upro­střed každého dvojřádku napnout síť s velkými oky z perlonu nebo z tenkého drátu (plotové pletivo), po níž se rostliny mohou pnout vzhůru. Dvojřádky by měly mít vnitřní vzdálenost 20 cm a mezi oběma by se měl ponechat 60 cm široký volný pruh, který může později při sklizni posloužit jako pěšinka Hlávkový salát, který v březnu vysa­díte na volný venkovní záhon, může­te sklízet o 10 až 12 dnů dříve, jestliže záhony celoplošně zakryjete netkanou textilií. K zakrytí použijte netkanou textilii, přičemž je vý­hodné vytvořit na okrajích záhonu malý val z hlí­ny, abyste docílili určitého nadzvednutí fólie nad povrch půdy. Okraje fólie zasýpejte zemi, aby ne­měl vítr příležitost se do krytu opřít. Je vý­hodné, když je v okamžiku odstraňování textilie ne­bo fólie zataženo, protože silné sluneční paprsky mohou snadno popálit listy rostlin. Nechcete-li za­krývat příliš velkou plochu záhonu, použijte dře­věný rám s fólií. Tento způsob urychlení sklizně je možné s úspěchem využít mimo jiné i u kedlubnů a u ředkviček.

Od poloviny března připravujte naslunném místě záhony pod širým ne­bem, pokud možno chráněném před větrem, určené pro pěstování sazenic zeleniny.

V poslední třetině března začněte vysévat do volné půdy osivo zeleniny za účelem získaní sazenic. Zá­hon si připravte o trochu dřív. Postupujte přitom ja­ko v případě zeleninových záhonů. Sazenice budou mít dobrý kořenový bal, jestliže zá­hon pro vysev pokryjete vrstvou kompostové zemi­ny nebo substrátem na bázi rašeliny a vše dobře zpracujete motyčkou. Chcete-li vysévat hlávkový salát koncem března na venkovní záhony, určené pro vysev, použijte k tomu letní odrůdy. Sklizeň salátu, vysetého v březnu, nezačne dříve než během června, a proto nelze doporučit rané odrůdy. Ty totiž neodolávají dobře horku a předčasně vybí­hají do květu. Zvláštní formou salátu je ledový salát. Od obyčejného hlávkového salátu se liší bublinatými, křehkými listy, které mají většinou silně zvl­něný nebo kadeřavý okraj. Hlávka je podstatně větší a podle odrůdy dosahuje hmotnosti 500 až 800 g. Ledový salát potřebuje ke svému vývoji asi o 14 dnů delší dobu než hlávkový salát máslového typu. Zato však značně odolává vybíhání a snáší horko. Existují i červenolisté odrůdy. Ledový salát se u nás pěstuje především jako letní, takže s jeho výsevem můžete začít v březnu.

Od začátku března můžete začít na lehkých humózních půdách s výsevem hlávkového salátu a kedlubnů do volné půdy, jestliže to dovolí povětrnostní podmínky. Pro tento účel by se měla používat silná přepichovaná nebo hrnkovaná sadba. Hlávkový salát vyžaduje standardní spon 20 cm x 20 cm, zatímco kedluben 20 cm x 25 cm až 25 cm x 25 cm. Oba zeleninové druhy snesou slabé mrazíky, přesto je raději chraňte poklopy před mrazem. V případě, že je termín výsadby kolem 10. března, můžete počí­tat se sklizní počátkem května. Předpokladem je použití raných odrůd, určených pro volné půdy. Ozimý salát musíte po přezimování v březnu přihnojit. Kromě toho je třeba dobře nakypřit půdu. Hnojivo je nejlepší aplikovat v kapalné formě s rychle působícím dusíkatým přípravkem. Zalévejte mezi řádky. Hnojivou zálivku opakujte po 8 až 10 dnech. Začněte okopávat hned, jakmile povrch půdy po hnojení trochu oschne, aby se ke kořínkům dostal i vzdušný kyslík.

Od konce března můžete vysévat do volné půdy všechny druhy brukvovité zeleniny (košťáloviny), včetně kedlubnů. Vysévejte do řádků, vzdálených 15 cm od sebe. Chcete-li získat silné sazenice, musíte sít pokud mož­no řídce a rovnoměrně.Řádky je po výsevu vhodné zasypat l cm tlustou vrstvou kompostové zeminy, dobrá je i směs kompostu s pískem. Docílíte tím lepší vzcházivostí.

Mrkev je souhrnné označení pro všechny typy a velikosti mrkve obecné, tedy i pro krátké a středně dlouhé odrůdy s tu­pým zakončením, které se často mylně označují jako karotka. Označeni „karotka” patří všem raným mrkvím bez ohledu na tvar kořenu. Známe tedy odrůdy mrkve s kulovitým, krátkým, středně dlouhým a dlouhým kořenem. Podle barvy rozlišujeme bílé, žluté, oran­žové a červené odrůdy. Pro kulinářské účely při­cházejí v úvahu jen poslední dvě skupiny. Stejně jako veškerá kořenová zelenina nesnáší mrkev půdu vyhnojenou čerstvým chlévským hnojem, takže ji musíte vysévat na záhony ve 2. trati. Půda nesmí být ani kyselá, protože mrkev dává přednost neutrální půdní reakci. Tato zelenina je také citlivá na čerstvé vápnění, takže se vápní k předplodině, jestliže je hodnota pH nižší než 6,5. Nejdůležitější je hodně hluboko zrytý pozemek, protože se jinak znetvoří kořeny. K témuž jevu dochází i na silně kamenitých půdách. Mrkev roste nejlépe na záhřevných, lehkých půdách s vysokým obsahem organické hmoty. Na nich se také nejdříve sklízí. Na těžkých půdách se pomaleji vyvíjí především rané odrůdy mrkve, které zde také dosahují sklizňové zralosti později. Půdy, které projevují silný sklon k tvorbě škraloupu, jsou nevhodné. Mrkev neklade zvláštní nároky na předplodinu, neměla by se však vysévat po celeru ani sama po sobě. Máte-li zájem o ranou sklizeň, musíte si také vy­brat vhodnou odrůdu. Dejte přednost krátkým a středně dlouhým odrůdám s krátkou vegetační dobou. Oba zmíněné typy se mohou sklízet asi tři měsíce po výsevu. Na březen připadá hlavní doba výsevu pro rané a středně rané odrůdy mrkve. Meziřádková vzdálenost by měla činit 20 cm. Se­mena mrkve jsou poměrně malá, takže l g obsahuje 800 až 900 semen. To je třeba si při setí uvědomit. Většinou se mrkev vysévá příliš hustě. Na každý metr čtvereční by mělo přijít jen asi 0,5 g osiva. Pro­míchejte osivo mrkve s dvojnásobným množstvím suchého, jemného písku; takto se dá lépe dodržet správný výsevek. Hloubka výsevu má činit 0,5 až l cm. Řádky je třeba po zahrnutí přimáčknout. Od výsevu mrkve do vzejití uplyne často 25 až 35 dnů, takže je radno po­užívat značkovací osivo.

Pro značkování se nejlépe hodí salát a ředkvička. Od prvního či druhého jmenovaného zeleninového dru­hu do řádků s mrkví před zahrnutím zasijte nepa­trné množství semen. Tyto rostliny vzejdou mnohem dříve než mrkev. Řádky jsou pak vidět, takže je možné záhon okopávat.

Ředkvička pak ještě poskyt­ne sklizeň navíc. Jednotlivá semena však musíte klást nejméně 8 cm od sebe, jinak by mrkev trpěla. Jako značkovací salát zvolte některou letní odrůdu. Značkovací rostliny později přesaďte na jiný záhon.

