Kedluben

Brassica eleracea convar

na volné půdě a ve skleníku i na podzim -ideální na dosazování na volná místa v porostech-dřevnatost je vytvářena suchem, nedostatekm světla

půda- humózní půda, zásobená živinami a vodou. nepravidlné zásobování vede k praskání hlíz

Výsev- od poloviny prosince k rychlení při 15stupňu celsia. Od konce března do začátku dubna  na široko do pařeniště.  Přepichovat rostliny týden po vzejití do sadbovačů nebo hrnků. Nejzažší termín výsevu je začátek července.

Bílá kedlubna roste rychleji, ale je citlivější na kolísání teplot (praská). Změny vlhkosti vedou ke dřevnatění.

výsadba-  3 -4 týdny po vzejití vysazueme do sponu 25×30

lze pěstovat s rajčaty nebo celerem jako lem záhonu.

Hnojení- střední spotřeba. 70gr/m

kompletního hnojiva 3.-4 týdny po výsadbě ještě jednou 30gr/m2 dusíkatého hnojiva (síran vápenatoamonný)

ošetřování- okopávámke a zaléváme

škůdci – dřepčíci a květilka – síť proti hmyzu, vlhká půda

odrůdy – ranné – modré Azur, Blankyt bílé – Dvorana, Luna , letní – Praga, Sparta, Viola, pozdní – gigant, Violeta

Na vitaminy a minerály jsou 3x bohatší listy než hlíza

Kedlubna

http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se v II. trati. Dobré nakrývat netkanou textilií. Tuhá dužnina, dřevnatost – sucho, opožděná sklizeň.

Kedlubna výsev výsadba
letní březen/duben duben/květen
pozdní březen – zač. června postupné vysazování až do pol. července

 

Kadeřávek

Brassica oleracea

V německu se podává se šťavnatým salámem a má vysoký obsah vitaminu C. jeho chu´t se zlepšuje po prvních mrazech. Sklízí se od začátku ledna

půda- nenáročný, písčitá a v polostínu. Přemokření způsobuje žloutnutí

výsev- řídce od května do začátku července, spon 50×50

hnojení- kompost , 70g m komletní hnojivo 2x

odrůdy – kadet, kapral

  • Pěstovat ve II. trati, i ve vyšších polohách. Dubnový výsev, květnová výsadba. Odolává i zimním mrazům.

Pekingské zelí – podzimní rostlina

Brassica pekinensis

Pro následný výsev  od poloviny června – čtverec spon 30×30 – Předpěstovat v pařeništi

Hnojení – stačí kompost 2 x

ošetřování – okopávat

sklizeň – před mrazem

škůdci – housenka běláska – udržovat záhon stále vlhký. Květilka zelená – přikrýt záhon sítí proti hmyzu

odrůdy – masumune F11

Zelí

převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se v I. nebo II. trati, má rádo vápník. Je vhodné netkanou textilii nastýlat hned po výsadbě (volněji), odstranit asi po necelém měsíci.

  • Rané zelí z předpěstované sadby (výsev: únor, výsadba: březen/duben.)
  • Polopozdní a pozdní zelí – přímý výsev (výsev v polovině dubna, nebo z dubnové sadby výsadba začátkem června).

Zelí pekingské

To je to, které vytváří pevnou hlávku. Pěstuje se v I. trati, je nenáročné, vhodné i do vyšších poloh. Je vhodné netkanou textilii nastýlat hned po výsadbě. Při dlouhém dni vybíhá do květu.

  • Jarní výsev z předpěstované sadby (výsev: únor (skleník), výsadba: březen/duben.)
  • Podzimní výsev – začátkem července, výsadba v srpnu.

Zelí čínské

Nevytváří pevnou hlávku. Pěstuje se v I. trati, je nenáročné, ale více vyžaduje zálivku. Je vhodné netkanou textilii nastýlat hned po výsadbě.

  • Výsev: pol. června až zač. srpna, výsadba: červenec – srpen.

 

Květák

Stále bohatě zásobován vodou

půda úrodná, vododržná – hlinitá s obsahem humusu.

běžně z předpěstovaných sazenic. Pod sklo sejeme od ledna. do volné půdy až v srpnu. Pro předpěstování nepoužívat substráty, ale jen slabě hnojenou zeminu,

Výsadba – po 5 týdnech do sponu 50 x 50

Hnojení : snáší kompost a chlévskou mrvu. odběr živin vysoký. Dbát na dostatek stopových prvků. Hnojit až 3 x

ošetřování – hojně okopávat. zalamovat horní listy, aby byly růžice bílé.

škůdci – mšice – postřikovat prudkou vodou nebo stříkat mýdlovým roztokem

odrůdy pro rané pěstování pod fólií nebo ve skleníku-  Opaal

Květák

převzato z http://www.zahradkarjerome.cz/zelenina2.html

Pěstuje se v I. trati, lépe z předpěstované sadby.

    • Raný výsev – polovina února, výsadba na přelomu březen/duben.
    • Možný i přímý výsev (letní a podzimní odrůdy) – asi 2 – 3 cm hluboko, hned zakrýt netk. textilií.

 

Květák výsev (ven) výsadba
letní polovina dubna 1. polovina května
pozdní duben/květen červen

 

Osivo

Zkouška klíčivosti – na zvlhčeném savém papíru při pokojové teplotě. při méně jak 50% vyhodit a koupit nové

uskladnění osiva – zavařovací láhve v chladné bezmrazé místnosti.

Výsev- po zime jen lehce zkypříme hráběmi, abychom nenarušily kapiláry. Násadou protáhneme rovnou linii řádku. Semena řídce – jinak jdou do květu. fazole ve špetkách 5-7 . později je přihrneme. při zalévání se nesmí půda rozbahnit. Ve studených půdách vysévat do vyvýšených řádku a do údolí dát hnojivo (kyprý kompost). přikrýt fólií.

Výsev místnosti-  rychlené kedlubny, salát, ředkev, ranné zelí pěstujeme od ledna, papriky, baklažány, rajčata od března. V dubnu pak okurky a melouny. Pěstební misky důkladně vymýt, dají se používat rašelinové tablety-které nabobtnají k výseve. pěstovat v teplotě vhodnou pro klíčení. (tabulka). jakmile se dostatečně vyvinou následuje první přesazení – přepichování do nové zeminy s větším prostorem na všechny strany. Kořeny poněkud zkrátíme a tak podpoříme jejich rozvětbvování. Sázíme až po děložní lístky. lehce stlačíme.  – na světlé mésto, niíkoliv na slunce. vyplatí se plastový příkrov. rajčata a okurky se přesazují ještě jednou – už do zeminy, zásobené živinami. Do volné půdy až po aklimatizaci na čerstvém vzduchu. a po zálivce tekutým hnojivem. Salát  nesázet hlouběji než byl před tím. K předpětování se hodí pařeniště a skleník.

předpěstovábní 1 předpěstovábní 2

Škůdci

škůdci 1 U mškůdci 2ne na zahrádce Dřepčíci na ředkvi – kruhovité otvory v mmladých listech. Stačí více zalévat.

Slimáci – saláty, všechny druhy zeleniny sežerou. Porýt na začátku zimy, klást návnady a sbírat. zalévat cíleně ne celoplošně, často okopávat, nemulčovat, podporovat ježky a chrousty. Bránit přístupu pilinami.

vadnutí okurek ve skleníku. – vyměnit zem, rostliny zničit. Pěstuji okurky už jen venku a ve skleníku jen rajčata

 

 

 

 

acylpyrinová zálivka -10 acylpirinů ve 2 litrech vody. zlikviduje plísně v půdě

Alobal plaší hmyz – proužky v zemi zaplaší hmyz a hlemýždě

Bánán proti mšicím – do hlíny klem růží zakopa suchou a nakrájenou slupku

Proti padlí a rzi hruškové -1 ks prášku do pečiva a 10ml řepkového oleje do 10 l vody

hlemýždi – odpuzuje je hořká sůl

šneci – kuchyňská sůl – pozor na množství vsákne se do půdy a škodí rostlinám

Křída na mravence – nastrouhat a nasypat, tam kde je nechcete. nebo také plátky citrony

Lak na vlasy – mouchám to slepí křídla

Hřebíčkový repelent – rozdrcený hřebíček v lihu z lékárny (1 dcl čistého lihu na 20gr hřebíčku)

truhlíky na okně s pažitkou, eukalyptem, bazalkou, molicí – hmyz už tolik nelétá

Citrónem potřít kůži – hmyz se vám vyhne

Vitamín B – (nebo pivovarské kvasnice, pangamin, B komplex, větší porce hrášku, česneku – vaše kůže už nebude lákat hmyz

Fenykl nevoní klíšťatům – – noste sáček v kapse a občas promněte

Mochomůrka červená a mléko a krátce povařit – láká mouchy a pak jsou omámené – snadno se loví