Pastinák setý . Podobá se veliké bílé mrkvi se širokou hlavou. Je to aromatická kořenová zelenina, velmi bohatá na živiny. Její výživná hodnota převyšuje hodnotu mrkve i kedlubnu. Pastinák dává přednost střední až těžké, pokud možno hluboké půdě, bohaté hu­musem. Jako kořenová zelenina nevyžaduje čer­stvé organické hnojení, zařaďte jej tedy do 2. trati. Potřebuje přibližně stejně dusíku a fosforu jako pozdní mrkev, draslíku však mnohem víc. Pastinák potřebuje pro dokončení svého vývoje asi sedm měsíců, a proto byste ho měli zasít už v březnu. Na každý metr čtvereční osevní plochy je zapotřebí 0,5 až 0,8 g osiva. Meziřádková vzdálenost činí 30 cm a hloubka výsevu až 1,5 cm. Pastinák dlouho vzchází, a proto je žádoucí použít značkovací osivo (ředkvičku). Po vzejití vyjednoťte pastinák na vzdá­lenost asi 10 cm. Možné jsou i pozdější výsevy v dubnu až počátkem května, sklidíte z nich však menší kořeny. Část úrody můžete ponechat na záho­ně a sklidit až zjara následujícího roku.

Mezi naťovou a kořenovou petrželí je značný rozdíl, což je třeba vzít v úva­hu při nákupu osiva. Petrželí se pokrmy nejen koření, ale často také zdobí, přesto je k řezu zpravidla pěstována jen naťová petržel. Kořeny kořenové petržele se po­užívají hlavně na podzim a v zimě. Její listy jsou hladké, nikoliv kadeřavé. Pro naťovou petržel najděte na za­hrádce takové místo, kde bude chrá­něna především před zimními severními a vý­chodními větry. Může růst i v polostínu, a protože dorůstá nanejvýš do výšky 20 cm, může se uplatnit i jako lem záhonů. Přikládáte-li velký význam čerstvě řezané petrželi v zimě, měli byste si ji vysít k jižní stěně zahradní be­sídky nebo stodoly, kde ji můžete na podzim zakrýt. Přinese během zimy i časně zjara dobré výnosy. Kořenovou petržel na podzim skliďte. Petržel poroste v každé zahrádce, ale velmi ocení půdu bohatě zásobenou humusem. Čerstvé vyhnojení chlévským hnojem nesnáší ani naťová, ani kořenová petržel. U kořenové petržele je důležité, aby byl záhon zpracován opravdu do hloubky. Této zelenině se daří nejlépe v písčitohlinitých půdách s vysokým obsahem organické hmoty. Osivo petržele si nepodrží dobrou klí­čivost déle než 3 roky, a proto byste mě­li vyzkoušet před výsevem stupeň její klíčivosti. Čerstvé osivo petržele poznáte i podle vůně. Čím in­tenzivněji voní, s tím větší jistotou můžete usuzovat na to, že je čerstvé. Jeden g osiva obsahuje 750 až 800 semen. Na l m2 potřebujete nanejvýš právě l g. Petržel klíčí podstatně rychleji a bezpečněji, když je již půda poněkud vyhřátá a už není příliš mokrá. Nesejte ji proto před 15. březnem. Osivo petržele, které zasejete zbytečně brzy, leží v půdě příliš dlouho a podle okolností může shnít. V normálním případě trvá vyklíčení 4 až 5 týdnů. U naťové petržele stačí při výsevu vzdálenost me­zi řádky 12 až 15 cm, u kořenové musíte počítat s 25 cm. Osivo petržele vysévejte velmi mělce. Zejména je třeba na to dbát při raném výsevu na poněkud těžších půdách. Od výsevu až do vyklí­čení nesmí vysev zaschnout, jinak ztratí klíčivost.

Chcete-li sklízet mohutný pórek, musíte ho vysévat v březnu do studeného pařeniště. Osivo vysévejte do řádků tak řídce, že ho spotřebujete na l m2 plochy pařeniště nanejvýš 2 g. Jeden gram osiva obsahuje asi 400 semen. Osi­vo póru pravého si podrží plnou klíčivost pouze 2, nejvýše 3 roky po sklizni, proto je před výsevem bezpodmínečně nutná zkouška klíčivosti. Až do vzejití nechte pařeniště zakryté slaměnými rohožemi nebo rámy. Snímejte je pouze za slunečných dnů. Záhon s vysetým pórem musíte udržovat po dobu klíčeni stále rovnoměrně vlhký. Nikdy se na něm nesmí vytvořit škraloup.

ještě zpracovat informace ze Zahrádkáře – stručně a nezdvojovat:

  • Chráníme rostliny v pařeništi před nočními mrazy, okna kryjeme dle potřeby rohožemi, po stranách můžeme doplnit teplý hnůj.
  • Od začátku měsíce, jen co to počasí dovolí, sejeme na venkovní záhony kořenovou zeleninu – mrkev, petržel, pastinák a černý kořen. Dále sejeme špenát a můžeme vyzkoušet lebedu zahradní, ze které postupně sklízíme listy a není náchylná na vybíhaní. Sejeme ji řídce do širokých řádků 40 cm do hloubky 1 až 2 cm.
  • Sázíme topinambury do řádků vzdálených 50 až 70 cm, v řádku na vzdálenost 30 až 50 cm, do hloubky 12 cm. Můžeme pohnojit chlévskou mrvou. Pokračujeme v předkličování raných brambor.
  • V první třetině měsíce vyséváme saláty na sadbu. Pod netkanou textilii je vhodná např. odrůda Deon a Major, bez textilie pěstujeme např. Faraon a Maraton. Předpěstovává se sadba všech listových salátů.
  • Vyséváme okurky hadovky. Nehořký krátký plod mají Mini-sprint F1 (pro skleníky a fóliovníky) a Paladinka F1 (pro vytápěné rychlírny). Dlouhý plod mají Vista F1 a Superstar F1.
  • Koncem měsíce sejeme ředkev (Polodlouhá bílá, bílá Japana F1, žlutá Jantar, červená Karmína), dále vyséváme cibuli na sazečku hustě do řádků vzdálených 20 až 25 cm.
  • Do truhlíků nebo teplého pařeniště vyséváme rajčata, přepichujeme, když mají jeden první lístek. Můžeme při dostatečné zásobě semena také vysévat několik semen přímo do hrnku a rostlinky protrhat, zanechat jen jednu až dvě nejsilnější. Počátkem měsíce sejeme rajčata pro studené rychlení, kde je např. stále velmi populární Tornádo F1, univerzální tyčkové rajče s kulovitými plody, od poloviny měsíce připravíme výsevy pro přímou výsadbu na záhon. Z tyčkových rajčat je zde oblíbené Toro F1, velmi raná odrůda s vysokým výnosem a z keříčkových rajčat je velmi raná a lahodné chuti Diana, která je i tolerantní k plísni, na kečup a do salátů je středně raná odrůda Karla s velmi pevnými kulovitými plody, vhodná i jako balkónové rajče. Manipulací netrpí odrůdy Semarol, Proton, Triton, dají se skladovat.
  • Do truhlíků anebo teplého pařeniště sejeme i papriky, přepichujeme po dvou.
  • Od poloviny měsíce vyséváme cibuli pro sklizeň do řádků vzdálených 20 až 25 cm , do hloubky 1 až 1,5 cm. Protože pomalu vzchází, přidáváme značkovací plodinu. K tradičním žlutým odrůdám cibule jako Štutgartská a Alice se přidává nová odrůda Globo velkých rozměrů, vhodná do salátů. Skladuje se krátkodobě. Do studeného pařeniště sejeme pór pro podzimní sklizeň.
  • Přidáme kompost k pažitce, můžeme lehce přihnojit ledkem, Cereritem anebo hnojivem na cibulové zeleniny. Po narašení dělíme velké starší trsy. Sázíme jarní česnek, před výsadbou moříme Rovralem nebo Fundazolem.
  • Postupně vyséváme řeřichu do velmi jemně nakypřené půdy. Sejeme kerblík na sklizeň natě. Můžeme začít i s výsevy heřmánku. Majoránku sejeme na povrch truhlíků anebo do poloteplého pařeniště, vyséváme bazalku a tymián
  • Odstraníme kryt z artyčoků.
  • Koncem měsíce vysazujeme na záhony salát a květák, sazenice sázíme až po děložní lístky, nesázíme na prudkém slunci. Otužilé sazenice snesou pokles teplot pod nulu.

Únor

 

  • prořezávání stromů
  • kveta zlatice a líska
  • rododendron zalít, když rozmrzne půda
  • kontrola postřikovačů a postřiků
  • zakrýt česnek netkanou tkaninou a odkrýt až v dubnu. Ochrana proti houbomilce česnekové
  • vysévat semena bylinek na parapet. zakrýt fólií
  • kvete čemeřice. Vysadte různé barvy s různou dobou kvetení.
  • sněženky, bledule. V době květu či hned po něm lze rozsadit na víc míst.Polostín,humuvitá půda.
  • výsev na vnitřní parapet. salát, rajčata, papriky, brokolice
  • vysít do většího květináče lichořeřišnici. lehčí zemina.
  • ke konci února muškáty a fuchsie. Přezimované muškáty zkrátit.

Okrasná zahrada v únoru

Každý bezmrazý zimní den je využít k větrání a ke kontrole usklad­něných hlíz (mečíky, Jiřinky).

Hlízy Jiřinek bývají ohroženy většinou tehdy, jestliže je ve skladovacím prostoru příliš vlhký vzduch.Leží-li na hromadě, musíte je neustále překládat.

Hlízy mečíků častěji prohlížejte, aby se na nich nešířily skladištní plísně.

Během února je nutno dokončit prosvětlování a případný průklest okrasných dřevin.

Veškeré ořezané části pečlivě vysbírejte a spalte, protože i na okrasných dřevinách přezimují zárodky škůdců a chorob.

Okrasné dřeviny, které jste vysadili na podzim a neseřezali je, se musí prořezat, nejpozději do konce března. Neplatí to ovšem zakrslé dřeviny a pro jehličnany, jež jste zakoupili dostatečně velkých nádobách a vysadili, aniž by došlo k narušení kořenového balu.

Plané růže a podobné keře, které nevyžadují v zimě žádnou ochranu, můžete řezat za bezmrazových dnů již koncem února.

U planých růží se omezujte pouze na prosvětlování. Silný zpětný řez dělejte jen u velmi starých a příliš přerostlých keřů. Nejstarší větve odřízněte až u ze­mě, aby se mohly keře zase obnovit z mladých vý­honů. Budete-li již od samého počátku každoročně odstraňovat staré větve a necháte místo nich růst mladé výhony, budete muset přikročit k radikálnímu zmlazovacímu řezu jen výjimečně.

Není-li půda promrzlá, připravte místa pro výsadbu okrasných dřevin již během února.

Obecně stačí, když půdu nakypříte na hloubku dvou rýčů. Při výsadbě skupiny keřů je nejlepší zrýt celý kus pozemku, při výsadbě jednotlivého keře zpracuj­te plochu přibližně l m2. Do horní vrstvy půdy, tedy na hloubku jednoho rýče, zapravte kompost nebo uleželý chlévský hnůj. Obohatíte ji tak humusem.

Ve školce nebo v zahradnickém středisku byste měli zásadně kupovat jen sazenice s mladými výhony nebo zboží v nádobách. Účel použití hraje při objed­návání velkou roli. Pro výsadbu na místo solitéry volte bohatě a nápadně kvetoucí dřeviny, např.: meruzalka krvavá, pustoryl vonný, šeřík obecný, zlatice převislá, štědřenec odvislý, kdoulovec japonský, kalina nebo tušalaj, lýkovec jedovatý, tavolník, tamaryšek fran­couzský a růžovec zahradní. K zamaskování nepěkných zákoutí na zahradě se hodí všechny ostatní okrasné keře.

Stálezelené keře a trvalky chraňte v únoru za silných mrazů před půso­bením slunečních paprsků, které v této době bývají opravdu intenzivní.

Je-li v únoru půda ještě silně promrzlá, nemohou rostliny přijímat vodu z půdy. Může se stát, že uschnou, neboť transpirace (výpar) z jejich listoví značně vzrůstá, svítí-li na ně slunce. Na ochranu stačí rozvěsit stará prostěradla nebo záclony, jako se to používá na ochranu před sluncem i u pařenišť.

Čas začít zalévat stálezelené dřeviny nastane při suchém počasí, kdy ne­mrzne. Velice důležité je to zejména v letech, kdy je v zi­mě málo srážek. Před zaléváním zem pod rostlina­mi důkladně nakypřete, aby do ní mohla snadno pronikat voda. Rostliny zalijte tak vydatně, aby to vydrželo delší dobu. Po zálivce je nejlepší zakrýt půdu nastýlkou z kompostu nebo vyzrálého hnoje, pokud jste to neudělali už na podzim.

Po rozmrznutí půdy prohlédněte tr­valky, které jste vysadili na podzim, jestli je mráz nepovytáhl ze země. Opomenutí tohoto opatření vám může přivodit velké ztráty. Podle míry povytažení rozhodnete, zda je nutno postižené rostliny vyrýpnout a znovu zasadit, nebo zda je stačí pevně přimáčknout. Po zákroku půdu zalijte, pokud není dostatečně vlhká.

Potřebujete-li, aby živé ploty na jaře vyhnaly pěkné letorosty, musíte do­končit jejich řez koncem února nebo začátkem března.To se týká především živých plotů z ptačího zobu obecného z habru obecného a z hlohu obecného ‘Živé ploty ze zlatice převislé a kdoulovce japonského stříhejte až po odkvětu. Špatně tvarované živé ploty prořezejte velmi silně.

Chcete-li postavit suchou zídku, začněte s přípravami již v únoru. Na jaře se na zahradě nahromadí tolik práce, že je lepší udělat to, co jde, pokud možno už teď.
K přípravám na stavbu suché zídky patři i obstarání kamenů. Obecně po­užívejte takový druh, jaký se vyskytuje v blízkém okolí.Pro suchou zeď se hodí nejlépe takové druhy kamene, které se dají snadno opracovávat. Především je to vápenec, pískovec a šedé droby, které se podobají pískovci. Použitelná je i břidlice. V oblastech, kde se vyskytuje žula, je možno použít i tento kámen. Pro stavbu suché zdi se nejlépe upravují ploché kameny, které v ní také nejlépe vypadají. Dají se koupit již přitesané. Kameny nemusí být všechny stejně velké. Je dokonce lepší, když mají různou ve­lkost. Nemusí mít ani stejnou tloušťku.

 Koncem února se objevují ve skalce a mezi trvalkami první květy, jako příklad talovín zimní Postarejte se o to, aby jim nic nebránilo spatřit denní světlo. Odstraňte chvojí a vyberte naváté listí. Chvojí však nezahazujte, mohlo by rostlinám v případě silných mrazů ještě poskytnout určitou ochranu.

Ještě v únoru můžete vysazovat cibule tulipánů, pokud není půda promrzlá.
Předpokladem je, že cibule byly dobře uskladněny. Při sázení dávejte pozor, aby se nepoškodilo většinou již zduřené lůžko cibule, případně i výhonek. Cibule nesmíte do půdy zatla­čit silou

 

Papriky

PĚSTOVÁNÍ PAPRIK

VÝSEV

Papriky vyséváme od poloviny února do 10.března do hrubého perlitu, který má průměr alespoň 3 mm (k dostání v zahrádkářských potřebách pod názvem Agroperlit). Pozor, písková forma perlitu je naprosto nevhodná, semena nevzklíčí! Agroperlit řádně navlhčíme, naplníme květináčky s dírkami, které vložíme do nepropustné misky, tak aby květináčky byly stále ve vodě – max. 1 cm výšky.

Semena jemně zasypeme

sychým hrubým Agroperlitem a přikryjeme filtračním papírem nebo novinami. Mírně zaléváme tak, aby papír byl stále vlhký. Do spodní nádoby doléváme vodu do výšky 1 cm. Nejlépe osivo klíčí při teplotě 28 – 30 °C. Po 3 – 5 dnech semena klíčí a jakmile se objeví děložní lístky, sejmeme papír a nadále mírně kropíme a udržujeme spodní závlahu. To vše za dostatku světla.