Bazalka mezi rajčaty a okurkami – zbavuje parazitů

Odvar z brambor – odvar necháme zchladnout a pokropíme rostliny – ochrana proti škůdcům

Pach černého bezu odrazuje hraboše. Jícha  z listí do děr

česnek, cibule a pálivá paprička do mixéru (1 stružek, 3 cibule – neloupat a 3 papričky + sklenice vody. odpočívat celou noc. Přefiltrovat. směs zřeďte 4 litry vody a polijte rostliny se mšicemi, molicemi, sviluškami

Fenykl – vysadit pod třešně, švestky, jabloně a hrušně

Heřmánek – 50g a 10 l vody. Nálev. 15 minut odstát a bez ředění na rostliny

kebrlík – odpuzuje mšice a zlepšuje chuti ředkviček a řepy

Kopřiva – proti sviluškám a mšicím. Vyluhovat rozdrobené listy ve studené vodě. Zředit 1:2

Lichořeřišnice –  – u ovocných stromů

Mraveniště – vzít na lopatu a rozprášit po zahradě – sní je ptáci

Pelyněk – účinně bojuje s mandelinkou bramborovou

Povíjnice . proti mravencům a mšicím

Přeslička – proti parazitním houbám a plísním – postřik- 1kg čerstvé nebo 150 gr sušené  do 10 l vody. 24 hodin luhovat. pak převařit. vychladlou přefiltrovat. Aplikovat za slunečných dnů

Rebarbora – listy lákají plže jako úkryt. pak je vysbírat zpoza listů

Routa – blízko růží a jahod zahání hlodavce

Rozmarýn – výhodný je u zelí, fazolí a mrkve

Saturejka – u luštěnin odhání mšice i nosatce

šalvěj – rádi jí včely

 

 

 

 

 

Predátoři na zahrádce

Pestřenka- malá vosa co se pohybuje trhaně. Pro člověka neškodaná. její larvy hubí mšice.

Kuklice – podobá se chlupaté masařce. larvy parazitují na housenkách obalečů a zelných bělásků

Bzikavka – dlouhá jemně zelené křídla. její larvy loví mšice

Lumek – parazitují do housenek běláska zelného. Živí se nektarem mrkvovitých rostlin

Slunéčko sedmitečné – konzumuje mšice, larvy požírají slimáky

Brouci z čeledi Cantharidae – červenohnědé barvy, štíhlí s protáhlým tělem – požírají slimáky

škvor – živí se vajíčky roztočů a obalečů (ale žere i jiřiny)

ploštice – živí se mšicemi, sviluškamí a larvami komárů

pavouci – živí se komáry, mouchami, mšicemi a sviluškami.

Dále jsou to žáby, mloci, ježci, ještěrky, krtci, tejci a ptáci.  Potřebují životní prostor. klidný koutek s listím, ztrouchnivělými zybtky a kameny a ne zcela vyklizenou zahradu. Koutek divoké zahrady s květinami a nesekanou.

 

Rychlení pomocí fólie a rouna

Zvýšená teplota urychluje klíčení a podporuje růst mladých rostlin. Mikroklima.

Fólii rozprostřeme po výsevu na záhon a zatížime kameny.

Později jako tunel.

Pařeniště a skleníky – pro rozmnožování rostlin. (existuje i olejové otevírání skel bez elektřiny.)

koňský nebo kravský hnůj sešlapeme  ve vrstvě 40 cm a na něj 15 cm kompostu.

dvojité desky z akrylátu jsou výhodnější proti nebezpečí spálení. Závěsné sytémy, kapková zálivky

ve skleníku sklizeň nikdy nekončí (ve vašších patrech v truhlících)

pařeniště a skleník

Hrůbky a vyvýšené záhony

Vyvýšené záhony jsou lepší pro těžké a středně těšké půdy. nevýhoda – vysušování půdy a hraboči.

hrůbek 180 cm široký a cca 70 cm vysoký a libovolně dlouhý (vyrytou zeminu použijeme k zakrytí záhonu). Prkna, kulatiny. Jádro posekané větve a podrcený materiál. Dálaší vrstva listy a rostlinný odpad. posekaná tráva a sláma. další vrstva vlhké listí. Vrchní vrstva zahradní zemina smíchaná s kompostem .

Na vrcholu sázíme rajčata a papriku. zelí a kdelubny, pór, celer po stranách. 5edkvičky, ředkev, slaát mezi nimi. Brzy nastane zahřátí ze spodu. Rozkládané rostliny působí až 4 roky. V prvních letech rostliny nýročné na živyna, v dalších méně hladové – cibule, mrkev, fazolka, hrášek, špenát.

hrůbky

Smíšené kultury na záhonu

míšené záhony_0001Tymián, máta, šalvěj odpuzují létající hmyz

Kopr a cibule chrání mrkev,

Aksamitník chrání rajčata, mrkev a růže

levandule, celer, pažitka a rajčata odpuzjí mšice

slunečnice a řeřišnice chrání ovocné stromy

lebeda odhání mšice z fazolí

česnek odpuzuje padlí a rzivost

pelyněk chrání rybíz před rzí

Na malé ploše šetří místo. zatímco kedlubny dozrávají, okraje záhonu využíváme pro ředkvičku či salát, který má po sklizni dost místa.

smíšené záhony.pdf

Zelenina – jak zacházet s půdou

é lehké půdy – nemají moc humusu, vyždují neustálé hnojení během roku (kompost, chlévská mrva). Výhoda snadněji se zahřívají

hlinité půdy – mnoho čístic, které se na rozdíl od jílovité nespojují. Zahradní hodnota je dobrá, ale vyždují též dodávat humus. teplomilné rostliny v ní dozrávají později. pěstování v hrůbcích pro rychlejší zahřívání.

Jílovité půda – částice zadržují vodu. Půda je těžká a studená. Vhodná pro košťáloviny. Vysoké Ph. Vvyýšené záhony, hrůbky s bohatým zeleným hnojením, dávky kompostu a písku zlepší provzdušnění. Půdy připravit už na podzim, aby jim mráz pomohl.

Rašelinová půda – 30%humusu a dřevní hmoty. chudá na živiny a extrémně kyselá. zahradní plodiny v nírostou jen při povápění.

Kyselost snižujeme vápěním

Kyselost zvyšujeme rašelinou ( 2 balíky na ar zvýší o 1)

půdě pomáhají žížal, posklizňové zbytky zelené hnojení, hnůj, rašelina sláma

při sázení je nutné pořádně semena přitlačit a důkladně zalít

Cílem je droptovitá půda, která se po děšti neslévá

nezpracovávat rytím, neokopávat, ale hákem, zahnutými obloukovitými prsty

vysychání bránit mulčováním

Kompost má ležet ve stínu. Osázet např. květinami. Vysoký max metr. Na 20 cm odpadu, dáváme vrstu vápna (150g/m2)

Přidáváme dusíkaté vápno., rohoviny, kostní moučku. Poprvé přeložíme kompost po třech měsících

zelené hnojení – nejčastěji na podzim (ale klidně i jaro a léto). Po zmrznutí se se krátce zaryje.

Minerální hnojení má výhodu, že dodávají živiny rychle.

nedostatek dusíku: slabé zelené, tvrdé listy, nedostatečné kvetení

příliš mnoho dusíku:  velký růst listů s mělkým pletením

fosfor – používá se k tvorbě květů. většinou je ho dostatek. Dodávat pouze málo a preventivně

Draslík podporuje schopnost přijímat vodu a odolnost proti chorobám. nedostetk se projevuje zakrnělým růstem, usycháním listů

Vápno – neutralizuje půdu. Hnojíme každá 2-3 roky na těžkých půdách páleným vápnem 8 g na ar na lehkých mletým vápencem 15 kg na ar.

Hořčík – listová zeleň, energie. nedostatek – chloróza – nažloutlé listy (žilky jsou zelené). při zjevném poškození napomůže i postřik na list nebo hnojivo s obsahem síranu hořečnatého

Chybějící stopové prvky se projeví při nedosttčném střídání plodin. Dodavatelem je kamenné moučka. Příliš mnoho do zásoby není vhodné.

zahrádkáři používají kopletní hnojení Cereritem

 

Zelenina – založení zahrady

Na osobu počítáme plochu záhonů – 20 m2

vyžaduje zásadně plné slunce od východu do západu (červená řepa, salát k řezu, špenát a mangold se spokojí s polostínem)

skleník vyžaduje slunné místo

cesty mezi záhony 75cm, příčné chodníčky 40 cm

šířka záhonů 120 (100) cm

ochrana pře větrem – živé ploty -pomáhají teplomilným rostlinám, ale zároveň je to místo pro kladení vajíček škůdců. Tam kam může vítr vysušuje půdu a je tam méně houbovitých chorob.

Citlivé zeleniny chráníme bobulovinami, cukrovou kukuřicí, tyčkovou fazolí, slunečnice, letničky a léčivky.

Střídat jednotlivé druhy ale i celé čeledě behěm 5 let. udělat si výsadbový plán pro každý rok

Celer, pór , hrášek, fazole a zelené hnojení zanechává po jejich sklizni dobrou zásobu živin. (to se líbí paprikám, zelí, rajčatům, okurkám, tykvy. Po nich pak zařadíme na záhon mrkev, saláty, hrášek, fazolku, špenát, polníček.

osevní plán.pdf k tisku

 

Plody – dozrávání

Jahoda chránit dozrávající trsy plodů před plísní, stonožkami a slimáky – podkládat střeby z hliněných nádob

Dýněpodložit prkénkem s vrstvou suchého mechu

Víno – trs balit do gázovývh sáčků – brání přístupu vosám

bylinky a zeleninu   sklízet při přibývajícím měsíci

celer, červenou řepu, pastiňák, brambory, merkev, petržel, křena a kořenovou zeleninu a ovoce sklízejte po úplňku

stromy ořezávejte krátec po úpňku

 

Květiny – řezání

řezat nejlépe velmi časně ráno

stnky naříznout šikmo a duté (např. bramboříky ) ještě napříč

dřevnaté stonky kousek oloupejte nebo na konci rozštípněte

každé dva dny měnit vlažnou vodu (nebo hodit měděnou minci do vody – brání množení bakterií), nebo malý magnet

životnost prodlouží také nasekané vrbové proutky (nebo tableta aspirinu)

Zelenina – uskladnění

vnější listy špenátu odlamovat – vydrží déle

kadeřavá kapusta sklízená v zimě časně zjara vyžene postranní výhonky – je to delikatesa

mangod a novolélandský špenát se musí pravidelně sklízet – přezrálé listy jsou tuhé, pokud už nespotřebujete – skliďte ako mulč

aby usklaněný česnek neklíčil – zavěsit nad jeho palice žhavé uhlí

zeleninu uskladňovali dříve v hrobkách – jámy 60-100 cm hloubky 1-1,5 m. Proti myším vstlaná hustým pletivem. Podklad prodyšný a suchý. pro vlhké jámy nevjodné.-

hlávkové zelí vytahujte i s kořeny, oklepta a zvěste na chladné místo kořeny vzhůru

Pór a hlávkové zelí se zahrabávalo do písku (mírně vlhkého)

kořenová zelenina(pastiňák, petržle, celer) do vlhkého písku. Na jaře se písek prosál, vysušil a na slunci vydezinfikoval

uskladněné brambory – oproti plísni se postřikovali neředěným vývarem z česneku

Jablka – uskladnění

Na slupku před dozráváním nasadit Tau. Pod ním zůstane slupka bledá a dárek pro terciáře je na světa

Otrhávají se nejprve ta největší jablka a ostatní se nechávala dozrát

Sklízet pouze dopoledne – až oschly

peckovité ovoce se sbírávalo vždy ráno dokud na něm byla ještě rosa

vzácná jablka se balila do papíru napuštěného olejem, mezi nimy se mezery vyplňovaly dřevitou vlnou

sklep by měl být čistý, ne zatuchlý – ovoce nasává pachy

zimní jablka – sklep 3-6 stupňu celsia a 80-90% vlhkosti

svinky ze sklepa dostaneme tak, že tam dáme trouchnivející prkno a svinky z něj sklepáváme do kbelíku

uskladňujeme jen prvotřídní ovoce

jablka a hruščky pouze v jedné vrstvě stopkami nahoru (pouze renety s tvrou šlupkou ve dvou vrstvách)

aby nakrájená jablka na vzduchu nehnědla, namočte je na chvilku do slané vody

 

Mráz

obalovat kmen meruňky, broskve pytlem, rákosovou rohočí, nebo kolem zavěit smrkové větve  aby zpozdili osvit sluncem a tím pádem i květ

kolem stromů – (na na stromy) stěny např. stavařské ocelové sítě a ty zakrýt v případě mrazům. Odkrýt na pěkné dny a pak zakrýt

Kolem stromů mulč – chrání půdu před ztrátou tepla.

před mrazivou nocí – teplé kameny kolem stromů, nádoby se žhavým uhlím a přikrýt hadrem namočeným olejem – co nejvíce kouře – zahalit stromy dýmem

Praskliny  na na kmenech se dají léčit směsí jílu a kravské mrvy a vývarem z přesličky (necháme den naboptnat ) jao obvaz poslouží pytloviny, staré povlečení nebo jiná tkanina propuštějící vzduch. Když nemáte kravský hnůj použijte hlínu, kopřivy – výtažek, přesličky- výtažek a přidat můžete heřmánek – vývar a mletý vápenec

trvalky a nízké dřeviny – lampička ze hřbitova a přikrýt hliněným květináčem – zahřeje se a sálá teplo.

 

Přiletěli ptáci

kosy rádi ozobávají žluté krokusy – rozysapt kolem nich semeníky aksamitníku, nebo vyřazená jablka ze sklepa

udělejte ptáčkům pítka na zahradě, nebodou okousávat kvítky

čerstvě vysetý hrách a ostatní osivo přikryjte klestím

síť proti ptákům přetahujte přes kůli s květináčem, aby se vám síť nepoškodila přes kůl

Begonie proti slimákům

Slimáci:

listy, prkno na záhon – zalezou tam a pak sebrat

na podzim  na jeden týden slepice – vyhrabou všechny vajířka slimáků

na podzi, pokrýt záhon slabou vrstvou dubového listí nebo z kistí vlašského ořechu – (jeich silice zabraňují růstu plevelu a narušují vajíčka

mezi zeleninu nasypat nasekanou krmnou řepu – slimáci jí milují (totéž – měsíček, listy salátu, tenká vrstva nasekané trávy)

suchý mulč z nasekané přesličky – slůimáci jí neradi

v Rakousku lemují záhon 15 cm širokým lemem lichořeřichy

Begonie (voskovka) odradí slimáky od kapusty a salátu (rozmělnit 500gr begonií, stonky i listy a namočit na den do 10 litrů vody) do vody namočit kořeny sazenic (nebo i s kořenovým balem) úplně nasáknout. Potom jednou za několik dní zalévat.

Zrnka kukuřice namočit na den do vývaru z rebarborových listů – ptáci je pak nevyhledávají

 

Mateřídouška časná “plíživá červená”

mateřídouška červená(Thymus praecox ” Creeping Red “)Jak už název napovídá, mateřídouška se svým růstem jakoby plíží po zemi, kořenech a kamenech. Má kobercový růst do výšky 5cm, je půdokryvná, při větší výsadbě se dává 16ks na m2.
Je to nádherná odrůda s výraznými růžovými květy, kvete od června do srpna. Je velmi medonosná, voní. Vynikající na skalky, zídky, vhodná na výsluní, obruby záhonů adt. Hustý keřík má matově – lesklé sytě zelené listy. Mrazuodolnost do -35stupňů.
I tento druh mateřídoušky má silné antiseptické a dezinfekční působení, které se využívá při vnitřním i zemní podávání proti nejrůznějším zánětům. Je součástí kloktadel, užívá se na obklady. Aplikuje se při dyspeptických potížích, při nedostatečné sekreci žaludečních šťáv. Drogu používáme při desinfekci dýchacích cest, při bronchitidě a podobných nemocech doprovázených kašlem.. Čaj desinfekčním působením přispívá k léčbě průjmů i infekčních. Desinfikuje močové cesty.

K užívání se užívá nálev, bylinný balzám, homeopatický čaj, ale nejúčinnější je lihovodný roztok V trávicím ústrojí likviduje bakterie streptokoky, stafylokoky, salmonelly. V rámci léčby trávicího ústrojí se současně dělají i klizmata z mateřídoušky . Při desinfekci močových cest přidáváme k lihovodnému roztoku ještě rdesno ptačí – truskavec.
V lidové medicíně se užívá i na zpevnění prsů, nastrouhaná jablka obložíme na prsa na 15+20inut, pak poklepem nanášíme nálev z mateřídoušky na pokožku.Nálev připravíme 2lžíce dáme do studené vody, přivedeme k varu, ihned odstavíme a necháme 10 přikryté, scedíme a nanášíme vlažné.
Při pálení nohou od dlouhé chůze provádíme koupele chodidel.
Vlasová voda se vyrábí:125g sušené mateřídoušky svaříme s 0,5l octa, necháme 10minut vylouhovat, scedíme, necháme zchladnout, přidáme 0,25l rumu, necháme 5-7dní marecovat, scedíme a do pokožky jemně masírujeme.
Na prostatu je výborná směs 2lžičky vřesu, 1 lžička anýzu a 5 větviček mateřídoušky, přelijeme vroucí vodou a necháme 10minut vylouhovat a přecedit., pije se 2x denně ráno a večer.
Na pásový opar použijeme tento nálev:1lžička saturejky, 1lžička mateřídoušky, přelijeme šálkem vařící vody, necháme 10 minut louhovat a přecedíme. Pijeme 3 šálky denně mezi jídly. Mateřídouška by se měla užívat bez přerušení maximálně 6 týdnů, pak dochází ke snižování jejích účinků a narušování sliznic.
Takto lze používat i tymián, který není tak vzácný jako mateřídouška.