 

 

PIKÝROVÁNÍ

Po dokonalém rozvinutí děložních lístků (asi 7. – 10. den) papriku přepí-
cháme, zásadně po jedné rostlině do květináčku o průměru 8 cm. Zemina, kterou plníme do květináčků, musí být kvalitní, nejlépe – speciální substrát pro vypěstování sazenic zeleniny. Ihned po pikýrování rostlinky ošetříme PREVICUREM, nebo jiným přípravkem proti padání klíčících rostlin.

DOPĚSTOVÁNÍ

Sazenice pravidelně mírně zaléváme, udržujeme při teplotě 20 °C a dostatku světla. Je dobré 1x týdně sazenice přihnojit listovými hnojivy (WUXAL, KRISTALON). Při těchto optimálních podmínkách rostliny dobře prokoření a vysazovat můžeme již koncem dubna. Pokud sazenice začínají kvést, všechny květy
před výsadbou otrháme!

PŘÍPRAVA PŮDY A VÝSADBA

Vysazujeme do dobře vyhnojené a vydezinfikované půdy. Dezinfekci je možno provádět na podzim DUSÍKATÝM VÁPNEM a pak na jaře řádně vyhnojíme chlévskou mrvou (Živinový kompost). Těsně před výsadbou přihnojíme zásobním hnojivem HYDROKOMPEX nebo CERERITEM. Půdu prohrábneme a máme ji dokonale vyrovnanou a připravenou k výsadbě. Takto připravenou plochu přikryjeme černou textilií NEOTEX: Pegas-Agro 50. Nožem či zhotoveným dírkovačem uděláme dírky tvaru kříže, abychom mohli po výsadbě textilií přiložit až k rostlině. Délka řezu je 8 – 10 cm a do těchto dír sázíme rostliny. Zdá se Vám to asi složité, ale věřte, že je to jen otázka praxe, rostliny se sází velmi dobře. Tkaninu lze použít 2 – 3 roky po sobě.Rostliny paprik vysazujeme do řad ve sponu 0,7 – 0,8 m podle možnosti a zvyku a v řádcích 35 – 45 cm od sebe. Zásadně po jedné rostlině! Přičemž děložní lístky sazenic musí být těsně nad zemí. Krajní řady mohou být jen 30 cm od skla či fólie.

OŠETŘOVÁNÍ BĚHEM VEGETACE

Závlaha
Po výsadbě řádně zalejeme tak, aby v řádcích stála voda a byli jste přesvědčeni, že do hloubky 20 cm je půda promočená. Druhý den to opakujeme a pak alespoň 5 – 10 dnů nezaléváme, jen mlžíme. Při vyšších teplotáchmlžíme od 9 hodin každou hodinu tak, aby tkanina byla zvlhčena. V průběhu vegetace zaléváme při vysokých teplotách jednou za 3 – 4 dny, ale řádně, aby jste byli přesvědčeni, že celý kořenový obal je řádně prosycen vodou. Při chladném a deštivém počasí zaléváme dle potřeby, jednou za 7 – 10 dnů. Zásadně nezaléváme denně, neboť rostlin buď přemokříme, nebo trpí suchem, protože zavlažíte pouze vrchní část kořenů. Dp tvorby prvního plodu každodenně při vyšších teplotách mlžíme, později zaléváme poze podmokem. POZOR, paprika nesnáší okopávku, porušuje se kořenový systém a místo tvorby plodů rostlina obnovuje kořenovou síť, čímž se snižuje výnos.

 

Větrání

Proti jarním mrazíkům po výsadbě je vhodné rostliny chránit (ve studených sklenících a fólnících) bílou textilií. Musí být připevněna asi 10 cm nad rostlinou papriky. Zaléváme přes textilií, je propustná. Upozorňujeme, že je velice účelné do čel fólníků či skleníků příčně upevnit folii asi 40 – 50 cm vysokou, abychom zabránili průvanu ke kořenům a snadno ji mohli překročit. Vrchní průvan je naopak důležitý! Při vyšších teplotách důkladně oboustranně větráme.
Upevnění
Až rostliny povyrostou, zatloukáme za každou 6. rostlinou kůly cca 1,80 m dlouhé a pak podél řady vyvazujeme provazem ve výšce 20 – 30 cm od země, od kůlu je kůlu. Na konci řady se vracíme druhou stranou, takže si vytváříme paprikový “plot”. Vyvazujeme pevně, nemějte obavy, že rostliny polámeme. Pozor, aby vrchní provaz byl vždy asi 15 cm pod hlavnímvegetačním vrcholem. Všechny boční výhony, větvení ponecháme, nic nevyštipujeme!

Přihnojování

V průběhu vegetace přihnojujeme pravidelně každý týden spodní závlahou (KRISTALON, WUXAL) a každý třetí týden zkvašeným slepičím trusem nebo LEDKEM VÁPENATÝM, HYDRO-LEDKEM. POZOR, vždy přihnojujeme mimo stonek rostliny a do důkladně zalité půdy, hrozí popálení!

 

SKLIZEŇ

Plody sbíráme v konzumní a botanické zralosti. Po sklizni odstraňujeme všechny zbytky a poškozené listy či větve, aby se netvořily příznivé podmínky pro vznik chorob.

Přejeme Vám bohatou úrodu!

NEJZÁVAŽNĚJŠÍ CHYBY

      • chemické postřiky a přihnojování na list prováděné za plného slunce způsobují   poškození rostlin
      • přílišné větrání může vést k podchlazení rostlin
      • nikdy nezaléváme na večer, přílišná vlhkost v uzavřeném skleníku způsobuje hnilobu.
      • nepěstovat s rajčaty a vpůdě po rajčatech. Hodně hnojit

 

Mechy

Máte na zahrádce kyselou zem a problémy s mechem ?
Nezapomeňte ji právě teď zneutralizovat.

Kyselost půdy

Rostliny ke svému životu požadují výživu, ale i další faktory  rostlinky ovlivňují. Jedním z nich je i kyselost půdy. Ta do značné míry určuje, co lze v daném místě pěstovat, ale dá se do značné míry regulovat. Do kyselé půdy lze zapravit vápno, případně mletý vápenec, čímž se její reakce zneutralizuje a naopak půdu příliš zásaditou lze upravit přidáním rašeliny, která je sama kyselá.
Zvláště u okrasných trávníků kyselost půdy je příčinou nežádoucího bujení mechů.

Plži

Co plže odpuzuje a co jim chutná

Keře a cibuloviny
Chrpa (Centaurea), jaterník (Hepatica), kakost (Geranium), lomikámen (Saxifraga), pivoňky (Paeonia), plamenka (Phlox), pupalka (Oenothera), sasanka (Anemone), udatna (Aruncus), vratič (Tanacetum), zběhovec (Ajuga)
Zelenina, saláty, koření
Čekanka (Cichorium), česnek (Allium), dobromysl (Origanum), chřest (Asparagus), kozlíček (Valerianella), mateřídouška, tymián (Thymus), rozmarýn (Rosmarinus), saturejka (Satureja), smil (Helichrysum)
Okrasné keře a dřeviny
Devaterník (Helianthemum), jasmín (Jasminum), levandule (Lavandula), pěnišník (Rhododendron), starček (Senecio), tavolník (Spirea), třezalka (Hypericum), vřes (Calluna), vřesovec (Erica), zimostráz (Buxus)

Co jim chutná – tyto rostliny můžeme pěstovat jako záměrné nástrahy ke sběru plžů: aksamitník, salát, kapusta, stračka polní, astry nebo jiřiny

Plži bez ulit – plzáci rodu Arion, laicky zvaní slimáci – jsou všežravými strašáky zeleně. Vše houževnatě strouhají radulou – jazykem posetým drobnými zoubky. Dávají přednost zelenině, ale nevynechají ani okrasnou zahrádku. Jednotlivé druhy mají černé, šedavé nebo rezavé zbarvení.
Pilný plzák španělský
Nejagresivnějším plžem a likvidátorem úrody je plzák španělský (Arion lusitanicus), zavlečený k nám v roce 1991. Dospělí jedinci dosahují velikosti 8-12 cm, jsou spíše rezaví, hnědí a jakoby ušpinění. Plzáci španělští se páří v červnu. Ačkoli jsou to hermafroditi, oplodní se navzájem a vajíčka pak kladou také oba.

plzák španělský

Plžům se daří ve vysoké trávě.

Každý plzák španělský může každoročně naklást až 220 vajíček, rozdělených do několika snůšek. Vajíčka kladou od poloviny srpna do poloviny prosince – nejvíce ale na přelomu srpna a září. Mladí se líhnou po 38 až 43 dnech. Vajíčka kladená v září a později přezimují a mladí se pak líhnou až na jaře. Nejvyšší početnosti dosahují plzáci v květnu a červnu.

Plzák španělský (Arion lusitanicus) je v naší zemi od roku 1991. Je to nejagresivnější plenitel zelinářské i okrasné zahrady. Na snímku totálně zdecimovaný kedlubnový list.

Znaky poškození

    • u mladých porostů vyžírají semena, okusují listy, požírají kořeny
    • u starších porostů poškozují květy, hlízy a kořeny, což poškodí kvalitu plodiny
    • poškozená místa jsou otevřená pro houbové a bakteriální choroby
    • slizký výměšek, zvláště na květech a listech, poškozuje vzhled rostliny
    • Kritická místa na pozemku, kde se plžům daří
    • dlouho složená prkna na jednom místě – ideální líheň
    • vysoká tráva, stín, husté keře, trvale vlhká a mokrá místa
    • tlející kupky trávy, plevele

 

Účinná obrana

    • Pravidelně udržujeme nízkou trávu, rovněž vápnění travnatých ploch výskyt slimáků výrazně sníží.
    • Na malých pozemcích je ruční sběr všestranně nejefektivnější metodou. Nejlépe se sbírají po dešti, ráno a za soumraku. Milují vlhko a stín. Po nasbírání do nádoby je co nejrychleji usmrtíme zalitím vařící vodou. Ve vodě se brzy rozloží a můžeme je ve skupenství kapalném vylít na kompost. Někdo praktikuje jejich posolení, ale to jim způsobí pomalou a trýznivou smrt.
    • V okolí záhonů nasypeme vápno nebo saze – těmto vrstvám se slimáci rozhodně vyhýbají, protože jim ničí pro jejich pohyb tak životně důležitý sliz.
    • Velmi účinným nepřítelem, ale i dalším škůdcům, je DUSÍKATÉ VÁPNO zapravené do půdy.
    • Záhonky lze ohradit 10 cm širokým pruhem pilin, které polijeme černou kávou i s logrem (při snížení účinku opakovaně polijeme, zvláště po dešti). Roztok s 1 až 2% koncentrací kofeinu je pro plže smrtelným nervovým jedem, zároveň je odpuzuje.
    • Dobře fungují zapuštěné nádoby naplněné pivem. Okraj nádoby necháme 1-2 cm přečnívat, abychom omezili lapání jiných živočichů. Pasti denně kontrolujeme.
    • Přirozeným nepřítelem slimáků jsou mj. špačci, kosi, ropuchy, žáby, ježci,rejskové kachny.
    • Prostředky k hubení: Přípravek Nemaslug – biologický přípravek s živými parazitickými hlísticemi (Phasmarhabditis hermaphrodita). Přípravek je určen pro použití na orné půdě, v zelenině, okrasných rostlinách a zahradách, ve sklenících i na otevřených plochách. Cena nejmenšího balení na 40 m2 je zhruba 400 Kč.

Slimáci jdou na pivo   

Do vydlabané půlky melounu  nalijeme pivo, namočíme celý vnitřek a položíme ten pivní rybníček večer do  místa, kde ti milí drobečkové vylézají, nebo kde jim chutná náš salátek, kytičky a podobně. O půl deváté večer se začínají houfovat a předhánějí se, kdo  víc sežere.

existují také pivní pasti. mají pokličku, aby se pivo neředilo. Naplnit ze dvou třetin.

Móc jim to chutná, takže zapomenou na kytičky, opijí se do  němoty a spadnou do pivního rybníčku.
Odtamtud už NIKDY(!) nevylezou, protože je nadobro po nich.
Ráno se budete divit!
Lze nechat 2-3  dny, mezitím sníte další meloun….. a dílo se opakuje.
Nebolí z toho  záda, jíte pořád melouny, hubnete a užíváte si sluníčka.

Vyzkoušeli jsme, funguje to super !!!

Žádný zbytkový jed v půdě, obava z  otrávení psů a koček.!!!!
Žádné parazity z vnitřností slimáků  (fasciolopsis buski) rozložených nejrůznějšími jedy!! Naše kytičky si zaslouží  kvést.

Plechová ohrádka

hrany zahnuté ven. Předpěstovací záhony.

Listopad

dokončit výsadbu ovocných stromů

  • sklizeň mišpule
  • zmlazení starých jabloní
  • ochrana stromků před zvěří
  • hrabat listí
  • výsadba česneku (ne tam, kde byla cibule)
  • vápnění půdy pro listovou a kořenovou zeleninu (ne však spolu s hnojem)
  • přikrýt jahody chvojím
  • k růžím přihrnout zem a chvojí
  • desinfekce půdy ve skleníku vápnem
  • kontrolujte uskladněné ovoce

 

Zeleninová zahrádka v listopadu

  •  ukončíme sklizeň zeleniny
    • uklízíme pařeniště a záhony
    • vylepšujeme půdu
    • ošetřujeme nářadí před novou sezónou

Pečujeme o zeleninu:

ukončíme sklizeň kořenové zeleniny; černý kořen, pastinák a v oblastech s mírnou zimou i petržel lze ponechat na     záhonu, případně přikrýt slámou sklidíme zeleninu ze skleníků (květák, salát aj.) ukončíme vyvážení pařenišť, zakládáme do nich zeleninu pro zimní spotřebu: kedlubny, hlávkovou kapustu, čínské zelí a pór koncem měsíce přikryjeme na záhonech zimní salát a špenát chvojím až do prosince můžeme při mírné zimě ponechat na záhonech hlávkovou kapustu, čínské zelí, salát a endivii (případně je zakryjeme fóliovými kryty nebo netkanou textilií) až do jara můžeme ponechat na záhonech růžičkovou kapustu, kadeřávek, zimní pór, polníček, špenát, černý kořen, pastinák a při mírné zimě i kořenovou petržel zeleninu ponechanou na záhonech (kapusta, polníček, špenát, zimní salát aj.) chráníme před velkými mrazy netkanou textilií

Vyséváme a vysazujeme:

v teplejších polohách ukončíme sázení česneku. Sadbu moříme proti houbovým chorobám (Fundazol aj.) Pokud jej vysadíme předčasně, česnek vyraší a mrazy ho mohou poškodit. K sadbě nepoužíváme česnek pro kuchyňskou potřebu. Vybíráme jen zdravé stroužky – prevence proti napadení háďátkem zhoubným. Sadbu můžeme mořit i v Sulce.
sejeme mrkev a kořenovou petržel, klíčí na jaře dříve než z jarních výsevů

Půda:

dokončíme podzimní ošetření půdy: vápnění, hnojení a rytí vylepšujeme strukturu půdy přidáním písku, rašeliny nebo kompostu, odvodňujeme zamokřené půdy přehazujeme kompost, prohozený je připravený k použití na jaře nevyzrálý kompost poléváme močůvkou, zákvasem apod. připravíme si jemnou zeminu pro výsevy zeleniny a sadbu

Údržba:

zahradní nářadí očistíme, nakonzervujeme, opravíme a uklidíme vypustíme vodu z vodovodních trubek ošetříme gumové hadice (natřeme glycerínem), hadice uložíme do bezmrazé místnosti

 

V polohách  s drsným podnebím se doporučuje poskytnout stále zele­ným trvalkám ve skalce vzdušnou ochrannou vrstvu ze smrkového chvojí. Zmíněné stále zelené skalničky netrpí v zimě chla­dem. V zimách, kdy není dost sněhu, jim vadí jarní slunce, které v nich podněcuje výměnu látek (asimi­laci), zatímco půda je ještě na kost zmrzlá a rostliny z ní nemohou přijmout ani trochu vody. Skalničky pak mohou uschnout.