Rostliny rodu Thymus vyžadují slunné stanoviště, půdu na živiny spíše chudou, sušší, hlinito – písčitou zeminu. Při těžké půdě je vhodné odlehčit ji pískem. Dobře snáší řez, prospívá ji. Je mrazuodolná.

http://www.peceokrajinu.cz/products/kotvicnikova-farma/

Topinambury

007smallSlunečnice topinambur, starším názvem topinambur hlíznatý, zkráceně jen topinambur, lidově zvaná židovské brambory nebo řidčeji také jeruzalémské artyčoky,  je bylina z čeledi hvězdni-covitých. V Evropě, kam se dostaly z Mexika nebo Brazílie, se pěstuje od 16. století. Později byly vytlačeny brambory. Topinambury jsou prý velmi vhodné pro diabetiky (nemáme osobní zkušenost), protože neobsahují škrob, kterého je mnoho v bramborách, ale diabeticky vhodný inulín, dále železo, křemík, draslík a vitamín C. Je nenáročná na podmínky prostředí, snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy, je proto vhodná pro pěstování i v podhorských i horských oblastech –

Někým zatracované jinými opěvované topinambury jsou již několik let naší oblíbenou zeleninou, která u nás na zahradě roste bez výrazné péče. Nejsou ani trochu invazivní (nebo alespoň ne ta odrůda, kterou pěstujeme my), jak se píše. Není ale jednoduché vybrat ze země všechny hlízy tak, aby na stejném stanovišti nevyrostly i další rok. Přesazení na jiné místo je snadné. V kypré půdě jsou hlízy kulaté a neprorůstají do sebe, jak se tomu děje v hutnějším materiálu. Jejich nevýhodou je, že je nelze dlouhodobě skladovat. To řešíme tím, že se nechávají na stanovišti, sklízí se průběžně a dělíme se o nadúrodu se sousedy popř. jejich domácími zvířaty. Na podzim se vyplácí rostliny zakrátit, jinak je může vyvrátit vítr. Jsou oblíbenou potravou hrabošů, ale většinou zůstane dost pro obě strany. Dají se používat syrové i tepelně upravované (pečené, smažené, pražené, sušené, zavařované, překvapivě vynikající jsou fermentované s kmínem a cibulí). Někdo může mít po jejich požití problémy s nadýmáním. Jejich čištění před použitím vyžaduje jistou dávku trpělivosti. Osvědčil se nám kartáček na čištění zeleniny. Vyplácí se hlízy po sklizni namočit do vody, aby v záhybech hlína nezaschla. Namočené ve vodě vydrží v chladu pár dnů. Rostlina má pěkné, slunečnicím podobné květy na dlouhých stvolech. Stvoly se dají vcelku využít k mulčování cestiček mezi záhony nebo se mohou naštepkovat a použít do kompostu nebo na jemnější mučování. Za zelena ke zkrmování domácím zvířatům.

topinambury topinambury2

Bylinky na slunce

Tymián obecný (Thymus vulgaris) patří mezi menší polokeře. Své využití najde v kuchyni k ochucování různých pokrmů nebo si z tymiánu můžeme připravit čaj, který se popíjí při nachlazení nebo zažívacích problémech. Tato rostlina je velmi podobná mateřídoušce. Patří mezi oblíbené medonosné rostliny.

Pěstování: Vhodné je předpěstování ze semen od března do konce dubna. Později můžeme provést i přímý výsev. Rostlinu můžete množit také oddénky. Rostlinám vyhovuje propustná vápenitá půda a slunné místo. Půda by neměla být nikdy dlouhodobě zamokřená. Rostlina časem dřevnatí, proto je dobré ji zastřihovat. Tymián je plně mrazuvzdorný. Dá se úspěšně pěstovat i v nádobách.

Použití: Tymián se již dlouho využívá na léčení respiračních onemocnění, ideální je jako doplňková léčba při astmatu. Olej a mastě s tymiánem mohou způsobovat podráždění. Tymián by se měl užívat pouze v malém množství, to platí především v případě těhotenství!

Nať sklízíme dle potřeby a při teplotách do 35 °C, nebo můžeme větvičky namáčet do oleje.

Yzop lékařský (Hyssopus officinalis) je polokeřovitá neopadavá rostlina, která se používá jako koření nebo léčivka.

Pěstování: Osivo si můžeme předpěstovat nebo vysévat přímo na stanoviště (březen). Yzop lékařský dobře snáší suché a na živiny chudé půdy, potřebuje však dostatek vápníku. Rostlina se může vysazovat na svazích, má protierozní účinky díky svým hlubokým kořenům. Množit ji lze řízky.

Na jaře svědčí rostlině hlubší řez. Nať se sklízí při začátku kvetení 1-2krát za rok.

Účinky: Zabraňuje pocení, vhodný při problémech s močovým ústrojím nebo při kašli. V kuchyni se používá jako koření k masu nebo luštěninám. Z yzopu si můžeme připravit i bylinkové máslo, použít do salátů, likérů atd. Usnadňuje zažívání. Odpuzuje škůdce brukvovitých zelenin.
Rostlina není vhodná pro těhotné, především ve větších množstvích.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je keříčkovitá trvalka. Rostlina kvete fialovými až růžovými květy. Jedná se o vlhkomilnou rostlinu, proto ji můžeme najít na březích vod, v lučních příkopech, na dnech letněných rybníků apod.

Pěstování: Nenáročné, semena si můžeme předpěstovat doma. Přímý výsev a přesazení provádíme v květnu. Pro její pěstování potřebujete vlhké stanoviště, vyhovuje hlinitá, těžší půda.

Použití: Pozitivní účinky vrbovky malokvěté znají především muži, kteří mají problémy s prostatou. Je vhodná jako doplněk léčby zbytnění prostaty a celkově dezinfikuje močové ústrojí. Vhodná i jako prevence. Z listů vrbovky si můžete připravit čaj nebo nálev.  Listy sbírejte před nebo v průběhu kvetení byliny.

 

Včelník moldavský (Dracocephalum moldavica), méně známá léčivá rostlina. Patří mezi medonosné rostliny.

Použití:  Používá se na zklidnění organismu.

 

rozraazilRozrazil lékařský (Veronica officinalis) byl dříve jednou z nejčastějších léčivých rostlin. Germáni ho nazývali “lékem na všechno”. Dnes se již používá mnohem méně, přestože má skvělé léčebné výsledky.

Pěstování: Rostlina se pěstuje na sušších místech od nížin až po nadmořské výšky okolo 1200 mnm.

Použití: Čaje z rostliny se používají především při nachlazení a problémech s průduškami. Dále se používá na záněty močového ústrojí. Sbíráme nať při plném rozkvětu rostliny. Nať se rychle suší a později se používá především pro výrobu čajů.

Více o rozrazilu se dozvíte na těchto stránkách.

bazalkaBazalka patří mezi jednoleté byliny. Je vhodná jako rostlina do truhlíku, hodí se i pro pěstování na záhoně, a to na slunném místě.

Podporuje zažívání, působí protizánětlivě. Mladé lístky lze použít přímo do salátů, pod maso atd. Bazalku můžeme také mrazit nebo z ní připravit chutné pesto (nejvhodnějí bazalka citrónová). Nejlepší je sklízet lístky těsně před vykvetením.

Bazalka není zcela ideální pro sušení, protože rychle ztrácí aroma. Pokud ji přece jen sušíme, tak ve stínu do teploty 40°C. Další možnost uchování je její skladování v oleji, octu nebo soli. Rostlinu můžeme využít i při koupelích. Při pěstování na oknech odhání nepříjemný hmyz.

Pěstování: Je velmi jednoduché. Doporučujeme bazalku předpěstovat v květináčích. Pro vyklíčení potřebuje 15 – 20°C. Semínka nezasypávejte, jen lehce přitiskněte do půdy. Koncem května můžete již umístit truhlíky ven. Rostlině vyhovuje slunná poloha, výživná vlhká půda (ne přemokřená). Doporučuje se odštípávat květy (nedřevnatí stonek a má jemnější chuť). Na prvních lístcích si můžete pochutnat cca za 6 týdnů od výsevu.

 

dobromyslDobromysl obecná je bylina 30-50 cm vysoká, kvete růžovými květy. Mnozí (hlavně milovníci pizzy) tuto rostlinu znají pod názvem oregano.

Pěstování: Dobromysl můžeme začít pěstovat ze semene již koncem února v miskách. Od dubna můžeme vysazovat venku. Dobromysli nejlépe svědčí slunné stanoviště s propustnou stěrkovou půdou (snese i mírný stín). Nesnáší přemokřenou půdu. Starší rostliny na jaře sestříháme. Dobromysl je ideální bylinka na balkón a do skalky. Rostlinka nevymrzá.

Sklízíme v průběhu celého roku. Nejkvalitnější je však sběr před vykvetením. Rostlinu seřezáváme cca 15-30 cm od země. Listy můžeme sušit i nakládat do oleje. Toto koření je ideální do těstovinových a masitých jídel, z listů můžeme také připravit čaj nebo použít při koupeli. Svými účinky může pomoci od kašle a žaludečních potíží. Listy se používají sušené i v přírodním stavu.

Tip: Může být součástí bylinkového džemu, recept zde.

 

benediktlekarskyBenedykt lékařský patří mezi léčivé rostliny, které mají široké spektrum pozitivních účinků na organizmus. Benedykt lékařský se používá především jako přírodní antivirotikum (pásové opaty, atd.), své pozitivní účinky má na dnu a revmatismus, zklidňuje nervový systém. Sbírá se nať (účinné látky jsou v celé rostlině), ze které se po usušení připravuje čaj. Této bylině se také někdy říká starým označením Čubet. Rostlina má své využití také při výrobě piva a likérů. Mladé lístky jsou poživatelné i za syrova. Pupeny rostliny před rozkvetením se dají použít jako artyčok.

Pěstování: Benedikt je ze semen, která vyséváme přímo na stanoviště a to v dubnu nebo květnu. Rostlině svědčí slunné místo s lehce zásaditou půdou. Stanoviště může být i sušší. Rostlina je cca 70 cm vysoká. Jedná se o letničku.
Brutnák lékařský je jednoletá medonosná bylinakterá má široké uplatnění.

Použití: Vhodný pro pacienty, kteří trpí na záněty močových cest, revma, nebo deprese (použití do čajů s čistícími a antidepresívními účinky). Rostlina je také sama o sobě velmi dekorativní. Mladé listy se mohou používat i do jarních a letních salátů nebo tepelně upravovat. Také se přidává do letních osvěžujících nápojů.

Pěstování: Jedná se o nenáročnou rostlinu. Spokojí se i s méně výživnou půdou, snese i mírné zastínění. Výsev přímo na stanoviště IV. až VI. Nať sklízíme průběžně. Snáší dobře zamokření i suchou půdu.

 

heřmánekHeřmánek pravý, známý též pod pojmem heřmánek lékařský, je jednoletá rostlina s dutým květním lůžkem (základ při jeho rozpoznávání v přírodě).

Použití: Roste v trsech na suchých a lehkých (neutrálních nebo slabě kyselých) půdách . Pro zdárné pěstování heřmánek potřebuje slunnou polohu. Vhodný i jako léčivka k pozdním podzimním výsevům. Rostlina se na jednom místě udrží více let. Je však jednoletá. Samovýsev semen je pro tuto bylinu charakteristický. Květy sklízíme v průběhu celého léta (plně rozvinuté květy) a pomalu sušíme na stinném místě.

Použití: Má široké využití. Působí proti křečím, používá se na záněty kůže a také při nadýmání. Zabraňuje pocení. Bývá součástí dětských čajů a krémů. Další zajímavostí je, že rostlina odhání hmyz.

Další informace naleznete na těchto stránkách.

 

jablečníkJablečník obecný je vytrvalá rostlina, která má jako bylinka velmi široké spektrum využití. Své využití najde při problémech s průduškami, žaludeční nevolností, onemocnění jater atd.

Pěstování: Na pěstování nenáročný, stačí mu i lehce přistíněné místo. Půda spíše vápenitá, (lehčí, nemusí být bohatá na živiny). Semena můžeme vysévat již v březnu doma nebo v dubnu a květnu přímo na pozemek. Nať sbíráme postupně.

Použití: Vhodný je na vnitřní léčbu při problémech se srdcem, především nepravidelná a zrychlená činnost srdce. Zevně se používá při hojení ran. Čaj připravený z této bylinky je velmi hořký = zdraví :). Více k použití naleznete zde.

 

Jestřabina lékařská je vytrvalá až 1 m vysoká bylina. Rostlina je oblíbená především u cukrovkářů, protože přirozeně snižuje hladinu cukru v krvi. Použití má také pro kojící matky, výrazně totiž podporuje tvorbu mateřského mléka.

Pěstování: Jestřabině se dobře daří na vlhkých, na živiny bohatých stanovištích (jílovité půdy), snáší dobře stín i přímé slunce. Sbíráme kvetoucí nať, kterou sušíme do 40°C.

Více o této rostlině se dočtete zde.

 

fenikl semenaFenykl obecný je dvouletá až 2 metry vysoká bylina. Tato rostlina je velmi dekorativní a může vytvořit i živý plot. Z fenyklových se především výrabějí čaje. Mladé lístky můžeme použít jako koření především k rybám, ale i do různých salátů. 

Pěstování: Můžeme si ho předpěstovat nebo ho vyséváme přímo na záhon. Rostlina potřebuje hlubokou vápenitou půdu a slunnou polohu. Před zimou ho ostříháme a zakryjeme chvojím.

Fenykl je vhodný při kojení, ale pozor na fenykl při těhotenství, kdy by se měl užívat rozumně, protože při větších dávkách může byt jedovatý.

Více o fenyklu se můžete dozvědět zde. 

 

levanduleLevandule lékařská (Lavandula angustifolia) patří mezi vytrvalé rostliny (polokeře). V našich podmínkách může dosahovat výšky až 60 cm. Sušená levandule je základem pro různé rostlinné dekorace. Čerstvé listy v malém množství používáme jako koření ke slaným jídlům, květy jako koření ke sladkým.

Pěstovaní: Pěstuje se ze semen nebo ze zakoupených sazeniček. Semena můžeme vysévat na záhon již na podzim, nebo si můžeme levanduli předpěstovat doma. Levandule vyžaduje sušší propustnou vápenitou půdu a slunné stanoviště. Půda by neměla byt přehnojená (II. nebo III. trať). Na stanovišti vydrží mnoho let. Po odkvetení můžeme rostlinu seříznout aby jsme podpořili její další růst. Ve vyšších polohách je pro levanduli důležité zazimovaní, povětšinou stačí zakrýt rostliny větší vrstvou chvojí. Velmi zřídka mohou rostliny trpět na virové nebo houbové choroby.

Použití: Z levandule lékařské se vyrábí především různé aromaterapeutické pomůcky, jako olejem vonné polštářky a tinktury. K léčbě neduhů najde využití při léčbě depresí, popálenin a léčbě různých povrchových zranění. Sklízíme čerstvě rozvleklé květy spolu s lodyhou. Sušíme ve stínu do 35°C. Návod na přípravu domácího parfému z levandule najdete zde. 

V našem eshopu máte k dispozici dva druhy levandule: levanduli lékařskou a levanduli francouzskou. Tento druh levandule patří mezi okrasné rostliny.

 

měsíček lékařskýMěsíček lékařský nebo také zahradní (Calendula officinalis L.) je oranžově kvetoucí jednoletá léčivá rostlina, která má léčivou i estetickou hodnotu. Rostlina kvete od června do podzimu.

Pěstování: Vhodné jsou středně těžké půdy, a slunné místo (ve stínu se rostlina vytahuje a nevypadá tak pěkně). Nejvhodnější je přímý výsev osiva v březnu až květnu, můžeme provést i pozdní výsev semen (při předpěstování je schopen v teple vyklíčit za 3 dny). Velmi často se vysemeňuje a na stejném místě vyroste další rok samovolně. Nedoporučuje se jeho opětovné pěstování na stejném místě, protože výrazně vysiluje půdu.

Použití: Sbírat můžeme jen květy nebo celé květní úbory. Sušíme přirozeným nebo umělým teplem. Usušené květy mohou vázat vzdušnou vlhkost, proto se skladují v suchu. Čaj vyrobený z měsíčku podporuje tvorbu žluči, proti zánětům a křečím. Dále se květy používají do koupelí nebo do mastí. Používá se také k potravinářskému barvení.

Z listů se dá připravit chutný salát plný vitamínů. Odpuzuje hmyz a určité škůdce v hlíně, používá se také v kosmetice.

Více o této zajímavé letničce najdete zde.

mochna květy a semena mochna listy mochna porostMochna stříbrná patří mezi nejznámější léčivé mochny. Existuje však mnoho dalších druhů jako např. husí (o jejích účincích naleznete více info zde), stříbrná, jarní atd.