Dvouletky, které mají příští jaro vykvést, opatřete koncem listopa­du ochrannou vrstvou smrkového chvojí. Zejména u pomněnky je nastýlka nezbytná. Tuto ochranu byste neměli odepřít ani zvonkům, chejru vonnému („zimní fiala”), maceškám a podobně. Ji­nak se v zimách chudých na sníh nevyhnete ztrátám.

Při holomrazech zmrzne komole, ibišek, tamaryšek a běláš až k zemi. Chcete-li tomu zabránit, zakryjte půdu pod těmito okrasnými dřevinami asi do 20 cm výšky listím. Navíc, můžete na každou rostlinu nasypat stejně vysokou vrstvu listí a pokrýt několika smrkovými větvemi proti rozfoukání větrem.

Kolem pěnišníků (Rododendron sp.), cesmíny (Ilex sp.), bobkovišně lékařské (Laurocerosus officinalis, syn. Prunus lau-rocerasus) a tisu červeného (Taxus baccata) byste měli na extrémních stanovištích v listopadu po­stavit lehkou konstrukci a ověsit ji smrkovými větvičkami.

Podstatně se tím sníží výpar vody ze stále zelených listů v zimě (transpirace). V první řadě je tedy zapo­třebí uchránit rostliny před zimním sluncem a ostrý­mi východními větry. Jinak jsou všechny jmenované dřeviny zimovzdorné. Dříve, než konstrukci posta­víte, nastelte na půdu pod rostlinami alespoň 10 cm silnou vrstvu listí nebo rašeliny.

Okrasná zahrada v listopadu

 

naposledy v roce okopeme a pohnojíme rostliny, opatříme je proti mrazu před zimou je důkladně zalijeme, zvláště stálezelené dřeviny choulostivé rostliny chráníme nastýlkou listí, přihrnutím zeminy, netkanou textilií apod.
zahradu na zimu uklidíme rostliny chráníme před okusem zvěří plotem nebo přikrytím chvojím

Růže:

růže můžeme vysazovat do poloviny měsíce, pokud nemrzne keřové růže na zimu nesestřihujeme, pouze zkrátíme případné přerostlé výhony růže přihnojíme kompostem, fosforečnými a draselnými hnojivy a vysoko přihrneme zemí stromkové růže zazimujeme – mladší ohneme k zemi, přichytíme, obalíme chvojím; starším, které nelze ohnout, zkrátíme korunku a obalíme ji silným papírem, pytlovinou, netkanou textilií (ne fólií) a ovážeme

Okrasné keře a stromy:

odolné listnáče můžeme vysazovat do poloviny měsíce, pokud nemrzne okrasné dřeviny pohnojíme kompostem a opatrně obryjeme stálezelené dřeviny důkladně zalijeme, aby měly v zimě dost vody k životu sloupovité jehličnany svážeme, aby je sníh nerozlámal kořeny citlivějších jehličnanů, stálezelených listnáčů, vřesovištních rostlin i nově vysazených opadavých dřevin chráníme listím nebo chvojím opatříme rostliny v truhlících a nádobách vřesovištní rostliny důkladně zalijeme a přikryjeme před mrazy chvojím nebo netkanou textilií (v předjaří odstraníme, protože vřesovce brzy zjara kvetou)

Trvalky a cibuloviny:

trvalky pohnojíme a opatrně okopeme mateční rostliny velkokvětých chryzantém vyryjeme, uchováváme je květináčích v bezmrazých místnostech, kontrolujeme je a podle potřeby občas zalijeme trvalky, cibuloviny (např. hyacint) i dvouletky citlivé na větší mrazy chráníme chvojím nebo zasypáním listím, nebo netkanou textilií přichycenou háčky trvalky citlivé na zimní vlhkost (šater, liliochvostec, kosatec zahradní aj.) chráníme před srážkami (použijeme kryt ze skla, plechu nebo fólie napnuté na dřevěném rámečku) některé cibuloviny, které rychle zakoření do příchodu mrazu, lze sázet ještě v listopadu (tulipán, modřenec, cibulnatý kosatec) nad drobnými cibulovinami a fialkami listí nevyhrabáváme zryjeme, pohnojíme a povápníme nové záhony pro trvalky na příští rok

Rostliny v truhlících a nádobách:

trvalky v truhlících přeneseme k přezimování z teras a truhlíků odstraníme letničky velké nádoby, ve kterých rostliny přezimují, obalíme proti promrznutí půdy (slámou, senem, polystyrenem, chvojím apod.)

Skalka

skalničky citlivé na zimní vlhkost (vysokohorské skalničky, lewisie aj.) chráníme před srážkami (krytem ze skla, plechu nebo fólie v rámečku) koncem měsíce pokryjeme citlivé skalničky chvojím zvlášť choulostivé a vzácné skalničky umístíme v květináčích do studeného skleníku

Vodní nádrže

z okrasných bazénků vypustíme vodu a zasypeme je suchým listím, aby je mráz neroztrhl pokud nevypustíme vodu, dáme do bazénku PET lahve z poloviny naplněné vodou nebo silnější kus dřeva, které brání roztrhání bazénku

Mečíky

Hlízy mečíků přeneste do místnos­ti, kde budou přezimovat, až po­tom, co je důkladně usušíte a očistíte. Vhodná doba k čištění nadejde v okamžiku, kdy se dá stará hlíza snadno oddělit od lůžka nové hlízy a kdy slupky při pohybu šustí. Při čištění odstraň­te zbytek stonku, který dosud zůstal na hlíze.

Všechny staré a poškozené hlízy mečíků musíte při čištění vytřídit. Nikdy je nesmíte na zimu uskladnit společně se zdravými, protože ty by se od nich nakazily. Co se týče nepatrně poškozených hlíz, uskladněte je odděleně, nejlépe v jiné místnosti, neboť se často dají ještě použít. Musíte je však namořit, tak jak se to uvádí v následující radě.

Po vyčištění a před uskladněním hlíz mečíků se doporučuje všech­ny hlízy mečíků namořit.

Nejjednodušší je poprášit je vhodným prostředkem, jenž usmrtí spory, které případně začnou během skladování klíčit. V případě, že již máte značně ne­mocný materiál, měli byste dát přednost moření za mokra vhodným mořidlem podle návodu výrobce. Po zákroku rozložte mokré hlízy v teplé, suché míst­nosti, kde je nechtě uschnout.

Suchá a tvrdá hniloba mečíkových hlíz patří k chorobám, které napáchají velké škody. Tyto choroby poznáte na hlízách už na podzim. Na hlízách jsou vidět hnědé, poněkud propadlé skvr­ny s částečně vyvýšeným okrajem. Silně napadené hlízy časem vyschnou a mumifikují. Mají hnědou až černou barvu.
Skládkové plísně na hlízách mečíku bývají většinou důsledkem ne­správného uskladnění. Podle dosavadních zjiš­tění napadají původci chorob, které vedou k zahnívání uskladněného materiálu, přede­vším poškozené hlízy. Při sklizni si proto dejte pozor na každé, i to sebene­patrnější poškození.
Rovněž poškození, způsobená jinými vlivy, například škůdci, nebo pavučiny býva­jí záchytným bodem pro skladištní plísně. Moříte-li hlízy před uskladněním, působí toto opatření preventivné i proti skládkovým plísním.
Hlízy mečíků vyžadují pro přezimování suché, dobře větrané mís­to s teplotami 5 až 10 °C.

Hlízy dejte na ploché lísky, jaké se používají pro rajčata. Na každou lísku položte jen dvě vrstvy. Lísky se mohou stavět na sebe, takže spotřebujete málo místa. Lísky přerovnávejte asi ve čtyřtýden­ních intervalech, přičemž byste měli také přeložit hlízy ve vrstvách.

Dobře se osvědčilo uchovávání mečíkových hlíz v plastikových sáčcích. Použité sáčky však musejí být perforované. Jinak se zapotí, což má na hlízy nepříznivý vliv. Sáčky zavěste na dobře větraném místě a nechtě je tam přes zimu. Každý sáček označte jmenovkou s ná­zvem odrůdy.