Pěstování: Roste na zásadité půdě v plném oslunění. Dobře se jí daří i ve vyšších nadmořských výškách. Má univerzální použití v léčitelství.

Použití: Užívá se na křeče a problémy s ledvinami a na průjem. Sbírá se na začátku léta a suší pro pozdější použití.

sléz - mauraSléz maurský (Malva mauritiana) je víceletá dekorativní rostlina, která se pěstuje jako letnička. Kvetě tmavěfialovomodře a dosahuje výšky až 1,5m.

Pěstování: Sléz maurský má rád slunné chráněné plochy. Půda by měla být dobře prohnojená (nejlépe pěstovat po luskovinách). Výsev semen v březnu nebo dubnu, můžeme i předpěstovat sazeničky.

Použití: Rostlinu pěstujeme kvůli látkám obsažených v listech a především květech. Používá se při rekonvalescenci (obnovuje poškozené tkáně), především průdušek a horních dýchacích cest. Listy se mohou přikládat na špatně se hojící rány. Rostlina najde své využití také jako přírodní barvivo (modrá).

 

Spilant je poléhavá až převislá letnička vhodná do truhlíků. Květy a mladé lístky výrazně a krátce tlumí bololest v ústní dutině. Její používání je zcela bezpečné. Dá se také použít do salátů, má ale lehce štiplavou a nahořklou chuť. Pochází z oblasti Pará v Brazílii.

Použití: Anglicky se rostlina nazývá “toothache plant” – působí proti bolesti zubů.

Pěstování: Zčínáme předpěstovávat v březnu nebo dubnu. Ve světlé místnosti vysejeme na povrch substrátu a nezahrnujeme. Od května umístíme ven.

třezalka tečkovanáTřezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je dřevnatící trvalka, charakteristická svými žlutými květy. Lidově se jí také mimo jiné říkalo čarovník, svatojánská bylina pro její uklidňující a sedativní účinky.

Pěstování: Svědčí ji slunné, sušší místo, snese i mírný stín. Půda propustná, vápenitá. Třezalka se pěstuje ze semen, nezahrnují se. Později se může množit i vegetativně. Třezalka tečkovaná se uplatní i ve vyšších polohách.

Použití: Produkty (tablety, tinktury a čaje) z této rostliny významně ovlivňují psychiku člověka. Působí příznivě při depresích, stresových stavech a při nespavosti. Má také antibakteriální a antivirotické účinky. Použití najde také u dětí, kde se používá při léčbě nočního pomočování. Příležitostně se mohou objevit nežádoucí vedlejší účinky, jako přecitlivění na světlo a vyrážky.

TŘEZALKA SE NESNÁŠÍ S ŘADOU LÉKŮ, U NĚKTERÝCH ZVYŠUJE NEBO SNIŽUJE JEJICH ÚČINKY. NIKDY NEKOMBINUJTE TŘEZALKU S LÉKY NA DEPRESE NEBO ÚZKOSTNÉ STAVY!!!

Těhotenství: Třezalka tečkovaná by se měla v těhotenství a pří kojení omezit. Měla by se užívat pouze v malých dávkách,  a to nepravidelně.

Další informace si můžete přečíst zde.

 

http://www.semena-osiva.cz/

 

Bylinky do stínu

Bylinky do stínu a polostinných míst se mohou pěstovat ve vaší zahradě, na balkóně, nebo na oknech, která nejsou orientována na jih.

Tyto bylinky a aromatické rostliny dobře snášejí zastínění nebo ho dokonce vyžadují. Při pěstování v extrémně stinných místech může mít rostlina menší obsah léčivých či aromatických látek, nebo zakrslejší růst. Tyto rostliny povětšinou oceňují vlhčí půdní substrát.

Řecké oregano (Origanum heracleoticum) je trvalka, vhodná na skalky, suché zídky nebo do volných trvalkových výsadeb. Pochází z Afriky a je důležitou součástí středomořské kuchyně. Tvoří vzpřímené ale taky poléhavé keříky. Dobře snáší písčitohlinitou, alkalickou půdu. Potřebuje slunné a chráněné stanoviště, Je taky ideální bylinkou do stínu.
Vysévá se zjara a kvete v červenci až v září. Mladé lístky a špičky výhonů se mohou otrhávat podle potřeby průběžně po celé léto. K sušení sklízíme kvetoucí nať, kdy rostlina obsahuje nejvíce silice  s velmi příjemnou vůní. Nať se seřízne v délce 15–20 cm a také je možné ji sušit ve slabší vrstvě nebo zavěšenou ve stínu na vzdušném místě. Má specifickou chuť s mírně peprným aroma. Sušenou nať používáme v kuchyni i v léčitelství.

kostival lékaKostival lékařský (Symphytum officinale), je vytrvalá léčivá rostlina. Pěstujeme ji na neutrální humózní půdě, vždy vlhké. Rostlině vyhovuje polostín. Pro léčivé účinky se sbírá kořen a to na jaře nebo na podzim. Nejlépe je kořen použít čerstvý (dá se skladovat ve sklepě jako mrkev nebo sušit).

Vnitřně by kostival lékařský měli používat jen znalci. Obsahuje alkaloidy!
Bez problémů můžeme z kostivalu vyrobit mast, která má výborné hojivé účinky. Používá se na spáleniny, omrzliny, bércové vředy a jiné vážné dermatitidy. Podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt, na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem.

 

 

Libeček lékařský je vytrvalá léčivá bylina. Listy sklízíme průběžně a používáme jako polévkové koření. Po dvou až třech letech  můžeme z kořene připravit drogu, která je účinná při zánětech močového měchýře. Dorůstá až do 2m výšky. Někdy může zaplnit okolí ze samovýsevu semen. Libeček má rád stinné a vlhčí prostředí, je odolný vůči mrazu, a tudíž dobře přezimuje. Libeček nesnáší přímé přihnojování. Potřebuje pravidelně okopávat.

Ostropestřec mariánský je jednoletá rostlina dorůstající až do 1,5m. Semena se používají při regeneraci jater a očistě organismu. Semena lze použít i syrová nebo je přidat do nálevu nebo vyluhovat v alkoholu. Snáší dobře i pěstování ve stínu. Snadný na pěstování. Palice je třeba sklízet v celku těsně před dozráním plodů, které by se jinak uvolnily. Pak se nechají dozrát a usušit na teplém, vzdušném a tmavém místě a poté zbaví chmýří a vytřídí. V plodech („semenech“) ostropestřece se nachází komplex účinných látek zvaný sylimarin, sestávající především ze silic a flavolinganových sloučenin. Tento komplex játra prokazatelně posiluje. Zvyšuje také produkci glutathionu, látky, která je nezbytná při detoxikačních procesech, které v játrech probíhají. Ostropestřec má také antioxidační účinky, ještě silnější, než proslulé vitamíny C a E.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) patří mezi přírodní prostředky, které se osvědčily při prostatických problémech.Sitosterin, který obsahuje, tlumí zánět a usnadňuje odtok moči. Vrbovka malokvětá se pěstuje převažně na vlhkých místech. Ideální léčivá rostlina do polostínu. Je vhodná pro pěstování v květináčích, truhlících i ve volné půdě.

Máta peprná (bylina) patří  mezi bohatě větvené a rychle rostoucí trvalky. Máta je zcela nenáročná na pěstování a velmi rychle se rozrůstá. Listy se sklízejí nejlépe v červnu a červenci. Suší se při teplotách do 25 °C. Skladuje se v suchu a temnu. Máta má široké využití i jako čerstvá. Můžeme si z ní připravit chutné alkoholické i nealkoholické nápoje jako mojito. Čaj z máty peprné má osvěžující a antiseptické účinky. Obsahuje mentol, který uvolňuje dýchací cesty. Take zklidňuje žaludek a rozpouští žlučové kameny. Pomáhá od překyselení žaludku a pálení žáhy. Máta je také ideální na ozdobu různých sladkých jídel.

Libeček patří mezi léčivé i aromatické trvalky. Z rostliny se zpracovává nať, ale také i semena. Libečku svědčí vlhká půda a stinné místo. Libeček je ideální léčivá rostlina do stínu. Podporuje vylučování solí z těla, povzbuzuje sekreci trávících šťáv, stimuluje vylučování žlučníku, mírní nadýmání. Listy se používají především ke kořenění polévek, zejména hovězích.

Kerblík třebule patří mezi jednoleté aromatické rostliny. Svědčí mu polostín a vlhčí půda. Kerblík se hodí k masu i polévce. Přidává se i do salátů a dá se zpracovat jako zelí nebo špenát. Syrové listy jsou zdrojem vitamínu C, karotenu, železa a hořčíku. Více o kerblíku můžete najít na stánkách idnes zde.