Mečíky uložte buď do místnosti, kde nemrzne, nebo je můžete ulo­žit po vrstvách do rašeliny.

Potřebujete k tomu vzdušné bedny. Rašelina musí být úplně suchá. Od stěn bedny, k nimž patří i dno a víko, musejí být hlízy alespoň 5 cm daleko. Všechny hlízy tedy musejí být obklopeny rašelinou. Ukládejte je po vrstvách. Hlízy se nesmějí vzájemně dotýkat, jednotlivé vrstvy je třeba oddě­lit asi 2 cm silnou vrstvou rašeliny. Takto usklad­něným mečíkům neuškodí ani teploty-5 až-6 °C ve skladovacím prostoru.

Všechny cibulnaté a hlíznaté rostliny, které přečkávají zimu v zemi, byste měli v listopadu opatřit ochrannou nastýlkou. Uležený chlévský hnůj nebo kompost se k tomu hodí lépe než listí. To ovšem můžete v nouzi také použít. Ochrannou nastýlku navrstvěte do výšky 5 až 6 cm.

 

http://www.agrislatinice.cz/rady-a-tipy-zeleninova-zahradka-v-listopadu

Říjen

  • výsadba ovocných stromků
  • bílení kmenů
  • výsadba malin, angreštu, rybízu, josty, borůvky
  • sběr a zpúracování šípků
  • poslední sekání trávy
  • hrabání listí
  • posekat zelené hnojení a zapracovat do půdy
  • založte kompost
  • sklizeň celeru
  • sklizeň dýní
  • zastřihnout růže
  • hortenzii pokrýt listím a pak chvojím
  • výsadba tuluipánů
  • odstranit listy v jezírku

Zahrádka v říjnu

Výsevem mrkve ke konci října se můžete vyhnout nepříznivým podmínkám, které mohou panovat na jaře v době vhodné pro výsev. Přitom je důležité, abyste mrkev vysévali až těsně před nástupem mrazů, protože pak osivo nevyklíčí před zimou, ale až časně zjara.

V polovině října ze země vyryjte mrkev, urče­nou pro zimní spotřebu. Nejvhodnějším nářadím jsou rycí vidle. I při nej­větší opatrnosti se některé mrkve poškodí. Ty musíte vytřídit. Nať neodřezávejte, ukruťte ji, jinak začnou vršky mrkví snadno zahnívat. Mrkev je nejlepší nechat přes zimu v krechtu zakrytém zeminou.

Mrkev určenou k brzké spotřebě dejte do sklepa.

Kořen pastináku snese i silnější mrazy, přesto byste ho raději měli sklidit už na podzim a zakrechtovat. Pastinák sklízejte opatrně rycími vidlemi, aby se nepoškodily kořeny. Nať ukruťte, můžete ji použít jako krmivo. Kořeny pastináku krechtujte stejně ja­ko mrkev. Ponecháte-li pastinák v zemi přes zimu, bude nejlepší, když záhon pokryjete vrstvou listí a chvojí. Pak ho budete moci v případě potřeby kdy­koli sklízet.

V druhé říjnové dekádě byste měli sklidit plody papriky, pěstované pod sklem nebo pod fólií.
Později jsou teploty i přes ochranu skla nebo fólie tak nízké, že už nelze očekávat žádné přírůstky. I částečně vyvinuté plody můžete spotřebovat jako zeleninu, ale až po tepelném zpracování.

 

Ředkev pro zimní spotřebu nesklízejte příliš brzy, protože pak má špatnou trvanlivost. Sklízejte až teprve v době, kdy hrozí silnější mrazy. Ředkev musíte sklízet za sucha a nesmíte jí poško­dit. Zeminu, která ulpí na bulvách, opatrně od­straňte a nať čisté ukruťte. To, zda se rozhodnete ji uskladnit přes zimu ve sklepě nebo v krechtu, záleží na množství ředkve. Pozor, ředkev nesmí ve sklepě zmrznout. Nejlepší teplota je několik stupňů nad nulou. Ředkev založená v mír­ně vlhkém písku vydrží až do jara.

 

Při sklizni červené řepy je nutno postupovat velice opatrně. V žádném případě nesmíte poškodit bulvy, ani listy červené řepy se nesmějí ořezávat. Nejlepší je, když listy ukroutíte, aby se řepě nepo­škodilo srdíčko. Bulvy vyrývejte tak, aby se nepo­rušil hlavní kořen. Každé poranění bulvy má za následek zahnívání.

 

Bulvový celer sice v říjnu pořád ještě roste, ale před nástupem sil­nějších mrazů ho musíte sklidit. Bulvy vyčnívají zčásti nad povrch půdy, a proto trpí již při několika stupních mrazu. Celer nesmíte sklízet ve zmrzlém stavu. V takovém případě ho musíte nechat nejdřív úplně roztát. Při sklizni celeru postupujte opa­trně, nesmíte poškodit bulvy ani srdíčko s mladými listy. Nejvhodnějším nářadím pro sklizeň jsou rycí vid­le. Zaryjte je dostatečně hluboko pod bulvu a vy­tlačte ji ze země. Zeminu, která na bulvě ulpí, opa­trně vytřeste. Přitom však nesmíte poškodit bulvy. Vyrytý celer je třeba okamžitě připravit k uložení. Nenechávejte ho volně ležet na pozemku.

U celeru, který necháte i s natí jen tak ležet na vzduchu, listy odčerpají z bulv vodu a celá rostlina zvadne. Listy nesmíte odříznout, ale až na nejmlad­ší v srdíčku je ručně odlomte. Mladé lístky nechte na založených bulvách. Zbytky všech ostatních listů odrhněte tupým nožem nebo vhodně seříznutým dřívkem. Kořeny seřízněte ostrým nožem na délku několika centimetrů.
Chladný sklep se hodí jako místo pro uskladnění celerových bulv.

 

Pozdní zelí se nejlépe skladuje ve sklepě. Chcete-li zelí založit, vyryjte ho ze země i s koře­ny. Odstraňte vnější listy kromě několika, které mají chránit hlávku. Substrát pro založení může tvořit písek, rašelina nebo zemina a měl by být vlhký. Založené zelí musí stát rovně, aby mohl mezi hlávkami proudit vzduch.

Bílé, červené zelí a hlávková ka­pusta sice snesou několik stupňů pod nulou, ale přesto byste je měli ke konci říj­na sklidit.

Zelí ani kapustu nesmíte sklízet ve zmrzlém stavu. Každé uchopení a dotek při dopravě by způsobo­valy značné otlaky, které by začaly po rozmrznutí rychle zahnívat. Rovněž zelí sklizené za mokra má ve sklepě jen velmi omezenou skladovatelnost.

Dobře usušenou cibuli kuchyňskou skladujte na suchém, chladném, dobře větraném místě.
Cibuli, kterou skladujete na půdě domu, kam může proniknout mráz, rozložte do tenké vrstvy. Se zmrzlou cibulí se nesmí hýbat. Po rozmrznutí cibuli nic nebude a budete ji moci použít jako předtím.

Milovníci řeřichy a kerblíku mohou tyto bylinky vysévat i v říjnu do kořenáčů, misek z pálené hlíny nebo do mělkých truhlíků. K úspěchu vede jen řídký vysev a světlé stanoviš­tě. Obě jmenované bylinky jsou bohaté na vitami­ny a lidé by jim měli věnovat větší pozornost.

Lichořeřišnice větší padne za oběť již prvnímu mrazíku, a proto na začátku října ještě rychle skliďte všechna poupata a nedozrálé plody. Naložte je do octa, získáte tak velmi dobré koření, vhodné především do bramborového salátu, ke sleďům a do podobných pokrmů.
Levanduli a také šalvěji je třeba při­pravit na sklonku října ochranu před zimní nepohodou.
Půdu mezi rostlinami nastelte do výšky 6 cm uleže­lým chlévským hnojem nebo hrubou rašelinou. Na rostliny potom položte vrstvu smrkových větví.