Dobromysl je rostlina podobná majoránce. Ideální do pizzy a těstovinových pokrmů. Sklízí se průběžně. Dobromysli se výborně daří na slunném místě a propustné půdě. Vhodná i jako bylinka do větších nádob. Zvláště napomáhá trávit tučná jídla.

rozchodniceRozchodnice (Rhodiola rosea), velmi odolná trvalka. Má samčí i samičí rostliny. Rostlinu pěstujeme kvůli kořenu, ten se následně suší a vyrábí se z něj extrakt. Rhodiola se používá především pro neurologické a psychiatrické problémy (zvyšuje hladinu serotoninu až o 30%). Pěstujeme v mírném stínu.

Rhodiola má pozitivní vliv na astenické stavy po infekčních nemocích, intoxikacích, fyzických a duševních traumatech. Dále se uvádí její protihorečnatý účinek, léčení žaludečních a některých gynekologických chorob. Pozor účinky psychofarmak a této rostliny se mohou navzájem ovlivňovat!

Bylinky z farmy Mlýnec

Máta při jarní výsadbě půdu na podzim vyhnojenou chlévskou mrvou
Rozamrýn, levandule dobromysl,saturejka –Bylinkám původem ze Středomoří se daří v půdách propustných, nezamokřených, s vyšším obsahem vápníku.
Většina našich bylinek (máta, meduňka, pažitka) je vděčná za za dobrou zahradní zeminu, přiměřeně vlhkou, s možností závlahy v suchém období.

Založení a ošetřování: téměř všechny rostliny jsou vděčné za slunnou, teplou polohu, půdu zásobenou humusem a živinami. Také zde platí zákon o zachování hmoty a energie – čím více hmoty v podobě natí, plodů apod. rostlinám odebíráme, tím lepší výživu jim pak musíme poskytnout.

Bylinky v zimě: choulostivé rostliny (šalvěj, tymián, levandule) zakrýváme na zimu chvojí. Zde nalezneme čerstvé výhonky i v zimě. Takto si můžeme zajistit sklizeň dalších natí ( kadeřavá petržel, dobromysl, yzop, saturejka horská).
Řadu bylinek lze pěstovat v zimě za oknem, nemají však tak intenzivní aroma jako v létě. Jednoleté bylinky (bazalka, brutnák, kerblík, kopr) můžeme vysít v srpnu do truhlíčků. Rychle rostoucí řeřicha se spokojí s vrstvičkou vaty na mělké mističce s vodou. V květináči můžeme přirychlit pažitku, česnek medvědí, cibuli sibiřskou, malé bulvičky celeru. Petrželka lépe vyroste z kořenů, které jsou příliš malé pro kuchyňské zpracování.
Vytrvalé byliny (máta, meduňka, šalvěj, tymián, rozmarýn) lze uchovat za oknem, pokud jim dopřejeme dostatek světla, přiměřenou zálivku a teploty kolem 15 st. Na jaře je pak můžeme zase vrátit zpět do půdy, nejlépe za deštivého počasí, aby si zvykly na sluneční záření.
Kořeny pampelišek lze na podzim vyrýt, založit do vlhkého písku a uložit v temnu. Vybělené lístky s poupaty se chutí vyrovnají čekankovým pukům. Ponecháme-li v rohu zahrádky trs kopřiv, několik sedmikrásek, fialek a pampelišek, o čerstvý předjarní salát je postaráno.
novozélandský špenátČTYŘBOČ ROZLOŽENÁ, botanicky Tetragonia tetragonoides, je známější pod názvem NOVOZÉLANDSKÝ ŠPENÁT. Jeho vlastí je pobřeží Austrálie a Nového Zélandu. Třebaže je to opravdu teplomilná rostlina, lze i v našich drsných podmínkách získat slušnou úrodu. Veliká současná poptávka po špenátových bylinách nás nutí zkoumat a kombinovat rostliny hlavně pro nepříjemný fakt, že klasický špenát neposkytuje během léta listy, protože kvete, tvoří semena a pak odumírá. Až koncem července jej lze znovu vysít k podzimní sklizni. Novozélandským špenátem lze tuto mezeru vyplnit. Mohutná rostlina s plazivými výhony potřebuje k dobrému růstu teplo, úrodnou půdu dobře zásobenou živinami a dostatek vláhy. V chudé a suché půdě listy žloutnou a hořknou. Je výhodné předpěstovat sazenice, protože zpočátku je růst pomalý. Do volné půdy může, když mine hrozba jarních mrazíků. Po seříznutí vrcholu rostlina rychle větví a v příznivých podmínkách poskytuje množství tmavě zelených, křehkých, dužnatých listů. V paždí každého se tvoří nenápadné kvítky a nakonec velká čtyřboká semena. Druhým rokem dobře, ale dosti pozdě klíčí, proto je výhodné předpěstování. Sklizené listy lze použít jako salát i špenát, hodí se i k zmrazování
KOPŘIVA DVOUDOMÁ, botanicky Urtica dioica. Lze konstatovat, že jarní mladé výhonky doznávají stále větší obliby, zvláště před Velikonočními svátky. Městská hospodyně nemívá za humny čisté, pejsky nepočůrané kopřivy. Poptávka v tržnici většinou převyšuje moje možnosti. Sklizeň nejde nejrychleji, vrchovatý dvanáctilitrový kbelík obsahuje zhruba kilo výhonků. Omelety, bramboráky, nádivky, zvláště ta pravá velikonoční by na jaře nebyly to pravé kopřivové bez kopřiv. Trochu odrostlé poskytnou surovinu na nejhodnotnější špenát. Čajová směs pomůže při známé únavě hlavně schopností čistit organismus od nahromaděných toxinů. Zde však nutno podotknout, že se nic nesmí přehánět a právě kopřivovou kůru nutno přerušit nejpozději po čtrnácti dnech. Při dlouhodobém, nerozumném užívání hrozí odvápňování kostí, mohly by se i probudit buňky zhoubného bujení. Jarní příroda ale nabízí tolik možností zdravého mlsání, že se v nich pár bramboráků ztratí.
kozlíček polníKOZLÍČEK POLNÍČEK, nenáročná rostlinka s typickou vůní a oříškovou chutí. Polníček, je vděčný za lehčí, mírně vlhkou půdu ve staré síle – hnojení čerstvou mrvou se mu moc nelíbí. Dobře roste i v polostínu. Sklizeň se dá rozložit, když máme trochu polníčku v pařeništi, trochu zakryjeme textilií a zbytek roste ve volné půdě. Na teplo reaguje bylinka rychlým růstem, koncem května vykvétá bledě modrými kvítky. Sama se vysévá poměrně velikými semeny. Mladé rostlinky se pak objevují koncem srpna. Nové lístky poskytne v říjnu a listopadu a bezpečně přezimuje. Slimákům moc nechutná. Nevykvetlé výhonky poskytují chutný lehký salát s dietetickými účinky.
Koriandr setýKORIANDR SETÝ, pěstovaný ke sklizni čerstvých listů je na jaře a v létě opravdovým pěstitelským oříškem. Velice rychle vykvétá, ztrácí tím vůni a znalci jej odmítají. Teprve podzimní výsev, kdy rostlina pociťuje úbytek slunečního svitu a blížící se zima způsobí, že vyrůstá množství křehkých listů jako peřinka před mrazy. Bylinka už vůbec nechce kvést, to až na jaře. Porost lze zakrýt a při oblevě sklízet celou zimu. A pak znovu a znovu vysévat. Koriandr se též nazývá čínská petržel a čínská, vietnamská, indická, ruská a ukrajinská komunita jej jako naši naťovou petrželku opravdu používá. V orientální kuchyni jsou semena a listy nedílnou součástí karí směsí k ochucení pokrmů z rýže, masa, zeleniny a luštěnin. Bylinka ulehčuje trávení, čistí krev a příznivě působí na sliznice v trávicím systému
batolka prorostláBATOLKA PROROSTLÁ, u nás téměř neznámá bylinka se někdy nazývá jako zimní portulák nebo hornický salát. Pochází ze Severní Ameriky a je zcela mrazuvzdorná a nenáročná. Ve své domovině tvoří spodní patro řídkých listnatých lesů a z toho lze odvodit požadavky na stanoviště. Nejlépe roste v mírném polostínu a lehčí vlahé půdě. Pod ochranou pařeniště lze lístky sklízet celou zimu ale rychle roste na jaře. Jsou jemné chuti připomínající ledový salát nebo špenát. Koncem května vykvétají v mističkovitých listech drobné bílé kvítky, které jakoby lístky prorůstají, odtud neobvyklý název. Lze je také použít k jídlu nebo zdobení pokrmů. Batolka se sama přesévá a semenáčky se objevují během září a října.
Rukola ostráKŘEZ ÚZKOLISTÝ, botanicky Diplotaxis tenuifolia, je známější mezi zákazníky supermarketů než jednoletá rukola, možná proto, že lístky nejsou tak křehké a náchylné k pomačkání. Když jsme začínali s pěstováním, nikdo netušil, že obchodní název RUKOLA zahrnuje rostliny Roketa a Křez.
Křez úzkolistý je vytrvalá rostlina s mohutnými kořeny a podlouhlými listy podobnými pampelišce. Miluje živnou půdu jako všechny brukvovité rostliny, dostatek vláhy, aby bylo dost jemné nati. Během léta je třeba odstraňovat stonky s poupaty, pokud je nestačíme sníst. Jsou jemné chuti a čerstvě rozkvetlé žluté květy mohou zdobit saláty a chuťovky. Po odkvětu se objeví šešule, obsahují semena drobnější než mák a ochotně klíčí. Ostrá Dijonská hořčice se vyrábí právě z nich. Přes výraznou chuť je bylina oblíbenější, pro přehlednost jsme ji nazvali RUKOLOU OSTROU.
květy tykvíKvěty tykví, cuket a patizonů jsou podávány jako příloha či hlavní jídlo ve Středomoří a Mexiku. Plněné nádivkou nebo masovou směsí a smažené, jako zpestření studené kuchyně s humří, šunkovou, křenovou, sýrovou a podobnou náplní bývají pozoruhodnou součástí švédských stolů. U samčích květů je třeba vždy odstranit hořký zelený kalich a s vonným květem zacházet velice opatrně, je neobyčejně křehký.
lichořeřišniceSemínka lichořeřišnice dovezli Španělé z Peru. Různobarevné květy s ostrou ředkvičkovou chutí jsou nejpopulárnější ze všech jedlých květů. Zahradu v létě přímo rozzáří, na pěstování není vůbec náročná, sama se vysévá, škoda jen, že ji spálí sebemenší mráz. Poupata lze naložit do octa jako kapary. Zeleninovým salátům dají říz i lákavý vzhled, nejvíc sladce pikantního nektaru je v dlouhé ostruze. Tinktura z poupat a semen je považována za přírodní antibiotikum.
česnek medvědíVšechny cibulové a česnekové zeleniny a byliny patří do čeledi liliovitých. Úžasným zástupcem je i česnek medvědí. Typická rostlina lužních lesů se skvěle přizpůsobila tamním životním podmínkám. Velice časně raší, předhoní i pažitku, svůj životní a reprodukční cyklus musí stihnout, dokud stromy nad ní naplno nerozvinou listy. Brzy se objeví bílé pohledné květy, rychle odkvetou a počátkem května začínají listy žloutnout. V červnu už leží pod stromy jen pár zaschlých listů a z puklých semeníků vypadává spousta semen. Na další sklizeň si pak musíme počkat zase až do jara. Upřímně řečeno, je dobré mít ve stinném koutě zahrady trs medvědího česneku, pokud dokážeme včas otrhat poupata. Jsou velice jemné česnekové chuti, a čerstvý chléb s čerstvým domácím sádlem posypaný pokrájenými poupaty prostě nemá chybu. Tento česnek je však rostlina planá a jako planá se chová. Pokud ji na zahradě necháme odkvést, semínka daleko vystřelí a sami je ještě rozneseme na botách a nářadí. Jedna moje dobrá přítelkyně o tom ví své. Jinak je to ale bylinka cenná svou raností, jíst se dají všechny její části, užití je stejné jako u česneku kuchyňského. Má i stejné léčivé vlastnosti , to znamená silné antiseptické účinky, snižuje krevní tlak. Pokud známou sýrovou roládu proložíme česnekovými listy, nakrájené řezy pak doplníme listy salátu a česnekovými květy je dozdobíme,skvělý předkrm je na světě. Musíme se jen připravit na to, že česnekové aroma má sílu vpravdě medvědí.