Kořen libečku lékařského v říjnu vyryjte a usušte. Důkladně usušené kořeny nakrájejte na tenké prouž­ky a navlékněte na nit. Na dobře větraném místě velmi rychle uschnou. Usušený kořen přechovávej­te ve vzduchotěsně uzavíratelných nádobách, aby nepřišel o kořenitou chuť a vůni.

 

V posledních říjnových dnech postavte petržel a pažitku, které jste vysadili do kořenáčů, ke světlému kuchyňskému oknu. Zpočátku udržujte substrát jen mírně vlhký. Na roz­díl od pažitky vyžaduje petržel Í po vyrašení jen málo vody. Chcete-li mít možnost trvale sklízet pažitku, umístěte na okenní parapet přibližně jednou za čtrnáct dní jen jeden nebo dva kořenáče. Ostatní ponechte na chladném místě, kde nemrzne.

Kořenovou petržel vyryjte dřív, než vám v tom zabrání mráz. Nať ukroťte, neseřezávejte.

Kořen petržele založte podobně jako mrkev a čerstvý kořen do polévek budete mít kdykoliv k dispozici. Vysadíte-li ho do kořenáče, můžete v zimě sklízet i listy. Nejsou ovšem kadeřavé jako u naťové petržele.

U kořeninové papriky musíte do poloviny října sklidit všechny plody, i když jste ji v září dali pod sklo. Otrhejte i všechny částečně vyvinuté (zelené) plo­dy. Časem dozrají a bude z nich dobré koření. Kořeninovou papriku musíte rychle usušit, nejlépe umělým teplem. Nádoba, kde ji budete přechová­vat, nemusí mít vzduchotěsný uzávěr.

 

Koncem října mohou uhodit silnější mrazy, tehdy zakryjte mátu peprnou smrkovým chvojím.

Listí je pro tento účel nevhodné a slámou si vypo­můžete jen v nouzi. Smrkové větve dejte na mátu ve dvou vrstvách, aby nedošlo v případě zimy chu­dé na sníh k jejímu vyzimování.

U tymiánu je bezpodmínečně nut­ná dobrá ochrana před zimou, protože pokud v zimě nenapadne dost sněhu, tymián zahyne. Na rostliny nesmí mít možnost působit především zimní slunce. Tymián proto přikryjte dvojitou vrst­vou smrkového chvojí.

 

Při rytí pozemku pro zeleninu dbejte na správný osevní postup, aby nedocházelo k únavě půdy,

Nejjednodušší cestou, jak zabránit únavě půdy, je pravidelné střídání plodin. Část záhonů vyhnojte čerstvým chlévským hnojem a ostatní jen vápně­te. Na čerstvě vyhnojené plochy můžete vysazovat všechny druhy zeleniny, které snášejí nebo dokonce vyžadují čerstvý chlévský hnůj. Patří k nim přede­vším všechny brukvovité zeleniny, všechny druhy plodové zeleniny (okurky, melouny, dýně, rajčata) a bulvový celer. Ostatní druhy zeleniny dejte na půdu, kterou jste jen slabě vyvápnili. Používáte-li místo chlévského hnoje pouze kompost, nemusíte v tomto směru příliš rozlišovat. Zeleninové druhy však musíte přesto střídat.

Kedluben, určený pro spotřebu v zimě, musíte sklidit dříve, než ho ohrozí noční mrazíky.

Přitom mu až na nejmladší uprostřed od­straňte všechny listy. Košťál odřízněte těsně pod hlí­zou. Takto připravené kedlubny můžete skladovat. Chcete-li je založit ve sklepě, ponechte jim kořeny a kedlubny založte do vlhké zeminy nebo do písku.

V první polovině října vysaďte k přezimování hlávkový salát ozimý. Např. odrůda ‘Altenburský’ nebo ‘Hutni, vy­setý počátkem září. Vysazujte ho do 8 až 10 cm hlubokých brázd, které poskytují ochranu před zimními větry. Řádky mají být 20 cm od sebe. I v řádku dodržujte tuto vzdá­lenost. Brázdy dělejte hluboké asi 10 cm, aby se v nich mohl na jaře salát dobře vyvíjet. Je důleži­té, abyste salát vysazovali jen tak hluboko, jak rostl předtím na výsevním záhoně.

 

Zářijovým výsevům mrkve se na konci října musíte postarat o ochrannou vrstvu, která by je ochrá­nila před mrazem.K tomuto účelu se nejvíce hodí dvojitá vrstva chvojí.

V okamžiku, kdy mráz spálí nadzemní části jiřinek tak, že nevypa­dají pěkně, měli byste ze země vyrýt jejich | hlízy. Při vyrývání nesmíte hlízy poškodit, protože jinak během zimního uskladnění shnijí. Z tohoto důvodu používejte jen rycí vidle. Odstraňte zeminu která ulpěla mezi hlízami a na nich. Nadzemní čas odřízněte asi 10 cm nad hlízami. Takto ošetření hlízy přeneste do dobře větrané, suché místnosti, kde nemrzne, a nechtě je tam oschnout. Na místo, které jste s konečnou platností vybrali pro přezimování hlíz jiřinek, přeneste pouze dobře usušené hlízy.

Zvolené místo musí být chladné, ale nesmí tam mrznout a nesmí tam být příliš vlhko. Jiřinky mů­žete poskládat i na sebe. Dbejte přitom, aby jejich krčky (na nichž je připevněn štítek s uvedením odrůdy nebo alespoň barvy květu) zůstaly volné. Nemáte-li k dispozici místnost, kde vůbec ne­mrzne, můžete hlízy jiřinek naskládat do suché rašeliny. Vrstva rašeliny, která obaluje hlízy, však musí být asi 20 cm tlustá. Při uskladnění hlíz na zimu nesmějí zůstat na oříznuté nadzemní části zbytky listů ani jiného materiálu.

Silnější mrazy na konci října jsou signálem, že je nejvyšší čas vyndat ze země i pozdě kvetoucí odrůdy mečíků.

 

Po prvním silnějším nočním mrazíku je třeba vyrýt ze země dosnu indickou.Neoklepávejte zeminu, která ulpěla na oddenku a na kořenech. Kromě 10 cm vysokého zbytku od­řízněte celou nadzemní část. Musíte odstranit všech­ny zbytky listů. Místo, kde chcete dosnu uskladnit, nesmí být příliš studené. Nejvhodnější jsou teploty 10 až 12 °C. Kořeny uskladněte tak, jak jste je vyry­li, a předem je nesušte.

Chryzantémy (listopadky) nesmíte dělit a přesazovat na podzim, ale až na jaře.

Rozdělíte-li je na podzim, dochází často v tuhých zimách k velkým ztrátám, takže budou v porostu velké mezery.

Bramboříky, které necháte růst vol­ně na zahradě, musíte velmi pečlivě chránit před zimou.

Nejlepším materiálem je jehličí. V normální zimě postačí vrstva tlustá 5 cm, jejíž účinky zvýší dvě vrstvy smrkových větví.

 

 

Kompost

Místo : v polostínu, dobře přístupné kolečkem. Lépe více kompostů a sud s jíchou, kopřivy a kostival.

zásady: čerstvý vzduch – cirkulace, vlhkost – rovnoměrná (ne moc, ale ne sucho), teplo – lépe kousky než velké kusy (rychlejší rozklad)

Kompostovací sila musí stát na prokypřené půdě, aby tam mohli žížaly.

Spodek: hrubý dřevitý materiál (odtok vody)

vrstvy: 20 cm organický odpad bez semen, rozdělený na menší kousky . 0,2 cm vápno, rohová moučka (ev. startér) a pak znova 20 cm odpad.

Zralost kompostu: hnědý, drobivý, voní jako lesní půda, takto na půl zralý je na půdu nejlepší. čím déle v kompostu, tím jemnější půda – spíše pro výsev

Na zahradu na podzim  2-5 cm na záhon a jemně zapravit a hned zakrýt mulčem, aby nevyschnul (tráva, listí)

Jemný kompost dát pod zem