Historie zahrad v Evropě

Středověké zahrady byly odrazem názorových proudů své doby, jejich základem bylo křesťanství. Dochází k výrazné změně jak životního stylu, tak chápání estetiky. Příroda a realita jako základ inspirace řeckého umění je nahrazena potřebou dokazování existence duchovní reality. V zahradách se ztrácí architektonická kompozice, základem pro uspořádání zahrad je čistě hospodářské využití bez výraznějšího výtvarného záměru. Středověké zahrady na sever od Pyrenejí, Alp a Balkánu se rozvíjely převážně u venkovských stavení a na prostorově omezených plochách měšťanské zástavby. Převažovalo hospodářské využití zahrad, což bylo do jisté míry středověkým purismem, který považuje za hříšné vše, co bylo pouze pro potěšení. Pěstovány byly ovocné stromy, zelenina, léčivé, aromatické a symbolické rostliny (vyjádření božské lásky, nevinnosti panny Marie atd. – lilie, růže, konvalinky aj.), objevují se rostliny k oddechu – ve své době oblíbené drnové lavičky. Zahrady byly doplněny altánkem, bazénkem atd. Větší plochy užitkových zahrad byly umisťovány převážně na vnější stranu hradebního opevnění. Omezeně lze nalézt zahradní prvky na středověkých hradech. Zpravidla náhodně nezastavěné, menší plochy mezi budovami a hradbami. Plochy byly prostými pěstitelskými záhony, omezené prostory neposkytovaly možnost rozvinutí výtvarného vztahu mezi zahradou a budovami.

Vliv církve byl nejvíce patrný v rozvoji klášterních zahrad. Zahradní práce a pěstování léčivých rostlin bylo významnou náplní některých řádů. Klášterní zahrady byly členěny do několika funkčních celků, vznikají tak postupně větší zahradní soubory. Nejzdobnější částí s okrasnými rostlinami byl zpravidla “rajský dvůr” přiléhající ke kostelu a vymezený ze čtyř stran křížovou chodbou. Zahrada byla rozdělena křížem na čtyři čtvercové plochy a její střed tvořila téměř vždy studna nebo kašna. Samostatnou zahradou pak byla často zahrada léčivých rostlin, zelinářská zahrada, ovocný sad někdy i vinice či chmelnice. Klášterní zahrady tak byly do jisté míry jediným pokračováním římské tradice zahradní kultury.
Významným přelomem v rozvoji evropského zahradního umění je období renesance. Myšlení scholastického středověku je pomalu vytlačováno humanistickou kulturou a filosofií, vědou. Křesťanské motivy přestávají být jedinou náplní umění. Rozvoj renesančního stylu byl zásadně ovlivněn italským renesančním stylem navazujícím na antické myšlenkové proudy a racionální přístupy k životu a umění. Místo těžko dostupných hradů se staví zámky s vhodnými prostorami pro zakládání zahrad a parků, zvětšují se plochy měšťanských zahrad.

Zahrada se stává prostorem pro reprezentaci, místem pro přijímání hostů i prostředím pro odpočinek a zábavu. Krása se neomezuje na detaily jednotlivých rostlin či staveb, pozornost se zaměřuje na celkové výtvarné pojetí zahrady. Velký důraz je kladen na výtvarnou návaznost budovy a okolní zahradní úpravy. Renesanční zahrady byly typické svým pravidelným geometrickým, často až jednotvárným členěním a sestavou čtverců a obdélníků. Uplatňují se pravidelné travnaté plochy, záhony s ornamenty z kamenné drtě, stříhané plůtky či labyrinty. Křížení cest je zvýrazněno drobnými stavbami, sochami nebo tvarovanými dřevinami. (zámek Bučovice, Telč aj.)

U nás se tyto změny prolínají se společensko hospodářskou situací doby pobělohorské. Dochází ke značnému rozvoji výstavby nových sídel, panství a rezidencí. Nový styl slouží patřičné reprezentaci, zdůrazňuje stavovské sebevědomí, bohatství a moc. Ve výtvarném pojetí se prohlubuje aspekt osovosti, známé již v renesanci, ve vztahu zahrady k okolní krajině. Hlavní osa parkové výsadby tak plynule pokračuje do dálky a navazuje na přiléhající krajinu. Souběžně tak dochází k hlubšímu chápání celkové kompozice úpravy k vyššímu celku – krajině. Hlavní osa obvykle prochází zámeckou budovou a je zvýrazněna do dálky vyváženým rozložením hmoty zeleně po jejích stranách. Vznikají tak zajímavé průhledy do krajiny, na vodní plochy či architektonické doplňky. Výrazně se tak umocňuje estetický dojem a propojení zahradní tvorby s okolní krajinou. Baroko představuje nejvýznamnější tvůrčí období ve vývoji zahradní architektury v Evropě. Výrazně se odrazilo i v našich zemích, vzniká řada parků a zahrad, které se pro nás staly jistým vzorem pro estetiku a měly významný vliv pro formování obecného vkusu nejširších vrstev obyvatel.